Černé ryby
Eeva Tenhunen
Finská autorka detektivních románů Eeva Tenhunenová nás ve své prvotině Černé ryby přivádí do finského města Savonlinna, kde sama studovala a kde strávila podstatnou část mládí. Děj příběhu se odehrává na hradě Olavinlinna, který je oblíbeným cílem turistů z celého světa a kde si autorka o letních prázdninách vydělávala jako průvodkyně. Černé ryby jsou debutovým dílem Tenhunenové, které mělo ve Finsku obrovský úspěch a dodnes je považováno za jednu z nejlepších finských detektivek.... celý text
Literatura světová , Detektivky, krimi , Romány
Vydáno: 1994 , Ivo Železný
Originální název:
Mustat kalat , 1964
více info...
Přidat komentář
Eeva Tenhunen rozehrává komorní detektivní drama v kulisách historického hradu. Na něj se v době turistické sezóny lidé sjíždějí ze všech koutů světa, a když je jedna z průvodkyň za bílého dne zavražděna, je to rozhodně důvod k všeobecné panice. O to víc, když záhy vyjde najevo, že jejím vrahem musí zákonitě být někdo z hradních zaměstnanců. A jak je dobrým zvykem, nehodlá u jednoho zločinu zůstat.
Spisovatelka od prvních stran umně vykresluje jak charaktery všech postav, tak drobné indicie, jež pozornějšího čtenáře přivedou k pachateli dřív než hrdiny samotné. Sice jsou ty stopy možná až příliš okaté, ale což – to, že jsem paranoidní já, ještě neznamená, že ostatní budou také. Kouzlem knihy je pak především vypravěčka, mladá naivní dívka, jež miluje balady a památky vůbec. To ovšem obnáší na můj vkus zbytečně moc citací historické poezie, ve které si zrovna nelibuji. Naopak nezapomenutelné jsou poznámky o nešvarech průvodcovství, které celé vyšetřování příjemným způsobem zcivilňují.
Četla jsem v březnu 2008. Podle mých poznámek:
Detektivka psaná ich formou.
Děj se odehráva na skutečném Olavově hradě (plánek v knize se schoduje s plánkem v průvodci Finskem).
Děj jakoby na pozadí balady o živé, zemřelé víle.
Hezké. Detektivka. Toď vše.
Velmi vtipné, čte se snadně, rychle... Jen musím vytknout moc romantických zápletek a hlavně ten závěr nebyl zrovna nejlépe vymyšlen. Ale jako oddechová četba moc dobré.
Černé ryby
V letech, kdy ještě v knižním světe nevál ten současný "skandinávský severák", už se našel český vydavatel, který zde zavedl edici Severská knihovna! To mě docela překvapilo. Ale jinak na té knize nic moc překvapivého nebylo, snad jen skutečnost, že šlo o překlad 30 let staré detektivky!
Prostředí příběhu mi evokovalo české detektivní příběhy Václava Erbena (Smrt talentovaného ševce, Poklad byzantského kupce) nebo i některé slavné kusy královny Agathy, což jen dokazovalo, že prostředí hradů, zámků a archeologických vykopávek je jak dělané pro zločiny.
Náhod a naschválů bylo v příběhu víc než dost. Výsměchu hradních průvodkyň, adresovaného na konto návštěvníků, bylo také nemálo. A rozuzlení bylo minimálně od poloviny knížky také nasnadě. Jedinou originalitu tak představovaly citace z finských lidových balad.