Přidat komentář
Oblíbená knížka, která mi zůstala v knihovně po rodičích, často ji z knihovny vytahuji, listuji v ní, čtu si v ní jen tak a prohlížím nádherné černobílé fotografie. Většina textů je smutných a vedou člověka k zamyšlení nad životem. Nejsmutnější je fotografie matky s dítětem a textem Nagasaki. Doufám, že lidstvo už nikdy proti sobě nepoužije takovou zbraň.
Jedná z mých oblíbených, na které jsem si jako dospívající holčina uvědomila krásu života jaký žiji teď a tady. A vděčnost, že jsem měla možnost žít, že jsem nezažila válku, že babi s dědou přežili atdatd. Knihu často beru do rukou, když jsou zde vnoučata a děti a povídáme si o minulosti naší rodiny
K této knize se často vracím. Někdy stačí jen prohlížet fotografie, jindy se začtu do nádherných a často smutných textů...
Černou bedýnkou se míní klasický fotoaparát. Úžasná knížka, kde se krátké a myšlenek plné texty doplňují s černobílými fotografiemi. Báječné spojení, nádherný jazyk, poetická nálada, ale i vzpurné a kacířské myšlenky. Geniální kombinace. Až pak uvidíte nějakou inspirativní fotografii, začnou vás napadat vlastní komentáře, které mají sice k Aškenazyho genialitě daleko, ale něco rozvíří ve vaší duši.
Autorovy další knížky
| 1959 |  Putování za švestkovou vůní |
| 1967 | Vajíčko |
| 1965 | Praštěné pohádky |
| 1959 | Psí život |
| 1966 | Dětské etudy |
Kniha Černá bedýnka je v
| Přečtených | 43x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 7x |
Moc pěkná ikdyz někdy smutná poezie.
Krik
Člověk se narodí a hned křičí.
Nikdo mu nerozumí, ale všecky potěšil.
Tady jsem já! řve člověk, přišel sem žít.
Jsem tu dobře?
Narodil jsem se u dobrých lidi?
Ve slušném století?
Nevedu náhodou válku?
Je tady zrušeno otroctví?
Mám správnou barvu kůže?
Vhodný původ?
Smím dýchat?
Tak dekukuju
Rad se knížce budu vracet