Zpěv straky

předevčírem

Zajímavý počin. Dojem po dočtení mám obdobný jako u prvních dvou povídkových svazků Zaklínače. Tón knihy je smutný, ale zároveň tak nějak laskavě (tip na zlepšení nálady to ale nebude). Časové roviny i perspektivy vyprávění bez vysvětlení skáčou, což obvykle nesnáším, tady mi to kupodivu nevadilo. Jsem zvědavá, co se z příběhu vyloupne. Pokud ale nakonec nic, vlastně ani nebudu zklamaná. Poslech jsem si užila a vtáhlo mě to mnohem víc než jsem čekala - hned jdu na navazující Křik straky.

Tak kde začít? Potenciál by tu byl, kdyby tuhle knížku vzala autorka jako koncept a ujasnila si, co s tím příběhem chce dělat. Jestli z Heniky udělá hrdinku uceleného příběhu nebo napíše knihu povídek, tohle byl bohužel jakýsi kočkopes. Nemám problém, když si musím u čtení dávat pozor a občas si něco domyslet, jenže tady opravdu spousta informací zůstávala pouze v hlavě autorky, zejména konce kapitol, fungování magie, politická situace taky nebyla úplně přehledná a ani Heničina dobrodružství nebyla žádné terno. Čarodějka vždycky někam dojela, tam se události udály, Henika nesměla do ničeho zasahovat, ve výsledku ani nikoho nevyléčila a jela zpátky.
A já bohužel poslouchala audioknihu, která byla ještě ke všemu špatně připravená. Na začátku kapitoly byl většinou odstavec, který odkazoval na události na konci téže kapitoly. Jenže narátorka na konci tohoto odstavce vůbec nedělala pauzu, ani nepoklesla hlasem a plynule pokračovala ve čtení, takže to byl místy nekontrolovaný chaos a já si několikrát kontrolovala, jestli nemám zapnuté náhodné přehrávání kapitol.
Škoda, že se na téhle knize před vydáním ještě nezapracovalo, protože přese všechno má autorka hezký sloh i nápady.

Zpočátku mi ten docela zvláštní, až dá se říct neosobní styl vyprávění bránil se do příběhu pořádně začíst. Na ne úplně vhodných místech je text zkratkovitý, jinde zase trochu rozvláčný, občas se nečekaně střídají úhly pohledu. Ale celkově je to velmi povedený i celkem originálně zpracovaný příběh.
Heniku jsem si nakonec oblíbila a ještě víc její klisnu Potvoru. Čarodějka / léčitelka není zcela obvyklou hrdinkou a bylo zajímavé sledovat, jak si poradí nejen se svými pacienty všeho druhu, ale hlavně s lidskou vychytralostí či krutostí. Ne všechny její reakce či rozhodnutí mi dávaly smysl, ovšem ještě méně jsem chápala místního pana krále.... Každopádně se chystám i na dvojku, takže se mi některé detaily třeba ještě osvětlí.
Zpěv straky bych shrnula jako hezky plynoucí fantasy počtení, jež mezi řádky skrývá pobídnutí k zamyšlení.

Příběh straky je veľmi príjemná fantasy o mladej čarodejnici Henike.

Jej život nie je ľahký a po tom ako da sľub starej liečiteľke, že bude pomáhať a liečiť nebolo inej cesty a nakoniec to aj tak bola cesta najsprávnejšia.

Henika nas sprevadza vo svete ľudí, ktorým pomáha a jednotlivé časti deja- pôsobiace ako poviedky- nam ukazujú povolanie Heniky k rôznym dôležitým ľuďom, ktorým pomáha.

Ku koncu knihy sa celý dej krásne pospájané, hoci nevadilo by mi ani to ako to bolo poňaté (poviedky) pretože zakaždým boli choroby iné a aj spôsob liečby bol úplný iný.

Takže ja som veľmi spokojná s fantasy svetom , ktorý autorka vymyslela.

24.09.2025

Jak zmiňují ostatní recenze, tak Zpěv straky je tak trochu Zaklínač v sukni, ale určitě nabízí i více. Každý z povídek pěkně plyne a dohromady tvoří ucelený příběh. Bohužel v mém případě jsem si knihu neužil tolik, na kolik bych si jí užil, kdybych jí četl. Audiokniha je totiž hodně špatně zpracovaná a i když hlas je dobrý, tak příběh působí mnohem více chaoticky, protože mezi jednotlivými povídkami jsou jakési mezihry.
Knihu si tím pádem zkusím přečíst ve fyzické knize a pustím se i do druhého dílu.

No, zajímavé čtení, hezky vykreslený svět. Až na to, že je to takový jeden velký chaos. Mezihry nabourávají tok děje a matou.

Zpěv straky je zajímavý a čtivý příběh, který mě zaujal hned od začátku. Autorka skvěle vykresluje hlavní postavu, která čelí těžkým rozhodnutím a hledá svou cestu v magickém světě. Příběh má rychlé tempo, což jsem ocenila, a celkově je plný zajímavých témat. Kniha mi nabídla silný zážitek, i když některé části mohly být trochu více rozvinuté. 4 hvězdy.

Váhala jsem, zda si knihu přečíst. Až nadšený komentář jedné uživatelky mě přesvědčil, že ano.

Příběh byl velmi čtivý. Pro mě až tak čtivý, že jsem si hned po prvním díle rozečetla druhý.

Jednu hvězdičku ubírám za velké množství postav a mezihry, které na mě působily mnohdy zbytečně a rušivě.

Souhlasím s přirovnáním "Zaklínač v sukni" - především v podobně laděném schématu povídek i obsahu - někam přijedeme a nečekaně odhalíme skrytou příšeru, kterou porazíme/zaženeme a jedeme o dům dál.

V tom českém fantasy rybníčku Straky určitě vyčnívají, mě osobně ale kniha moc nenadchla. Nesedl mi styl vyprávění, kdy často dostáváme pouze náznaky a neúplně informace. Svět nemá jasně vymezená pravidla, to samé magie, kterou hlavní hrdinka (ne)ovládá. Rozuzlení povídek často působilo jako deus ex machina - určitě věci se děly, aniž by k nim čtenáře dovedly předchozí události nebo motivy postav.

Kromě čarodějky Heniky, straky, koně a kováře byly pro mě všechny ostatní postavy dost ploché a nevýrazné, navíc když se objevily jen v jedné povídce a konec.

Zkrátka mě to bohužel moc nebavilo.

Tak takovéto knihy mám ráda! Pro mne originální příběh, silná hrdinka, propracovaný svět. Tady děj plyne, přirozeně se vyvíjí, netluče mi emoce o hlavu. Těšila jsem se z práce domů, abych mohla číst.
Krásná, nápaditá obálka a opět jsem se nespletla, když jsem sáhla po knize od Hostu. Krásné, odpočinkové, zajímavé, děkuji.

Video bez spoilerů na mém YouTube. Děkuju za sledování.
První díl o Čarodějce Henice. Tato kniha byla pro mě jiná. Jedná se o zemi, která je rozdělená na čtyři části. Henika, která se vzdá čarodějnictví a stane se obyčejnou léčitelkou zažívá mnoho dobrodružství a při některých mi až běhal mráz po zádech. Každá kapitola v knize má svůj důvod a já jsem neskutečně moc ráda za štafetu od Tereza Polivchuk Poslušná. Jsem moc ráda, že tato kniha vznikla u nakladatelství Host. Já jsem se do ní naprosto zamilovala, ale hlavně do Heničiných myšlenek. Občas jsem se bavila, občas jsem trnula strachy jak to vlastně může dopadnout a místy jsem se neubránila úsměvu. Vím jistě, že si v budoucnu dám rereading, protože mě tento příběh zasáhl.

Pro mě byla tahle knížka velkým zklamáním a ani se mi ji popravdě nechtělo dočítat. Zaujala mě anotace, která zněla naprosto skvěle ale bohužel samotné čtení už tak skvělé nebylo. Nebavilo mě to, špatně se mi to četlo a čekala jsem aspoň ucelený děj, ale jde spíš o jakési příběhy, proložené 'mezihrami' u kterých jsem se absolutně nechytala. Ani se mi to nechce nijak dál rozebírat, ještě jsem z toho pořád dost otrávená. Další díl číst nebudu.

"Ve světě bez naděje ani hlas pravdy nezní líbezně."

Přichází hrdinka, jejímž cílem není silou měnit svět, ale léčit a napravovat lidské osudy.

Henrieta je obyčejná dcera obyčejné čarodějky Bereniky. Získá však schopnosti léčitelky a vydá se svou cestou. Lidem sice mnohdy nerozumí, ale to vůbec nevadí.
Líbí se mi jména jako Potvora (klisna) a Trdlo (straka). Líbí se mi svět, ve kterém žije a jak nás s ním autorka pomalu seznamovala. Fantasy téměř vůbec nečtu, takže to byla pro mě velká změna. Příběh je to pojatý velmi jednoduchou formou, jde o povídky, které pojí právě hlavní postava. Vystupuje zde mocný vladař, princezna a také drak. Ale neřekla bych, že příběh je určen, kvůli některým scénám, dětem. Vzpomínka na dětství Heniky ve mně vyvolala smutek, ale celkově mě příběh pohladil po duši. Od paní autorky jsem dostala i mapu, díky které čtenář má lepší přehled. A jelikož konec zůstává otevřený, mám ve svých rukou i druhý díl Křik straky, na který se těším. Ten už bude více rozsáhlý.

Myslím, že tahle kniha je takové to "cozy fantasy", nebo oddechovka, kterou po náročných příbězích rádi uvítáme.

Kniha je rozdělená na krátké příběhy, kdy každý vypráví jiné dobrodružství léčitelky/čarodějky.
Ale víc než léčením se kniha zabývala politikou a to mně docela mrzelo. Svět mi nepřijde tak zajímavý, aby se tolik řešil.
- Menší spoiler z druhého dílu:
Proč v knihách o léčitelce je boj čarodějek? Nevím, moc mi to tam nesedělo. (Chápu, že ona je čarodějka, ale mohli jsme spíš pozorovat, jak léčí lidí)

Jinak to nebylo tak hrozné čtení. Bavilo mě to, ale moje oblíbená série to není.

„Jsi voják, vstoupil jsi do armády.“
„Ano pane, ale proto jsem nepřestal být člověkem.“

Kniha je koncipována epizodicky, každá kapitola odhaluje příběh jiné postavy a společným jmenovatelem je Henika, léčitelka s kouzelnými schopnostmi, a politický kontext, jenž se často odhaluje v mezihrách.

Přiznám se, že právě kvůli té epizodičnosti jsem ze začátku měla problém se začíst. Chyběla mi tam nějaká kotva, ale ta se postupně vytvořila. Autorka totiž čtenáře rozhodně nevodí za ručičku, a cokoliv nemusí vysvětlovat, ponechá na vás, abyste se taky trochu zamysleli. Díky tomu jsem si svět i postavy dokázala dobře představit, a to i přes poměrně úsporný styl psaní.

K postavám: Je zajímavé potkat léčitelku, která nemá samaritánský komplex a dokáže si přiznat, když na něco nestačí. Henice navíc ani zdaleka nechybí negativní vlastnosti, ale právě proto působí tak realisticky, což mě na ní opravdu bavilo. I ostatní postavy se chovaly jako reální lidé, k čemuž přispíval často jedinečný způsob vyjadřování.

Vím, že autoři často nemají rádi, když se jejich tvorba přirovnává k jiné, ale Straka mi v mnoha ohledech připomínala Zaklínače (a podle ostatních recenzí nejsem jediná), což ve mně vyvolalo příjemnou nostalgii. Nejenže je příběh podobně surový, ale Henika sama má mnoho společného s Geraltem – jezdí pomáhat lidem, pro které často řeší až nesplnitelné úkoly, má svou Potvoru a je to taky tak trochu mrzout (vzhledem k její minulosti se jí v tomhle ale vůbec nedivím). Všechno zmíněné však nese autorčin jedinečný podpis, takže to na mě víc než cokoliv jiného působilo jako nové originální pojetí.

Nejvíc mi v hlavě utkvěla kapitola Všechno, nebo nic (z té mi doteď běhá mráz po zádech), ale všechny měly zajímavý námět a zanechaly ve mně různé pocity.

Uzavřela bych to tím, že si brzo koupím druhý díl, abych zjistila, jak to vlastně s Henikou a jejím původem je. Rozhodně doporučuju všem milovníkům fantasy se slovanským nádechem.

Od Zpěvu Straky jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Po čtení hororů a dlouhých epických fantasy s tisíci stránkami jsem si chtěla odpočinou a přečíst si něco milého a příjemného. A přesně jsem dostala v téhle krátké knížce o čarodějce Henice. Děj není náročný, není moc brutální a nemusela jsem u toho tolik přemýšlet. Forma mini povídek mi vyhovolala, protože se to četlo rychle a jednoduše. Není potřeba řešit tolik politiku a budování světa, protože mě spíš zajímalo, jak Henika vyřeší další problém. Určitě si přečtu pokračování.

29.10.2024

(SPOILER) No... že prej ,,Zaklínač v sukni.." To jsem se zasmál, až jsem z toho dostal průjem holky, to vám teda povim.

Pod komentář od soupik2012 se můžu podepsat.

Kniha je psaná jednoduchým až bych řekl infantilním stylem ála dětičky těšte se na pohádku bez nějakého širšího ekonomicko-politického propracování a s neustálím vysvětlováním jasných věcí. To by bylo samozřejmě v pořádku, nic proti, byla by to prostě další knížka pro děti. Jenomže paní autorka to těžce zazdila tím, že tam úplně nesmyslně, ale opravdu podle mě nesmyslně a hlavně násilně narvala scény s hvězdičkou. Kdyby byl příběh vyprávěn v dospěláckém stylu a sem tam by se objevila drsnější scéna, proč ne, ale takhle jsem si pokaždé říkal wtf? Jako například se hlavní hrdinka chová celou knihu velice cudně, hýčká si vztah s kovářem a vychutnává si okamžiky kdy je v jeho blízkosti (její 33 let prej, chechty chechty..), aby pak BUM roztáhla nohy úplně random týpkovi kterej nemá v ději žádnou další úlohu.

Na audiotéce si pár uživatelů stěžovalo, že je kniha špatně narežírovaná. Ne je špatně napsaná. Protože paní autorka prostě neumí dokončovat svoje povídky. To jste jednu dvě věty po rozuzlení děje v jedné povídce a najednou zjišťujete že už posloucháte další.

Další mínus je jak paní autorka vlastně nemá vymyšlený politický kontext jejího už takhle pokulhávajícího světa, kdy dostáváte jenom střípky informací, podle toho jak se to autorce zrovna hodí do krámu. Působí to strašně prvoplánově a hodně to kazí dojem z knihy. Stejné je to pak se vztahem s její ,,matkou,, který je o to víc schizofrenní, potom co se dozvíte v druhé knize. Když tady čtu bláboly typu ,,krásně propracovaný svět.." nebo ,,Dana Beranová má skvělý talent na vytváření světa..", tak je mi pláče přiznám se.

Pak je tu kouzlení... nebo spíše náhodné dělání věcí, které je přímo úměrné tomu, jak se to opět autorce hodí do krámu. Jednou totiž naše milá Henika dokáže pohnout řekou, aby další scéně nedokázala zastavit vnitřní krvácení. Jak smutné, fňuk fňuk.

Celkově to působí hrozně pitomě, kdy je hlavní hrdinka až nechutně sluníčková, hodná a milá a VŽDY musí pomáhat chcá nechcá. Něco jako když si ten jeden idiot veme v dračáku paladina se zákoně dobrým přesvědčením. To je pak peklo, když ten blbec prostě MUSÍ pomoc každému kdo si zrovna řekne, toho v partě nechcete, ale to odbočuji. Prostě je tohle zbytečně zmrvená pohádka, nebo strašlivě dětinská povídková kniha pro dospívající-dospělé, vyberte si. Za mě dvě zmatené hvězdy...

Čekala jsem příběh a dostala jsem minipovídky, které na sebe navazují. Čekala jsem příběh o Henice, ale dostala jsem boj o království a nejspíš i o zdravý rozum. Henika je čarodějka a náhodně se jí splní přání a stane se léčitelkou. Ve skutečnosti je to vlastně takový nešikovný Zaklínač v sukních. Trochu mi vadilo, že jsou ty povídky dost krátké, v podstatě na jedno nadechnutí a jedeme dál. Asi by mě to víc bavilo, kdyby se autorka rozepsala. Píše krásně, text má čtivou melodii. A Henika sama je zajímavá osoba, žádné čerstvě vylíhnuté kuře. Čili nápad skvělý, ale pro mě krátký. Třeba ten dojem vylepší druhý díl. Každopádně obálka a úvodní modré stránky jsou hodně lákavé.

Zpěv straky jsem poprvé poslouchala loni jako audioknihu na Audiotéce. Už na první poslech se mi moc líbila. Letos v létě jsem si ji poslechla znova pro připomenutí. Líbila se mi snad ještě víc než napoprvé a všimla jsem si i pár dalších maličkostí, které jsem před tím jen tak přešla.

Protože mi dává smysl podporovat nejen české autory, ale celkově všechny ty, co se snaží tvořit něco nevšedního, musela jsem si samozřejmě Zpěv straky pořídit i do své knihovny. :o))

Zpěv straky mi svým konceptem trochu připomíná Zaklínače. Jednotlivé příběhy čarodějky a léčitelky Heniky proplétají mezihry, které doplňují atmosféru povídek. Velice cením, že ve Zpěvu “není žádné pošetilé mávání hůlkou" ( =D ), ale vše se řídí pevně daným řádem, nic se nestane jen tak z ničeho. Henika využívá hlavně svůj zdravý úsudek a sílu přírody. Jestliže na svoje léčení vynaloží určitou energii, odrazí se to na ní samotné. Rozhodně není žádná superhrdinka a autorka ji ani trochu nešetří. Jako pomocníky jí přidělila kobylku Potvoru, co nesnáší muže, a tajemnou straku Trišku.

Nejvíc se mě dotknula povídka Pláňata. Vypráví o nemanželských synech, kteří se za každou cenu snaží splnit svůj úkol, aby na ně jejich otcové mohli být pyšní a pozvali je alespoň jednou ke svým stolům. Nechci víc spoilerovat, ale v této části knížky mi bylo až úzko. Právě zde je asi nejvíc cítit, že Daniny povídky nejsou vůbec prázdné, ale mají svůj hlubší smysl. Henika si v příbězích všímá vztahů mezi lidmi, bolesti, které je ve světě všude plno, a uvědomuje si, že šrámy na duši se hojí nejhůře. Zjišťuje, že život není černobílý a že ne vždy je možné udělat zcela správné rozhodnutí.

4,5/5 * (Tu polovinu si nechávám ještě do zásoby. :o) )