Selfies
Jussi Adler-Olsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375825/bmid_selfies-gMU-375825.png
4
1312
329
Případy oddělení Q série
< 7. díl >
Sedmý případ oddělení Q. Vedení kodaňské policie usoudilo, že počet objasněných případů oddělení Q je výrazně pod hranicí očekávání. Prokázat opak dostává za úkol Rose, která se ale propadá do psychického pekla, jehož kořeny sahají hluboko do temné minulosti. Mezitím v kodaňském parku najdou zavražděnou starší paní, šílený řidič zahájí smrtící hon na mladou ženu a jinde se plánují další trestné činy: děje se to bez vzájemné souvislosti, nebo mají případy něco společného? Carl, Asad a Gordon stojí před záhadou dalece přesahující všechny, které dosud řešili. A jejich kolegyně Rose má vážné problémy. Čtveřici chybí jeden člen, a jak se zdá, smůla se jí lepí na paty. Dokážou zabránit zavření oddělení Q a zastavit zabíjení v Kodani?... celý text
Literatura světová , Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , Host
Originální název:
Selfies , 2016
více info...
Přidat komentář
Těšila jsem se na další setkání s Carlem a jeho oddělením Q, ale tentokrát mě případ moc nebavil, zajímavá byla jen linka s Rose.
Tentokrát jsem se s knihou malinko prala... Zpočátku mi moc nesedla, a tak mi nic nebránilo ji vědomě odkládat... nicméně v druhé půli mě pohltila... Konečně se rozpletl osud Rose... Bude další Asadův...???
Sedmý případ Oddělení Q. Má tuto sérii ráda. První čtyři díly byly nejlepší, ale i ty další jsou slušné. Jistě - spousta velmi nepravděpodobných situací atd., ale na druhou stranu oceňuji, že má každý díl zajímavý náhled na určitou stránku života v Dánsku. Tentokrát se věnuje zneužívání sociálních dávek. A hlavně je tentokrát dějová linka věnována mé oblíbené Rose a jejímu životnímu příběhu.
Četla jsem to hned po Marcovi, který mě nadchnul, za začátku dobrý, ale asi po sto stránkách mi přišlo, že to není tak super a nemá to tu šťávu. Ale pořád dobrý. Jen ten konec té jedné linky jsem čekala, že to hruba dopadne, jak to dopadlo.
Plus tím, jak to čtu napřeskáčku, jak mi to v knihovně přijde pod ruku mám pak trochu problém, že si nepamatuju všechny detaily, takže mám pak chaos v těch příbězích "na pozadí".
Hned od prvních stránek mě napadlo, že to snad nemohl psát sám autor a pak jsem si podobné recenze přečetla i tady. No co na to říct, ty postavy byly jak z béčkového filmu, zápletka zamotaná až příliš, ale napětí veškeré žádné a ten konec tomu nasadil korunu. Trochu mi to připomínalo stoletého staříka...
Ne tak dobře jako předchozí, zejména kvůli lince s Rose, která mě dvakrát nebrala..
Podezírám autora (jehož knihy kupuji od prvotiny jako papírové svazky, čímž stvrzuji nejvyšší možnou kvalitu, kterou si člověk rád po čase zopakuje), že seznam osob, kterým děkuje na konci knihy, je řada literárních stážistů, kteří Mistra pro tentokrát v jeho činnosti zastoupili...
kvalita zápletky by této domněnce odpovídala, ztvárnění hlavních protagonistů taktéž., pokus o silně vyčichlý humor a hlavně absolutně nelogická (účelově nastavovaná) délka románu naprosto nekoresponduje s dosavadní Adler-Olsenovou tvorbou.
Nevyhnu se srovnání s mým favoritem Henningem Mankellem a jeho komisařem Wallanderem, kde k-a-ž-d-á část série byla naprostým fenoménem, aniž by autor jen o píď ustoupil zavedenému vkusu.
Škoda.....
Přečteno bleskově - četlo se to moc dobře. Ach Rose, střelená, roztomilá, chytrá, sympatická, přecitlivělá, třeskutě hubatá a zábavná Rose s osudovým tajemstvím. V knize nacházím paralelu mezi ní a ústředními protagonistkami, které byly obětí vražd - všechny byly v dětství nějakým způsobem znevýhodněné, ale zatímco ony si nevěděly s životem rady a naučily se všechny a všechno zneužívat a klouzat jen po povrchu, Rose se přese všechno sama vypracovala. V knize je stejnou měrou obsaženo napětí a psychologické aspekty mnoha postav, poctivá detektivní práce jaksi tentokrát chybí - napomáhá jí podezřele mnoho náhod a vyšetřovatelé přicházejí k výsledkům jako slepí k houslím - ale odpouští se. A na konci konečně jednou nebyl na hranici smrti Asad. Jdu na zatím poslední díl série s velkou zvědavostí, jak to s Rose, Asadem a Carlem (Hardym a Monou) bude dál. (A třeba se v něm autor vrátí i k velbloudímu humoru.)
Po pro mě nijakém Nesmírném určitě lepší. První čtyři díly jsou ale podle mne stále o třídu výš.
Chápu místní hate, vůči většině postav....Carl prakticky hraje druhé ne li třetí housle ale mě se knížka četla velmi dobře a paradoxně se mi postavy ženských antagonistů zamlouvají víc než v předešlém díle Pirjo :O
Poprvé jsem poslouchala jako (pěkně udělanou) audioknihu. Po za mě nepovedenějším Nesmírném lehké zlepšení. Začátek slabší (hlavně linie se “slečinkama” mě ze začátku dost iritovala), ale pak se děj celkem rozběhl.
Nesliboval už autor nějaké vyjasnění v linii s vrahem s nastřelovačkou..?!
Tak nevím, tahle kniha mohla být klidně o třetinu kratší. Některé popisné pasáže jsem přeskakovala, hlavně ke konci, kdy už jsem se nemohla dočkat rozuzlení a autor to táák natahoval. I debaty mezi Carlem a Asadem jakoby ztratily šťávu a ani Gordon to nenapravil. A Rose je mi líto.
Pokusím se ještě přečíst další díl. A uvidíme.
Tento autor patří k mým nejoblíbenějším. A tento příběh se také nechal číst i když byli situace k zamyšlení nad dějovou linkou?! Přečetl a přeposlouchal jsem doposud všechny autorovy knihy z této série a tato je tak ve střední linii a těším už se na další osudy hlavních postav/ jestli budou následovat?!
Chtěl nám autor zamotat hlavu ?
Nebo jen nezvládl jednotlivé případy rozvinout do celé knihy, a proto je všechny zamíchal a pokusil se o určitou celistvost ?
Ano, některé pasáže byli psány mým nejoblíbenějším autorem skandinávských krimi, ale většina knihy kolem něj jen a pouze kroužila.
Je to zase Jussi, takže se kniha čte dobře, je lehce vtipná, napínavá a čtivá, ale těch náhod a souvislostí mezi všemi případy už mi přišlo moc. Osobní příběhy hlavních postav mě moc baví a těším se na další díl.
Možná i díky tomu, že jsem zavilá fanynka Jussiho, nemohu dát knize 5hvězd. I já se totiž musím připojit k mnohým komentářům zde a malinko ji odsoudit za určitou těžkopádnost, roztříštěnost a překombinovanost, která mi, bohužel, nedovolila číst ji na jeden zátah, jak jsem u Olsena zvyklá. I když je tak pro mě nejslabším článkem ze série Q, stále patří mezi výborné krimipříběhy s přesahem.
Bylo to trochu jako když pejsek s kočičkou pečou dort. Spousta dějových linek, ale ani jedna z nich není hlavní a žádná pořádně negraduje. Celé se to tříštilo v průměrnosti. Ale v knize zůstal suchý humor, především velbloudi mě dokáží pokaždé neskutečně rozesmát a tak i když to byla zatím nejslabší autorova kniha, tak jsem se bavila. Přesto musím být především kritická. Je to příliš překombinované a hodně málo uvěřitelné. Navíc jsem narazila minimálně na dvě nelogické situace. Audioknihu této série čte pokaždé pan Igor Bareš a ten je pokaždé zárukou kvality.
Štítky knihy
dánská literatura severská krimi severská literatura dánské detektivky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vzkaz v láhvi |
| 2012 | Žena v kleci |
| 2013 | Složka 64 |
| 2012 | Zabijáci |
| 2015 | Nesmírný |
Kniha Selfies je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 1 980x |
| Čtenářské výzvě | 136x |
| Doporučených | 40x |
| Knihotéce | 560x |
| Chystám se číst | 370x |
| Chci si koupit | 91x |
| dalších seznamech | 11x |
Opět příjemné setkání s partou vyšetřovatelů z oddělení Q, i když dějově to byla tentokrát opravdu nevěrohodná divočina, ale čtivá, nechyběly některé vtipné hlášky.