Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Bronnie Ware
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138203/mid_ceho-pred-smrti-nejvice-litujeme-J4i-138203.png
4
231
60
Kniha čerpá z osobní zkušenosti autorky, která několik let působila v paliativní péči. Setkání s lidmi, jimž perspektiva blízké smrti naléhavě otevřela palčivá osobní témata a možná trochu pozapomenuté hodnoty, proměnila i její vlastní život. Rozhovory s umírajícími naznačily několik hlavních směrů lítosti – kéž bych měl odvahu žít opravdu podle sebe, ne podle očekávání druhých, kéž bych tolik nepracoval, kéž bych měl odvahu vyjádřit své city, kéž bych si udržel vztahy se svými přáteli, kéž bych si dovolil být šťastnější… Příběhy lidí loučících se se životem se prolínají s osobním příběhem autorky, hledající pozitivní smysl plného prožívání přítomnosti při stejně plném vědomí vlastní konečnosti.... celý text
Literatura naučná , Biografie a memoáry , Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2012 , Portál
Originální název:
The top five regrets of the dying , 2011
více info...
Přidat komentář
Krasne! Autorka funguje ako uzasny sprostredkovatel vsetkeho, co zazila a mne sa ten styl knih paci. Je uzasne, ze sa o to deli a snazi sa to vysvetlit, co najlepsie co zazila a pochopila. Vela ludi by knihe urcite vytklo, ze prilis casto odbieha k sebe, ale ona sa skutocne snazi podat co najlogickejsi vyklad a ukazat, ako sa jej zivot a skusenosti prelinali s tym, co pochopila u umierajucich klientov.
V zivote sa prilis sustredime na nepodstatne veci a velakrat nam rodinni prislusnici ani nestihnu povedat, aby sme si dali pozor a ako rychlo zivot leti, takze pre mna osobne bola tato kniha ako klepnutie po prstoch, kedy som si uvedomila, ze zivot mam jeden, zijem tu a teraz, nemam sa bat ist za hranice mojej komfortnej zony a laska je odpoved na kazdu otazku.
To mě až omráčilo. Líbilo se mi nejenom získání zkušeností od umírajících lidí, které nás dokáží velmi poučit, ale také autorčin vlastní vývoj. Zněl mi velmi upřímně. Nakonec mě ta kniha téměř snědla.
Člověk během života mnohdy lituje jak věcí, které udělal, tak těch, co neudělal. Proto žijme tak, abychom nemuseli něčeho litovat.
Autorka Bronnie Ware sepsala v této knize své zkušenosti z dob, kdy se věnovala paliativní péči. Těžce nemocní a umírající lidé se autorce svěřovali se svými životními chybami a zpětně tak vyjadřovali lítost nad tím, jaké kdysi měli hodnoty a jakým stylem života žili.
Moc hezká kniha, líbí se mi trochu více než "Musela jsem zemřít". Musím dát za pravdu níže komentujícím, kniha je tak nějak "špatně" napsaná. Autorka tam hodně skáče do svého životopisu, často se opakuje se svými vlastními "stalo se mi", aniž by to mělo návaznost k aktuálnímu ději. To jí velice ubírá na čtivosti. Asi to chtělo lepšího redaktora. V půlce knihy jsem si už na to zvykla a trochu se smířila s tím, že to je jak s kámoškou u kafe. Nicméně i přesto, je můj dojem z knihy dobrý a povzbudivý. S mnoha názory souhlasím a pro někoho mohou být takové myšlenky objevné a životaměnné. P.S.: její písně jsem si hledala na ytb a čekala jsem teda něco víc :-D /pro zajímavost/
Kniha mě chytla až po několika stránkách, ale pak jsem musela pokračovat v čtení, protože jsem byla zvědavá, jaké myšlenky na mě vykouknou. Musím, ale přiznat, že by to šlo napsat méně slovy. Některé věci byly velmi zbytečné. Ale plno myšlenek jsem potřebovala slyšet (znovu si je připomenout).
Nejdříve mi trochu vadilo, že spisovatelka píše o sobě a nemohla jsem se dočkat, kdy už se konečně pročtu k příběhům lidí, o nichž by kniha měla být. Postupně jsem ale zjistila, že životní zkušenosti umírajících lidí a spisovatelky se určitým způsobem prolínají a mají nám hodně co říct, mají nám hodně co dát - protože pocity, co zažívali oni, ale i samotná spisovatelka, se mohou týkat velké většiny z nás. Měli bychom se nad svými životy zamyslet a z knihy si vzít velké ponaučení. Myslím, že bez přiblížení života a pocitů samotné spisovatelky by knize asi určitě něco chybělo.
Ach jo. Bohužel musím napsat, že jsem z knihy zklamaná. Čekala jsem od toho mnohem víc. Zaprvé mi vadil ten styl psaní, nebo jestli to je překladem? Těžko říct, ale ten patos v tom byl tak zvláštně psaný (viz hodnocení do Pokrzywa). A navíc, což je zásadní, mi nebyla ve výsledku sympatická ta hlavní hrdinka. V tom závěru jsem jí to vůbec nevěřila! Ten závěr celkově podle mě nebyl dobrý, jakoby vyžadoval, abyste byly ve špatné náladě, v depresi, ale když se máte fajn, tak vás to vůbec neosloví. Prostě jsem se u té knihy chtěla dojmout a to se mi skoro nepodařilo. Místo výpovědí těch umírajících lidí autorka každou chvíli obracela pozornost k sobě. Jenže mě prostě její osud nezajímal. Furt jen naznačovala, ale vlastně se čtenáři vůbec neotevřela, co se jí v tom dětství teda dělo, že to pak v období deprese řešila, proč neměla děti atd. Takže sumasumárum, kdyby se to proškrtalo, je v tom několik hezkých myšlenek od těch umírajících lidí. Ale určitě na toto téma existují lepší knihy. Pokud o nějaké víte, dejte vědět!
A to byla skutečně poučná a zajímavá knížka! Průměrný čtenář dostává šťouchance zleva i zprava, neprůměrný začne přemýšlet a aplikovat... a k tomu dostane sugestivní životní příběh někoho, kdo se se sebou opravdu hodně porval. Myslím, že tenhle titul nebude jen na jednu četbu...
Mám ráda psychologii, která vychází ze skutečných osudů. Je hluboká, opravdová.
Jedna z mála knížek, kterou jsem přečetla - a začala přemýšlet ... o životě, o smrti, o smyslu života, o rodině, o přátelích, o tom, co vlastně chci ...
Kniha, která není ani tak o smrti, ale o tom, jak žít, ne jen přežívat, dělat co máme rádi a neodkládat vše na pak..pak nemusí přijít. Každý máme život ve svých rukou a jak s ním naložíme, je jen na nás a právě teď.
Nejvíc budeme litovat toho, co jsme nikdy neudělali a slov, která jsme nikdy nevyřkli.
Veľmi dojemná kniha. Je naozaj dôležité rozmýšľať o smrti ešte skôr, ako sa nás začne dotýkať - čo potvrdzujú azda všetky výskumy, ktoré sa na túto tému uskutočnili.
Kniha je výborným začiatkom pre uvedomenie si nevyhnutnosti smrti, a že sa jej nesmieme za každú cenu vyhýbať, ako nás k tomu vedie spoločnosť. A kto už by nám o smrti vedel povedať viac, než ľudia, ktorí sú si vedomí, že im ostáva už len veľmi málo času? Spoveď každého z nich nezanechá človeka chladným a núti ho zamyslieť sa ako aj nad životom svojím, tak nad životom všeobecne. Kniha je naozaj pre všetkých.
Akurát jednu chybu, podľa mňa, kniha má, a to tú, že autorka tam až príliš hovorí o sebe, čo mňa veľmi nezaujímalo - aké mala problémy s nájdením si partnera, s nájdením si bývania, ako zvykla meditovať a pod. Nebyť tejto autobiografickej časti, kniha by mala o dve tretiny menšiu hrúbku, a ostalo by naozaj len to podstatné - čo by som naozaj uvítal.
Poutavé a pravdivé příběhy, které člověka chytnou za srdce i mysl. Po přečtení si teprve uvědomíte, co je pro vás v životě nejdůležitější. Vřele doporučuji.
Příliš mnoho pracujeme a zapomínáme na to, že práce není vše.
Nemáme dost odvahy projevit svým blízkým své city. Někdy žijeme podle představ někoho jiného a nemáme odvahu žít podle svého. V této uspěchané době je podceňováno přátelství a láska.
A to, že máme být šťastní - to sami sobě neumíme dopřávat, a nebo jen velmi zřídka. To všechno a ještě něco navíc se dozvíme v knize. Autorka čerpala z životní moudrosti a zkušeností klientů, o které se starala v posledních dnech jejich života. Myšlenky umírajících lidí jsou o tom jak žili, co dělali a jestli byli nějakým pozitivním přínosem pro ostatní - rodinu, přátele atd.
Přečíst si tuhle knížku je fakt dobrý nápad ;o) - pusťte se do toho, objevíte něco co už jistě někde v koutku sebe víte, jen si to potřebujete potvrdit.
Velmi doporučuju!!! Je dobré zamyslet se nad těmito věcmi dříve, než se smrt začne dotýkat nás nebo našich blízkých.
Na rozdíl od seethelight vůbec nechápu, jak může napsat, že jí to nic nedalo. Mně to dalo strašně moc a dokonce bych tuto knížku zařadila mezi 20 nejdůležitějších mého života. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla už ve 40 letech a leccos snad ještě můžu stihnout.
Knížka s dobrým (a poměrně důležitým) námětem, která je zpracovaná hodně žensky. Rady, jak žít, abychom toho zpětně nelitovali, jsou podané upřímně, mile, ale dost rozvláčně a ukecaně. Dámská část promine, ale věty typu " ...vychutnávali jsme společně vzácný moment ticha, které se rozhostilo v probouzející se zahradě a dýchali vzduch provoněný tisíci květy..." nebo "...odevzdala jsem se do rukou vyšší moci, kterou jsem vždy cítila jako laskavou ochranu před zlem vnějšího světa..." mě opravdu přišly příšerně pitomé. Přesto jsem knížku (s občasným skřípěním zubů) dočetl až do konce a jsem za to rád. Bronnie Ware tím vším opravdu prošla a má co sdělit. Shodné informace lze najít v mnoha self-improvement knížkách, tahle je ale psaná více jako beletrie než jen pouhé pokyny co, kde a jak. Dámy - vám se bude líbit celá, pánové - ty dojímavé pasáže s klidem přeskočte, o nic podstatného nepřijdete. Jo a pokud ji budete číst na veřejnosti, tak si ji zabalte, ten růžový obal docela vzbuzuje pozornost.
Tak nádherná kniha, kterou by si měl přečíst každý. Pohladí vás po duši, u ní se zasmějte, popláčete si a zamyslíte se. Tak inspirativní knihu jsem už dlouho nečetla. Možná je to tím, že autorčin život bych také chtěla žít.
Štítky knihy
smrt rozhovory vzpomínky hledání smyslu života sebepoznání, sebepoznávání umírání paliativní péče hodnotová orientace
Čeho před smrtí nejvíce litujemeKniha Čeho před smrtí nejvíce litujeme je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 313x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 414x |
| Chci si koupit | 128x |
| dalších seznamech | 2x |
Knihu jsem v průběhu čtení často odkládala. I když jsem věděla, že to autorka myslí dobře, občas mi prostě lezla na nervy. Jak už tu bylo řečeno - myšlenka skvělá, zpracování horší. Ovšem! Pak jsem se prolouskala až k části, kde autorka popisuje svůj boj s depresí a od té chvíle, jak kdyby kniha chytla druhou mízu a konec knihy jsem přečetla na jeden nádech. Takže určitě doporučuji vydržet do konce :-)