Čarodějčin průvodce magickým pohostinstvím

Tak moc rozverný příběh to zase nebyl. Nechybělo nebezpečí, urputný protivník ani zrada, která se naštěstí nakonec napravila. Seira neměla jednoduchý život, ale zvládla všechno, co jí osud postavil do cesty. Líbily se mi děti (Saša byl/a kluk nebo holka?) a samozřejmě Jasmína. Knížka je moc pěkná.

Nečekala jsem od této knížky moc, zaujal mě obal, o to víc jsem byla překvapená a nadšená! Knížka je vtipná, má sympatické postavy, je skvěle napsaná. Fakt jsem se pobavila a užila si to. Těším se i na druhou knížku autorky.

Po této knize jsem sáhla v očekávání milé oddechovky a přesně to jsem i dostala, stejně jako u předchozí knihy autorky - Přísně tajný spolek svérázných čarodějek.

Tato kniha nijak nenavazuje na tu předchozí, opět se ocitáme v přítomnosti kdesi v Anglii, kdy existují lidé s magickým nadáním, ale před lidmi bez tohoto umění, to samozřejmě musejí tajit.

Saira ještě jako studentka sešle zakázané kouzlo, a kromě své tety, která je její jedinou rodinou, oživí i mrtvolku kohouta. Což je v ději občas vtipné, ale vlastně nepodstatné. Trestem jí je především ztráta její magie a v podstatě celý příběh je o tom, jak se snaží svou magii získat zpátky.
Většina děje knihy se odehrává v Saiřině hostinci, který je spíš než hostinec domovem celkem nesourodé skupince lidí.
Vše co se pak odehrává je více či méně milé a vtipné, je to oddechovka, u které není potřeba velkého přemýšlení. Jen se necháte unášet dějem. Je to taková pohádka o boji dobra se zlem. Nechybí padouch, romantická linka s pohledným hrdinou a přátelé, kteří za vámi stojí za každých okolností. Žádný obrovský zvrat nečekejte.

Předchozí kniha autorky mi sedla lépe, bavil mě svět i postavy. Tady je to postaveno na podobném principu, magie, krásný domek s pohádkovou zahradou, romantická linka. Ale na mě to tetonkrát nějak nefungovalo a přiznám se, že místy jsem se při čtení i nudila.

Přísně tajný spolek svérázných čarodějek se mi líbilo víc. Nicméně i tahle kniha byla hezká, opět tu máme sbírku zajímavých postaviček, trochu té magie a více či méně komplikovaných rodinných vztahů. Záporák je jasný už od začátku a je hodně záporný, takže hned od začátku mu tu prohru přejete. Konec je o sebeobětování, o tom, co je pro vás důležité a co ne a co jste ochotni obětovat. Ocenila bych epilog :-)

(SPOILER) Nebyla jsem si jistá jestli to bylo překladem nebo autorkou, ale nakonec se (bohužel) potvrdilo, že jde o styl autorčina psaní. Nesedl mi.

Postavy byly vtipné, chaotické a rozmanité, ale byly momenty, které byly do očí bijící jako naprosté slátaniny.

V knize bylo několik nevyužitých momentů, např. protagonisti za závěsem na maškarním bále, romantický rytíř, atd.

Ve světě magie jsme také moc dlouho nezabředli. Uvítala bych trochu víc historie magie a širší popis jak funguje.

Rodiče tu byli kapitola sama o sobě. Zdálo se, že ať je člověk - čaroděj/ka dítětem čarovných rodičů nebo ne, nezáleží na tom, všichni jsou na prd. Především ale ti rodiče, kteří nečarují.

Autorka naťukla rasovou nadřazenost, elitářství, rasismus, ale dál jsme se kupodivu nedostali.

Jiskření mezi S a L jsem si popravdě ani nevšimla. Některé scény byly zajímavé, ale paradoxně jakmile mělo dojít na sblížení, už mě to nebavilo tak, jako když se popichovali.

Jde o hodně hodně hodně oddechové čtení s pár trapnými momenty, které se hodí v zimě, o Vánocích. Osobně bych knihu jejím stylem řadila spíš jako YA.

Líbila se mi už předchozí autorčina kniha a nezklamala mě ani tato. Čarodějky, magie, kouzla, boj dobra a zla – tyto motivy mám ráda. Atmosféra příběhu plná romantiky i napětí ohledně osudu hlavní hrdinky byla také skvěle poddaná. Pokud i v dospělosti rádi sáhnete po pohádkovém vyprávění, bude se vám kniha líbit.

Nebudem klamať, pre tieto typy láskavých príbehov mám slabosť. A tento mal presne to, čo na stránkach obdobne ladených románov hľadám. Všakovaké (často až nepravdepodobné) postavy, ktoré sa určitým spôsobom dopĺňajú. Ktorých interakcie sú príjemné, občas pichľavé, občas plné humoru a občas sa venujú aj tým pochmúrnejším témam. No to isté očakávam aj od príbehu. Ktorý je síce možno láskavý s prispením neveľmi ostrého humoru, ale zároveň ponúka dej bohatý na emócie, v ktorom sa autorka nezľakla a písala aj o tých o niečo ťažších životných témach. Takže som mala pocit, že čokoľvek napokon postavám dopriala, tak šlo o odmenu.

A keďže mám slabosť aj pre divné rozprávajúce zvieratá a oživené domy, bola táto kniha dokonalým pohladením. A dostala ma viac ako autorkina prvotina.

U tohoto žánru - cozy fantasy - záleží jak moc člověku sedne prostředí příběhu a možná i osobní naladění v jakém človek knihu čte. U mě se tentokrát bohužel nepotkalo ani jedno ani druhé :-(

Hlavní postava Saira bývala kdysi čarodějka nadaná výjimečně velkou magií. Většinu magie ale ztratila a tak se snaží dát dohromady kouzlo, které ji původní magii vrátí. V tom jí více či méně pomáhají poněkud bizarní obyvatelé hostince, který Saira spravuje. Něco málo se dozvíme i o cechu čarodějů, který vystupuje v pozici zkostnatělé a diskriminující instituce, která je pod palcem namyšleného a zlého mocného čaroděje.

Nesmí tu chybět klasická témata jako trauma ze špatné rodičovské výchovy, osobní specifické podivnosti nezapadající do běžné společnosti, queer postavy, diskriminace na základě jiného původu atd. Bohužel všechny ty postavy na mě působí jako do příběhu na sílu zasazené - buď kvůli svým specifikům, které chtěla autorka vyzdvihnout nebo kvůli komičnosti, kterou chtěla prostřednictvím nich dodat, ale pro děj jako takový nemá většina z nich žádný smysl a ze začátku se v nich velmi špatně orientovalo, protože jich bylo představeno moc najednou. Největší absurdita v tomto smyslu je oživlá kohoutí kostra - marně jsem čekala, že bude mít aspoň nějaký malý význam. Autorce to zřejmě přišlo vtipné, mně bohužel vůbec.

Snaha o komediální ladění byla celkově velkým minusem, protože humor mi připadal trapný. Strašně mi také v takovémto typu příběhu vadily naprosto zbytečné vulgarismy. I některá slova a použité obraty byly hodně zvláštní - tipla bych to na problém překladu?…