Čerpadlo 6

27.01.2014

Temné, neoptimistické, ale skvělé. Smekám před autorovou imaginací!
Jenom jsem plně nepochopil zařazení poslední povídky do výběru. Jednak se vymyká tematicky a druhak (tím, že je nejslabší), může pokazit – coby finální kousek – celkový dojem z knihy.

12.09.2013

Směs brilantních, zajímavých a triviálních příběhů. Rozhodně stojí za přečtení!

21.08.2013

depresívné i nápadité, bohužiaľ ale na dve svetlé výnimky v podstate na jedno brdo, a tým pádom časom nudné.
Zaujímavé komentáre: pet-kyval , nightlybird

06.06.2013

Kdybych o té knize nic nečetl, líbila by se mi asi ještě víc. Takto jsem měl díky recenzím na BF a předmluvě v knize trošku přemrštěná očekávání. Nakonec z toho nebyl román století ale "pouze" kurevsky dobrá sbírka sci-fi povídek. Titulní povídka se asi nejvíce přiblížila "součastnosti". Ale nevím, kterou z nich vybrat jako nej, všechny jsou dobré, některé o něco lepší ale žádná z nich nějak viditelně nevybočuje. ještě musím vyzdvihnout parádní obálku + ilustrace, což v současné době a u sci-fi není taková samozdřejmost.

05.04.2013

Vesměs zajímavé sci-fi povídky s přesahem, které mantinely žánru vesměs překračují směrem k vyšší výpovědní hodnotě. Autor je rozhodně velkým příslibem do budoucna.

16.11.2012

[042/12] (ebook) No, jak jen začít? Na tuto sbírku jsem se docela těšila. Bohužel mě ale docela zklamala. Po stránce zpracování se rozhodně nedá říci, že by autor neměl na to, aby ohromil literární svět, ale po stránce obsahové to na mě působilo dost… neoriginálně, nezajímavě a časem dokonce nudně. Autor se nevkusně opakuje a čtenář se postupně uzívá nudou.

Když se na to celé člověk podívá zpětně, autor se věnuje pouze jednomu tématu s dvěma odbočkami. Co bude s lidstvem po ekologické či ekonomické krizi/katastrofě a jaká bude problematika s reprodukcí a výživou zbylého lidstva. To jest vše. Hledat v tom víc nemá smysl. A ať na to koukám, jak chci, vraždění neviňátek není nic strašného, když jste o podobně surovém světě četli v té samé knize už několikrát, pouze v jiném hábitu. Navíc se nemohu ubránit pocitu, že má autor zaběhnutý povídkový rozpis, který nehodlá (ke čtenářově smůle) vůbec měnit. Dvě třetiny se seznamujete s prostředím a duševním rozkladem hlavní postavy (jejichž popisy se co povídku opakují jen s nepatrnou obměnou) a v poslední třetině teprve dojde na jakousi neuspokojivou pointu. Kromě dvou povídek mě tedy čtení vlastně vůbec nebavilo a to ne proto, že by to bylo napsáno špatně, ale autor mi postupem času přišel příliš neoriginální. Neplodně přemýšlí jen o jedné věci celý život a každou novou povídkou se snaží znovu a znovu vyjádřit tu stejnou myšlenku a k tomu ji ještě opláštit hadříkem s cedulkou ŠOKOVAT. Jenže neustálé mletí o tom stejném nevzbuzuje kýžený šok, ale touhu po spánku s růžovími poníky papajícími duhu.

Obsah po stránce charakterů je také stejný. Vždy vstoupíte do osudu někoho, kdo celý život vedl svůj dennodenní boj o přežití a TEĎ NAJEDNOU dochází ke zlomu, který má změnit jeho současnost a snad i budoucnost. Zlo je naivně napravováno, dobro krutě trestáno a něco zůstává stále stejné pouze s domnělou obměnou. Postava začne svou současnost vnímat jinak a v myšlenkách se stavět proti všeobecnému náhledu či slepotě na situace. Opět se to vše děje stále dokola a opět to nemá žádné kloudné východisko. Jsem tedy toho názoru, že si stačí přečíst pouze dvě či tři povídky a nemá smysl pokračovat dál. Pointa je vždy ve výsledku vlastně stejná. Prostředí se mění jen minimálně, charaktery jsou skoro totožné a zápletka jen mlhavě vzbuzuje odlišnost. Na druhou stranu je ale pravda, že je ta sbírka aspoň tematicky sjednocená. Pro mě ale nuda, nuda, nuda… a k velkému překvapení zase nuda, která se dočítala jen s notnou dávkou paličatosti a hrnkem opravdu silného kafe. Nikdy víc.

01.11.2012

Tak bohužel knížka mě vůbec nenadchla. Mám ráda sci-fi, ale tohle bylo prostě moc, tohle určitě není můj šálek čaje. Přečetla jsem pouze první 2 povídky...první ničím nezaujala, a ta druhá ve mně vyvolala silný pocit odporu, takže číst dál už jsem nemohla. Knihu jsem dál už jen prolistovala a zběžně přečetla nějaké úryvky, bohužel i ty byly pro mě nestravitelné.

17.09.2012

Zde se nejedná o klasické sci-fi, které popisuje technologický výdobytek našich budoucích potomků. Spíše se jedná o příběhy lidí kteří díky budoucí špatné ekonomické situace země (ať už vyčerpáni energetických zdrojů atp.) prožívají svoje životy ve společnosti s velkým úpadkem morálky tak, jak jí známe doposud. Doporučuji už jen z důvodu že s podobnou literaturou jsem se ještě nesetkal. Nejlepší povídka zřejmě čerpadlo 6 (jak atypické (c: ).

06.03.2012

Cenu za nejlepší sci-fi/fantasy roku dostala tato kniha určitě právem - jedna povídka lepší než druhá ;o) Ale asi bych to ke čtení nedoporučovala útlocitnějším povahám. Ze surovosti, se kterou je ztvárněna proměna člověka v jakési "nelidské stvůry" bez morálních zásad a lidských hodnot, které dnes "zatím" obecně platí, mi opravdu naskakuje husí kůže. O to víc, že Bacigalupiho vize blízké budoucnosti působí tolik reálně.

17.12.2011

Krásně zemité čtení docela představitelné, ale ne moc přitažlivé budoucnosti.. U povídky Čerpadlo 6 jsem si zavzpomínal na svojí práci na čistírně na začátku devadesátých, tam taky tenkrát nikdo moc nevěděl co se kam a proč čerpá x), a tamní zrezivělá obří čerpadla v potemnělé strojovně čistírny při čtení téhle povídky prostě nemůžu pustit z mysli...

Hodně se mi líbil nápad se světem, kde se energie akumulovala do pružin (stroji, zvířaty či otroky), nebo boj patentových vlastníků geneticky upravených potravin kteří sami vytvářeli viry, aby si zachovali co nejširší možnost distribuce... ale žít bych v těch světech nechtěl :o

21.11.2011

Soubor dystopických a (zčásti) postapokalyptických povídek, jež mají vesměs jedno společné: nahlížejí na budoucnost lidstva s despektem, pesimismem a bez náznaku radosti. Tyto chmurné vize jsou znepokojivé už tím, jak umně využívají aktuální obavy z genetického inženýrství, globálního oteplování, úbytku ropy aj. Nemalou úlohu hraje také myšlenka na ad absurdum dohnané pojetí autorských práv a patentů (Kalorik, Lovec tamaryšků).
Hutné tmosféře souboru prospívá zasazení povídek do kontinuí, takže vše se odehrává ve dvou či třech světech, avšak v různých dobách. Jako katalyzátor temného prožitku pak fungují náznaky a odkazy, jež čtenáři umožňují spojovat si postupně jednotlivé motivy napříč povídkami tak, že začnou vytvářet nepěknou (ovšem nikoli esteticky), nicméně komplexní mozaiku.
Již jsem dostatečně naznačil, že nálada povídek je jejich hlavní devizou a autor umění budovat atmosféru prokázal víc než obstojně. Přestože budoucnost lidstva v podobě bezmocných nebo apatických mas ovládaných různými korporacemi či mocenskými klikami není nijak nová představa, Bacigalupi dovede svět a lidstvo zdevastované šílenstvím moci popsat živě a originálně. Přesto zcela nesdílím nadšení autora předmluvy a mám dojem, že nebýt Bacigalupiho krutě trefné a senzační představivosti, texty jako takové by mimo žánr příliš neobstály. Alespoň u mě ne, preferuji spíše obratnější a vzletnější styl. Stále se však jedná o nadprůměrné a doporučeníhodné čtení.

13.10.2011

Čerpadlo 6 – kniha SF povídek zatím (mně) nepříliš známého autora se svým způsobem vymyká běžnému standardu. Autor se v popisech budoucnosti nezaměřuje na technický a sociální pokrok, spíš naopak, vnímá sociální struktury spíš v temných barvách a preferuje budoucí rozvoj nikoliv po technické, ale spíš biologické stránce a i to líčí poněkud chmurně.
To je také hlavní důvod, proč mne kniha nenadchla jako předchozí dva komentátory. Já totiž ten pesimistický pohled s autorem nesdílím. A rovněž si jako Jirka73 nemyslím, že vývoj (v jakémkoliv směru) je past. Past je jen pro toho, kdo je ochoten do ní vlézt a i když se dozajista najde dost těch, kteří do toho chomoutu ochotně strčí hlavu, chtěl bych doufat, že to nebude většina a že lidstvo jako celek bude schopno udržet (byť možná křehkou) rovnováhu mezi pokrokem a svou vlastní existencí. Abych ale neprezentoval svůj pohled a vrátil se k povídkám. Dá se říci, že se ztotožňuji s hodnocením Petrvse, pokud jde o jejich vyváženost a také mne nejvíc zaujala Flétnová dívka. Určitou kostrbatost v terminologii bych přičetl (asi) ne vrub překladu.
A i když podle mne nejde o klasický post-apo žánr ale o přirozeným vývojem nastolený úpadek druhu (ve smyslu citátu Jeana Dorsta: „Živočišný druh Homo sapiens sapien dělá všechno proto, aby sám sebe zničil“) mám zato, že je třeba se nad knihou zamyslet – nastiňuje totiž jednu z možných variant a měla by být varováním.

18.08.2011

Zajímavá knížka, zajímavý autor.

Určitě se neztotožním s názorem, že se jedná o klasické sci-fi (jedná se prakticky o čistý post-apo styl, poslední povídka je ale žánrově úplně mimo post-apo či sci-fi). A nezlobte se, ani si nesednu na zadek z originality. A jak už to tak bývá u povídkových sbírek či "výhodných balíčků", spolu s kvalitou dostanete jako "bonus" i to, co by se samostatně prodávalo dost špatně.

Tím mám na mysli především první povídku, která není ani originální (nebýt exotického prostředí je jak přes kopírák od P. Dicka), ani stylově dechberoucí - jak naznačují marketingové vzkazy na přebalu knížky a nadšená předmluva z pera pana překladatele. Pak ale přečtete další povídku, Flétnovou dívku, a nastane šok. Popravdě řečeno, přečetl jsem toho už dost na to, aby mě jen tak něco šokovalo... Flétnová dívka to ale dokázala. Stylem, geniálním minimalismem, skrytou perverzitou, dekadentní vybroušeností. Pointou.

Podobný, byť slabší efekt, na mě měla povídka Čerpadlo 6, která tvoří kvalitativní vrchol knížky. Přesvědčila především šokující uvěřitelností - má v sobě obrovsky silný "potenciál odehratelnosti" - čtenáři si až bolestně uvědomí, jak blízko pravdy autor možná je.

Mírným zklamáním je pak dvojice Kalorik/Na žlutou kartu; představa "pružinokliček" navíc působí úsměvně (budiž, je to scifi) ovšem nechápu, proč je týž tvor v jedné povídce přeložen jako "šklíba" a v další jako "čertokočka". Stejným případem je dvojice Popkomando/Drobné obětiny - nemám rád, když autor použije navlas stejné reálie ve více povídkách. Působí to dojmem, jako když má příliš nápadů a je si vědom rizika, že jejich natláskáním do jednoho kastrolu ukuchtí nevábný eintopf. Osobně zkrátka upřednostňuji pestrost.

Pašo a Lovec tamaryšků jsou výborné povídky, podmanivé a čtivé - byť můžeme opět konstatovat, že myšlenka Paša opakuje Čerpadlo 6 a Lovec tamaryšků surfuje na stejné enviromentální vlně jako Kalorik či Žlutá karta (která neoslovila prakticky vůbec rozvleklostí a nedějovostí).

Perličkou je závěrečná povídka Jemnější... která působí částečně dojmem meskalinového experimentu... každopádně je vskutku neotřelým zakončením celé sbírky.

Čerpadlo 6 není pěkná knížka ve smyslu podbízivé líbivosti. Je však dobře napsaná, podmanivá, možná burcující a až šokující. Šokující poznáním, že doba, kterou autor nastiňuje, už možná klepe na dveře. Pro fandy post-apo jasná trefa. Milovníci klasického sci-fi pozor, i když může jít o váš šálek čaje, vězte, že tenhle čaj je pořádně silný a černý jako bota.

[
Mám ráda všechny ty larvičky, co žijou u tebe v břiše...

Vrtí se červík, vrtí v bříšku.
A tím tě krmí - nesměj se, smíšku!
Nosatci zbaští vše, co je zlé,
Bříško samé dobré věci dostane.
]

13.07.2011

Často se setkávám s názorem, že již všechno bylo napsáno, že nelze psát již inovativně a že vlastně každá další kniha je jenom derivací již napsané knihy. S podobným pocitem jsem občas bojoval sám, kdykoliv jsem dočetl nějakou průměrnou knihu a bohužel to většinou bylo u žánru mně nejbližšího, tedy hard sci-fi. A jak to bývá, když už nedoufáte, že se něco může změnit, změní se to.

Literární scénu nějak pravidelně nesleduji, ale přesto si myslím, že se mi nestává, aby mi uniklo některé zásadní dílo. V jednom případě se tak stalo a to v případě knihy Čerpadlo 6 od v té době pro mě neznámého autora Paola Bacigalupiho. Kniha se na mě usmála v knihkupectví a perfektní knižní zpracování mě přemluvilo k jejímu nákupu. Hned od prvních stránek jsem nevěřil svým očím: brilantní styl, dokonalá atmosféra a především precizně načrtnuté postavy mě nenechali ani na vteřinu vydechnout. Hned po první povídce mi bylo jasné, že číst více než jednu denně by bylo hřích. A tak jsem každý večer usínal s tisíci otázkami, které mě na konci každé povídky nebo novely napadaly.

Čerpadlo 6 je taková jiná kniha. Je to klasická sci-fi a přesto se velmi liší od ostatních knih. Kdybych chtěl popisovat žánr zkratkovitě, asi bych ji označil jako postkatastrofickou knihu. Ale v povídkách se nikdy o katastrofách nemluví. Mluví se pouze o přirozeném vývoji, který nás pravděpodobně čeká: nedostatek surovin či potravin. Možná lze knihu označit jako sbírku sociálních povídek, protože i tak může být kniha vnímána: jako kritický pohled na budoucnost člověka.

Asi je jedno, jak knihu nakonec označíme, protože mnohem důležitější je fakt, že po přečtení knihy budu některé věci vidět jinak. Pochopíte mnohem intenzivněji, že hranice mezi dobrem a zlem je velmi tenká, že moderní technologie jsou spíš pastí a že je dobré o budoucnosti přemýšlet. Paolo Bacigalupi načrtl naši budoucnost všemi barvami, přesto budete při jeho románu cítit neklid a místy až nervozitu. I proto si musíte tuto knihu pořídit. Podle mě je to určitě kniha roku a sci-fi desetiletí. Isaac Asimov, Ray Bradbury či Brian W. Aldiss mají konečně plnohodnotného nástupce. Bezpochyby.

10.06.2011

Sci-fi povídky o nepříliš vzdálené budoucnosti, která není vůbec radostná. Za vrchol sbírky považuji povídku Popkomando. Název neodkazuje na pop music ale na populační politiku, která lidem za možnost věčného života zakazuje mít děti.