Čarovný kožuštek

04.04.2020

„Čarovný kožuštek“ se skládá z příběhů, které autor sice stvořil pro děti, ale nevypráví je beze zbytku pohádkově. Realistické prostředí maďarské vesničky z konce XIX. století je zabydlené skutečnými lidmi, prostými a dobrými. I tady zůstává Mórův realismus věrný sociální pravdě, a tak v příběhu často a přirozeně umírají děti i dospělí v důsledku nemocí i neštěstí.
V podstatě každého jednotlivého kouzla, které prožije hrdina Gregor, chápe dospělý čtenář právě lidskou dobrotu. Je tomu tak s „čarovným“ kožíškem od tatínka, „vílou“ Malvínkou i s čižmami, které starý příštipkář na oko věnuje „andílkům“, ve skutečnosti však chudým cikánským dětem.

* „Život, to je láska.“
* „Tam [v nebi] sa zorad’ujú po dvoch anjeličkovia a chystajúc se na zem, načrú si do dlaní z toho svetla, aby ním potom na zemi osvietili l’udské srdcia."
* „Och, drahá vílka moja, nuž a čo ty nevieš, že ja vždy, keď píšem tvoje meno, by som chcel namačať pero do zlatého atramentu? A že tvoj prijatý syn, ktorý už na svojej púti dospel ta, kde začína ríša král’a súmraku, eště ani dnes nikdy nezaspí bez toho, že by ti ako malý žiačik nesklonil hlavu do lona a predtým, ako ho sen zajme, se ťa neopýtal s napoly přižmúreným okom: Vílka, bol som dnes dobrý?"

Autor je humanista se vším, co se k tomu pojí, a v jeho knihách se projevuje tolik lásky k člověku a tolik dobroty, že k němu snad ani nelze nepřilnout dětinně, vroucně a bezvýhradně. Myslím, že láska humanisty je jednou z nejpozoruhodnějších věcí, které nám naše civilisace může dát.