Cesta hromu

24.05.2019

Je to o skopičinách, co se děly kdysi v jižní africe. Já bych chtěl bejt asi někde jinde, třeba na jinym kontinentu.
Celá ta šlamastika je o tom, že když jste černý, máte smolíka. Když nejste úplně černý, čili barevný, máte smolíka pacholíka. Když jste barevný a objevíte se ve vsi u černejch, alias kafrů, tak to taky neni moc dobrý. Když jste barevný, ověšený vysokoškolskejma titulama a nemáte v hlavě jenom šumavskej sulc, tak si svejma intelektuálníma nápadama koledujete, že vás někdo zmaluje i když jste barevný už od narození. No a když jste barevný intoši s kravskejma nápadama jako třeba učit ostatní barevný písmenka s číslama, začnete kamarádit s kafrem a ještě se kamarádit pod pod peřinou s bílou neteří místního bílýho bose, tak si koledujete vyloženě o velký špatný.
Asi by bylo lepší zůstat po vejšce v kapskym městě jako náplava. Tam jsou lidi povolnější a uměj třeba abecedu. Lepší, než se vracet někam do chýše a zakládat tam školu.

Možná to vypadá složitě, ale je to jenom o tom, že pokud chcete v jistý době žít v jižní africe, musíte bejt bílej evropan. Ale to se pak třeba začnete bát, že někdo přijde učit barevný stádo myslet. Já se třeba bál týhle knížky, ale nakonec to celkem svištělo, akorát to skončilo tak, jak se čekalo.