Červenovláska z Osvienčimu
Nechama Birnbaum
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496485/bmid_cervenovlaska-z-osviencimu-9Ov-496485.jpg
4
69
19
Rosie vždy hovorili, že jej ryšavé vlasy sú prekliatím, no ona tomu nikdy neverila. Často snívala o tom, ako bude vyzerať v bielom závoji po boku muža svojich snov. Jej život sa však desivo mení v roku 1944, keď musí opustiť svoj domov a po strastiplných udalostiach končí na tom najhoršom mieste na celej zemi – v Osvienčime. Hneď po príchode jej oholia hlavu a spolu so svojimi nádhernými vlasmi stráca aj život, ktorý tak milovala. Vo všetkom tom chaose a obklopená zúfalstvom si Rosie uvedomuje, že to jediné, čo jej nacisti nemôžu vziať, je jej duša plná neskrotnej červenovlasej húževnatosti. Keď všetky jej priateľky dospejú k záveru, že z Osvienčimu pôjdu do neba, ona trvá na tom, že pôjde domov. A tak zbiera všetku svoju odvahu, vďaka ktorej sa jej to aj napriek koncentračným táborom a pochodom smrti podarí. Tento životopis ovenčený víťazstvom napísala jej vnučka Nechama Birnbaum. Je plný života i smrti. Je o úskaliach židovskej kultúry, ktorá žije dodnes, a o láskyplných zážitkoch, ktoré prežíva každý z nás. Je o rodine, dospievaní a prvej láske. Je to oslavný príbeh viery v samu seba bez ohľadu na to, čo prináša život. Je to príbeh o malom ryšavom dievčatku, ktoré verilo, že to zvládne. Je to tá najkrajšia kniha, ktorú ste kedy čítali.... celý text
Válečné Biografie a memoáry Historické romány
Vydáno: 2022 , MotýľOriginální název:
The Redhead of Auschwitz: A True Story , 2021
více info...
Přidat komentář
Příběh podle skutečné události popisuje osud Rosie a její sestry. I když je příběh podle skutečné události, psaná forma mě moc neoslovila, vadilo mi střídání kapitol z dětských let a let z války. Dala bych do první části pouze její dětství, Příběh by tak hezky plynul. Líbil se mi doslov jedné z vnuček Rosie, která je autorkou knihy.
Přečetla jsem hodně knih na téma Osvětim. Tahle byla z těch čtivějších, navíc podle skutečného příběhu. Je k neuvěření, jaké měla Rosie štěstí, jiní za mnohem menší prohřešky skončili s kulkou v hlavě.
Za mě k tomuto tématu průměrná kniha. Trošku mě mrzí, že jsem neměla možnost více pochopit poměry na rumunsko-maďarském pomezí v té době, celkově válečné období bylo psáno pro mě povrchně a z knihy jsem měla pocit, že Rosie byla zázračná hrdinka, které vše projde. Dětské vzpomínky byly velmi pěkně psané a čtenář získal povědomí o židovské kultuře. Celkově se četlo velmi dobře.
Knihu jsem přečetla za čtyři dny. Pohltila mě a, zvlášť ke konci, jsem měla problém ji odložit. Jsem ráda za tyto knihy, které ilustrují příběhy lidí z velmi, velmi těžkých dob.
Kniha mě úplně neoslovila, i když je to skutečný příběh. Nějak mi nesedí název knihy s příběhem. Trochu jsem měla problém s názvy židovských tradic a jídel, až ke konci jsem našla v knize i vysvětlivky k některým názvům.
Velice pěkné napsaná kniha z válečného období. Vyprávění z dětských let malé židovské dívky Rosie až do let, kdy s matkou a dvěma sourozenci byli nuceni odejíti do Osvětimi a následně pak i do dalších sběrných táborů, jsou krutou výpovědí osudů dívek se kterými se setkala během těch roků. Vzpomínky na roky dětství se střídají s kapitolami počínajícími Žalmy a následně vzpomínkami v koncentracích. V málokteré knize je vypsáno surové zacházení s mladinkými dívkami a prostředím, kterým musely projít. Doprovází mě skutečné dojetí.
Autorka nás vtáhne do příběhu jakoby ho sama zažila. Spisovatelka sice sepsala paměti, ale svoji babičky Rosie, která měla rudé vlasy. Nejen kvůli nim se později cítila jako prokletá.
je r. 1944 a šestnáctiletá Rosie se svou svou rodinou je stejne jako ostatní Židé vyhnaná z domova a o pár dní později je z cihelny odvážejí vagóny směřující do Osvětimi, kde se dají použít snad všechna slova kromě slov souvisejících s radostí, životem a zpěvem. Tím posledním mladá zrzka žila doslova . V dětství ráda tancovala, užívala si rodinných tradic a setkání, kterých nebylo málo proto se na ně upíná, aby zapomněla na to, co právě prožívá...
Na celém příběhu se mi líbil rejstřík/slovník vysvětlující slova používaná v hebrejštině a sladké rohlíčky z těsta s čokoladou a vanilkou - rugelach - jako bych měla na talíři.
Silný příběh
Mam rada knihy na toto tema a ze jsem jich precetla. Tuto radim mezi ty slabsi. Rozhodne ale stoji za precteni.
Na toto téma jsem už přečetla hodně knih a přesto se to neomrzí.
Tady se pěkně střídaly kapitoly - vzpomínky na dětství a současnost v koncentračním táboře. Nepřestane mě udivovat, co dokáže člověk člověku udělat a co dokáže lidská vůle. Určitě to stojí za přečtení!
Vzpomínky na dětství hlavní hrdinky mě moc nebavilo. Uznávám ale, že to bylo něco jako důležitá část celého příběhu.
Obdivuji přeživší, že dokáží na hrůzy holocaustu vzpomínat a žít s tím.
Perfektně zpracovaná kniha, knih na tohle téma jsem už pár přečetla a tahle je napsána dobře. Příběh silný a čtivý, člověk se stále dozvídá další a další hrůzy z koncentračních táborů a o lidech kteří měli sílu a přežili. Za mě doporučuji přečíst.
Hrůzyplný příběh, ale k tomu i hezké líčení doby před válkou, židovské tradice atd.
Souhlasím se všemi komentáři, které byly k této knize zveřejněny. Jen bych za sebe doplnila, že na mne nejvíc zapůsobilo střídání kapitol s Rosiinými vzpomínkami na idylické dětství v Crasně v židovské komunitě se všemi rituály a tradicemi v kontrastu s kapitolami, kde prožívá (spíše přežívá) pobyt v koncentračních táborech, práci v muniční továrně i pochod smrti. Nelze než obdivovat statečnost, sílu a urputnost, třeba i způsobenou Rosiinou zrzkovskou tvrdohlavostí, která dokáže zachránit život nejen jí, ale i blízkým. A to nejdůležitější - je to příběh pravdivý, takže o to víc nutí k zamyšlení.
Další "nádherná" knižní novinka z Osvětimi, která se opravdu hezky četla, i vzhledem k tomu, že její příběh rozhodně nebyl hezký a některé části byly opravdu hodně otevřeně a upřímně popsány. Čtenář z toho cítil ten apatický nezájem a přístup Židů a vězňů ke smrti, kterou viděly a číhala na ně každý den.
Je to ale i silný a úžasný příběh o tom, jaké je to se nevzdat a bojovat, boku po boku s někým, s kým stojí za to bojovat. Jaké je to být bez jídla a pití tolik dní v kuse, pracovat skoro celý den pro nepřátele, přežít selekci, následně i plynovou komoru, nádory.. a stejnak mít vůli žít, i když už ani nejde doufat. Příběh se odehrává ve více časových liniích, začíná to minulostí, která se postupně přibližuje, až se z ní vytvoří jednotný příběh.
Kniha je o Rosie, která převyprávěla svůj příběh vnučce a právě ta knihu napsala. Rosie byla velmi statečná s obrovskou chutí to nevzdat a žít dále, což se jí povedlo. I potom, co válka skončila, se Rosie dokázala radovat a užívala si života, který se jí snažili vzít.
Nádherná, silná kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Na konci jsem si i pobrečela, to už nešlo držet a jsem ráda, že nyní bude příběh a vzpomínka na život Rosie také v mé hlavě. ️ Je důležité nezapomenout a naopak si to připomínat.
Další silná kniha o holocaustu. Dnes je památka obětí holocaustu. Je potřeba vzpomínat na tyto lidi, číst o válce, nezapomínat. A proto čtu knihy z druhé světové války. Abych nezapomněla na to, jaká zvěrstva byl schopen jeden člověk udělat druhému. Abych nezapomínala, jak moc dobře se mám. A o knihách mluvím a doporučuji, aby ani ostatní lidi nezapomněli.
Rusovláska Rosie je opět silný příběh, který napsala její vnučka z vyprávění její babičky. Střídá se vyprávění z dětství s obdobím jednoho roku v Osvětimi. O pochodu smrti na konci války. O hladu, nemocech, ponížení a přežívání z posledních sil. Mnohdy přežili opravdu asi jen silou vůle. Je to nad moje chápání.
Z knihy na mě dolehl smutek, vztek, nespravedlnost. Zoufalství, beznaděj, ale i láska, houževnatost, víra, naděje. Naděje, že jednou bude zase líp. Nejhorší je, že těm lidem stejně už nikdo nevrátí ten hrozný čas, který prožili, přišli o své nejbližší a hrůzy války si nesou v duši celý život. A přesto se tyto lidi umí radovat. To je asi to, co mne na této konkrétní knihy dojalo nejvíce. To, že si Rosie zpívala, tančila, smála. Užívala si běžný krásný život. Věděla, že život je dar.
Knihu doporučuji všem.
Nechama Birnbaum je americká spisovatelka, která vždy věřila, že jednou napíše příběh své babičky Rosie, která prožila hrůzy 2. světové války.
Kniha Rusovláska z Osvětimi vypráví příběh o Rosie, která žije poklidným životem v Crasně, což je obec v Rumunsku. Má krásné dětství, které tráví s rodiči, sourozenci a kamarády. Naprostá bezstarostnost. Rodina dodržuje židovské zvyky a tradice. Žijí poklidný a šťastný život. Do doby, než jsou všichni Židé považování za odpad společnosti. Pak se její život obrátí v peklo, utrpení, hladovění a nemoci. Se svou mladší sestrou Leou se snaží zůstat pospolu a vydržet hrůzy Osvětimi a Bergen-Belsenu. Rosie celou dobu věří ve šťastný návrat domů a jedině tohle ji drží při životě.
Knih s názvem kdokoli z Osvětimi je na trhu spousty. Jsou svým zpracováním lepší a horší. Tuto bych zařadila k průměrným. Líbilo se mi popisování židovských tradic a celkově života z pohledu dítěte. Popisy z Osvětimi, Bergen-Belsenu by čtenáře, který touto knihou začíná, hodně znepokojily. Člověk, který má načteno, tak je mi hloupé to tak psát, ale kniha ho ničím nepřekvapí. Velice se mi líbil doslov, který sepsal autorčin švagr.
V knize se střídají kapitoly, které líčí Rosiino dětství a dospívání s těmi z koncentračních táborů. Pokud máte rádi knihy s touto tématikou, rozhodně ji doporučuji přečíst. Ona Rosie byla opravdu houževnatá a odvážná žena.
Kniha, ktorá zachytáva udalosti ničivej vojny...vykresľuje osud hlavnej postavy Rosie, ktorá žila a bojovala, hoci sa ocitla so svojou mamou, sestrou a bratom v koncentračnom tábore...
Tie zverstvá, ktoré na nich vykonávali bolo náročné čítať, nie to ešte zažiť...
Rosie sa popasovala so všetkým, hoci vo vojne nakoniec stratila mamu aj malého brata...
Kto obľubuje knihy z vojnového obdobia, určite si príde na svoje...
Ja keď čítam knihu z obdobia vojny okrem toho, že to na MŇA pôsobí deprimujúco, často premýšľam nad tým, že ľudia sa za tie roky nepoučili a toľko násilia, zla, nenávisti a nelásky je vo svete...na zaplakanie...
Určite moja nasledujúca kniha na čítanie bude niečo pozitívne
Knihu jsem přečetla za dva dny byla velice čtivá a dle pravdivých událostí na konci i slza ukápla
Štítky knihy
Kniha Červenovláska z Osvienčimu je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 89x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 130x |
| Chystám se číst | 107x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 4x |
Úvodem chci říct, že i když knize nedávám moc vysoké hodnocení, tak tuto dobu a její hrůzy vůbec nezpochybňuji a je mi líto, co si každý jeden člověk musel zažít. Hodnotím provedení a autentičnost příběhu.
V této knize se nám střídají dva časy. Jeden válečný, kde s postavami prožíváme pracovní tábory, Osvětim, pochod smrti a všechny další hrůzy, jaké tato doba přinesla, a předválečný, veselý, plný jídla, radosti a plánů.
Válečná dějová linka mě "bavila" moc. S postavami jsem soucítila, nedělalo mi to dobře, autorka dokázala vtáhnout dokonale do doby. Bohužel jsem si představovala, co by bylo se mnou a s mojí rodinou, kdybych se ocitla ve stejné situaci, a moc doufám, že jsme si z tohoto jako lidstvo vzali alespoň nějaké ponaučení a nebudu to muset ani já, ani nikdo jiný, nikdy zažít.
S čím jsem měla problém a místy mě to až nebavilo, tak byla dějová linka v předválečné době. Chápu, že se autorka snažila ukázat kontrast mezi přítomností a minulostí, ale bylo to moc. Některé kapitoly byly vyloženě jen o jídle a to po chvíli zkrátka přestane bavit.
Zhruba ve dvou třetinách ovšem dějová linka z minulosti zmizí a prolne se s přítomností, a to mé hodnocení hodně zvýšilo. Kdyby to takhle bylo od začátku, nebo kapitol z minulosti bylo méně, dala bych ještě více hvězdiček.
Takhle hodnotím na 70% a knihu stále doporučuji k přečtení. Nicméně znám určitě lépe zpracované příběhy s touto tématikou.