Černý obelisk

22.03.2020

Já jsem si knihu moc užil. Miluju tento styl knih, kdy nakonci knihy tajím dech a sentimentálně a nerad se loučím s hlavní postavou. Remaque nikdy nezklame.

15.03.2020

Zavřená knihovna mě přivedla ke knihám, které mám doma. Po mnoha letech jsem se vrátila k této knize. Nyní na mě působí depresivně. Německo po první světové válce a plíživý nástup nové ideologie. I když kniha mluví o lidech kolem firmy s náhrobními kameny, kteří prožívají své lásky, sny a snaží se přežít v době, kdy peníze okamžitě ztrácí svoji hodnotu. Postavy se vyrovnávají různým způsobem s hrůzami prohrané války a už vzniká nová hrozba. Krásně vykreslené různé povahy v široké škále.Mám raději jiné autorovy knihy.

24.02.2020

Příběh z I. válkou poznamenaného Německa.

09.12.2019

Je to jakási freska života v Německu ve dvacátých let, kdy se lidé vzpamatovávají z válečných hrůz, zároveň bojují o přežití v kolotoči inflace a kolem pozvolna začíná rašit nacionalismus. Fakta jsou známá, ale teprve díky příběhům si je dokážu promítnout do života běžných lidí, pro které byla tato doba především bojem o přežití. Jakápak láska, pokud je především nutné zajistit si dostatek jídla, jaképak hodnoty, když se ceny mění dvakrát denně, jaképak ideály, když se vlastně každý snaží na každém co nejvíc vydělat. Bylo to celkem silné čtení a jsem ráda, že osobní zkušenost s touto dobou nemám.

07.12.2019

Velmi příjemný příběh o bídě v Německu, v podání výrobců pomníků

20.11.2019

Život poznamenaný inflací a předzvěstí nástupu Hitlera k moci.
Rozhovory z blázince se slečnou Genevievou patřily k mým oblíbeným částem.

05.10.2019

Kromě Západní fronty jsou Remarqueovy knihy dle víceméně stejného schématu, tahle se mu ale vymyká.
Jestli se formou černohumorného příběhu chcete dozvědět, jak se žilo po první světové a co poválečné Němce vedlo k tomu, že volili tam toho pána s knírkem, je tato knížka ta pravá, po které sáhnout. Bylo to pro mě více vzdělávací, než suchá fakta v učebnici dějáku.

07.08.2019

Po létech opakované přečtení bylo pochoutkou. Šetřil jsem si jednotlivé kapitoly a čerpal moudro autora. A bylo opravdu čerpat co.
Nejde o typickou knihu E.M.R. Je zde plno hlubokých myšlenek, které si čtenář zapamatuje
Ku příkladu:

Za války jsme přece viděli tolik mrtvých a víme, že přes dva milióny nás padlo pro nic za nic. Proč se teď tady rozčilujeme kvůli jednomu mrtvému, a proč jsme již skoro zapomněli na ty dva milióny ? Snad je to proto, že u jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů jde pouze o statistiku....

Nepodceňujte moudrost církve ! Je to jediná diktatura, která nebyla po dva tisíce let svržena.....

I stalo se, že jsme odjížděli do války jako panici a mnoho našich kamarádů padlo, aniž by poznali, co je to žena. Willy a já jsme později ztratili panictví v jednom bordelu ve Flandrech. Willi tam dostal kapavku, přepravili ho do lazaretu, vyhnul se bitvě, ve které sedmnáct paniců padlo. A tak jsme už tehdy usoudili, že ctnost nebývá vždycky odměňována...

To byly nádherné časy v Rusku, kde jsem byl dokonce chvíli velitelem hřbitova. Překvapeně na něj hledíme. Nádherné časy ? Ale jděte, spousta žrádla, pití, příjemná služba daleko za frontou, co jsem si jako voják mohl lepšího přát. A pak, na smrt jsem si zvykl jako na nakažlivou nemoc. Velel jsem několika tisícům hrobů. Ale dneska ? Dvě střední mohyly s mramorovými podstavci za blbých pár miliónů marek. Ale naučili jsme se aspoň, co je to inflace.....

Dolar příliš zdivočel. Teď už neskáče o desetitisíce, statisíce, ale o milióny. Dělníci teď dostávají výplatu 2x denně, ráno a odpoledne. V poledne mají třicet minut k tomu, aby dali manželkám a družkám vydělané peníze na potřebný nákup...

I když je po válce, i zde umírají lidé. Buď z hladu, nebo sebevraždou, nejsou schopni žít.
Tato kniha "se čte sama" a já ji považuji za jednu ze třech nejlepších, co autor napsal.

30.07.2019

Jediný Remarque, k němuž jsem se rozhodla vrátit po dlouhých letech vrátit. A nelitovala jsem. Atmosféra rozkládajícího se Německa je popsána sugestivně, k jejímu navození stačí autorovi několik postav, které se každý den protloukají složitou situací, kdy bankovkami se dalo tapetovat, největší devízou byly stravenky a chodilo se v oblečení přešitém z uniforem.

13.06.2019

Tuto knihu mám hodně ráda, odehrává se v meziválečném Německu, je to neotřelý pohled na běžný život v době, která musela být velmi těžká a svým způsobem se předznamenává to, co přijde.

30.05.2019

Meziválečné Německo. Historie, kterou nikdo nepamatuje. Už není moc lidí na tomto světě, kdo by v tu dobu žil, natož aby si ji pamatoval. Je to doba hodící se snad jen k unudění školáků při zdlouhavých hodinách dějepisu. Ne však, když si o ní necháte vyprávět spisovatelem jakým je Remarque. Od prvních slov vypravěče Ludvíka po jeho dovětek o osudech lidí, na které sám téměř již zapomněl, jsem se cítil jako opilý nejlepším vínem ze sklepa Eduarda Knoblocha. Opilý dobou, ve které vypravěč žil, jeho naivitou, atmosférou městečka Werdenbrück i všemi láskami. Dlouho mi v hlavě zůstane milovaná Isabela, vyspělá Gerda i vnadná Líza. A mnohé další stálé i pouze epizodní postavy, které se v románu Černý obelisk objevily, hýřily miliónovými bankovkami věříc, že to nejhorší mají za sebou. Tohle je kniha, kterou chci číst. Kniha, kterou chci mít doma, jen tak ji náhodně otevřít a spokojeně se začíst, jako bych se vracel na důvěrně známé místo.

19.03.2019

Nejlepší Remarque+ jeho Tři kamarádi, čtu to každých 5 let a pokaždé jako poprvé.

16.03.2019

Silný příběh,který naplno ukazuje co a jak vedlo národ do náruče Hitlera. Ono jezdit s trakarem plným peněz pro bochník chleba..

07.03.2019

Naprosto senzační kniha. Plná černého humoru, inflace, vzpomínek na válku a období před ní a hlavně beznadějné lásky. Remarque se tady skutečně vytáhl. Jeho nejlepší kniha!

16.02.2019

Tak tenhle Remarque mi dal zabrat. Stylisticky napsané suprově, Remarque prostě umí parádně vyprávět, ale měla jsem problém s obsahem. Asi čteno ve špatnou chvíli, taková ta beznaděj a nezmar, která se táhne celou knihou mi bohužel moc připomínala moje rozpoležení. Takže místo, aby mě to nakoplo, tak mi to ještě přidávalo. Strašně jsem se prala s tím to dočíst, začetla jsem se asi až ke konci, kde se přeci jen začne něco dít.

06.02.2019

Hm. Co napsat? Skličující kniha o skličujících věcech. Ten pesimismus byl na mě asi moc pesimistický ...

19.12.2018

Sonda do duše ztraceného mladíka v poválečném Německu. V díle jsou přítomny všechny prvky pro autora typické. (Válečný veterán, odpor k válce, marná láska atd...)
Právě díky dokonalé kombinaci všech těchto prvků považuji tuto knihu za to nejlepší, co Remarque kdy napsal.

22.11.2018

Kniha, ve které autor ukryl pod zážitky hlavního hrdiny i ostatních postav jasné poselství a zároveň varování pro všechny, kteří si tento skvělý román přečtou.
Jako by Remarque viděl do budoucnosti a zároveň s tím i dnešní nové a přitom stejné -ismi, které mohou přivést Evropu a celý svět k dalšímu utrpení...
Poučíme se?

17.11.2018

Knížka je to výborná a čte se moc dobře. Klasický Remargue, ale zároveň trochu jiný, vtipnější.