Cawdor
Robinson Jeffers
Poéma Cawdor vznikla roku 1928 a patří k vrcholným dílům Jeffersova úsilí obnovit v moderní podobě na obrazech soudobých morálních a společenských konfliktů mohutnou účinnost antické tragédie. Podle Jeffersova pojetí se pohled na extrémní utrpení v tragédii stává očistným procesem, při němž si člověk uvědomuje, jak leckdy svým jednáním, třebas nijak krutým, balancuje, aniž tuší, na pokraji propasti. Ale prostřednictvím tragédie se můžeme dobrat pochopní záhad v lidské pýše, a tak se tragédie může stát výstražným momentem a regulátorem našeho jednání. Jméno pro svého hrdinu zvolil Jeffers ze Shakespeara. V Macbethu je zemský dvorec Cawdor Castle, ležící v severním Skotsku u Nairnu. Ústřední postava však není starší, sveřepý farmář Cawdor, ale mladičká Fera, dcera životního ztroskotance. Je z rodu Médy, Kasandry, Elektry i lady Macbeth. Lpí na ní kletba pošpiněného smutného dětství, ale je v ní už i moderní konfúzní sobectví. Je až neuvěřitelné, kolik bohatého děje dokázal autor vtěsnat do svého komorního díla, kolik vášně, bolesti i lidského utrpení do něho vložil a jak se přitom vypořádal se základními otázkami lidských vztahů.... celý text
Přidat komentář
Lidské drama s ústředními postavami plnými vášní .... Fera a Cawdor ....
Jeffers je básník cele uzavřený do okruhu svých představ ....
Básník fascinovaný vše přetrvávajícími horami, příboji a odlivy moře, skalami a hmotou země , trpce konstatující malost člověka proti přírodě ....
V symbolu zraněného orla se promítá osud lidstva ....
" Všechno živoucí je mrzačeno a krvácí , úpí v zajetí nebo slepotě , na koncích okleštěno smrtí a početím ...."
Tak pravdivé - nejlépe zde vyznívá postava mladého Hooda - ale i on je vlastně obětí ....
P. S. Děkuji niknikitě - na její doporučení jsem si poému vybrala.
Potvrzuji popis z anotace: Nádherné, velice silné dílo na úrovni antické tragédie. Emocionálně možná ještě výš, neb zde účinkují lidé s myšlením a pocity, jaké známe ze současnosti.
Těžko říci, s kterou z ústředních postav tohoto krutého a vášnivého dramatu se aspoň trochu ztotožnit a komu věnovat své sympatie. Jednoznačně snad jen /ve vedlejší dějové linii/ Michaele a jejímu správnému rozhodnutí /přečtěte si/.
Poezii normálně čtu málokdy, ale zhlédnutí zfilmované verze z české produkce 80. let /mimořádně povedené/ se mnou tehdy zamávalo tak, že jsem si tu knihu prostě MUSELA pořídit.
Protože Cawdor není jen skvostná výsostná literatura, ale také terapie. Z té drsné, syrové krásy veršů i přírody, která je dějištěm dramatu, a neodvratně se blížícího drtivého závěru se hrdlo svírá a srdce krvácí až na dřeň - ale někdy je třeba otevřít své rány. A když je slzami vyčistíte, dočtete a je vám líp. Aspoň na chvíli.
S absolutním hodnocením doporučuji!!!
Četla jsem Cawdora už před léty a vím, že jsem byla dojatá a smutná, ale uchvátil mne tento hluboký příběh , který byl syrový až z něj běhal mráz po zádech.
A poezie Robinsona Jeffersona je překrásná, ačkoliv místy hodně drsná.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1961 |  Pastýřka putující k dubnu |
| 1964 | Básně z Jestřábí věže |
| 1979 | Cawdor |
| 1960 | Hřebec grošák / Silák Hungerfield |
| 1976 | Pastýřka putující k dubnu / Mara / Hřebec grošák |
Kniha Cawdor je v
| Přečtených | 30x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 25x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 4x |
Oněměl jsem silou textu a vrátit se mezi mluvící, dá člověku nový rozměr.
Není podstatné napsat o příběhu, kam spadá svou žánrovostí.
Slova napsal literární génius, uvrhl na lidskost stín pochybnosti a zřejmě sám nebyl bez viny, protože snad nejde vymyslet zlo bez poznání...
Příběh obnaží bolest, syrovost života, jeho nenáviděná zákoutí a vlastně vše pokleslé, co v člověku lze nalézt.
Autor si pohrává se smrtí v mnoha podobách, dokáže vykreslit její omračují povzdech v umírajícím. Převádí jej i na zvířecí říši, protkává lidskou hráz, stojící proti přírodě v nicotnost a nedůležitost.
Osudy několika málo lidí jsou mistrovsky skloubeny v jeden celek rozehrávající drama, které sledujete s otevřenými ústy. Zavřete je až na poslední stránce, neschopni slov a skutečně se, na jak dlouho uznáte za vhodné, stanete němými.
Já sám proklál jsem Feru, i Cawdora a plakal jsem pro smrt, které není ve vyprávění zrovna málo.
Zračit se v jednotlivých postavách básně je potřeba každému člověku. Aby sám nemohl sebou pohrdat, měl by se vyvarovat nenávisti, nekompromisnosti a nelásky, která ovšem zde, v tomto neobyčejném textu, nabývá zcela netušeného významu...