Cesta do hor

27.04.2020

"Je to tak jiné a zvláštní, rozdílné pocity v rozdílných podmínkách (výsledek mé rozpolcené povahy, mé nebo naší, proboha, přece nemůžu mluvit za všechny, co chtějí nahoru!). Euforie, nadšení a jistota (oho, tolikrát ztracená, prokletá a opětovně vzývaná jistota) v rozloženém spektru slunečního svitu, který se odráží od zrcadlových brýlí, ta pohoda krásných (a třeba těžkých) výstupů bez komplikací a bez problémů... A na druhé straně beznaděj, nenávist (ano, i nenávist!), zaklínání "již nikdy více", škrábání vlastního dna plechového kastrůlku s připálenými vajíčky na dně - pátrání po vlastních limitách (sic!), podávání důkazů o vlastních schopnostech." (s. 55)

Filek Šilhan žil a lezl. A tohle je kniha jeho sebraných textů, nad jejíž podobou neměl žádnou moc, protože jednoho slunečného dne krátce po začátku roku 2001 skončil jeho život v průrvě alpského ledovce. Je to kniha, kterou čtete s vědomím nevyhnutelného konce - a čtení je to kvůli tomu místy o to smutnější, oč energičtější a zábavnější Filip na vás ze stránek pomrkává.
Cesta do hor je necenzurovanou, autentickou výpovědí o obrovské lásce a vášni, kterou (horo)lezci ke skalám chovají. Nemusíte (tak jako já) rozumět všem římsám a frendům a osmám, aby vás popisy výprav strhly a nenechaly vás na pochybách, že tenhle kluk do toho šel naplno.
V záplavě mizerných a ještě mizernějších sportovních knih, které plní pulty, je tohle jako nebroušený diamant.
(Jak smutné, že patetické existence se tu plácají desítky let a kluci jako on dostanou tak zoufale málo času.)