Čas vos

Román o cestě k obyčejnému lidskému štěstí. Říká autorka o svém posledním románu. Mé pocity z něj však jsou odlišné. Z pohledu dvou protagonistů rozkrývá Mornštajnová osudy dvou prodavaček – zakomplexovaného, doma týraného predátora a slušné, kdysi veselé ženské. Je zřejmé, kdo komu z těchto dvou archetypů padne za oběť. Jenže obětí je mnohem více, neb neštěstí nikdy nechodí samo ani po horách, ale po lidech, a to těch nejbližších. A jeho důsledky bývají ničivé jak po stránce duševní, tak fyzické.

Oceňuji zvolené téma, které sahá hluboko do lidských duší a myslí. Vždyť co zloby, závisti, nepřejícnosti a násilí je mezi lidmi. Podívejme se na dnešní dobu, která těmito neduhy jen "kvete". Ona zmíněná cesta ke štěstí je ale dost upocená a některé části příběhu jsou pro mě nelogické. Jakkoli se snaží autorka v závěru románu objasnit pohnutky chování všech aktérů, nepochopitelná pro mě zůstává hned celá řada věcí, a tedy i samotné vyústění příběhu Anny Sodomkové a Soni Duškové, potažmo Báry a ptáčníka. Nehledě na to, že obecně nejsem příznivcem všeodhalujících závěrů, kdy se kniha změní v bezútěšnou, vleklou, popisnou kroniku. Na druhou stranu mě zaujaly světy ptačí fauny a zahradní flóry. A i vosa samotná, která, jak se dá tušit z názvu románu, sehrává jednu z klíčových rolí

Jak se vždycky na knížky od Morštajnové těším, tak mám pocit, že tato byla trochu slabší. Četlo se to dobře, příběh rychle utíkal, ale něco tomu chybělo. Raději si na knihu déle počkám, ať je více strhující, než honem nové a nové.

Paní Mornštajnové dávám za všechny přečtené knížky vždy 5 hvězdiček, této knize dávám výjimečně jen 4. Samozřejmě se to čte opět skvěle, jen ten příběh mne až tak nezaujal a místy mne to přišlo malinko rozvleklé - asi nepotřebuji vědět např.-, že měl na sobě béžové dvouřadé sako s dřevěnými knoflíky-, ale jinak se samozřejmě těším na další knížku od této autorky.

Velmi pěkný a čtivý příběh. Možná i trochu smutný, čím si musíme projít.

To bylo něco... Příběh i postavy budu mít v hlavě dlouho. Nikdy neznáme pravý důvod chování lidí. Neznáme jejich příběh, ale jsme schopni si vytvořit vlastní, který si může žít svým životem a přetvářet realitu. Jedno je ale jisté, zlo plodí zase jenom zlo...

Jedním dechem, jako vždycky. Paní Mornštajnové to psaní prostě jde moc pěkně od ruky, respektive od pera. Očividně je jí celkem jedno, jak "velké" je téma. Chtěla jsem podotknout, že dokáže napsat nejen celospolečensky silný příběh, ale umí to i s každodenními traumaty schovanými za vstupní dveře domovů, ale včas mi došlo, že právě to jsou možná témata největší, takže nic podotýkat nebudu. Vlastně budu. Vy, kdo chcete být chyceni za srdce a lapeni do mornštajnovské literární sítě, přečtěte si ji!

"...z vlastních zkušeností věděl že životy jiných lidí nemusejí být tak snadné, jak na první pohled vypadají."

Ze začátku byl příběh rozvleklý. Ve 2. polovině knihy začala autorka odkrývat, co způsobilo, že Anna Sodomková propadla depresím, ze kterých se už nikdy nedostala. Paralelně běží příběh rodiny Ptáčníka, ve kterém vykresluje domácí násilí. Oběť má touhu uškodit někomu jinému, aby také trpěl. Resumé: "Jak je důležité poprat se s pomluvami a nenechat je žít v hlavách druhých lidí".

Opět velmi zdařilý příběh. A. Mornštajnová je zárukou kvality. Kniha se mi moc líbila, došlo i na překvapivý moment, za mě fajn čtení.

Po šedivém průměru v podobě Lesa v domě se autorka vrátila ke kvalitě, kterou od ní očekávám (zcela sobecky) vždy. Jednoduchý přesto propracovaný příběh, který se nesnaží šokovat svou maximální rádoby neočekávanou překombinovaností, ale je jednoduše ne/obyčejný jako život sám. Takovouhle Mornštajnovou mám ráda a takovou jí chci vždy. Děkuji za knihu, která je vtělením onoho „v jednoduchosti je krása“, protože tohle zastavení s Ptáčníkem a Bárou krásné bylo.

Společenský román, jak má být. Týká se traumat, která nejsou ve společnosti ojedinělá, zpracovává je citlivě, přiměřeně, s patřičnou hloubkou vhledu do pocitů a motivů jednání. Je to neobyčejně obyčejný příběh s minimem děje a maximem vnitřních pochodů. Přes veškeré stíny, dává hrdinům i světlo, není to depka na entou, není to přepálená Hana. Má věrohodnou atmosféru maloměsta a hloubku. Síla tohoto příběhu spočívá i v tom, že se mohl stát kdysi stejně jako dnes anebo někdy v budoucnosti.
Skvěle zvolený název, úžasně symbolická obálka.
Jsem z knihy nadšená.

06.03.2026

Paní autorku mám moc ráda. Příběh Báry a Ptáčníka mě upřímně dostal.
Líbí se mi, že vždy dostanu to co očekávám. Vždycky po dočtení každé knihy sedím a přemýšlím nad postavami jako bych je znala. A zajímá mě co asi teď dělají. Tak mi to přijde skutečné. Těším se, co přijde příště.

Na Hanu asi žádná kniha Mornštajnové nedosáhla, ale i tak to bylo opět krásné čtení. Smutné téma dokázala autorka zpracovat citlivě a čtivě.

Další krásná kniha této autorky. Přečteno jedním dechem.

Opět skvělá kniha ze života a s poučením, že si člověk nesmí nechat všechno líbit.

Už je tomu nějaký ten čas, kdy mi moje maminka vnutila Hanu a já se díky ní zamilovala do autorčina stylu vyprávění. A stejně tak k Času vos mě přivedla maminka (velká fanynka paní Mornštajnové).

Snažila jsem se nemít velká očekávání, protože mi bylo jasné, že překonat dokonalou Hanu není zrovna lehký úkol. Hned od prvních stran bylo patrné, že si příběh dává načas, převládal melancholický podtón a dalo by se říct, že se "dlouho nic nedělo". Oba hlavní hrdinové jsou víceméně obyčejní lidé s běžnými životy. Bára se vrací do rodného města s úmyslem pomstít svou rodinu. Ptáčník je starousedlíkem, kterého všichni znají jako podivínského milovníka ptactva. Zdá se, že tito dva nemají moc společného. Postupně ale odkrývají dramatická tajemství minulosti, která jejich životy propojila už před velmi dávnou dobou...

Byla jsem až překvapená, jak silné dojmy ve mě knížka po přečtení zanechala. Výborně vystavěný příběh kombinující tragické osudy se špetkou naděje v lepší zítřky budoucích generací. Nemám Času vos co vytknout. Alena Mornštajnová má talent odvyprávět obyčejný příběh neobyčejným způsobem. Nakonec do sebe všechny detaily zapadly jako dílky puzzle a já dokázala jen obdivovat promyšlenost příběhu. Opět jeden kousek do knihovničky, který je dokonalost sama. (Plus ta vizuální stránka taky není k zahození.)

Těším se na další knížky od autorky.

Dobre napísaný bestseller so spletitým a rýchlo ubiehajúcim dejom, ktorý končí skoro ako v rozprávke.

Líbilo se mi to. Jazyk lehký a nadýchaný jako pěna. Četlo se to samo.

" Ptáš se, jestli měla výčïtky svědomí? Ne, to vím jistě."

Autorce se v této knize podařilo dobře popsat, jak dvě hlavní osoby, ale i lidské skutky. A ty nejsou vždy jen dobré, ale jsou tady a zasahují do života ostatních. Denně se s nimi setkáváme. Slova a obvinění jednou vyřčená nevezmeš zpět. A důsledky jsou někdy nepředstavitelné a pronásledují , někdy i blízké, od dětství, do dalších let.
Tady jsou to Bára a Ptáčník, kteří nás provázejí střídajícími se kapitolami. Každému se v životě promítají vzpomínky a křivdy z dětství a pokládají si mnoho otázek, na které hledají odpovědi. A to, co v sobě nosí, se protne, když se začne o problému mluvit. Zapomenout nelze, ale určité osvobození nalezne každý z nich v pomalém přijímání podstaty, důsledku a odpouštění.

Zase jedna z krásných knih paní Mornštajnové. Krásný citlivý příběh.