Cejch

Cejch https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/6900/bmid_cejch-lML-6900.png 5 251 73

Sága německého rodu na české straně Krušných hor není jen příběhem o lásce a pomstě zasazeném do drsné přírody. Příběh horské vsi od jejího založení v 15. století až po její zánik ve století minulém je spíše svědectvím o údělu prostých lidí, kteří ani netuší, že nejsou ničím víc než figurkami na cynické šachovnici dějin.... celý text

konicekbily
konicekbily
12.07.2022 5 z 5

Zvláštním stylem napsaná knížka se zabývá velice aktuálním tématem - vztahy mezi odlišnými národy osídlující stejné území. Lidé se snaží žít svým vlastním životem a najednou jsou z něj vytrženi a je jim vnucováno něco zcela jiného novými- měnícími se vrchnostmi. A je úplně jedno, která vrchnost vše započne - odnesou to vždy ti nevinní. Nevinní na obou stranách!

meluzena
meluzena
12.04.2022 5 z 5

Vynikající kniha, která mi ukázala, že jsem Zdeňka Šmída měla chybně zařazeného pouze ve škatulce humor.
Je to hutné, zhutnělé - styl, který jiní autoři používají, když potřebují stylem medailonku rychle představit nějakou postavu, zde opanuje celou knihu. Žádná přímá řeč, žádná zpomalení, kola dějin se točí dál. To na první pohled působí tíživě, ale po pár stranách zjistíte, že vlastně nemáte čas přiliš s hrdiny prožívat všechny ty křivdy a útrapy, protože se na vás (na ně) valí další události. A to vás paradoxně přivede k sebezáchovnému nadhledu a možná i klidu z poznání, že jsme jen zrnka písku a že i naše vlastní dnešní útrapy se přes nás dřív nebo později převalí a bude líp. (Nebo hůř, každopádně jinak). Pan Šmíd umí. Protože v tomto sprintu vypráví jakoby s odtažitou lehkostí, ale vy za tím cítíte hloubku, pochopení a soucit a taky moudrého autora, který to všechno mistrovsky poskládal.
Rozhodně doporučuji.
---
"Stál kus dál a kus výš od chalup Bachu rozběhlých po lukách jako ovce, co spolu nemluví."
---
"Po celou dobu tu žily staleté rody jiných nebožáků (...), které vyhnaly původní obyvatelstvo. (A to obyvatelstvo samozřejmě taky nebylo původní, to se vždycky jen tak říká, vždyť oni rovněž vyhnali všechny, co tam žili dřív, a porozbíjeli jim lebky, ale ti porozbíjení, když ještě měli lebky v pořádku, vyhnali zas jiné nešťastníky, co tu byli před nimi a taky měli lecos na svědomí, takže co bychom je litovali, všichni mají, co jim patří, až na ty poslední, to je jasné. Ale však ona to matka historie časem srovná.)"


Jana283
Jana283
22.06.2021 4 z 5

Autor dovedl v mistrovské zkratce zaznamenat dějiny jednoho kraje a jeho obyvatel. Chvilku jsem si musela zvykat na styl, jakým je kniha napsána, ale pak jsem si ho užívala a myslím, že i díky tomu nemusela být v knize o zhruba dvou set stranách ani řádka navíc, a přesto bylo skvěle zachyceno období od raného osidlování až do nedávné současnosti. A i díky této „zkratce“ si člověk uvědomil, že jsme skutečně jen malými figurkami, které se mohou snažit žít svůj vysněný život, ale nakonec jsme stejně semleti „velkými“ dějinami (a kdo říká že ne, tak ať se ohlédne za posledním rokem….). Až budu číst tuhle knihu znovu, tak si vezmu k ruce tužku a budu si kreslit propletence českoněmeckých ( a také benátských) rodokmenů. A budu na ní myslet vždy, když se budu toulat naším krajem, který má podobný osud a není v něm slyšet štěkot psů a kdákání slepic…
„Pravda je hezká věc, řekl Jan Koudela smutně, ale ten průser, co po pravdě následuje, za ni často nestojí, obávám se synu, že jsi blbec. To je teď svět, řekl dědeček, ono to dřív nebývalo lepší, ale lidi se aspoň víc styděli.“

Evaho73
Evaho73
01.05.2021 5 z 5

Kniha Cejch je unikátne literárne dielo nielen z pohľadu formy jeho spracovania, ako baladického románu, ale hlavne svojím obsahom zameraným na narodnostnú neznášanlivosť, ktorá je stále aktuálna aj v súčasnosti.
Zdeněk Šmíd to krásne zdokumentoval vo svojom diele, kde zachytil život a spolunažívanie niekoľkých generácii v jednej oblasti česko-nemeckého pohraničia.
Kniha sa mi čítala veľmi dobre nielen vďaka krásnym opisom jednoduchého dedinského života alebo nádhernej prírody, ale hlavne kvôli prepracovaným charakterom všetkých postáv, ktoré vyznievali veľmi realistický. Obdivujem i autorov nadhľad, kde si udržal svoju nestrannosť.
Nadčasovosť tohto diela spočíva v tom, že krivda, konflikt, nespravodlivosť alebo predsudky trápia od nepamäti všetky generácie národov, a vždy z toho vzídu morálne silný jedinci s pevným charakterom, alebo "prezliekáči kabátov", z ktorých príležitosť vždy urobí zlodejov.

PetraBery
PetraBery
21.03.2021 5 z 5

Román o soužití Čechů a Němců v Krušnohoří během několika desítek let. Autora znám z humorných knih vodácké serie, tato kniha pro mne byla velkým překvapením. Zpočátku jsem měla trochu problém se začíst, ale brzy se to zlomilo a skvěle vystavěný příběh rodin jsem si užila. Téma odsunu Němců je zde i přes absenci přímé řeči velmi dobře zpracován.

pepe837
pepe837
14.03.2021 4 z 5

Geniální nápad hoden románu,který autor,bohužel,nevyužil.Škoda,ale i tak-velmi pěkné čtení.

regulax
regulax
07.03.2021 5 z 5

Rodokmen jedné krušnohorské oblasti. Jak šel čas a život v "krušných" horách a jejich vliv na chování lidí. Poutavě sepsaný časosběrný příběh několika generací rodin. Češi versus Němci a naopak...

Gural
Gural
06.02.2021 5 z 5

Je to už mnoho let, kdy jsem tuto knihu četl a stále na ni musím myslet. Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Téma soužití Čechů a Němců, Sudety, osudy těchto lidí, jejich nelehký život za 1. republiky a poblouznění Hitlerem a Henleinem, k tomu se budu vracet stále, pokud se budou stále o tomto tématu knihy psát. Za mě absolutní špička, sedí mi autorův styl v této knize, i když mimo Miss Porty a Proč bychom se netopili, jsem od něho nic nedočetl, protože mě to nebavilo. Tato kniha je jiná, vymyká se z jeho ostatních knih. Škoda, že se dá dát jen 5 hvězd.

ut.la
ut.la
20.11.2020 5 z 5

Moje nejoblíbenější Šmídova knížka (vedle Miss Porta). Román z krásného prostředí, sic často neveselého. Líbí se mi ta časosběrnost a prostor. Jakoby to člověk měl před očima.

alekis
alekis
03.11.2020 4 z 5

Dny, roky, staletí okolo proletí...
Knoflíček z perleti pohřbila hlína...
Zanikla ves, je nad ní les...
Čí je to vina?

Dřina a bída, bída a dřina.
Žádné dítě už tady nevyzvídá.
Jenom starý muž zavzpomíná...
U rozbitého stolu už neposnídá.

Zmizeli lidé, zanikla ves.
Život jde dál. Neštěkne pes.

Knihu jsem dočetla do poloviny. Pro mě byl rušivý spisovatelův způsob psaní, ale to se dá překonat. Je to ale velmi složité téma, velmi diskutabilní, a v dnešní době se takovým těžkým záležitostem vyhýbám. Dost, že je jich plno ve skutečnosti, bohužel, nechci je prožívat ještě v knihách.
Přesto knihu ohodnotím, protože i těch přečtených 50% už o ní hodně vypovídá.

tatjana1737
tatjana1737
02.11.2020 4 z 5

(SPOILER) !!! POZOR LEHKÉ SPOILERY !!!

Knížku mi doporučila kamarádka. Než jsem se pustila do čtení, dost jsem se zdráhala, přeci jen to téma slibovalo větší či menší šrám na duši způsobený čtením. Když jsem po Cejchu konečně sáhla, přečetla jsem si nejprve informace o autorovi na přebalu, abych zjistila, že ho vlastně znám. I když jsem od něj nic nečetla, na Zdeňka Šmída jsem narazila již dávno ("Proč bychom se netopili"), a loni od něj koupila mámě knížku "Jak jsme se nedali", neb komentáře a recenze slibovaly, že by se jí to mohlo líbit. Titul jsem pak sama otevřela, ale coby osobě, co studovala historii na akademické půdě, mi vadil lehký tón vyprávění i četná zjednodušení a stereotypy, které autor sliboval vyvracet, takže jsem ji nakonec nedočetla. To bylo mé první a zatím jediné setkání s autorem a když jsem si ho spojila i s touto knížkou, pojaly mne obavy, jak bude téma uchopeno. Ač se pokaždé snažím přistupovat ke knize bez předsudků, očekáváním se nevyhnu a původně jsem čekala něco na způsob "Čím jsou lidé živi" od Vladimíry Sůvové. Co jsem si pořídila vlastní děti, tenduji k "rodinným historiím", líbí se mi Mornštajnová a těšila jsem se na podobnou kroniku jednoho rodu. Jen co jsem ale začala číst, pochopila jsem, že autor používá tentýž jazyk jako u "Kapitol z dějin národního úpění", a i když jsem se od něj místy dokázala odpustit, ta lehkost pera a jistá frivolnost mi k tématu prostě neseděla. Ačkoli Šmídovi neupírám, že s jazykem pracovat umí, některé slovní obraty jsou sice stručné, ale ve zkratce obsáhnou velkou šíři významů a vzbuzují odpovídající dojmy, brnknou podvědomě na tu správnou strunku, kvůli tomu lehce vtipnému stylu vyprávění mne kniha nezasáhla tolik, jako právě Mornštajnová nebo Sůvová.

Příliš mi neseděl samotný úvod sahající kamsi k pravěkým / středověkým dějinám, stejně jako kurzívně psané kapitoly v úvodu jednotlivých částí knihy. Samotná "kronika jednoho rodu" byla sice stručná, konkrétní dějinnou dobu si čtenář musel domyslet z různých narážek a časová období byla leckdy shrnuta velmi rychle, příběh byl čtivý a zajímavý. Nechci opakovat své komentáře k jiným knihám tohoto typu, ale i Šmíd dokázal vystihnout smutné pravdy, že kladný hrdina nemusí kladně skončit, že drobná rozhodnutí a epizody dokážou ovlivnit budoucnost víc, než se v danou chvíli zdá, a že nic není černobílé.

Krušné hory znám jen letmo, popisovaná místa vůbec, takže jsem musela dosazovat dle vlastní fantazie. A hodně mne to při čtení táhlo nejen do blízkých Jizerských hor a na Ústecko, ale i do Beskyd, kde má zase kořeny moje rodina, ale pro dědické řízení se do míst, kde vyrůstal můj děda a kam jsme jezdili na prázdniny jako děti, už asi nikdy nepodívám. Šmíd díky práci se slovy uměl malovat jednotlivé obrazy čtenáři před očima, při popisu sedánek na Štajnu jsem slyšela bzučet včely, ševelit trávu, vítr mi hladil tváře. Stejně sugestivně působily i pasáže, které na čtení příjemné nebyly (Ernstova výprava s Lotharem). Celkově mi však po přečtení nezůstala duše tak bolavá a porýpaná, jako od jiných autorů, a naopak vyznění - ač vlastně příběh nemá úplný happyend - bylo smířlivé. Jestli je to dobře nebo špatně nechám na uvážení a vkusu každého ze čtenářů.

Ač už jsem sama zažila v životě nějaká příkoří, kdy byli vyzvednuti a těžili ti, kteří si to nezasloužili, na úkor těch "dobrých", stejně mne osudy některých rodinných příslušníků zasáhly. Například kontrast toho, jak ti spravedliví a dobří žijí za železnou oponou, a ti, kteří páchali zlo z fanatického přesvědčení vlastně na válce vydělali. Z hlediska "uzavření" příběhu mi chyběla alespoň zmínka o tom, jak skončil Horst Heidler, který mi ze všech postav byl postavou nejsympatičtější.

CITÁT
Pak se mě nějakej Štancal, kočí, zeptal, kdyby se při dějepisu děti zeptaly, kterej byl první československej prezident, tak jak bych se z toho vykroutil, povídám, co bych se vykrucoval, a ten Štancal na mě vyvalil bulvy a povídá, ty bys jim klidně beze všeho řek, že Beneš, ty bys před nima to jméno bez zásadního zhodnocení vyslovil? Štancale, povídám, první prezident byl Masaryk a žádnej Beneš, samozřejmě bych to dětem řek, aby ty děti nedopadly nakonec jako vy, kterýmu to zřejmě nějak uniklo. Štancal se podrbal na gumovce, a když mu v hrubých rysech došlo, co jsem řek, naštval se a pravil, že se v těch měšťáckých zrádcích nějak vyznám. Ale jemu, že je fuk, jestli byl dřív Masaryk nebo Beneš, von že sere na voba, protože na vznik republiky beztak měly jedinej vliv události v Rusku a vůle našeho lidu, to že dávno napsal Marx a jak to prej, že to neznám (...). Řek jsem, že jsem bohužel čet jenom ty Marxovy spisy, který napsal eště před smrtí (...).

Za nejsilnější a nejsmutnější pasáž považuji epizodu, kdy se slepý dědeček po letech vrací do svého rodného kraje a ukazuje vnukovi, kde je čí chalupa, jak si stále vše pamatuje. Jen to ticho, že neštěkají psi a nekvokají slepice, je nějaké divné...

CITÁT:
Nejlepší a nejzdravější způsob, jak vyhánět z hlavy hloupé myšlenky na minulost, je přemýšlet o tom, co bude. Musí ovšem, a to je důležité, opravdu před námi něco být.

Fanda321
Fanda321
26.10.2020 5 z 5

Autor píše neuvěřitelně lehce o těžkých věcech. Jako by říkal: "To už tu bylo a nejspíš i zase bude..." Příběh je bezútěšný i nadějný najednou. Spůsobem, jakým popisuje dění, je to opravdu vyjímečná kniha a ten dojem smutku a nekončícího toku života v člověku delší dobu zůstává. Určitě stojí za přečtení.

davo23
davo23
19.10.2020 5 z 5

Krásné čtení

frantisek0724
frantisek0724
04.10.2020 5 z 5

Nádhera! Tedy pane Šmíd, kdyby jste žil a já vás potkal, smeknul bych pomyslný klobouk a řekl vám : Ten příběh se vám moc povedl, krásně jste to napsal.
Příběh z mého rodného kraje, z míst, která dobře znám a mám je rád. Žiji na jedné straně Erzgebirge a pracuji na druhé. Znám Čechy i Němce, kteří žijí v tomto drsném kraji. V knížce je spousta pravdy a já příběh těch generací prožil společně s nimi, nejvíce mi k srdci přirostl Jakob Schmelzer. Doporučuji, kniha si zaslouží větší popularitu i uznání.

Kája95
Kája95
05.09.2020 5 z 5

Divím se , že kniha má tak málo čtenářů.
Je úchvatná, má spád, děj, napětí, je stylem psaní neobvyklá. Určitě zanechá silný dojem

Polík
Polík
21.08.2020 4 z 5

Vynikající vyprávění, má spád, úplně Vás vtáhne do této krajiny.

Ventimiglia
Ventimiglia
09.08.2020 5 z 5

Výborně napsané, silný příběh, skvělé čtení. Udivuje mě, jak málo je známá - zaslouží si rozhodně více pozornosti. Jeden paradox za druhým formuje život postav, které jen málo - nebo nic - zmohou proti velkým dějinám, ale i proti domněnkám, představám, falešným předpokladům či zlobě lidí, někdy nešťastných, jindy závistivých, ublížených atd. ("Jak se můžem bránit? Komu MY smíme ublížit?" s. 153). Nejstarší syn musí převzít hospodářství, i když k tomu nemá předpoklady, kdo by hospodařit chtěl, nemůže, dobré úmysly dláždí cestu do pekla, hajzlíci a zrádci se stávají "hrdiny", nevinní jsou trestáni a opovrhováni. "Říkají, že už teď žádná válka není. Nemůžou člověka jen tak připravit o chalupu. Stačí, že nás připravili o děti. - Nepleť si to, mámo, řekl Jakob. Vo děti nás připravili jedni. A chalupu nám vezmou druhý, chápeš?" (s. 164)

falada
falada
29.07.2020 5 z 5

Drsné, smutné, lidské. To budu mít dlouho pod kůží. Doporučila bych jako povinnou četbu do škol.

Nele
Nele
24.05.2020 5 z 5

MOC mne to bavilo!

Katka2382
Katka2382
20.05.2020 5 z 5

Teda pane Šmída,to byla paráda.Kdyby se tu dalo dát 10 hvězdiček tak vám je ihned přišiju.