Čarodějův učedník

17.03.2022

No upřímně,po přečtení zdejších anotací se mi do knihy ani moc nechtělo a zauvažovala jsem jestli ji rovnou nevrátit do knihovny.Ale pak jsem si řekla že to zkusím a udělám si na ní vlastní názor.
A dobře jsem udělala.
Není pravda že v knize není příběh,je tam.Je to příběh duchovní cesty.
Kniha se mi líbila a dobře se četla,chvilkama jsem si taky připadala jako uprostřed velehor a né tu doma v naší kotlině.
Doporučuji.

10.04.2021

Není to zrovna čtivé a pro mně nesrozumitelné. Sem tam se objevil nějaký děj, chvílemi to vypadalo, že jsem snad pochopila, co tím autor chce říct, ale záhy jsem se zase ztrácela v autorových myšlenkových pochodech. Na mně příliš filozofické, zmatené. Dočetla jsem jen se sebezapřením a nadějí, že závěr mi poskytne nějaké rozuzlení, ale v mém případě se tak nestalo. Doslov byl už nad mé síly.

02.07.2017

Přes složitější začtení na začátku jsem knihu neopustila a nakonec mě nadchla. Není líbivá, na nic si nehraje, drsnost, surovost, naděje, pochopení, smích, smíření. Některé scény jsou fakt dost drsné a člověk se na ně musí dívat z jiného úhlu pohledu, než je ten náš běžný.
Závěrečný děj v klášteře a poslední zkouška jsou hodně silné. Opravdu to připomíná Castanedu a Dona Juana, tam se ale skákalo do propasti.
Určitě si knihu po čase přečtu ještě jednou s tužkou v ruce.
Rozhodně doporučuji.

24.05.2015

Takovéhle nesmysly někdo bere vážně? Je snadné si říct, že jsem ještě nedošel do životní fáze, kdy dokážu podobná "moudra" ocenit, ale po čtvrtině jsem knihu vzdal a vracet se k ní nebudu. Příběh samozřejmě neexistuje, styl je toporný a celá knížka je jen sbírkou filozofických citátů a rad, ve kterých jsem moudrost hledal marně.

01.08.2014

Příjemně plynoucí duchovní odysea, která mě natolik pohltila, že jsem musel často zvedat oči ze stránek, abych se přesvědčil, jestli náhodou neputuji nádhernou himalájskou přírodou indického Ladaku místo vypravěče. Mistrně zpracované téma střetu sekularizované, konzumní společnosti a idealistického východu. Žádné laciné dílo vezoucí se na módní vlně zájmu o buddhismus, ale hluboký, vnitřní příběh hledání sebe sama.

"Uprchl jsem ze světa, v němž muž jménem Descartes prohlásil 'Cogito ergo sum' a zúžil rámec platných lidských zkušeností na to, co se dá změřit. S Descartesem se můj svět odstřihl od moudrosti ve starodávném smyslu slova a chopil se vědění, pevného, matematicky ověřitelného vědění, v němž je vše, co se nedá změřit a dokázat, nemožné nebo okrajové a nehodné zájmu." (5. kapitola)

"Společnost mi vnucuje formu vědomí. A vědomí, tato konstrukce skutečnosti, mi znemožňuje odpovídat na výzvy okolí přímo. Vědomí je ochranný filtr. Když říkám, že cítím a prožívám svět, je takové prožívání pouze částečné, protože ho tvoří jen zkušenosti, které filtrem prošly. Filtr je při plnění svých povinností tak důsledný, že závažnější skutečnosti vnímám pouze ve formě nejisté touhy. I když zkouším utéct před svým 'já', nemůžu to udělat potají, protože intelekt ví, co dělám, všude má své informátory. Proto nemůžu najít východ. Můj způsob myšlení je zajatcem mého mozku a bez mozku nemůžu žít." (11. kapitola)

Vztah žáka a Mistra. Hledání sebe sama. Vykročení z civilizace. Život v extrémních podmínkách. Snaha o pochopení světa… Středoevropan chce dojít ke svému probuzení v podhůří Himálaje s pomocí jogína Joganandy. V líbivé podobě by to mohlo oslovit dost čtenářů (Coelho). Tato verze však bude zajímavá i pro ty, kterým jsou všechny ty východní úniky protivné. Málokde si totiž přečte tak přesný popis západního myšlení. Cokoliv ti dám, ať je to slovo, znamení nebo kopanec, si hned proměníš v symbol. Ke všemu si přimyslíš další dimenzi a hlubší význam. Každou píď skutečné země, kterou ti položím pod nohy, předěláš na mapu. Žádáš něco konkrétního, a když ti to ale přinesu pod nos, hned to začneš prověřovat a přetvářet.

Výběr Salonu; 13. 5. 2014
http://www.novinky.cz/kultura/salon/335963-vyber-salonu-guthrie-flisar-olsakova-a-brikcius.html