Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535/bmid_cerny-obelisk-1N1-535.jpg
4
1368
130
Německo roku 1923. Bouřlivá vlna inflace zavedla mladou Výmarskou republiku do hluboké krize - hospodářské i mravní. V neklidné době po nedávno prohrané válce se odvíjí osudy Ludvíka Bodmera, básníka a varhaníka, který dříve býval učitelem a nyní si vydělává jako prodejce náhrobků, Jiřího, Ludvíkova kamaráda z války a zároveň zaměstnavatele, Isabely, jež je ztělesněním čisté, romantické lásky, a pestré mozaiky dalších obyvatel malého města, od dobráků přes šmelináře až po nebezpečné přívržence nastupujícího nacismu.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2002 , Ikar (ČR)
Originální název:
Der Schwarze Obelisk , 1956
více info...
Přidat komentář
Počas čítania som mal trochu pocit, že sa dej až tak moc neposúva dopredu a viac je to o generácii nemcov po 1. svetovej vojne a o tom, ako sa vysporiadavajú s infláciou a s vojnovými zážitkami.
Posledných pár desiatok strán však prinieslo a v tomto ohľade akési zadosťučinenie a knihu preto nemôžem hodnotiť inak ako plným hodnotením.
Postavy sú fantastické, rôznorodé, vtipné, cynické a chémia medzi nimi je úžasná. K tomu skvelé dialógy a filozofické pasáže.
Hoci sa tam nedeje až toľko, Remarque skvele zobrazil vtedajšiu povojnovú/medzivojnovú náladu a vytvoril ďaľsie dielo, ktoré dokáže zaujať aj po takej dlhej dobe.
Knihu mohu opravdu jen a jen doporučit. Kniha se krásně čte a styl, kterým je děj vykreslen, je opravdu skvostný. Pochmurná atmosféra a vykreslení Německa v jeho úpadku a nejhorších časech. Pro lidi, kteří tento styl knih mají rádi, je tato kniha opravdu skvost.
Už dlouho jsem nečetla knihu, která obsahuje tolik hlubokých a pravdivých myšlenek a zároveň tak trýznivé. Snad každý čtenář si najde tu svou, která ho hluboce zasáhne.
Příběh o mladíkovi, který žije v poválečném Německu a jeho okolí, kde doslova každý bojuje o každodenní přežití. Čtenář zde nalezne nejrůznější prostředí...Ludvíkovo netradiční zaměstnání, a to prodej náhrobků.Dalšími jsou hostince, nevěstince až po blázinec. Ve všech se čtenář setká s nejrůznějšími osudy.
Čmárat do knížek se nemá! Nikdy to nedělám, ale když otevřete můj Černý obelisk, zjistíte, že jsem podtrhávala a hodně :-)
Romány E.M.Remarqua, zahalené do kouře cigaret a nasáklé odérem alkoholu, se dají číst vždy. Zde zažijeme rok během divoké inflace meziválečného období, dostaneme se například do blázince stejně jako do nevěstince nebo nejrůznějších kabaretů či klubů, potkáme širokou škálu nejrůznějších charakterů a můžeme naslouchat vytříbeným dialogům i ráznému humoru. A nad tím vším se vznáší sympatická lidskost a melancholie, tak jak to mám u pana spisovatele rád.
Jedna z mých neoblíbenějších knih vůbec. Opravdu moc povedená knížka nejen o přátelství, lásce, odvaze... Ale zejména o té (nejen) smutné době.
Určitě doporučuju.
Nejlepší Remarque. Nejlepší sebelítostivý monolog. Nejsmutnější forma nenaplněné lásky. A nejlepší hrdina se jménem Ludvík. Zapomeňte na popisy zdůrazňující Německo za času hyperinflace. Tohle je čistá melancholie, ve které se rádi schováte.
(SPOILER)
Nejprve jsem se do příběhu nemohla nějak vpravit (tedy první strana rozhodla, že číst 100% budu, pak to chvilku upadalo...), potom mě to však úplně chytlo a ke konci mi bylo líto, že se budu muset s hlavními hrdiny rozloučit. Kniha ve mně stále rezonuje. Je zkrátka znát, že autor popisovanou dobu zažil na vlastní kůži a také to, že byl prostě vynikající spisovatel. Knihu bych zahrnula do rozšířeného okruhu povinné četby.
Trochu mi v příběhu rušilo to povídání hlavního hrdiny Ludvíka s Izabelou v 'blázinci', ale když to mělo na konci vyústění, tak jsem to vzala na milost. A je to zatím jediná kniha od R., u které jsem se i zasmála:-). Některé figurky byly opravdu vtipné.
Kniha je podle mě i přes (možná právě proto) popisované náročné období (hyperinflace, kurz se měnil 2x denně, chleba za miliardu marek, lidé na mizině, podhoubí pro šmelináře a obdivovatele Adolfa Hitlera...) výborná, ideální k vytvoření si představy o té době. Vnímavý a inteligentní čtenář toho hodně odhalí a dost se přiučí. Je zde mnoho výborných postřehů a myšlenek! Taky anekdota o cyklistech a Židech je vhodně zakompokovaná.
Příběh končí v podstatě pozitivně a smířlivě, Izabela (Genevieva) se uzdraví, končí hyperinflace, Ludvíkovi se poslední den v práci podaří prodat neprodatelný černý obelisk, odjíždí do Berlína pracovat do místních novin... (Ovšem sdělení v úplném závěru knihy o osudech/konci všech protagonistů příběhu je smutné i pobuřující, leč bohužel velmi realistické.)
Co následovalo reálně dál, víme... Je však dobré si uvědomit PROČ. Historie se opakuje... To je však jiné téma... A jsem ráda, že E.M.R. byl ochoten k sebereflexi (části) svého národa viz část knihy se slovem PROTOŽE... Když už jsme u toho, v Evropě dělaly a dělají problémy stále dokola tři národy/mocnosti, které se přetahují: Velká Británie, Francie a Německo...
Bože, to mě nebavilo. Příběh byl plný inflace, neplatných peněz, bezmocnosti, hladu, bídy, bolesti a především nudného stereotypu . Žádná víra, že se to někdy změní. Jen boj ode dne ke dni, přežít další hladovou noc, přežít další nekonečný, bolavý den...
Tohle mě nechytlo...
Další příběh od Remarqua, který nepojednává o válce, ale jedna válka v něm doznívá a druhá, bohužel, tu nabírá sílu k vypuknutí. Jde o pěkný a čtivý příběh poválečné bídy a přežívání. Podobný příběh má i kniha Stíny v ráji, ale tohle se mi četlo lépe. Remarque má nenáročný a dosti popisný způsob vyprávění o životě obyčejných lidí, kteří mají na starosti prostě jen nějak přežít.
Poprvé čteno v pubertě, takže nejvíc se mi líbila Líza, řezníkova žena. S postupem času se ale člověk pročte a objeví, že je to zásadní dílo, které jde na dřeň tragické komedie našeho lidského bytí.
Po více než dvaceti letech přečteno znovu. Knížka je to bezvadná, správně ironická, ale teď jsem zpětně pochopil, proč jsem si z ní skoro nic nepamatoval - postavy jsou trochu ploché. Ale i tak je to zajímavý pohled do složité doby. A parafráze myšlenky, která mě oslovila; stát je schopný probendit miliardy, aby tě potom zavřel za to, že nemáš zaplaceno 5 marek na daních. Geniální.
Velmi zajímavá kniha,skoro na indexu .Hyper inflace vlastně není ,nebyla a nebude.Po odečtení romantiky ,lásky ..,zůstane zoufalství ,hlad,a hlavně beznaděj.Slovy klasika EMR,flaška šampusu stojí tolik jako měsíční důchod těžkého válečného invalidy (lidí bez rukou a nohou,klidně všech),činžák stojí 100 US $.
Není to tak lehké a pro někoho a si méně poutavé četní než např. Vítězný oblouk. Zejména pasáže z psychiatrické léčebny a rozhovory s duchovním nesednou každému, přesto je to moje nejoblíbenější kniha od autora. Je zde typický Remarqueův hrdina: melancholický romantik, hledající sám sebe. Upoutala mě také myšlenka vyslovená lékařem o víře, resp. že církev je jediná totalita, která nebude nikdy svržena.
Ani mně se knížka nečetla lehce, dělalo mně problémy se začíst, mysl odplouvala někam jinam a často jsem se musela vracet. Ale popsat problémy poválečného bídou a inflací sužovaného Německa, které tak usnadnily rozvoj nacismu, to se autorovi povedlo. A vykreslit charaktery svých hrdinů umí Remarque jako málokdo.
Remarque je mým nejoblíbenějším autorem, ale toto dílo bylo pro mě trochu zklamáním...
Knihu jsem četla asi nejdéle ze všech, protože jsem se musela neustále přemlouvat, abych ve čtení pokračovala. A protože nejsem čtenář, který by knihy odkládal, tak se mi podařilo probojovat se až do konce.
Autor si opět pohrává se slovy, používá krásná větná spojení, ale příběh je dle mého slabší. Samozřejmě, zde nechybí motiv ztracené generace, lásky a zklamání. Hlavní hrdina se navíc neustále setkává se smrtí, jelikož pracuje ve firmě, která prodává náhrobky.
3⭐ dávám velice nerada, ale četla jsem od Remarque, dle mého, mnohem zajímavější knihy. Toto mi prostě nějak nesedlo a četlo se mi velice těžce.
Znovu můj oblíbený Remarque - a znovu mne oslovil hned ze začátku :
" nezlobte se, že se vracím do pohádkových let, kdy nad námi ještě vlála naděje jako vlajka a my věřili v tak podezřelé věci, jako je lidskost, spravedlnost, snášenlivost - a také v to, že JEDNA světová válka musí stačit k poučení jedné generace . -"
Příběh z doby po válce prohrané - ale již volající po dalším válečném tažení ....
Období inflace, hojení ran a obav z budoucnosti ....
Autor také klade otázku zodpovědnosti Boha za válečné násilí :
" Prvotní hřích, vyhnání z ráje, dědičný hřích a z toho vyplývající prokletí tisíců a tisíců generací. Bůh nejdelší pomsty, jaká kdy existovala. "
A odpověď duchovního :
" Bůh odpuštění, Bůh lásky a spravedlnosti, který je vždy připravený odpouštět a který obětoval vlastního syna, aby vykoupil lidstvo ... "
Tak kdepak zůstala pravda ?
Ovšem i tak patří tento román k těm, kde se uvolníme v humorných situacích ....
Další z knih, které musím mít v knihovně a vracím se k nim. Doporučím.
Černý obelisk je moje srdeční záležitost, vracím se k ní neustále. Některé myšlenky, moudra a příměry v knize mě oslovily natolik, že si je pravidelně "půjčuji".
Štítky knihy
nacismus německá literatura Německo schizofrenie náhrobky pomníky Výmarská republika
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Černý obelisk je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 2 356x |
| Čtenářské výzvě | 99x |
| Doporučených | 152x |
| Knihotéce | 883x |
| Chystám se číst | 343x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 6x |
Tato kniha asi nejlépe zachycuje, jaká bída byla v meziválečném Německu..nikdy bych nevěřil, že to řeknu, je to tak trošku paradox, jelikož byl právě Remarque odpůrce nacismu, nenáviděl ho...ale díky jeho knihám jsem tak trochu pochopil lidi, proč v Hitlerovi viděli spásu a falešného spasitele..když umirate hlady, za vyplatu si koupíte chleba, nevidíte světlo na konci tunelu, z inflace jdete do deflace a roku 1929 do další brutální krize, ze které Vás vytáhne NSDAP a najednou se máte vlastně o něco lépe, je to asi pochopitelné..několikrát jsem při čtení přemýšlel a lekl jsem se sám sebe, když sem si uvědomil, že i možná já bych podlehl vábení hnědých košil..kdo ví, jak by se zachoval v jednom z nejhorších období 20 století..Jinak kniha byla supr čtivá, jako všechny od E.M.R. Ludvík mi přišel v první půlce místy trošku nesympatický, přecitlivělý a jako slaboch, ale to se naštěstí postupně změnilo..je zvláštní, že i v té bídě a hrubosti, si dokázali lidi pomáhat a být přátelé..člověk si při čtení říká, že se k sobě chovali jako dobytci, ale pak ho stokrát překvapí skrytá laskavost a charakter jednotlivých postav..knihu vnímám jako autobiografii E.M.R, který sám pracoval v pohřebním ústavu a následně odjel do Berlína, aby....