Čekání na Godota
Samuel Beckett
Dva přátelé tuláci Estragon a Vladimír se sejdou na mýtině, kde čekají na Godota, který jim má něco důležitého sdělit. Nevědí ale dokonce, jestli opravdu mají čekat zde, v jakou hodinu, prostě nic. Jak tak čekají, krátí si dlouhou chvíli povídáním o hloupostech, přením se o to, zdali ještě půjdou dále spolu, i nahlížením do bot a klobouků, aby v nich nezjistili nic. V jejich stereotypním chování, za nímž můžeme vidět klidně mnohé další dny, již pobíhaly stejně, je vyruší příchod bohatého Pozza a jeho otroka Luckyho... Hra Čekání na Godota má být přelomovým dílem absurdního dramatu a ve své podstatě je. Základem jsou nesmyslné dialogy, které však na sebe v jisté analogii opravdu navazují. Rozhovory Estragona a Vladimíra připomínají dětské hry se slovíčky, slovní fotbaly, soutěže o lepší urážku atd. Největším přínosem však jsou scénické poznámky ve smyslu oživení představení bezúčelným, přesto vizuálně zajímavým chováním (kontrola bot, klobouků) a minimalistickým pojetím scény (opuštěná cesta a strom, pod nímž pro ukrácení chvíle a možná i utrpení přemýšlí, jak by se oběsili).... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2005 , Větrné mlýnyOriginální název:
En attendant Godot , 1953
více info...
Přidat komentář
Dílo, jehož poselství není ve slovech, nýbrž mezi nimi. Často jsem se k němu po přečtení v myšlenkách upínal. Ne proto, že bych si pamatoval nějakou konkrétní repliku - ty koneckonců nehrají až tolik roli - ale proto, co se ukrývá pod oním absurdním, jež je ve své podstatě vysoce smysluplné a pravdivé.
Tahle klasika je fascinující. Zdánlivě to vypadá, že kniha je o ničem, ale ta pointa, kdy čekáte na něco, co nikdy nepřijde, ale vy přesto nepřestáváte doufat, to je podle mne dost zajímavá myšlenka. A mně to prostě bavilo. Ta absurdita celé situace tu je skvěle podaná, ten jazyk je neuvěřitelně zábavný a vytříbený.
Celá kniha od začátku do konce mě nudila. Ta nesmyslnost příběhu mi nedávala smysl a já nemám ráda věci, které nechápu. Vnímavějšímu čtenáři všechna ta symbolika díla (a těch symbolik je tam v každé výpovědi několik) určitě přijde skvělá, ale mě nezaujala.
Bohužel sem byl zklamám, je to zatím jediná kniha v mém životě (beletrie), kterou jsem po přečtení prvních asi 50 stran zabalil a rozhodnul se, že už jí nikdy nedočtu...
Velice působívá hra. Vnímavější povahy mohou po přečtení ztratit motivaci k životů. Přesto by to měl risknout každý.
Na jednu stranu naprosto nesmyslná kniha, na stranu druhou je svým způsobem kouzelná. Rozhodně hodnotím kladně.
Na mě "absurdní" dosti, ale žánrově nepochybuji, že jde o perlu. Myslím, že by měla patřit do povinné četby (pakliže tam už není zařazena).
3 hvězdy z jednoho prostého důvodu, mně osobně skáčou myšlenky jak zhodnotit toto dílo mezi "absolutně geniální" a "nečtivé a nudné".
Poselství, které drama nese je ale ovšem tak dokonale vyobrazeno na něčem tak šíleném, jako jsou dialogy Vladimíra a Estragona a za pomoci pouhých 5 (6?) postav. Což je na tom ta opravdu velice obdivuhodná, za mě až geniální strana věci.
Černá anekdota bez výstavby, ale se silnou pointou. Bezútěšnost bytí a svobody, které nás nutí k nesvobodě a nebytí. Nutnost vidět v divadle!
Kniha me prilis nezaujala, i kdyz nektere dialogy hlavnich postav mi prisly opravdu vtipne. Jinak jsem na to bud nemela naladu, nebo zkratka to tak nejak slo mimo me - casto, kdyz neco ctu, kladu si u toho otazky nebo to budi nejake emoce, ale pri cetbe tohoto se v me hlave nic podstatneho neurodilo a bylo mi to fuk. Napadlo me jen par zakladnich veci - ze vsichni cekame na vykoupeni a nekdy tu proklate zabijime cas misto toho, abychom byli iniciativni a udelali zatim treba nejaky dobry skutek...
Literárně-historickou hodnotu dramatu nemůžu popřít, toto drama mě ale otravovalo. Nejvíce jeho postavy. Absurdno mám rád, ale v rámci nějakých skutečných/neabsurdních situací. A ne takhle (podle mě) samoúčelně. Absurdno pro absurdno.
Možná jsem čekala něco víc, nicméně mě toto dílo pobavilo a líbilo se mi. Jen mi vzhledem k ději přišlo moc dlouhé a zbytečně protáhlé. Jak čtu v komentářích dole, také si neumím představit divadelní zpracování, ale mohlo by být vtipnější než kniha. Upřímně se mi líbilo víc než Havlovo Odcházení.
Jednoznačně jedna z nejlepších divadelních her, co kdy vznikla. Každý si v ní může najít vlastní odpovědi. Kdo má rád absurdní drama, by tuto zásadní hru rozhodně neměl vynechat.
Vladimír: Nemůžeme.
Estragon: Proč?
Vladimír: Čekáme na Godota.
... absurdní, nehodnotitelné.
Za mě zvláštní kniha, o které nevím moc co napsat. Nevím, jestli se mi kniha líbila, nebo pro mě byla zbytečnou. Těžko říci.
Určitě se kniha četla dobře a rychle (cca 3 hodiny a máte to).
Upřímně, neumím si představit divadelní zpracování. Celé je to zvláštní.
Každopádně za mě 4 hvězdičky a myslím si, že každý by si toto dílo měl přečíst a udělat si vlastní obrázek.
Geniální absurdní drama se spoustou opakování a absurdit. Z této knihy pochází jeden z mých nejoblíbenějších citátů vůbec:
ESTRAGON: Zůstaň se mnou!
VLADIMÍR: Opustil jsem tě někdy?
ESTRAGON: Nechals mě odejít.
Příběh o komkoli a o nikom. Neustále čekání na něco, co nikdy nepřijde. Změna? Smrt?
Unikátně ztvárněná nečinnost. Opravdový absurdní skvost.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2005 | Čekání na Godota |
1995 | Murphy |
1996 | Molloy |
1994 | Konec hry |
1998 | Nepojmenovatelný |
Kniha Čekání na Godota je v
Právě čtených | 6x |
Přečtených | 2 128x |
Čtenářské výzvě | 104x |
Doporučených | 75x |
Knihotéce | 189x |
Chystám se číst | 536x |
Chci si koupit | 111x |
dalších seznamech | 18x |
Absurdní dramata jsou prostě moje slabost a Beckett se svým Čekáním na Godota mě rozhodně nezklamal.