Černé ovce a beránek boží

od:


KoupitKoupit eknihu

Kdo je bez viny, ať hodí kamenem Rok 1976, Anglie. Paní Creasyová zmizela a celá Ulice si šušká. Sousedé viní z jejího náhlého zmizení vlnu veder, ale desetiletá Grace s kamarádkou Tilly o tom nejsou tak docela přesvědčené. Léto pálí čím dál víc a dívky se rozhodnou vzít záležitost do vlastních rukou. Inspirovány místním vikářem začnou hledat Boha. Věří totiž, že když najdou jeho, mohly by najít i paní Creasyovou a přivést ji zpátky domů. Kurážná Grace spolu s hloubavou Tilly chodí od domu k domu a pátrají po indiciích. Slepá ulice postupně vydává svá tajemství a malé detektivky odhalí mnohem více, než si představovaly. Začíná se rozplétat komplikovaná historie lží a klamů. Každý v Ulici se snaží skrývat to, čím nezapadá. Uhlídat své zvláštnosti před ostatními je ale v dusivém letním parnu téměř nemožné. Trávníky usychají, chodníky se roztékají a životy sousedů se začínají obnažovat. Dívky si neuvědomují, že stejná tajemství rozplétala před svým zmizením i paní Creasyová....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/367916/cerne-ovce-a-beranek-bozi-nBn-367916.png 4.127
Orig. název:

The Trouble with Goats and Sheep (2016)

Žánr:
Detektivky, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Přidat komentář
Melanka
11. listopadu

Vlídná, vtipná a chytrá knížka. Četla se jedním dechem. Skvěle vystavěný příběh o tom, že každý má ve skříni svého kostlivce.

alzbeta4340
27. října

Dlouho se zdálo, že příběh je laskavá, úsměvná moralita. Vyprávění dětí, jak vidí dospělé kolem sebe. Jenomže na konci se úsměvnost vytratila a přes náznak šťastného konce zbyla hořkost z toho, čeho jsou milí a slušní lidé schopni.
Myslím, že na tuhle knihu jen tak nezapomenu. Ráda ji doporučuji k přečtení.

Makropulos
25. září

Horké léto 1976 někde v Anglii, v malé ulici asi se 14 domy, kde si sousedé vidí nejen do zahrad, ale snad i do talíře, a jedna z obyvatelek najednou zmizí. Příběh, který se z tohoto základu odvíjí, vyprávějí dvě asi desetileté kamarádky, takže se vlastně na všechno díváme dětským očima. A je to opravdu zajímavý a často zábavný pohled. Děvčata ve své snaze najít Boha a tím i nalézt ztracenou paní a zajistit, aby se Bůh o všechny lidi v Ulici staral, postupně odhalují v tom dospělém světě mnohá tajemství a oživuje se minulost, která měla být zapomenuta. Ten příběh je o krásném dětském přátelství, ale i o vztazích mezi sousedy, schopnosti či neschopnosti snášet ty, kteří jsou něčím jiní a o problematice života v malé komunitě, kde se zdá, že všichni všechno o sobě ví, ale není tomu tak. Postavy se střídají v krátkých kapitolách a já měla trošku problém se v nich orientovat, občas jsem se vracela, abych si ověřila, kdo že je ten Hubený Brian, nebo Clive, zda je Derek opravdu otec Grace ... Bylo to asi tím, že když vyprávěla Grace používala příjmení a pak v jednotlivých příbězích postav jsou najednou Johny, May ..... Příběh také vyvolává spoustu nezodpovězených otázek, na které si asi čtenář má najít odpovědi sám, ale některé dílčí příběhy by možná zasloužily ještě nějakou tu pozornost.

mirektrubak
10. září

Příběh, kterému se nedá vlastně nic vytknout. Je poutavě napsaný a vtipný, chvílemi nás mrazí a místy dojímá. Má všechno, co má dobrý román mít a při vědomí, že se jedná o debut, je nutné chválit.
Jenže kvality téhle knihy jsou, alespoň v mých očích, zároveň její největší slabinou. Vše je zde totiž až příliš správně, všech ingrediencí je právě tak akorát, jako by někdo vzal návod na vytvoření chytré knihy a velmi přesně ho aplikoval. Tím se čtení stalo dost předvídatelné a pro mě ztratilo i dost chuti – chyběl mi prvek překvapení, něco osobního, co by se mi dostalo pod kůži.
Ale nechci Černé ovce zatracovat, četlo se to hezky, plynule, chytré postřehy byly opravdu chytré, ne pouhé stokrát vyslovené banality, morální ponaučení bylo zjevné (pravdivost nezatíženého dětského pohledu v kontrastu s předsudky a lhaním si do kapsy, které provozovali dospělí obyvatele ulice), velmi jsem s ním souzněl a donutilo mě trochu přemýšlet i o mém vlastním okolí, jestli někoho nesoudím příliš přísně nebo zcela nespravedlivě.

„‚Od začátku jsem měla pravdu,‘ pronesla jsem při pohledu na kříž. ‚Hledaly jsme ve špatných domech.‘
‚Ale já bych neřekla, že tohle je znamení, že tady Bůh opravdu je,‘ opáčila Tilly. ‚Moje máma má spoustu kuchařek, ale nikdy pořádně nevaří.‘“

milary
02. září

Teď jsem dopsala komentář ke Glattauerovi - Není zač. A protože jsem obě knihy doslova zhltala v těsném závěsu (a to jsem se v textu vracela a vůbec si je různě šetřila), musím připojit zasloužený lesk pěti hvězd i zde. Obě knížky na mě výrazně a vyjímečně zapůsobily. Černé ovce stylem psaní, břitkým vtipem, trefným popisem naší lidské nedokonalosti a složitosti pohnutek, nesvatouškovskými pohledy na víru i respektem k tomu, co je opravdové. Nebulvárním uvažováním nad diskutovanými tématy dneška. Jsem moc ráda, že mě tyhle tituly neminuly.

zdencaaa
28. srpna

Velice krásná kniha, ze které přímo dýchá styl mé oblíbené Flannery O´Connor a která mě doslova nadchla svojí bezprostředností, ale i překvapila naprosto pravdivým vystižením charakterů lidí žijících na maloměstských předměstích. Určitě se k ní někdy vrátím :-)

Citát na závěr: "Myslím, že je to tady moc růžové i na Ježíše."

MartinaP
14. srpna

Trochu detektivka, trochu psychologický román, napsaný takovým dětským jednoduchým způsobem. Horké léto v knize konvenuje s letošním horkým létem u nás. Příjemná a milá kniha.

magnolia
12. srpna

Horké léto v anglickém maloměstě, to se hodilo v letošním českém horku (a také na maloměstě). Vypravěčkou je převážně malá Grace a její komentáře a úvahy byly tím, co se mi opravdu moc líbilo, snad i proto, že není úplně vzorná. Také odkrývání skutečných životů jednotlivých obyvatel několika domů ulice, bylo zajímavé (kapitoly jsou pojmenované podle čísla domu nebo místa, kde pokračuje příběh), mnohé vyjde postupně najevo. Náboženská linka příběhu mě málem odradila už v anotaci, nakonec nevadila a měla svoje místo (a jinak, než jsem se obávala). Plné hodnocení nedám pro jakýsi pocit nedořečeného, který se mi dostavil po přečtení, a nemyslím tím jen konec, i takové neukončené náznaky příběhů některých postav. V knížce je však několik pasáží a vět tak čistých a krásných, většinou zaznamenávajících dětské vidění světa kolem sebe a toho dobrého i špatného v lidech, že stojí za to, pustit se do čtení. Dokud je léto.

mikika
10. července

no téda, parádní čtení o jedné čtvrti a jejích tajemstvích, knížka, o které musíte ještě přemýšlet, uvažovat o tom, co se postupně odhalilo. za mě perfektní, posmutnělé, trošku mrazivé, malinko úsměvné.

sadlo
06. července

Skvělá kniha, skvělé počtení. A dobrý překlad.
Autorka je psychiatrička a její povolání se promítá i v jejím literárním projevu.
Děj má šmrnc, není " okoukaný".
Výborný knižní dárek. Pro čtenáře autorů knih Backmana, Puértolase Romaina.

čika
23. června

Knizka ma, priznam sa, nalakala na obalku. Pribeh pekne odsypal, velmi sa mi pacili rozne skryte myslienky a odbocky.

boticelli
03. června

Drby, předsudky, lidská malost. A samozřejmě víra v Boha. Horké léto na maloměstě. Peklo na zemi.
I přes pikantní téma mi kniha jaksi “neodsýpala”, nějak jsem si nemohl pořádně vybavit ta horká sedmdesátá a postavy mi splývaly. Mohlo to mít větší náboj ale i tak jsem rád, že jsem dočetl do konce.

bosorka
25. května

Jedna ulice rozpálená neúnosným horkem. V té ulici několik sousedů, v každém z domů nějaký ten problém a v okolí mnohá tajemství. Británie v 60. a 70. letech, ale stejně tak by se dala ulice zaměnit za libovolné městečko, vesnici, ba panelový dům v libovolné zemi libovolného času. Příběh o vině a nevině plyne pozvolna jako líný tok uprostřed parného léta. A to, co postupně vyplouvá na povrch zkalené vody, sevře hruď stejně jako nekonečné horko a čekání na déšť. Přetvářka a klam jsou zde každodenní stravou a co kdo skrývá, na to se snaží přijít dvě kamarádky, které mě od první chvíle zaujaly. Jejich postoje, bezprostřednost a odvaha říkat věci tak, jak je cítí a jak nejspíš opravdu jsou, byly nesmírně sympatické.