Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67760/bmid_cernobily-svet-nIj-67760.jpg
5
2484
535
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh, zasazený do 60. let 20. století na americký Jih, je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška, slečna Skeeter, s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2011 , Knižní klubOriginální název:
The help , 2009
více info...
Přidat komentář
Kniha se, na příkladu práce černých hospodyň pro bílé paničky, snaží reflektovat téma rasismu v americké společnosti v 60. letech 20. století. Také bych řekla, že upozorňuje na postavení žen a jejich emancipace, protože kniha se soustředí především na ženy, muži jsou dost upozaděni. Kniha je psána jednoduchým stylem a jazykem, což odpovídá tomu, kdo jsou hlavní postavy příběhu. Kniha zobrazuje obyčejný život a běžnou práci hospodyň, a naproti tomu mnohdy povrchní a snobský život jejich zaměstnavatelek. Celkově tam bylo několik zajímavých myšlenek o tom, jak se k sobě jako lidé chováme a jak jsme ovlivněni názorem okolí. Na knize se mi nelíbila práce korektora textu, protože je tam spousta překlepů a stylistických nedostatků, tak snad příště to bude lepší.
Jedna z knih, která dobře seznamuje s rasismem v minulém století. Bílé paničky se černochů štítily, ale jejich práce a doteků při ní se neštítily. Děti jim svěřily a nevadilo jim, že jsou černé, ale sami k dětem cit neprojevovaly. Název plně vystihuje téma knihy.
Souhlasím s předchozí pisatelkou,knížka je skvĕlá.Není divu,že si mnoho týdnů držela první místo na řebříčku prodeje knih.
Prosím přečtěte si tuto knihu! Nic jiného se ke knize říct nedá, protože je naprosto skvělá.
Kniha mě opravdu chytla a velmi brzy jsem ji měla dočtenou. Příběh se odvíjel, atmosféra doby byla skvěle vykreslená. S utlačovanými obyvateli prostě nemůžete nesoucítit. Ovšem z konce jsem byla docela rozčilená, neboť moc nemusím knihy s otevřeným koncem. Brzy po další knize se stejnou tematikou ovšem určitě sáhnu.
Na tuto knihu jsem se opravdu těšil. Xenofobie a rasismus - tak vzdálené a přitom nám čecháčkům někdy připisované.
Pustil jsem se do toho a po chvíli se zalekl přemíry estrogenu, kterým je kniha prodchnuta. Spousty lásky a něhy na jedné straně a na druhé opovržení a intriky jak z mexické telenovely. Žádná výrazná mužská postava. Bílé paničky vs. barevné hospodyně.
Postupně jsem ale přicházel na to, že autorce nešlo o velké a zjevné projevy, ale především o ty nenápadné, skryté a hluboko zakořeněné, co si jich zprvu ani nevšimnete... A ty vám sází s postupnou gradací až se s tím estrogenem sžijete a chcete víc...
Moc povedené, díky za tu knihu!
Je smutne, ze spousta lidi porad odsuzuje lidi, podle barvy pleti I v dnesni dobe.. Mimochodem tato knizka je krasne napsana, ne jednou jsem u ni brecela.
Některé věci se stále opakují- "měla na sobě šaty áčkového střihu" " ještě na sobě měla uniformu" atp. Ale i tak je kniha opravdu hezká.
Báječné, opravdu báječné čtení: už dlouho jsem se necítila zasažena dějem a hlavně zatažena do něj tak, že jsem spolu s hrdinkami pracovala, usmívala se, unavovala, rozjímala, dojímala, poplakala, děsila se i vítězoslavně brala věci právě tak, jak je život přináší. Byly tak různorodé, a pro mne navíc tak vzdálené místně i časově, přesto jsem věřila všemu. Nebyly totiž ani trochu černobílé... Ovšem i tak mě občas překvapily, a to zejména v samotném závěru. (Píšu stále o hrdinkách: muži sice nebyli v popředí, ale rozhodně v příběhu nechyběli, byli v odpovídajícím malém počtu, přesto ve vzácné různorodosti).
Obsah beze sporu drsný až neuvěřitelný (Ony by nám asi taky nevěřily, jak se žilo v 60. letech tady - bez myček, klimatizací, rodinných aut, supermarketů, prakticky se všemi matkami zaměstnanými a bez hospodyň, s frontami kdykoli na cokoli a častou nedostupností i té obvykle jediné existující značky běžného zboží...a samozřejmě i bez svobody projevu, zato jistě s nějakým tím méně patrným záchvěvem rasismu. A jak to vím, když jsem ještě nebyla ani na světě? Nu, protože o dvacet let později to bylo pořád stejně bídné...), ale napsáno je to famozně, že jsem nechtěla knihu ani opouštět (jen v posledním vydání byla ta mrňavá písmenka dost nápor na oči).
Už jen ten nápad nechat promlouvat střídavě tři hrdinky, aniž by to nějak zadrhávalo, zdržovalo, nebo dělalo zmatek. Skvělé!
Knizka ctiva a moc zajimavy vhled do vztahu cernosskych hospodyn v belosskych rodinach na americkem jihu. Je videt jak byla spolecnost a vztahy behem 60tych let otroctvim stale poznamenana a zaroven jak nic vlastne neni cernobile... Doporucuji precist, nuti to k zamysleni
I po šedesáti letech dost ožehavé téma. Nóbl paničky versus černé hospodyně. I když je tato kniha z větší části fikce, jak o ni napsala autorka, tak určitě každý podvědomě ví, že tohle se dopravdy dělo. Známe to z filmů i z knížek. A jestli se jedná už jenom o minulost, tak na to se dost těžko odpovídá........ každopádně hezký příběh.
Příběh o novodobém otroctví se odehrává v neuvěřitelných 60. letech 20. století. Černé služebné za menší než minimální plat pracují v domech zazobaných bílých paniček a vychovávají jejich děti – než ty jdou do školy, kde se dozví, že černí jsou nečistí a méněcenní a pak se stanou jejich zaměstnavateli. Nekonvenční bílá slečna Skeeter se rozhodne napsat o nich knihu a ukáže se, že to je v zemi zaklínající se svobodou slova, smrtelně nebezpečné. Slogan tak praví a příběh opravdu vypráví o tom, že hranice mezi lidmi existují jen v lidských myslích. A že laskavost žádné hranice nemá.
"Z doby kamenné"
Půjčila jsem si ji na doporučení spolužáka ještě na zakladce a byla asi nejvíc top ze všech mých prectenych knih !! Pravdivý příběh o tom jaké to je být člověk jiné pleti v USA - 60.letech
Pokaždé, když jsem viděl výraz "bílá panička", tak se mi otevírala kudla v kapse. Je to tendenční kniha ukazující bílé ve špatném světle. To bych chápal, kdyby to napsala černá autorka, ale co nutí člověka pohrdat vlastní rasou?
Není špatné si o bílých-černých přečíst v době nepokojů v USA, právě s tímto tématem. Jak často se lidé bojí toho, co je jiné. A velmi často zbytečně a velmi často to vede k zbytečným problémům. Kniha moc hezky psaná.
Tato kniha vyšla v roce 2011, ale upřímně řečeno jsem tuto knihu v minulosti nezaregistroval a myslím si, že jsem neviděl ani film, který byl natočený podle této knihy. Na tuto knihu mne nalákala také knižní videa některých booktuberů a také vysoká hodnocení na Databázi knih. V současné době lze koupit tuto knihu jen v paperbacku, což je škoda. Určitě kniha měla vyjít v pevné vazbě jako v roce 2011. Knihu hodnotím na 100 % a určitě knihu doporučuji. Časem se podívám také na film.
Děj knihy se odehrává v 60. letech 20. století na americkém Jihu – v Mississippi. Kniha má 34 kapitol, jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů. Jedná se o první knihu (debut), kterou autorka napsala. V knize se popisuje život černých hospodyň v bílých rodinách. Dívka Skeeter, která se navrací domů z univerzity, si začíná všímat bezpráví na černých hospodyních, vidí to novýma očima, a napadne ji myšlenka, že by mohla sepsat vyprávění hospodyň o jejich bílých pánech. Je to zajímavý námět. V knize se vyskytuje vyprávění AIBILEEN (je moudrá, má životní zkušenosti, vychovala hodně dětí bílým paničkám), MINNY (je hubatá, často si pustí pusu na špacír před bílými paničkami, vychovává několik svých dětí) a dalších hospodyň. Neměl jsem rád HILLY, bílou paničku, která byla proti černochům vysazená a měla nesmyslné nápady. Pozastavuji se nad tím, když lidé si osobují právo říkat, že jsou lepší než ostatní jen kvůli tomu, že mají jinou barvu kůže a vymýšlejí pak pravidla, kdy jsou lidé černé pleti diskriminováni. Mezi nesmyslná nařízení patřilo například, že pro bílé osoby je nezákonné brát si někoho jiné rasy než bílé, žádný barevný holič nesmí obsluhovat bílé ženy či dívky, hrobník nesmí pohřbívat barevné do půdy používané k pohřbům bílých obyvatel, jsou oddělené knihovny pro bílé a černé obyvatele. A mnoho dalších nesmyslných nařízení, které postrádají logiku. Žádný člověk nemůže za to, s jakou barvou pleti se narodí. Někteří páni a paničky se chovali ke svým černým hospodyním dobře, jiní páni a paničky je považovali za něco podřadného, méněcenného a tak se k nim také chovali. Přitom tyto černé hospodyně vychovávaly od narození jejich děti, dávaly dětem lásku, staraly se o ně, hrály si s nimi, povídaly jim příběhy, zpívaly jim písničky. Mnohdy daly těmto dětem více lásky a věnovaly jim více času, než jejich vlastní mámy, což je smutné. Děti měly často tyto černé hospodyně raději než vlastní mámy!
Kniha se četla celkově dobře, příběhy paniček a černých hospodyň byly zajímavé. Přestože hodně události bylo smutných a pozastavoval jsem se nad nimi a pokládal jsem si otázky, proč se běloši takto chovají v černochům, vždyť je to něco hrozného a nepochopitelného. Kdo dal právo bílým lidem se považovat za něco lepšího?! V knize jsem postřehl myšlenku, že nezáleží na tom, v jakém postavení se člověk nachází – jestli je pán nebo sluha, nikdo nemá právo se povyšovat nad ostatní, ať se nachází na jakékoliv pozici. V knize se vyskytovaly také humorné situace.
Autorka napsala knihu v New Yorku, narodila se ve státě Mississippi. Autorka uvádí: „Černobílý svět je z větší části fikce. Přesto jsem při jeho psaní často přemýšlela, co si o knize asi pomyslí má rodina, co by si o ní myslela Demetrie, i když už byla dávno mrtvá. Často jsem se také bála, že překračuju nějakou hrozivou čáru, protože píšu za černé. Bála jsem se, že se mi nepodaří popsat vztah, který tak silně ovlivnil můj život a který je plný lásky, ale v americké historii i literatuře je často popisován jen pomocí stereotypů.“ Od vydání knihy uplynulo hodně času, ale prozatím autorka nenapsala další knihu. Knihu se rozhodla napsat z důvodu, že si v pozdějších letech začala uvědomovat, postavení černých hospodyněk ve společnosti v místě, kde vyrůstala. Měla hospodyni Demetrie, kterou měla ráda a také s ní ráda trávila hodně času. Jak píše: „Jsem si poměrně jistá, že nikdo z naší rodiny se Demetrie nikdy nezeptal, jaké to je, být černá v Mississippi a pracovat pro bílou rodinu. Nikoho z nás ani nenapadlo se jí na to zeptat. Byl to náš každodenní život. Něco takového lidé příliš nezkoumají.“ Lidé s černou pletí jsou rovnoprávnými lidmi a měli by mít stejná práva jako lidé se světlou pletí, měli by si být ve všem rovni. Autorka v závěru knihy uvádí, že v Mississippi se narodili také významné osobnosti a je na místo svého původu hrdá, ačkoliv si je vědoma problematikou černých a bílých. Uvádí, že v Mississippi se narodil například americký spisovatel WILLIAM FAULKNER, od kterého jsem prozatím ještě nečetl žádnou knihu, možná časem se do nějaké knihy pustím, anebo třeba zpěvák ELVIS PRESLEY.
V knize ČERNOBÍLÝ SVĚT samozřejmě černé hospodyně nejsou otrokyněmi, mají svůj domov, mohou si ve svém volném čase dělat, co chtějí, mohou se vzdálit od svého bydliště, aniž by museli požádat o svolení svého pána. Jejich bílí páni je nemrskají bičem, anebo je veřejně nestřílejí svými pistolemi, neznásilňují je, jak by tomu bylo v dávných dobách, kdyby byly otrokyněmi. Nicméně autorka chtěla poukázat v této knize, že i v 60. letech 20. století není na americkém Jihu rovnoprávnost mezi bílými a černými, což je určitě zarážející a také mnohá nařízení jsou pro černé diskriminující a ponižují jejich důstojnost.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Jsme jen dva lidé. Zas tolik nás neodděluje. Rozhodně ne tolik, jak jsem čekala.
A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.
Moc hezká kniha, která dokáže čtenáře opravdu dojmout. Napsáno velmi čtivou formou.
Štítky knihy
děti ženy zfilmováno USA (Spojené státy americké) černoši rasismus Mississippi diskriminace služky, služebné hospodyně
Černobílý světKniha Černobílý svět je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 3 460x |
| Čtenářské výzvě | 437x |
| Doporučených | 506x |
| Knihotéce | 806x |
| Chystám se číst | 1 708x |
| Chci si koupit | 289x |
| dalších seznamech | 31x |
Nádherná kniha. Velký příběh.