Čerň a stříbro
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256909/bmid_cern-a-stribro-JBX-256909.jpg
4
244
65
Paolo Giordano se vrací k obrazu rodiny, konstantnímu prvku své tvorby, tentokrát ji ovšem nepředstavuje jen jako semeniště traumat či bitevní pole, ale také jako hnízdo a útočiště. Ukazuje však, jak křehkou má takové hnízdo konstrukci, jak málo stačí, aby ji odfoukl vítr… V útlém románu sledujeme příběh jednoho mladého manželství. On je fyzik, univerzitní badatel se sklony k depresi. Má za to, že mu tělem protéká hustá a lepkavá černá míza melancholie, zatímco jeho žena Nora má v těle světlé stříbro, výborný elektrický vodič. Muž má zároveň roli vypravěče a zapisovatele jejich lásky. Věří, že se jeho smuteční čerň smíchá s Nořinou stříbrnou energií, ale zjišťuje, že skutečným pojivem, majákem i andělem strážným jejich vztahu byla paní A., přezdívaná Babette, kuchařka, hospodyně, chůva a adoptivní babička i matka v jedné osobě. Vyprávění vška začíná smrtí paní A. Vypravěč v „životě bez paní A.“ vzpomíná na život s ní a skládá tak velice živý obraz svérázné Babette, ženy plné síly a vitality, kterou ale zaskočí krutá diagnóza: rakovina plic. Milostné téma se tak začíná proplétat s tématem umírání a smrti. Giordano se opět soustředí jak na vědomí a podvědomí svých postav, tak na patologické projevy těl. Sleduje postup nemoci dostatečně zblízka, ale bez patosu, bez přehnaných emocí, ne však cynicky. Nechce přinést neznámé či překvapující informace o umírání a rakovině, jde mu spíše o to ukázat, co nemoc udělá s lidskou psychikou, s povahou člověka.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2015 , Odeon
Originální název:
Il nero e l'argento , 2014
více info...
Přidat komentář
Žádné velké téma, žádná velká dramata. Zdánlivě. Jenom život sám, jak se pozvolna den za dnem odvíjí a spěje ke konci. Ke smrti. Život jedné bytosti dává život a smysl života druhým. Se smrtí této bytosti se smysl života těch druhých vytrácí, stejně jako naděje na splynutí. Duší. Ženy a muže. Stříbra a černé žluči. Životadárné energie a otupující melancholie. A přitom nejde o nic jiného, než o rodinu, soužití muže a ženy, o jejich role ve společném soužití s ne příliš nadaným synem. Vše funguje, pokud v životě této mladé rodiny figuruje Babette, ne toliko skvělá kuchařka. Smrt, tady smrt Babette, se stala katarzí a ve finále i katalyzátorem. Rodina nakonec přece jenom přetrvá. Podle všeho. Některá postulovaná životní moudra, stejně jako odosobněný styl vyprávění mi až tak nevyhovují, byť v zásadních otázkách života a smrti brání tento přístup patosu. Současně však také, až na některé výjimky, brání mému výraznějšímu emocionálnímu prožitku. V každém případě zajímavý literární počin.
Stačilo by 3 a půl hvězdičky, protože Prvočísla mě oslovila víc, ale musím vzdát hold doslovu paní překladatelky Alice Flemrové. Tak pěkně (si) to celé podtrhla:).
No, nevím, jestli je to tím, že jsem od knížky měla přílišná očekávání (protože Tělo se mi fakt líbilo), ale tahle knížka mi přišla dost o ničem.
Myslela jsem, že to bude příběh, který mě uvede do deprese. Že se tam budou prolínat rozdílné charaktery obou partnerů. Že pocítím bezmoc v jejich vztahu. Ale nic takového se nestalo. Nečetlo se to špatně, ale myslím, že pokud by knížka měla víc jak sto dvacet stran, měla bych problém ji dočíst, protože na můj vkus se tam nic moc nedělo...
Tohle opravdu není román (ty se lépe prodávají, tak proč to tak neoznačit), spíše krátký příběh, novela, jejíž děj je sice pěkně popsán, ale nestačí se rozvinout.
Čerň a stříbro se příjemně čte, nicméně zítra nebudu navzdory vážnému tématu vědět, o čem je.
Pro mne velmi pěkné čtení...
Po 6 letech od prvotiny "Osamělost prvočísel" autor lidsky vyzrál.
Manželský pár - on má pocit, že mu tělem protéká černá míza melancholie, zatímco jeho žena má ve svém těle světlé stříbro...
Mělo by dojít ke smíšení těchto prvků..
Zde už se hlavní hrdina nebojí emocí - poznal lásku, partnerství a otcovství.
Tmelem jejich vztahu je paní A. - chůva a hospodyně a adoptivní babička jejich syna.
A s její nemocí a smrtí se manželé musí smířit a vyrovnat - spojit se ve smutku, nezůstat každý v osamění... Rodinu tady autor prezentuje jako místo, kam se má člověk uchýlit se svými smutky...
Giordanovo vypravěčské umění dokáže i na omezeném prostoru této krátké novely čtenáře uchvátit. S melancholií, se kterou vypráví prostřednictvím otce o osudech jeho křehké rodiny, se zamýšlí nad otázkami manželského svazku a jeho předností před akademickými úspěchy, rodičovství a nevyhnutelností smrti.
Vypravěč, v novele nejmenovaný, je doktorandem na matematicko-fyzikální fakultě. Stejně jako autor vystudoval fyziku a snad právě proto mi jeho čistá forma projevu a metafory, které používal, byly tolik blízké. Na samém začátku knihy umírá paní A., která v rodině vypravěče pracovala dlouhá léta jako domácí, později, po narození syna Emanuela, jako chůva. Vypravěč se následně ve vzpomínkách vrací k seznámení s jeho ženou Norou a všemu, co se událo od té doby. Obzvláště autentický popis toho, jak se mladí fyzikové tajně vydávali na ostatní fakulty, kde hledali ,,dívky, které se neoblékají se stejnou umrtvující střídmostí a které se nevyznačují zanedbanou netečností vůči tělům obecně", zjevně vyplývající z vlastní zkušenosti, mě mile pobavil.
To hlavní, čemu se ovšem autor věnuje, je zachycení průběhu nemoci paní A., které je diagnostikována rakovina, její dopad na už tak poněkud labilní rodinné zázemí manželů, kteří se navzájem pomalu odcizují. Nora, která pracuje jako designérka, odmítá i přes vizi jistějšího zaměstnání pro jejího manžela opustit město, ve kterém žijí. Její muž překonává zklamání z vlastního syna, který je poněkud podprůměrný a rozhodně není matematickým géniem, kterého si vysnil. Tento problém Giordano představuje na ironické situaci, kdy se otec- se svým vzděláním z vyšší matematiky- snaží Emanuelovi bezúspěšně vysvětlit, že cokoliv násobené nulou je nula. Přitom se zdravotní stav paní A. zhoršuje a manželům dochází, že její přítomnost a svérázné názory byly tím, co jejich rodinu drželo pohromadě.
Autorův styl je střídmý a exaktní a schopnost popsat tento příběh s nevyhnutelným koncem s takovou elegancí nemohu hodnotit jinak než kladně.
Přestože je v knize nemoc hospodyně přítomná téměř na každé stránce, nezastře, že se v textu jedná o pocity odcizení obou mladých manželů, kteří jako by stále hledali čím naplnit svůj život. Stylisticky vytříbené! Zachycené tápání dvou dospělých ve mně ale také vzbudilo pocit, že se v současné době - nejen ve společnosti, ale i ve vztazích - řeší více pseudoproblémů.
Tak útlá knížka, která autorovi klade omezený prostor na rozvíjení myšlenek, a přece vybízí k zamyšlení na tolik témat např. smrt, láska, partnerské soužití, role rodiče, osamělost. Giordano si mě svým stylem získal a do budoucna se chystám na další jeho knihy. Pro mě patří ke špičce evropských mladých autorů, zvlášť když nejsem fanoušek krimi/thriller žánrů.
Tak jako spousta čtenářů, i já jsem se do téhle knihy po genialitě Osamělosti prvočísel pouštěl s určitou obavou až mírným strachem z nenaplnění očekávaného. Po dočtení mohu prohlásit, že obavy byly zbytečné, kniha mě nejenže nezklamala ba naopak, potvrdila kvality tohoto spisovatele. Autor se náročného tématu zhostil s citem a lehkostí sobě vlastní.
Kniha pojednává o strastech života a vypořádáváním se s nimi; o tom, že člověk je neustále vystavován riziku různých hrozeb, ať už v podobě těžkých nemocí, nebo partnerských krizí. Tíživost situace je v příběhu "odlehčena" tím, že s vážnou nemocí se potýká osoba, která není s hlavními postavami v příliš blízkém vztahu. Avšak, jak čtenář záhy zjistí, jedná se o odlehčení pouze zdánlivé, neboť paní A, hospodyně a zároveň chůva je (byla) přímo tmelícím prvkem mladé rodiny, jehož nenadálá absence má na její soudržnost rozkladný účinek. Čtenáři nezbývá než doufat, že se rodině podaří s touto ztrátou vyrovnat a chybějící pojivo vztahu nějak nahradit.
Mám rád tohoto autora . Toto dílo sice není tak dobré jako kniha Tělo ,ale přesto musím uznat ,že Paolo má velmi osobitý styl a jeho vykreslení postav je velice precizní . Tato kniha není výjimkou spíš mě tolik nezaujala kvůli tématu než ,že by byla špatná. Přesto dávám 80%.
Otevřeně se přiznám, že jsem z téhle knihy dost rozpačitá. Autora jsem si naprosto zamilovala díky Osamělosti prvočísel, ale toto dílo mě nijak zvlášť nepřesvědčilo. Možná za to mohla až přílišná strohost jazyka nebo silné odosobnění od hlavních postav....nebo jsem možná jen knihu četla v nesprávný čas
Mám z této knihy ambivalentní pocit ( tzn.: takový pocit, jako když vaše tchýně sjíždí z útesu ve vašem novém autě). Autorův literární styl je úsporný a strohý. Na jednu stranu podporuje atmosféru deprese a neporozumění, na druhou stranu si vás nedokáže získat tak, jako hamburger bez masa, koňaková špička bez koňaku, svičková bez svíček.....?
Naštěstí jsem Osamělost prvočísel četla několik let zpátky, tudíž nemůžu tolik porovnávat a říct, jestli Čerň a stříbro je slabší, nebo ne...
Je to drobná (délkou fakt nenápadná) próza o těžkostech lidského soužití, komunikaci v manželství (které v podstatě drží při životě jen podpora jisté paní A.). Je napsaná lidsky a uvěřitelně, nijak vyhroceně. A to se mi líbí.
"Byli jsme, navzdory našim nadějím, nerozpustní jeden v druhém."
Autorovy knihy bych řadil sestupně, jak je píše a jak vycházejí. Ale i když ani Tělo ani Čerň a stříbro nemá úroveň Prvočísel, pořád jde o hodně vysoký standard.
(SPOILER)
Nejde jen o umírání, nejde jen o vlastnosti postav a jejich vzájemné vztahy. Kniha je i o tom, nakolik si uvědomujeme, co nám někdo dává a o co nás ochuzuje.
Hodnota paní A. je v tom, jak do mladé a svým způsobem křehké rodiny vnáší strukturu, jistoty, rozum, tradici. Vypadá to tak samozřejmě viditelné, jenže není. Malý Emanuelle to cítí a skrze své emoce ji - tu trochu odosobněnou "paní A" - nakonec přece jen pojmenovává celým jménem: „Anno.“
Třetí Giordanova kniha a zase jiná! Na malém prostoru tolik zajímavého a důležitého! Jsem zvědav, o čem bude jeho další kniha. Těším se na ni.
Po této knize jsem sáhla proto, že prvotina Osamělost prvočísel mi přišla jako jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četla. Tato útlá knížečka nebyla tolik čtivá, hlavním pocitem, který se na jejích stránkách znovu a znovu vynořoval, byla prázdnota. V manželství i v ostatním lidských vztazích. "Osamělost" končí nadějí, Čerň a stříbro spíše skepsí. To mě trošku mrzelo a postrádala jsem zevrubnější popis postav, což ještě umocnilo pocit prázdnoty a tísnivé reality, že takové příběhy se jednoduše doopravdy denně odehrávají, ve skutečném světě.
Ale abych zmínila i něco hezkého - líbila se mi péče a jistá dávka něhy, s níž je popisována paní A., i se všemi svými lidskými chybami a strachy.
Štítky knihy
partnerské vztahy nemoci rakovina, nádory italská literatura rodina umírání
Autorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2023 | Tasmánia |
Kniha Čerň a stříbro je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 295x |
| Čtenářské výzvě | 41x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 144x |
| Chystám se číst | 97x |
| Chci si koupit | 26x |
Tahle příjemně útlá novela už mě tolik nebavila jako Prvočísla, ale daleko víc jsem po celou dobu přemýšlela nad hlavním tématem příběhu. Trochu matoucí byl pro mě motiv stříbra jako charakteru Nory. Nepřišla mi nijak životodárná ani energická. Až když jsem si na samém závěru dokázala propojit onemocnění rakovinou s určitou nekomunikací či komunikací povrchní, teprve všechno do sebe zapadlo.
Také mi nepřišlo, že by paní A. byla tmelem vztahu. Naopak. Tak výrazná a vyhraněná žena musela trochu bránit onomu splynutí manželů, po kterém vypravěč příběhu tolik touží. Drží jejich vztah pohromadě pouze na povrchu. Vlastně jim slovy autora brání "sdílet dlouho ukrývané vaky osobních křivd". Oba tak mají asi stále více "nepříjemný zvyk izolovat se ve chvílích bolesti".
Velice pěkným způsobem je v příběhu zmíněn komplikovaný vztah k víře v "katolické" Itálii a neméně pěkně přirozené dětské vnímání. Emanuele mnohé chápe snadněji a přirozeněji než dospělí.
Poté co jsem celkem pracně odhalila nekomunikaci jako moto příběhu, musím uznat nesporný talent autora ve vnímání současné společnosti :o)
A ano, doslov je velice detailní a stojí za samostatnou hvězdičku!
Ovšem příběh sám je hodně těžkopádný. Škoda.
3/2