Čekání na Godota

od:

Čekání na Godota

Dva přátelé tuláci Estragon a Vladimír se sejdou na mýtině, kde čekají na Godota, který jim má něco důležitého sdělit. Nevědí ale dokonce, jestli opravdu mají čekat zde, v jakou hodinu, prostě nic. Jak tak čekají, krátí si dlouhou chvíli povídáním o hloupostech, přením se o to, zda-li ještě půjdou dále spolu, i nahlížením do ... celý text

Dva přátelé tuláci Estragon a Vladimír se sejdou na mýtině, kde čekají na Godota, který jim má něco důležitého sdělit. Nevědí ale dokonce, jestli opravdu mají čekat zde, v jakou hodinu, prostě nic. Jak tak čekají, krátí si dlouhou chvíli povídáním o hloupostech, přením se o to, zda-li ještě půjdou dále spolu, i nahlížením do bot a klobouků, aby v nich nezjistili nic. V jejich stereotypním chování, za nímž můžeme vidět klidně mnohé další dny, jenž pobíhaly stejně, je vyruší příchod bohatého Pozza a jeho otroka Luckyho...

Hra Čekání na Godota má být přelomovým dílem absurdního dramatu a ve své podstatě je. Základem jsou nesmyslné dialogy, které však na sebe v jisté analogii opravdu navazují. Rozhovory Estragona a Vladimíra připomínají dětské hry se slovíčky, slovní fotbaly, soutěže o lepší urážku atd. Největším přínosem však jsou scénické poznámky ve smyslu oživení představení bezúčelným, přesto vizuálně zajímavým chováním (kontrola bot, klobouků) a minimalistickým pojetím scény (opuštěná cesta a strom, pod nímž pro ukrácení chvíle a možná i utrpení přemýšlí, jak by se oběsili). méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/55_/5540/cekani-na-gogota-5540.jpg 3.9711
Originální název:

En attendant Godot, Waiting for Godot (1953)

Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry
Vydáno:, Větrné mlýny
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (71)

Přidat komentář
Damato
předevčírem

Jsem divná, že mě to nebavilo, když to oslovilo tolik lidí a já se ne a ne dostat do toho , aby mě kniha nějak oslovila a potažmo bavila ?
Hm, asi jsem , ale dočíst to fakt nemůžu, prostě to nejde ...

LilKure
15. srpna

Knížce jsem nedával moc nadějí a četl jsem ji více-méně z donucení. Prvních pár stránek jsem vstřebával, jak může být něco takového považováno za klenot literatury. V určitém okamžiku jsem se, ale ponořil do úvah postav a začal hledat hlubší smysly. Knížku jsem najednou přečetl s otevřenou pusou. Nejedná se o knížku, kterou bych chtěl číst každý den až do konce života, ale rozhodně to jedno přečtení za ten "ztracený" čas stálo.

Tina.orl
07. července

Dílo o nekonečním čekání na něco, co v životě nepříjde a o paměti, která může být pomíjivá.
Chvílemi je drama dost nudné, ale zachraňují to vtipné dialogy Estragona a Vladimíra.

bookaholic_no.1
04. července

Neuvěřitelně jsem se těšila, pro mě ale bohužel zklamání. Miluju úvahy o životě, tohle mě ale absolutně neoslovilo. Je to sice už pár let co jsem se pokusila o přečtení a plánuju to zkusit znovu, nějak se ale nemůžu rozhoupat.

DeniseMarini
07. června

Asi bych to úplně nevyhledávala znovu, ale špatné to rozhodně není. Je to přesně jako zde píše Pinkol - oddechovka.

Pinkol
15. května

Označení "absurdní drama" jsem se docela bála, ale nakonec mě kniha vážně bavila, je to taková oddechovka.

Yogi
10. května

Miluju existencionalistický průpovídky, filozofii (ať už tu populární, nebo složitější) a příběhy, ve kterých můžu číst mezi řádky - takže je asi jasný, že tohle dílko pro mě bude to pravý ořechový. S myšlenkama, který jsou do tak útlý knížky vložený, se peru prakticky celej svůj dosavadní život a budou mi, předpokládám, ještě dlouho ležet v hlavě.
Co se vlastně skrývá pod slovy "čekat na Godota"? Je to čekání na změnu, na něco nového, na něco lepšího, o čem stejně víme, že to nikdy nepřijde? Nebo je to čekání na vysvobození, na uvolnění, na světlejší budoucnost a na správnou příležitost?
Godot je symbolem pro něco, co člověk vždycky někde hluboko uvnitř postrádá – jsou to místa nepoznaná, lidé nepoznaní, pocity nepoznané.
My jsme, my žijeme. Čekáme, přemítáme, nahlížíme do čepic a hledáme provazy. Jsme otroci, jsme vládci, jsme tuláci. Ale nakonec všichni vězíme pod stromem a čekáme, nevědíc na co.
Koneckonců, nejspíš právě Godota.

veronika6363
04. května

Po přečtení Plešaté zpěvačky od Ionesca jsem se na tuhle knížku moc těšila, jelikož byla napsána stejným stylem. Možná jsem ale čekala od ní až moc, nakonec mě neoslovila. Některé pasáže byly vtipné, ale celkově mě kniha zklamala.

PeťkaW.
21. března

Čekání na Godota jsem musela přečíst kvůli škole. Možná jindy, až po něm sáhnu, protože budu chtít, budu na knihu nahlížet jinak. Teď je můj názor ale takový, že mě kniha absolutně neoslovila. Chápala jsem záměr i podstatu příběhu, ale nějak mě nedokázal zaujmout natolik, abych ho plně vstřebala a ocenila. Zkrátka sto stran žvatlání o ničem a o nikom. Godot prostě nepřijel. Třeba jindy...

StihOMam
17. března

Celá kniha je skutečně absurdní. Nepopírám, že upozorňuje na důležité otázky, ale forma sama jakou nám je příběh sdělen podtrhuje absurdnost. Realita je krutá, co dnes platilo, zítra nemusí, tlachání o hloupostech v kontrastu s nesvobodou - ano. Nicméně znám lepší knihy cílené na tytéž otázky sdělující i něco víc a navrch příjemnější formou.

boxas
24. února

Tak já nevím, je to bezesporu klasika a měla bych ji asi chválit, ale když ono mě to po většinu času nudilo a dočítala jsem jen se sebezapřením.

originál
19. února

Nejlepší jsou ty hlášky :D

Estragon: Co je to?
Vladimír: Vypadá to jako vrba.
Estragon: Kde má listy?
Vladimír: Asi je uschlá.
Estragon: A je po smutku.

NikolkaKolka
14. února

To, že je kniha v povinné četbě k maturitě, absolutně nechápu. Sice je to ukázka absurdního dramatu, ale je to prostě a jednoduše o ničem. Abych to vůbec dočetla, tak jsem se musela vyloženě přemáhat. A nemít to tenkrát k maturitě, tak bych to odložila již po pár stránkách.

Janina94
11. února

Naprosto perfektní!! Díky za tuto knihu ♥

Eliot30
16.12.2016

Bezpochyby zajímavě napsané

patrik0816
14.11.2016

Musíte být asi trochu vyšinutí a zároveň mít trochu nihilistickou duší, aby jste tuhle podivnou hru o prázdnotě lidského života dokázali chápat.

knedlik
09.11.2016

Zoufalství, rezignace, naděje, lenost, uvíznutí kdesi v čase, vlastním bytí, které nemá směr, jen místo. Dny, které splývají, lidé, kteří se mění, čas, který plyne..

Čekání na Godota je kniha mnoha vrstev. Právě tím, že není konkrétní, se v ní dá najít mnoho. A může sloužit ať už jako ztělesnění "pocitu", politická satira, obžaloba lidstva či jako podnět pro zamyšlení se nad vlastním směřováním, vývojem, posunem...

Troufám si říct, že není určena k zábavě, ne takové, jakou tu mnozí čtenáři očekávají. A spíš než absurdním dramatem bych ji možná nazvala dramatickým absurdnem. Alespoň mně tak v tento moment a na tomto místě přišla.

Bar16
01.11.2016

Zvláštní čtení...

denydejna
19.10.2016

Absurdní drama, které je naprosto dokonalé. Všichni ve svém životě čekáme na svého Godota.

mdracek
05.10.2016

Moje první absurdní drama - a musím přiznat, že se budu muset hodně přemáhat, abych si přečetla nějaké další. Přečetla jsem to celé najednou, snad jen proto, že jsem taky čekala na Godota.
Úsměvná hloupost Estragona s Vladimírem, kteří spoléhají na příchod svého zachránce, očekávajíc od něj vykoupení z jejich trápení v podobě neschopnosti pohnout se z místa v konstantním čase, mi přišlo jako zajímavé a bezesporu originální znázornění absurdní životní situace, kdy bloudíme v kruhu a nedaří se nám najít řešení - cestu ven. Téměř přesné opakování za sebou jdoucích dnů s dialogy vyjadřujícími jasný cíl - zabít čas - mě však příliš neoslovily...

NiNo
16.09.2016

Zřejmě nejsem na absurdní drama stavěná. Nebo na prakticky jakékoli absurdno - já mám ráda logiku a v nesmyslném opakování, překřikování a klasickém "jeden o voze, druhý o koze" se nikdy vyžívat nebudu. Přelouskat těch pár stránek, co /literární perla/ Godot má mě stálo dvě hodiny života, které mi už nikdo nevrátí.

Amalberga
27.08.2016

Jedna z mála knih z povinné četby, které jsem nedočetla. Pořád jsem čekala na nějaký průlom (na Godota). Asi bych to musela vidět v divadle, aby mne dílo zaujalo. Proti absurdním dramatům nic nemám, Havlova se mi moc líbí.

tsal
26.08.2016

Mé první a zatím jediné absurdní drama. Vlastně jsem nikdy nevěděla, co od hry očekávat. Výklad z hodin češtiny byl nudný a o ničem, anotace nepřitáhly. Až po přečtení jsem pochopila, že některé typy literatury nelze soudit jen na základě děje, že ten je vlastně podružný, až postradatelný.

I po opakovaném čtení/shlédnutí Čekání na Godota mě fascinuje, jak se vám hra pomalu zažírá pod kůži. Na začátku je nezájem, pak začnete pociťovat zvědavost nad tím, kdo je Godot a proč na něj ti dva ťulpasové čekají, a nakonec v polovině hry dorazí fascinace. Skutečně geniální to dílo začíná být až s příchodem druhého dne, kdy všechno díky repetici dostane nový rozměr a význam.

A pak jsou zde postavy. Vladimír a Estragon, které vlastní neschopnost, lenost a nezájem přikovaly na místo. Zcela svěřili své životy Godotovi a čekají, až k nim spasení a smysl života dojdou samy. Nehybnost jejich charakterů je do očí bijící a ve své absurditě konfrontuje čtenáře s jeho vlastním marným čekáním na lepší časy. Kdo z nás někdy nečekal na pomyslného Godota, který naše problémy vyřeší za nás? Stejně absurdita funguje i v dialozích. Berete-li je příliš doslovně, nedávají smysl. Je to jen změť blábolení, bez ladu a skladu. Jen náhodné myšlenky, které na sebe sotva navazují. Kloužete-li však po povrchu, začne před vámi vyvstávat nádherná filozofie a varování. Filozofie života a varování před sebou samými.

Rozhodně jedno z mých nejoblíbenějších literárních děl.

dasstre
19.05.2016

Tak čekala jsem něco jiného, ale pořád jsem to pouze četla v rámci povinné četby. Chtělo by to dát si to v divadle, pak bych spíše mohla kritizovat. Četlo se to nic moc, na rozdíl třeba od Revizora. Tak ale je to klasika, takže nelituji.

Lessana
03.04.2016

Dľa mňa preceňovaný text s nasilu domysleným odkazom, ktorý tam post factum hľadali a keďže nič nenašli, vymysleli.
"iluliacross" v komentári predo mnou napísala: "Stačí si vybrat, čí prázdnota je vám bližší."
Úvaha do pléna: A to prázdnota je zmyslom života, vážení?

iluliacross
13.03.2016

Za mě geniální dílo. Moc ráda bych ho viděla i v divadelním podání, jinak čtení jsem si náležitě užila. Vrhlo mě to do zvláštního kouta plného existenciálních otázek, deziluze, zmatenosti, šedé prázdnoty... Pokud se člověk po přečtení Godota alespoň malinko zamyslí nad svým životem a řekne si: "A sakra..." tak dílo podle mě splnilo účel. Každý jsme buď týraným Luckym, otrokářským Pozzem, Vladimírem, nebo Estragonem. Stačí si vybrat čí prázdnota je Vám bližší.
Jak říkám, geniální.

Romanka89
13.01.2016

Mé první setkání s absurdním dramatem. Pro někoho možná může působit nudně, pro mě tak nějak tragikomicky. "Příběh" o ničem a o všem. Chtěla bych to vidět někdy v divadle.

Estragon: Pojď pryč.
Vladimír: Nemůžeme.
Estragon: Proč?
Vladimír: Čekáme na Godota.

Laduš17
21.10.2015

Absurdně vtipné, vtipně absurdní. :D

Ellis231
29.09.2015

Knížku jsem měla v povinné četbě a jsem ráda, že byl tak krátká. I těch 100 stran pro mně bylo utrpení. Vím, že spoustu lidí oslovila a nechci jí upírat její historickou hodnotu, ale pro mně absurdní drama asi nebude to pravé..

Odehnalka
29.08.2015

Absurdní drama není zrovna můj šálek kávy... Ale tohle mě bavilo!



Štítky

absurdní drama

Autor a jeho další knihy

Samuel Beckett

Samuel Beckett
irská, 1906 - 1989

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených3x
v Přečtených1222x
v Čtenářské výzvě10x
v Doporučených48x
v Knihotéce95x
v Chystám se číst335x
v Chci si koupit51x