Černý anděl v závějích
Anna Achmatova (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/6595/cerny-andel-v-zavejich-6595.jpg
4
19
4
Křehkou poezii této ruské Sapfó, členky Cechu básníků a nadšené představitelky akméismu, si čtenáři již od vydání její první sbírky Večer (1912) opisovali navzájem do památníků a vyznávali si jejich prostřednictvím lásku. Achmatovová totiž lásku líčí jako osudový souboj a zkoušku, která zpravidla končí oboustrannou prohrou a zklamáním a přesto neničí a nedeprimuje, ale zušlechťuje a nabízí naplnění. ... celý text
Přidat komentář
„Skutečná něha tichá bývá
snadno ji od lži odliším
Marně mě tvá dlaň přepečlivá
halí do hebkých kožešin
Marně se snažíš obelstím mne
plachými slovy o lásce
Znám ty tvé oči nenasytné,
ten pohled, co mě spoutat chce.“
Annu Achmatovovou znám spíše podle jména jako oběť sovětských literárních represí a po výběru její poezie jsem sáhl hlavně ze zvědavosti. Paní Anna to se slovy umí a dokáže být působivá, ale lyrická milostná poezie není tak docela můj šálek kávy, navíc pocity ženy často popisující situace, ve kterých je zrazována a odvržena – to také nejsou stavy, které by nějak odrážely mé současné emocionální rozpoložení. Takže jsem četl sice se zájmem a pozorností, ale bez opravdového ponoření se. Přesto přečtení této útlé sbírky určitě nelituji – bylo to milé setkání.
Milostná lyrika sladkobolných rozchodů. Lyrika navzdory hrůzné době 1. světové války a ruské revoluce.
Dávám ***** u ž za tu jednu básničku.
O lásku žebrat nešla jsem.
Zamkls ji za jinými dveřmi
a já tvou nevěstu, to věř mi,
ušetřím hysterických scén.
Dát moudrou radu ti jen chci:
Ukaž jí moje podobenky
a sešitek mých veršů tenký –
to dělávají snoubenci.
Nic husičku tak nepotěší,
než zvítězí-li nad jinou.
Žije tím, i když odplynou
city a slova nejněžnější.
A pak, až grošík po groši
utratíš vášeň k oné ženě,
duši ti štěstí zpustoší
a odvrátíš se přesyceně,
přijde má triumfální noc,
kdy vyženu tě z prahu lehce.
Prosil bys marně o pomoc.
Léčit tě z štěstí se mi nechce.
Štítky knihy
ruská literatura milostná poezie
Autorovy další knížky
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 2001 |  Tvé šedé oči se mnou všady jdou |
| 1987 | Na křídlech revoluce |
| 1931 | Bílé hejno |
| 1985 | Ústa slunce |
Kniha Černý anděl v závějích je v
| Přečtených | 25x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 9x |
Láska, vášeň, touha, radost, bolest, smutek, zrada, trápení, nenaplněný cit, to všechno zůstává, je věčné a neměnné.
Mění se jen čas a lidé, kteří tyto emoce prožívají. Někteří mají dar je věrně popsat ve verších. Je jedno, že básním v této sbírce je sto let, těm, které psal třeba Lermontov dvě stě let a řádky nad nimiž se trápila Sapfó (ke které Annu Achmatovou přirovnávají) jsou přes dva a půl tisíce let staré. Každý z nás se v alespoň jednom ze zrcadel, co nám nastavují, poznává.
Jsi můj tep srdce. Slábne, sládne
hoře v tvém teplém objetí.
Uvěř mi, není pro mne snadné,
když zaklínám tě - odejdi!
Odejdi, ztrať se bez adresy,
ať tě má Múza netrýzní,
ať žiješ, dlouho žiješ kdesi
bez lásky mé a bez písní.