Čas žít, čas umírat

10.11.2017

Mně osobně se to líbilo víc, než román "Na západní frontě klid." Tato kniha na mě měla větší emocionální dopad a zdála se mi čtivější. Remarque zachycuje hrůzy války bez příkras a celé se mi to zdálo smutnější právě díky "lovestory," který se na pozadí všech těch událostí odehrával.

18.09.2017

Tohle by si měl povinně přečíst každý! A po přečtení tohoto díla, by se žádný rozumný člověk nikdy do žádné války nepustil.

14.09.2017

Remarque má svůj styl. Tady jsem se natolik vžila do hlavního hrdiny, že jsem to nakonec odnesla málem taky. Musela to být hrozná doba...

08.09.2017

Remarque patří už nějakou dobu mezi moje oblíbence a do této knihy jsem se pustil s chutí. Nečetla se špatně, ale cítil jsem méně napětí než u jiných autorových knih. Snažil jsem se vžít do situace ústřední dvojice hledající útěchu ve zničeném světě jejich mládí, ale cítil jsem se u toho záhadně všedně. Nicméně, je to hezké čtení a konec sice nepřekvapí, ale (minimálně pro mě) to byl zásah do citlivého místa.

24.08.2017

Čas žít, čas umírat. Remarque opět nezklamal. DOPORUČUJU!

01.08.2017

Co říct. Prostě Remarque. Skvělé.

29.07.2017

jednoduse zdrcujici ....

23.07.2017

Autor mě opět nezklamal. Kniha se četla velmi pěkně. Těším se na další knihu od autora.

23.07.2017

Nejkrásnější kniha od Remarqua. Rozhodně si ji přečtěte.

12.06.2017

Válečné romány mě nikdy nebraly, kamarádka mi řekla, že tento přečíst musím. A rozhodně to chyba nebyla, knihu jsem přečetla během dvou dnů, napínavé a mrazivé čtení.

07.04.2017

Krásné a napínavé čtení, i když je zde hrůza, smrt, beznaděj a pitomost války! Měli by si to přečíst všichni kdo o nás rozhodují nahoře i ti dole, kdo si neváží míru, štěstí a klidu v běžném denním stereotypu!!!!

26.03.2017

Román z období 2. světové války. Ale z úplně jiného úhlu pohledu. Německý voják přijíždí domů na dovolenou. Na dovolenou? Město je totálně rozbombardované a zničené. Po domově ani památky, všude kolem hrůza. děs a utrpení! Ernstovo setkání s Alžbětou dává na chvíli zapomenout.... Rodí se láska, nesmírně intezivní a krásná navzdory tomu všemu, co se děje kolem. Čas je ale neúprosný a Ernst se musí vrátit... Ráda se k této knize vracím.

25.03.2017

Moje třetí setkání s Remarquem dopadlo naprosto katastrofálně. Knihy Na západní frontě klid a Jiskra života mne nadchly, byly úchvatné, naturalistické a utrpení účastníků válek z nich bylo naprosto cítit. Tohle byla strašlivá nuda! Z donucení jsem dočetl na asi stranu 160, některé pasáže byly opravdu dobré, jenže jich bylo tak málo, že pod náporem naprosté fádní šedi zapadly. Od Remarqua si dám asi chvíli pokoj, takhle zklamaný jsem nebyl už dlouho.

13.02.2017

Přečetl jsem jednou a byl to hluboký,ale hořký zážitek.

Četl jsem ji asi patnáctkrát za sebou . Pokud ji máte důvod číst vícekrát jste na správný cestě pochopit jednoduchost války se vší její brutalitou ať se odehrává v které kolik dobe

18.09.2016

Když už má člověk pár knížek o válce přečtených, tak mu tahle už nepřijde ničím výjimečná. Prostě další tuctový a předvídatelný příběh, další tuctový a šablonovitý hrdina, další tuctový a tragický závěr. Kniha neurazí, ale mě osobně teda moc nenadchla.

19.07.2016

Poutavá kniha, stejně jako všechny, kterè jsem zatím od Remarqua přečetla. Konec mě rozhodil, ale svým způsobem jsem ho očekávala. Myslím, že tyhle knihy by měli povinně číst všichni fňukalové, kteří neustále nadávají a trpí, přes všechnu tragičnost mi Remarquovy knihy vždycky dodají obrovskou chuť do toho našeho bezstarostného života.

13.06.2016

Jelikož mě téma 2. světové války zajímá, s chutí jsem se vrhl na tuhle knihu. Byl jsem poté trošku zklamaný, protože jsem očekával v podstatě přenesený "Na západní frontě klid," ale z 2. světové války, se syrovým vykreslením bojů, chování vojáku, atd. Remarque podle mě má vypracované 2 vzory, podle kterých psal knihy. 1.) Mladý muž zdeptaný válkou se vrátí domů, kde najde životní lásku. Na konci knihy umírá. 2.) Mladý muž se ocitá v neklidné době (válka, meziválečná doba,...), kde najde lásku svého života. Na konci knihy umírá jeho láska. Tohle byl přesně první případ. Remarque je sice můj osobní autor #1, ale tato kniha pro mě byla místy trošku nudná. Atmosféra zničeného města byla brilantní, vykreslení historických skutečností (uniformy, události, ozbrojené složky...) byly fascinující. Jediné co mi vadí, byly dlouhé filozofické pasáže, kde mi připadalo, že oba milenci citují ze Sokrata nebo Platóna. Nicméně to bylo stále daleko stravitelnější než Vítězný oblouk. Opět se zde uplatnil oblíbený "Remarqueův jev," že celá kniha se táhne pomalejším tempem, ale konec je velice rychlý. Nejlépe shrnut pouze na jednu stranu. Ani tento příběh není výjimkou. Smrt hlavní postavy jsem očekával hned od začátku (známe přece Ericha), takže mě tolik nezasáhla, jako u jeho předchozích děl. Kniha se jinak čte poměrně slušně. Doporučuji všem příznivcům Remarqua, tato kniha stojí za přečtení.

09.04.2016

Trochu jsem očekával, že tato kniha bude přece jen víc z bitevního pole a ona se z toho vyklubala taková romantika:). Ale i tak se to dalo. Hodnocení tedy lehce sráží to, že jako Čech jsem se na hlavní hrdiny díval přeci jen trochu jinak než jako na klasické hrdiny, kterým člověk fandí.
No a ten závěr samotný také nic moc, asi by to chtělo trochu něco jinýho, než to jen takhle zakončit...