Cesta

14.01.2017

Opravdu silná záležitost. Právě jsem ji dočetl a nemám moc slov. Musím to vstřebat. Bolí to, protože se bojím o svět a mého malého syna v něm. Kéž vše dopadne dobře

10.01.2017

Pecka, pohlcen knihou často odcházím, tu si dát něco z ledničky, pak si s knihou vlezu do vanz. je mi stydno, že si tak užívám všech výdobytků civilizace. Možná totální ztotožnění s autorem.
I já si myslím, že si lidstvo zahrává a neváží si toho, co má. Nesmyslně plýtvá. Někdy čtu úplně bez dechu. Na konci ni vyhrknou slzy a dokonce hlasitě vzlykám, snad tím, že mám malé dítě vedle sebe.

09.01.2017

Takový konec jsem vůbec nečekala, knížka se mi hrozně moc líbila, určitě si ji někdy přečtu znovu

26.12.2016

U některých scén se mi stalo, že jsem prostě jen četla dokola tu stejnou větu a byla víc a víc v šoku.

10.12.2016

A tati, viď že mě nikdy neopustíš?!

07.12.2016

Nebylo to vůbec špatný čtení.. Nebylo to tak depresivní jako Poslední světlo.... Trochu mi to připomínalo Pána prstenu... nekonečný pochod bez konce pouze bez naděje a fantasmagorie okolo...

26.11.2016

Srdcovka. Četl jsem už asi třikrát. Pokaždé, když ji čtu, mi moje problémy přijdou bezvýznamné. Jo a pokaždé mám chuť si pořídit křesadlo a pořádné boty.

22.11.2016

Temnota, temnota...mně zůstává naděje :)

14.11.2016

Já jsem se nechal nalákat na reklamu a musím říct, že pro mě to zas taková pecka nebyla a ten konec mě už vůbec nenadchl.

13.09.2016

Vůbec nevím, jak jsem k té knize přišla. Film jsem neviděla a útlé knihy nejsou můj šálek kávy. Navíc jsem po přečtení nějakých zdejších komentářů byla celkem vyděšená, že z knihy budu brečet po nocích (to nemyslím ironicky) a jaké bylo mé překvapení, když jsem začala číst a žádné depresivní a tíživé stavy se nedostavily. Naopak, nemůžu si pomoci, ale příběh na mě působil křehce a něžně. A za to může samozřejmě vztah otce a syna, zde tak krásně a jemně napsaný, který přebil všechny hrůzy okolního světa. Nevnímala jsem tu tmu, zimu a strach, to všechno bylo vedlejší, cítila jsem jenom lásku otce k synovi. Možná tomu nakonec pomohla ona forma psaní, která mi na začátku moc nesedla. Oddělené odstavce, jednoslovné věty, žádné uvozovky, žádná vata okolo.

Možná mám pokřivené vnímání reality, budiž. Kniha na mě takhle působila. A konec? Ten to jen vše zdůraznil, potvrdil a podtrhl a dokonce mě přinutil k zamyšlení, že co se mi jeví jako slabost, nakonec možná bude opravdu síla… jsem ráda, že to autor zakončil zrovna takhle. Zasloužil si to.

25.08.2016

Ponuré, depresivní,smutné, ale nutící k zamyšlení...

27.07.2016

Za prvé, než se mě kdokoliv pokusí ukamenovat za tři hvězdy, tu knížku zbožňuji. Ale znovu ji číst nechci, protože já si chci naději uchovat.
Jde jen o to přežít, jen jeden den, ještě jeden den a pak bude všechno v pořádku. O tom celá ta kniha je. Velice obdivuji hlavního hrdinu, který ačkoliv sám musel vědět, že nic lepšího je nikdy nečeká, vždy dával synovi naději, která je nakonec oba držela při životě.
Co se mi nelíbilo z hlediska struktury a stylizace bylo použití nevlastní přímé řeči, protože občas jsem se ztrácela, kdo co komu říká. Taky mě mátly občasné skoky do minulosti, než jsem se zorientovala, že jsme v minulosti, už jsme zase byli v přítomnosti. Musela jsem ty části potom číst několikrát. Ale jistě, obojí ke knížce vlastně patří a nedovedu si představit, že by to autor napsal jinak. Pravděpodobně by to rušilo celistvost textu tak jako tak.

18.07.2016

Ufff, skvelé, ale už nikdy viac. Toľko depresie na tak málo stranách...

16.07.2016

Tak jo ... měli by jsme táto jít ... já se bojím .. hrozně se bojím ...
Já vím ...mrzí mě to ...
Tak jo ... můžeme jít ...
Šli dál ...

Tak jo ... ty si myslíš, že umřeme, že jo ...
Nevím ... neumřeme ...
Tak jo ... ale nevěříš mi ...
Nevím ...
Neříkej pořád nevím ...
Tak jo ...
Šli dál ... a chlapec se ho držel za ruku ...

Strohost dialogů podtrhující beznaděj křičící na nás z každé stránky ... tak jo ... řádek za řádkem čteme o bezvýchodnosti a o blížícím se konci ... tak jo ... a přes to přese všechno ... musíme jít .... taky cítíte tu naléhavost! ...

Doufal ... že se rozjasní ... bylo mu jasné, že doufá tam, kde to nemá žádný smysl ...
Tak jo ... jdeme ...drž mě, ať se děje, co se děje ...
Tak jo ... ať se děje, co se děje ...

Země je totálně zplundrovaná ... není nic ... ani Bůh není ... a přesto zůstává holá naděje ... zůstat naživu ,,, alespoň do příštího dne ... pokračovat v životě ...

Chlapec se pod přikrývkami otočil. Pak otevřel oči. Ahoj táto, řekl, jsem tady ...
Já vím ...
Tak jo ...

04.07.2016

Cože? To je vše? Žádná další stránka? Takhle by ale kniha končit neměla... Zanechá neúplný pocit prázdnoty a zděšení. Mistrně psané a živé dílo.

04.07.2016

"S posledním jedincem zanikne věc jako taková. Zhasne za sebou a zmizí. Rozhlédni se kolem sebe. Věčnost je hodně dlouhá doba. Jenže chlapec věděl svoje: že věčnost není doba vůbec žádná."
Letní den působil při čtení až nepatřičně... Brutální lyrika Cesty vás buď chytne a nepustí anebo jí obejdete obloukem a s knihou se pak minete na celé čáře. Text plyne jako řeka, místy se valí jako vody po jarním tání, nikde nezastaví a nedá vám vydechnout. Členění na krátké odstavce a absence kapitol vás tlačí do dalšího a dalšího čtení.
Svět, tak jak ho známe, skončil. Lidé, tak jsme je znali, skončili. Teď neplatí žádná pravidla a ta, co platí, bychom za pravidla raději nepovažovali. Je to vyprávění o cestě s cílem, jež žádným cílem není. O živočišné touze přežít a o síle rodičovské lásky. Tísnivá atmosféra je vybudovaná tak mistrně, že na Cestě i po dočtení ještě pár dní zůstanete.
"V šedém podvečerním světle seděl u šedého okna opuštěného domu a četl staré noviny; chlapec spal. Moc zajímavé zprávy. Roztomilé obavy. V osm se zavírají květy prvosenek. Díval se na spícího chlapce. Dokážeš to? Až nastane čas? Dokážeš?"

20.06.2016

Knihu jsme nečetl, nýbrž poslouchal v autě v podání vynikajícího Jiřího Ornesta. Přesto, že je to fakt hodně stísňující počin, tak mě to do deprese nedostávalo... Neumím si představit, že by někdo popsal lepším způsobem přesně to, co se odehrávalo - ten dennodenní boj o přežití jakožto jedinou možnost zachovat si jakžtakž normální mysl , tu snahu dodat smysl žití svému jedinému blízkému člověku a ten dětský pohled na to, že někde "musej bejt nějaký dobrý lidi, táto". Naprosto strhující román, který ke svému vyznění téměř vůbec nepotřeboval thrillerové zvraty.

19.06.2016

Dobré. Dvě posezení na záchodě a byl konec. :-)

Pro mě naprosto nečitelná kniha. Film se mi hodně líbil, proto jsem si knihu chtěla přečíst, ale nakonec jsem se nedostala přes 35. stranu. Dávám do seznamu knih, které asi nedočtu.