Cesta do středu Země
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243480/bmid_cesta-do-stredu-zeme-243480.jpg
4
1185
142
Poté, co učenec Otto Lindenbrock objeví starobylý runový skript, pocházející od Arne Saknussemma a odhalující cestu do středu Země z Islandu, vypraví se on a jeho synovec Axel na řečený ostrov. Mají v úmyslu utvrdit se o této skutečnosti, a proto si najmou průvodce Hanse Bjelkeho, v jehož doprovodu sestoupí do nitra vyhaslé sopky. Čeká je dramatické dobrodružství, geologické ukázky historie země i objevení podzemního moře a prehistorického života, jakož i překvapující vyústění jejich samotné cesty do středu Země.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2015 , Josef Vybíral
Originální název:
Voyage au centre de la Terre , 1864
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem měl v dětství rád, trochu připomínala starý český film Cesta do pravěku, který byl na svoji dobu a z dětského pohledu ohromný. Ve stáří poslechnuto jako audio kniha, při sestupu do podzemí na Islandu jsem si vzpomněl na bájnou říši Agartha :-), potěšilo že pan Verne už tehdy když knihu psal věděl, že nejhlubší důl je v Čechách v Příbrami, jak poznamená profesor a sdělí Alexovi, jsme hlouběji než je hloubka tohoto dolu. Při pití vody, padne padne poznámka , že je železitá jako v Teplicích :-), byl Verne v lázních Teplice v Čechách ?? Stářím mění člověk pohled na knihu a všímá si jiných věcí. V městské knihovně mají audio verneovek více, opět nějakou poslechnu je to příjemné odreagování a vzpomínání na mládí.
Záhada starého rukopisu!
Viete, čo môžete zažiť, ak si kúpite staručkú knihu a v nej nájdete zašifrovaný pergamen písaný runovým písmom? Všetko to začalo v nedeľu, 24. mája 1863, v nemeckom Hamburgu...
Spolu s profesorom Ottom Lidenbrockom, jeho synovcom Axelom a ich sprievodcom Hansom som sa vrátil do mladých liet a vydal na dobrodružnú cestu, tentokrát do stredu Zeme. A Jules Verne mi ju patrične okorenil sympatickými hrdinami, statočnosťou, priateľstvom, odvahou, strhujúcim dejom, napätím i záhadami podzemnej ríše...
Písalo sa 19. storočie a fantázia francúzskeho autora akoby nemala hraníc. Ja som si to užil naplno a som veľmi rád, že po dlhých rokoch som sa k príbehu opäť vrátil.
Na jednu stranu jsem měla pocit, že čtu pohádku, na straně druhé používá autor velmi bohatý slovník, a tak jsem se nedokázala cítit ani trochu dětsky. Četla jsem výtisk z r.1965 a ty zažloutlé, ale pevné stránky tomu dodávaly taky svoje zvláštní kouzlo.
Moje první (a určitě ne poslední) kniha od Julese Verna a jsem nadmíru spokojený. Viděl jsem sice film což mi trochu pokazilo napětí, jak by se děj mohl odehrávat, ale i tak to bylo fajn.
Líbily se mi krátké kapitoly a dobře popsané situace, díky kterým jsem se ocitl vedle dobrodruhů na cestě do středu země. 73%
Klasická Verneovka. Krásný popisný jazyk se krásně proplétá s dobrodružným dějem. Vyloženě jsem si užívala popis prostředí, kterým badatelé cestovali. Kniha, kterou jsem si užila.
Knížka popisuje cestu vedoucí do středu Země. Vystupuje tam profesor Otto Liddenbrock který je vášniví sběratel minerálů a o půdě a zemi toho hodně ví. Má synovce Axela s kterým se rozhodne vydat do středu Země. K ním se přidá i průvodce Hans. Ve středu Země se dějí jiné věci najdou podzemní moře a také jevy o kterých mnoho vědců pochybují. Knížka je hezky sepsána jsou tam popsané každé maličkosti. Knížku bych doporučila lidem kteří mají rádi dobrodružství.
Dobrodružná akniha určena i pro malé děti se mi velmi líbila. Děj vypráví 16-tiletý Axel roku 1863. Profesor Lidenbrock objeví zašifrovaný dokument islandského alchymisty ze 16. století Arneho Saknussemma v němž tvrdí, že sestoupil do středu Země. Profesor zahájí výpravu na Island a provází nás cestou do středu Země. Skutečně jsem měla pocit, jako bych byla přímým účsastníkem výpravy, která byla místy velmi nebezpečná, zda-li splnila očekávání nebudu prozrazovat.
Krásný dobrodružný příběh tří cestovatelů do středu země. I když úplně do středu se nedostanou, tak se mi knížka četla krásně a byl jsem vždy zvědavý, co se stane v dalším dílu. Prostě nesmrtelný Jules Verne.
Mě ta kniha bavila jako kluka, a pak mě bavila i při přečtení v dospělosti. Jedna z nejzajímavějších Verneovek od začátku do konce. A rozhodně nesdílím názor, že by začátek nebyl zajímavý.
Bohužel obrovské zklamání! Prvních 140 stran bylo o ničem, fakt nuda. Pak trochu akce, a potom zase úpadek. Pro mě jednoznačně nejhorší verneovka, co jsem zatím přečetla...
Po knize jsem dlouho pokukovala, protože její myšlenka a cestování do středu země, bylo využito v několika filmech, takže jsem si chtěla přečíst originál. A za mne teda super. Bavilo mne to a děj svižně utíkal. A do toho ty krásné ilustrace, které celému zážitku dodali šmrnc. Autor to prostě uměl napsat :)
Film se mi líbil víc jak tato kniha. Kapitoly jsou svižné ale děj je skoro stejný jako u filmu
Bohužel dávám 3z5 hvězdiček
Knihu jsem sice přečetla s nadšením, ale musím připustit, že Verne má i lepší příběhy. Nádherné ilustrace už klasicky povzbuzují fantazii čtenáře, ale děj byl hodně předvídatelný, občas mi tam něco nesedělo, ale kam se to hrabe třeba na 2000 mil pod mořem!
Jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla a určitě se k ní zase vrátím.
V malém krámku nalezený, tajemství skrývající, do prastarých run zašifrovaný,
dokument z 16. století, výtvor islandského alchymisty, jenž na rozluštění čeká,
nakonec najde svého luštitele,
a tomu šifra vyjeví své tajemství,
spouštějíc tak vlnu událostí …
… lákajících srdce dobrodruhů.
Objevná cesta, jež sestupuje hluboko, až k jádru země, může začít!
Čeká vás tradičně verneovsky podaná, a věřte, že ač se to na první pohled vůbec nezdá, dobrodružná a strhující cesta, plná napětí a záhad …
„Po tříhodinné, namáhavé cestě byli jsme na úpatí Snaefieldu. Jakub dal znamení k zastávce; posnídali jsme. Strýc jedl za dva, bychom tím rychleji postupovali. Ale poněvadž byla zastávka určena též k odpočinku, vydali jsme se teprve za hodinu na cestu. Tři Islanďané, jež byli právě tak mlčenliví jako Bjelke, po celou cestu ni nehlesli, a jedli střídmě. Stoupali jsme po svahu Snaefieldu. Zasnězený vrchol jeho zdál se mi klamem optickým, jaké se v horách často jeví, velmi blízkým, a přece to trvalo tolik hodin, než jsme ho došli! Co zakusili jsme obtíží! Kamení smekalo se nám pod nohama a valilo se rychle jako lavina dolů.“
… čekají vás bravurně vykreslení, sympatičtí hrdinové plní entuziasmu, vč. dokonale popsaných duševních rozpoložení nebojácných dobrodruhů …
„Příští noci měl jsem úzkostné sny; zdálo se mi, že jsem ve kráteru nebo ve hlubinách zemských, zdálo se mi, že jsem byl vyvržen jako kus skály do výše.“
… čeká vás skvělý popis zemských hlubin, jež skrývají netušený poklad …
„Všecko to odehrálo se bez násilných výbuchů; trachytové hmoty nalezly si ohromný výtok, a roztavené látky vyvržené z nitra zemského šířily se bez překážky v mohutných pruzích nebo bublinatých vrstvách. V době té povstaly živce, syenity a porfyry.“
… čekají vás oživlá pravěká zvířata, prehistorická fauna, jež dorůstá monumentálních rozměrů …
„Vysoké palmovité stromy rodů nyní vyhynulých, smrky, tisy, cypřiše i thuje byly síťovitě propleteny liány. – Koberec z mechův a játrovek pokrýval půdu. … Na březích jejich rostlo stromovité kapradí jako v našich sklenících. Ale všecky tyto stromy, křoviny i byliny byly bezbarvé, poněvadž se jim nedostávalo oživujícího slunečního tepla. … Listí bez zeleni, ba i květiny, jež bujely za doby třetihorní, jsouce bez barvy i vůně, podobaly se papírovým, jež účinem vzduchu vybledly. Strýc odvážil se do obrovského lesa …“
… a čeká vás svět, v němž Verneova bujná fantazie detailně vytvořila geniální atmosféru podzemní říše …
„Stanuli jsme nepohnutě všickni užaslí. – Leč bylo zřejmo, že máme prchnouti. „Pojďte, pojďte!“ volal jsem táhna za sebou strýce, jenž poprvé tehdy mi povolil. … A nyní, když klidně o tom přemýšlím, – nyní, kdy duch můj opět nabyl rozvahy, když už několik měsícův uplynulo od nadpřirozené té příhody, co si mám mysliti? – Čemu mám věřiti? Nikoli! Holá nemožnosť! – Byl to klam smyslový, co zrak náš viděl, nestalo se to vskutku?“
A víte, co mě nejvíc na všech Verneových příbězích nejvíc baví? … ten důvěrně známý, dnes už vlastně archaický jazykový projev, na který se vždy těším, a který se mi asi nikdy neomrzí :-),
a pak to, jak nám čtenářům předkládá i ty úplně nejabsurdnější fantastické výmysly, které jeho mysl dokázala zplodit, naprosto přesvědčivě a skoro dokonale věrohodně :-) …
„Dosti! Vyslovila-li se věda, jest nám mlčeti.“
… díky tomu s dobrodruhy můžete prožít všechny jejich obavy, strach a úzkosti, ale hlavně a především, radost z objevování … takže se připravte, výprava na chladný Island může začít …
„Divy země této nejsou na povrchu, nýbrž pod ním.“
Dobrá kniha, a fakt fascinujúca. Všetkým, ktorý čítajú knihy túto knihu vrelo doporučujem, najme keď majú radi spisovateľa J. Verna :)
Od Vernea jsem si chtěla už dlouho něco přečíst a tohle jsem uviděla v knihovně. A bylo to fakt dobré! Zajímavý děj, který mě okamžitě přenesl zpět do dětství! A ty ilustrace? Krása! :)
Štítky knihy
Island zfilmováno sopky dobrodružství rozhlasové zpracování pro děti od 9 let
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha Cesta do středu Země je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 876x |
| Čtenářské výzvě | 144x |
| Doporučených | 74x |
| Knihotéce | 573x |
| Chystám se číst | 306x |
| Chci si koupit | 68x |
| dalších seznamech | 20x |
Ve své době sci fi příběh, ze kterého se sice ono sci-fi již trochu vytratilo, nicméně zůstává neskutečně čtivá,dobrodružná a zábavná kniha. První třetina knihy ještě není nikterak fantastická a popisuje cestu k islandské sopce. Přestože tahle část knihy je spíše cestopisem, než čím jiným, bavila mě.
Děj nabere na obrátkách ve druhé třetině knihy a drží velmi dobré tempo až do konce. Jedinými mírně hluššími místy jsou pasáže popisující geologické složení toho či onoho. Přestože je na první pohled zcela jasné, že jde o naprostou fantazii, dokáže autor podat všechny události cesty velmi dramaticky a poutavě. Při čtení se mi stávalo, že jsem se nemohl odtrhnout a docházelo k situaci "ještě jednu kapitolu".
Velmi mě překvapilo, kolik faktických informací v knize je vzhledem k datu jejímu napsání. Celkově jsem byl mile překvapen a má očekávání byla překonána. Mohu jen litovat, že jsem knihu nečetl o nějakých 20 let dříve, kdy by mé dobrodružné dětské já bylo nejspíše zcela konsternováno. Nicméně i jako dospělý čtenář jsem si tuhle Verneovku neskutečně užil.