Cesta člověka podle chasidského učení

Cesta člověka podle chasidského učení https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134210/cesta-cloveka-podle-chasidskeho-uceni-134210.jpg 5 23 6

Kniha o „cestě člověka“ (původně přednáška v Bentveldu) je poznamenána touto myšlenkou: všechno ve světě k nám promlouvá, skrze každou věc se lze dostat k Bohu, skrze každý vztah lze poznat realitu Vztahu. Cesta je hledáním, poznáváním a dotvářením tohoto původního vztahu skrze dynamické, neustálé posvěcování všech vztahů, ve které jsme schopni vejít.... celý text

Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: , Votobia
Originální název:

Der Weg des Menschen nach der chassidischen Lehre , 1947


více info...

Přidat komentář

jakub2199
07.01.2019 5 z 5

Nádherná esej (původně přednáška) k zamyšlení. Je až neuvěřitelné kolik filosofie se může ukrývat v prostém příběhu a jak taková informace může být úplně jasná, když ji vysvětlí někdo jako Martin Buber (filosof-rabi-vypravěč). Překvapilo mě kolik paralel, lze najít mezi chasidismem a buddhismem. Vzhledem k rozsahu snad přímo povinná četba.

LogoloG
25.10.2016 5 z 5

Prosté, moudré, krásné.
Takto žít!


Damato
07.09.2015 5 z 5

Drobná knížečka, ale úžasná svým velikým obsahem-jsem ráda, že ji díky Databázi mám ve své knihovně

IŠ
17.06.2015 5 z 5

Veřejně se přiznávám, že mám pro Martina Bubera slabost. Jsou moudré knihy, kde se musíte opravdu hodně snažit, aby jste tu moudrost našli a pochopili ji. A potom jsou knihy, které přečtete a řeknete si jen - ACH! A víte, že ji chcete mít v knihovně a budete se k ní vracet. Přesně to je případ Cesty člověka podle chasidského učení. Čtivou, lidskou a zdravě pokornou formou seznamuje čtenáře s učením chasidů a to převážně prostřednictvím dialogů cadiků a jejich studentů. Je plná moudrosti, která jakoby mimoděk na vás vykoukne z obyčejného řádku. Je to krása a skvost !
--------------------------------------------------------
Bůh nepraví: „Toto je cesta ke mně, a to není,“ ale říká: „Vše, co činíš, může být cestou ke mně, pokud to děláš tak, že tě to ke mně vede.“ Avšak povahu toho, co má a smí dělat právě tento člověk, a nikdo jiný, může poznat jen on sám ze sebe. A jak bylo řečeno, když někdo přihlíží, kam až to dotáhl ten druhý a snaží se ho napodobit, může jen zbloudit, neboť mu tím uniká to, k čemu je povolán právě on. Bálšem říká: „Každý by měl jednat v souladu se svou úrovní. Ale děje se to jinak: kdo převezme poslání svého druha a své vlastní zanechá, neuskuteční ani jedno ani druhé.“
Cesta člověka podle chasidského učení - Martin Buber

veneta
26.11.2014 5 z 5

Úžasné čtení! Zásadní a přeci srozumitelné.

HTO
01.10.2012 5 z 5

Výpisek o Buberovi z Doslovu M. Schwingerové: „Byl kritizován sionisty (...) hlavně za svůj protest proti rozsudku v Eichmannově procesu (1961). Buber nebyl proti konání procesu, a nebylo to ani ze soucitu, ani pro odpor k trestu smrti: v interview pro New York Times (4. 6. 1962) však řekl, že Izrael neměl být soudcem, ale žalobcem, a jeho postoj vyznívá v tom smyslu, že není lidského trestu pro takové zločiny.

Svou představu dalšího Eichmannova života vylíčil Aubrey Hodesovi takto: „Měl by pocítit, že Židé nebyli vyhubeni nacisty, a že žijí zde, v Izraeli. Snad by měl pracovat na půdě – v kibucu. Obdělávat izraelskou zemi. Vidět kolem sebe mladé lidi. A uvědomovat si každý den, že jsme přežili jeho plány s námi.“ (A. Hodes, Martin Buber. An Intimate Portrait, New York, 1971.)

Tato možná pro někoho příliš naivní a nerealizovatelná Buberova představa se spouští ještě jako poslední záchranný člun na rozbouřené vody, ničící veškerou možnost smíření: je v ní idea nutného soužití se symboly minulého zla z pozice vítězství nad jeho hrozbou, nad smrtí, se kterou již není třeba více bojovat. Buber cítí, podobně jako Wiesel, že nemůže chtít zničit svět, byť by mu sebevíce ublížil, protože v něm je neustále obsažen základ pro jeho přežití a snad i pro vytvoření nového světa.“