Čas stoleté války

Čas stoleté války https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352886/mid_cas-stolete-valky-Ba1-352886.jpg 5 62 10

Rytířské bitvy a osudy série

< 3. díl >

Čas Stoleté války, třetí svazek tetralogie Rytířské bitvy a osudy, přivádí čtenáře do ohnisek velkého konfliktu mezi Anglií a Francií. Změněnou tvář rytířských bojů zachycují pro Francouze osudové bitvy u Poitiers a Azincourtu, proměny rytířského ideálu a zvyklostí přibližují osudy úspěšného válečníka Bertranda du Gueslina či Enguerranda VII. de Coucy, tragického hrdiny poslední křížové výpravy k Nikopoli. S Johankou z Arku budeme přítomni obraně Orléansu a na osudech Gillese de Rais, jejího spolubojovníka, uvidíme, kam až může vést rozervanost člověka, spojená s pýchou urozenosti. Odbočíme na bitevní pláň u Grunwaldu/Tannenbergu a vrátíme se do Francie, k rozhodující závěrečné bitvě Stoleté války u Formigny. Reedice tohoto svazku je rozšířena o příběh legendárního Souboje třiceti, velkou spanilou jízdu Johna Gaunta roku 1373 a bitvu u Verneuil, právem označovanou jako druhý Azincourt.... celý text

Přidat komentář

stanislava9718
10.02.2024

Knihu nemám dočtenu, jelikož ve formátu ebooku chyběly závěry kapitol. Prozatím jsem kompletní ebook nesehnala. Zkusím půjčit v knihovně, pak k četbě této knihy vrátím.

Dejf_ano
18.12.2023 5 z 5

I třetí díl si bezpochyby zaslouží plný počet bodů. Vyprávění shrnující dění během stoleté války v Evropě je napsáno velmi záživnou a čtivou formou. Mezi všemi příběhy bych rozhodně vyzdvihl osudy Johanky z Arku a navazující osudy Gillese de Rais, který byl opravdu vynikající. Opět mohu pouze doporučit.


Hor89
17.12.2022 5 z 5

Třetí kniha rytířské série - tentokrát je z velké části věnována Stoleté válce, ale dojde i na Souboj třiceti, bitvu u Nikopole a hlavně na bitvu u Grunwaldu. Podle mně jde o nejlepší knihu ze série (o fous před druhým dílem). Jediné mínus je že se do knihy vůbec nedostaly Husitské války. Čteno a hodnoceno druhé rozšířené vydání od Akcentu.

J.P.S.
05.03.2022 5 z 5

Další skvělé dílo od mistra Kovaříka.

Jedná se o popis válečných událostí, které se odehrávaly především v západní Evropě v časech, které v našich končinách máme spojenou s dobou Karla IV. a posléze s husitstvím. Při čtení jsem si především uvědomil, že ona „Stoletá válka“ ve skutečnosti nebyl žádný jednolitý konflikt trvající sto let, lidé žijící v té době to tak určitě nevnímali. Spíše šlo o určitou etapu dějin západní Evropy, kterou se prolínala série navazujících konfliktů a opakovaně uzavíraných příměří, a kdy tradiční rytířské válečnictví začalo doznávat změn, ať už šlo o nasazení waleských luků, takřka guerillové akce kompanií konstábla Du Guescelina, postupné zavádění palných zbraní a s tím spojené strukturální přeměny francouzského rytířstva na pravidelnou armádu organizovanou do tzv. „kopí“. Právě posledně zmiňované jednotky ve skutečnosti vyhrály Francii „stoletou“ válku, i když se samozřejmě dočteme i o Panně Orleánské. Nechybí ale ani exkurze mimo západoevropská bojiště na opačnou stranu kontinentu. Podíváme se jednak k Nikopoli, kam se hrdé západní rytířstvo vypravilo na jednu z posledních křížových výprav v pravém slova smyslu, aby zde dostalo kolosální výprask od osmanských Turků. Vysoká účast francouzských rytířů na této blamáži byla dána mj. tím, že v samotné Francii byl už desítky let klid a rytířstvo se nudilo (což jen dokazuje, jak zkreslující je pojem „stoletá“ válka). A podíváme se též na střetnutí u Grünwaldu, které je zde nadmíru dobře popsáno, mj. se vyvrací tradiční klišé o údajném „střetu Slovanů s Němci“ či polském národním vítězství (pan Sienkiewicz promine, ale na straně Řádu německých rytířů tehdy stále dobrá třetina polského panstva – prakticky každý, kdo nesouhlasil s politikou Vladislava Jagiella).

Za zlatý hřeb považuji kapitolu věnovanou psychopatickému sadistovi Gilles de Rais, který coby počestný rytíř věrně bojoval bok po boku Johanky z Arku, ale po její popravě se z něho stala zrůda, které by záviděl i Zodiac (nemůžu věřit, že o tomhle „krvavém modrovousovi“ dosud nikdo nenatočil nějaký thriller...).

Rawen616
15.05.2020 4 z 5

K tomuto dílu lze napsat prakticky totéž co k tomu předchozímu. Opět jde perfektně čtivý a srozumitelně shrnutý dějepis. Hvězdičku dolů opět dávám z čistě osobních důvodů - téma stoleté války mi není až tak blízké. I v něm se ale najde pár zajímavých míst. Zejména kapitola věnující se Johance z Arku a následně jejímu věrnému rytíři Gillesovi de Rais, který se následně stal obávaným zabijákem s podobnou pověstí jako Alžběta Báthoryová. Určitě potěší i malá odbočka s bitvou u Grunwaldu, kde se jak známo pohyboval i "náš" Jan Žižka.

parxel
06.02.2019 5 z 5

V pořadí třetí kniha cyklu Rytířské bitvy a osudy se tentokrát soustředí na stěžejní momenty stoleté války. Kniha je opět napsaná velmi poutavě a v podstatě každá kapitola přináší nějaký zajímavý příběh, ať už se jedná o bitvu Azincourtu, Grunwaldu nebo o osvobození Orléansu Johankou z Arku. Jenom jsem se občas nemohl ubránit dojmu, že se v té spoustě jmen a historických postav ztrácím. To však nic nemění na tom, že se jedná skvělou knihu o historii, která si zaslouží plný počet hvězd. Těším se na další díl.

zoubele77
07.10.2018 4 z 5

Velmi solidní četba,která mě vždy opravdu moc zajímala a kterou jsem si moc přál přečist vtakovéto souhrné podobě. Děkuji autorovi, super kniha. :-))

braunerova
22.11.2017 5 z 5

Vše už napsal Akana. To vyprávění o panně Johance bylo moc smutné:

"Johanka nedovolila Angličany pronásledovat, sledovala je beze slov, jak mizejí, a pak s vlajícím praporcem pobídla koně do pomalého kroku zpět k bráně. Bastard Orleánský, maršálkové Saint-Sévére, de Rais i kapitáni ji následovali skrze houstnoucí dav, kde jedni řvali nadšením, jiní plakali radostí a přemnozí klekali na kolena. Ta neděle 8.května 1429 se stala okamžikem definitivního zvratu ve Stoleté válce."

Silmaria
06.01.2015

Příběhy jsou super, ale je tam strašně moc překlepů, což dost kazí dojem z celé knížky. Škoda.

Akana
21.07.2014 5 z 5

Stejně jako předchozí díly: téměř dokonalé protnutí odborné erudice a popularizačních schopností. Kovařík toho ví o středověku hodně, ale umí to taky čtivě zpracovat aniž by se podbízel nějakým rádobyhumorem. Občas se trochu nadměrně vyžívá ve vyjmenovávání jednotlivých rytířů účastnících se té které bitvy, ale to je opravdu jen drobnost, která spád vyprávění brzdí jenom maloučko. Jinak opět perfektní práce. Navíc tentokrát došlo i na mojí oblíbenou Janu z Arku a ohromně zajímavá je i s jejím osudem spjatá (a mě dosud neznámá) postava Gillese de Rais z předposlední kapitoly - vážně se divím, že po takovém námětu ještě (pokud vím) neskočil nějaký filmař. Ale po zkušenostech s hraběnkou Báthoryovou je to možná dobře.