Selfies
Jussi Adler-Olsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375825/bmid_selfies-gMU-375825.png
4
1312
329
Případy oddělení Q série
< 7. díl >
Sedmý případ oddělení Q. Vedení kodaňské policie usoudilo, že počet objasněných případů oddělení Q je výrazně pod hranicí očekávání. Prokázat opak dostává za úkol Rose, která se ale propadá do psychického pekla, jehož kořeny sahají hluboko do temné minulosti. Mezitím v kodaňském parku najdou zavražděnou starší paní, šílený řidič zahájí smrtící hon na mladou ženu a jinde se plánují další trestné činy: děje se to bez vzájemné souvislosti, nebo mají případy něco společného? Carl, Asad a Gordon stojí před záhadou dalece přesahující všechny, které dosud řešili. A jejich kolegyně Rose má vážné problémy. Čtveřici chybí jeden člen, a jak se zdá, smůla se jí lepí na paty. Dokážou zabránit zavření oddělení Q a zastavit zabíjení v Kodani?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
Selfies , 2016
více info...
Přidat komentář
Tohle byla jízda, rozhodně se dost věcí vysvětlilo, především s Rose, ale Asad je stále záhada. Mrtvoly se v tomto příběhu považovaly na každém rohu, několik dějových linek, které na samém konci dávaly čtenáři rozuzlení.
Další skvělý příběh od Jussiho. Prolínaly se zde dějové linie, které jsou mi svým obsahem velmi blízké a náhled do duše Rose byl neskutečný. Jen si říkám, zda se holka s takovou minulostí a s tím, co prožívá právě teď, může vůbec někdy z toho dostat, i když bych jí to moc přála. Vypadá to, že v dalším díle se odkryje minulost Asada a pak už zbývá jen odhalit starý případ Carla a Hardyho. So, let's go!
Každý den se asi nezdaří. Předchozí příběh se mi opravdu hodně líbil, ale tenhle jsem zkoušela dvakrát a když jsem ho nakonec upocená zvládla, nenadchl mě. Hrozně mě rozčilovala linie s Rose, nikdo nepochyboval už od jejího nástupu v druhém dílu, že je psychicky nemocná, jako taková by vůbec neměla pracovat u policie, ale budiž. Ale to věčné patlání se v jejím nitru úplně zabilo hlavní příběh. Za mne spíš nedoporučuji.
Audio :
Další skvělý díl ze série. Líbila se mi i dějová linka Rose. Už se těším, že se snad v příštím díle dozvím něco o Asadovi.
Buď jsem si od Olsena dala hodně dlouhou pauzu nebo po katastrofě Marca a Nesmírného se prostě zlepšil. Hltala jsem každou stránku, až nakonec byl konec. Wow :)
Kniha nebyla špatná, to snad ani Jussi neumí, ale tak nějak mi to nesedlo jako obvykle :-( zajímavé bylo větší množství případů, které se nakonec spojí dohromady, očekávaně.. možná trochu mnoho žen a mnoho násilí.. začátek slibuje souvislost s jednou z nejhorších událostí dvacátého století.. ale nějak mi to připadalo uměle našroubované, aby se mohla použít pro dnešní dobu neobvyklá zbraň.. škoda. Ale i tak velmi dobré dílo :-)
Opět velice zdařilý díl a já nemám co bych vytkla. Oddělení Q a jeho neotřelé případy mě vždy zaujmou. Tentokrát to bylo všechno hodně propletené a kromě jiného se děj zaměřil i na soukromý život Rose a její psychické problémy související s minulostí. Těším se na další (zatím poslední) díl... :)
Nebylo to až tak provázáné jako předchozí díly, nedostavilo se WOW při dočtení, ale i tak se kniha četla velmi dobře a Jussi je i nadále můj oblíbený spisovatel ♥
Předchozí díly jsou za mě super, avšak tento mě dost zklamal. I co se týče příběhu, i ohledně Rose mi to přišlo všeho až příliš. Asi na ty pubertální postavy už jsem stará, protože mi přišlo jejich chování tak dětinské, že mě to úplně štvalo. I to, že jsme hned od začátku věděli vraha mi v tomhle případě vadilo, protože jeho příběh nebyl podle mě dobře ukončen. Jeden díl z tolika se může stát, že "nesedne", určitě tohoto autora, ale budu číst dále.
Audio. Mně se tento díl líbil. Vlastně to celé bylo o Rose. Hodně na mě její příběh s minulostí i současný zapůsobil a chytlo za srdce. Celkově byla kniha o mezilidských vztazích.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
V úvodu si trochu kopnu do nakladatelství Host: Už v předchozí knize jsem zaznamenala drobné typografické chybičky, které se zde opakovaly (chybějící uvozovky, překlep ve slově), nyní se k tomu ovšem přidala i slovní hříčka v podobě „napadeného“ sněhu (citát: „jemně pihovatou pleť měl bílou jako čerstvě napadený sníh.“) Bohužel se musím připojit k těm, kteří považují tento díl za nepříliš podařený, ba dalo by se říci slabý. Jussi Adler-Olsen píše čtivě, ba dokonce tak čtivě, že i když je to tak trochu o ničem, člověk má tendenci číst dál. Ale asi jsem se jím přesytila, protože už Nesmírný mě nijak nechytil, a po přečtení Selfies rozpačitý způsob a pochyby zůstávají ještě víc.
Předně: příběh se odehrává dva roky po předchozí knize, což mi vadí, neb mám pocit, jako kdyby mi něco uteklo. Nemluvě o tom, že v každé knize je něco naťuknuto, a to zůstává nedovysvětleno a nedotaženo, ať jde o Asadovu minulost či případ pistole na hřebíky a Carlovu úlohu v celém neštěstí. Na konci Nesmírného všechny postavy prodělaly hypnózu, která otevřela staré rány, takže bych čekala, že autor hned naváže na tuto linku, obzvlášť když informace na přebalu slibují nahlédnutí do zákulisí oddělení a jeho hrdinů. To se sice konalo, pouze u Rose, ale až po dvou (??) letech?
U A-O je mi sympatické, že píše civilně, s nevtíravým, lehce ironickým humorem, bez potoků krve a brutality. Jenže po přečtení předchozích knih si už nejsem jistá, zda si s tímhle vším u mě vystačí. Nelze ignorovat, že všechny knihy mají stejné schéma a kompozici. V úvodu je vždy něco z minulosti, co čtenáře navnadí a vysvětlí se v současnosti. Hrdinové vždy řeší několik případů vedle sebe, které se propojí, často je to prokládáno vsuvkami z Carlova osobního života (trable s dospívajícím synem, rozvod, návštěvy tchyně, Mona, sem tam nějaký Hardy). Autor vždy kápne trochu tajemství z minulosti Asada či samotného Carla, čímž čtenáře namlsá a znejistí, ale pokaždé z toho sejde. Na konci každé knihy pachatel zemře, většinou i se svědky a zúčastněnými osobami, takže řešení případu se uzavírá Deus Ex Machina mávnutím kouzelného proutku samo, bez zdlouhavých ceremonií soudního řízení či namočení zainteresovaných lidí do prokázání viny. Zpravidla si také jedna či více hlavních postav sáhne na dno - v tomto díle poprvé Rose, předtím to vždy odskákali Asad, Carl či oba dva. (A skoro bych se vsadila, že v další knize o tom nebude ani zmínka, Rose bude jako rybička, stejně jako se teď vůbec nemluvilo o Asadově skoro amputovaném spáleném palci.)
Tentokrát mi to vše přišlo trochu násilné a nedávající smysl. Oddělení Q, které primárně řeší odložené případy, se tentokrát začne zajímat o aktuálně probíhající vyšetřování, což by dávalo smysl v případě vraždy v parku, ale už ne u přejetých dívek. Celá kriminálka tomu nechává volný průběh, hlavně že budou novináři točící reportáž spokojeni, a na frak dostane jako vždy jen jeden pitomý vyšetřovatel, který je za blbce už od začátku. Kupa věcí byla naťuknuta a nedotažena, například hrozba zrušení oddělení kvůli chybné statistice či Marcus Jacobsen (nějak nám na konci z té knihy zmizel…). Kvituji jen smíření s Larsem Bjørnem.
Zápletka se sociální úřednicí mi přišla vyloženě vycucaná z prstu. Jussi se tentokrát strefuje do sociálního systému, ale ač sama pracuji na odboru sociálních věcí (uznávám, že nedělám dávkovou agendu), nedokázala jsem se s tím ztotožnit. Postavy „blbých bloncek“ mi přišly prázdné a ploché, bez vnitřní psychologie a motivace, nedovedla jsem se s nimi vůbec sžít - a to je od A-O velké pochybení, protože jinak záporné postavy umí vykreslit dobře. Ani Anneli mne nijak neoslovila, její přerod v zabijáckého Jamese Bonda byl přehnaný, a její konec v podobě trapné nehody typicky Adler-Olsenovský. Zkrátka a dobře, tohle mne nezaujalo.
Víc mě interesovala linka bývalého nácka, i když úvodní kapitola mi jako motivace budoucího chování postav přišla velmi nečitelná, ale ani tohle nebylo pořádně rozvedeno a dotaženo. Srovnám-li to třeba s Nesbøho Červenkou, tam jsem se dozvěděla mnohem, MNOHEM víc. Celkové propojení příběhů z nástěnky se mi příliš neosvětlilo, přišlo mi to všechno hodně o náhodě.
CITÁT: Kdo ksakru vlastně jsi, Asade, napadlo Carla a odbočil doprava.
Tuto otázku si kladou čtenáři od okamžiku, kdy Asad svlékl gumové rukavice, odložil mop a začal se míchat Carlovi do řešení případu. Chemie mezi těmi dvěma tentokrát nebyla tak silná, ale čtenář si to vynahradil tím, že tentokrát dostal naservírovanou Rose, žádné narážky, ale hezky všechno v plné parádě. Asi budu nevděčná, ale mě to přišlo nevěrohodné. Konejším se komentářem uživatelky terimila, která píše, že jde o beletrii. Jde. Ale já to přesto beru vážně. A tak se odmítám smířit s konstatováním, že pan Knudsen byl hajzl a vřed a že Rose psychicky týral. Chybí mi hlubší motiv, nespokojuji se s vágní narážkou, že Rose nebyla jeho. Všechno mi to přišlo vyhnané do extrému a přehnané (jen aby to ve čtenáři vyvolalo city), včetně závěrečného pobytu na záchodě.
Z celé knihy si tak odnáším jako největší záhadu odpověď na otázku, zda se matka Viggy naučila fotit ta selfie.
Prvnich 100 stran jsem mel problem se zacist, zorientovat. Pote zacina dej nabirat na obratkach, ale stale je tam mnozstvi rozehranych pribehu, takze sice mate predstavu kdo je za co zodpovedny a cekate, jak se cely dej pripoji do jednoho celku. Uprimne musim rict, ze me posledni dily bavi cim dal mene, jak jsem byl nadseny pri prvnich dilech, tak postupne v poslednich dilech to nadseni odpadlo. Co je ale velmi pozitivni je stale styl humoru Carla s Asadem, stare prislovi o velbloudech me opravdu bavi, ale nedokazi vyvazit celkovy stale vice rozpacitejsi dojem z toho, kam tato serie smeruje dal...
Poslední tři knihy ze série mi přišly nevyvážené a Selfies to dokládají. Hlavní vyšetřovací linie se ztrácí v té vedlejší, byť s ní propojené, a do toho je ještě zamotán příběh Rose. Vedlejší linie mi připadne hodně přitažená za vlasy a dost nereálná, měl jsem pocit jako u nějakého béčkového amerického thrilleru. Jussi Adler-Olsen na mě působí, jako by se s touto sérií už vyčerpával tematicky a kreativitou, poslední díly se vůbec nedají srovnat např. se Zabijáky nebo Vzkazem v láhvi.
Dobré, i když pro mě asi nejslabší díl, ale i tak oddělení Q nezklamalo, i co se týče pomoci Rose v jejích problémech.
Štítky knihy
dánská literatura severská krimi severská literatura dánské detektivky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vzkaz v láhvi |
| 2012 | Žena v kleci |
| 2013 | Složka 64 |
| 2012 | Zabijáci |
| 2015 | Nesmírný |
Kniha Selfies je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 1 980x |
| Čtenářské výzvě | 136x |
| Doporučených | 40x |
| Knihotéce | 562x |
| Chystám se číst | 370x |
| Chci si koupit | 90x |
| dalších seznamech | 11x |
Číst se to sice dalo, ale nic moc.