Cantos V

Cantos V https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340529/bmid_cantos-v-rXg-340529.jpg 5 4 2

Italská Cantos (LXXII–LXXIII) byla napsána italsky koncem roku 1944, kdy byla zdevastovaná Itálie rozdělena (Spojenci a italská vláda ovládali jih, Němci a Mussoliniho Republika Salò sever) a Ezra Pound věřil v její možnou obrodu. Kvůli obsahu těchto dvou zpěvů byl soubor Cantos mnoho let (do roku 1987) vydáván bez nich. V českém vydání je uvádíme jako prolog Pisánských Cantos, jako výraz postojů, z nichž plyne i Poundovo věznění u Pisy a třináct let nuceného pobytu v ústavu pro duševně choré delikventy ve Washingtonu. Pisánská Cantos (LXXIV–LXXXIV) vznikala během Poundovy internace v kárném táboře americké armády u Pisy v roce 1945. Jejich jedenáct dlouhých zpěvů (samo Canto LXXIV má více než 800 veršů) bylo napsáno za nejtěžších podmínek: v kleci na otevřeném prostranství tábora a v lékařském stanu poté, co se šedesátiletý Ezra Pound zhroutil. Jsou sekvencí mnoha fakt a obrazů, které si Pound vybavuje ve chvíli, kdy se mu převrátil život a kdy se rozpadá svět, ve který věřil (okolnosti jsou podrobně vylíčeny v obsáhlém eseji Evy Hesse, který je součástí komentářů v tomto českém vydání). Když byla Pisánským Cantos v roce 1949 udělena americká Bollingenská cena za nejlepší básnické dílo roku, bouře v tisku pronikly až do Kongresu. „Je to patrně největší básnická skladba, kterou přineslo toto století,“ napsal spisovatel Thornton Wilder.... celý text

Žánr:

Vydáno: , Atlantis
Originální název:

The Cantos of Ezra Pound


více info...

Přidat komentář

hynek5107
21.02.2019 5 z 5

Dovolím si parafrázovat samotného autora: "Chceme-li se dovědět něco o nejisté situaci v Evropě těsně po druhé světové válce, dokážete najít zhustěnější výklad myšlení jednoho zklamaného fašisty, než jaký podal Pound?"

puml
06.12.2018 5 z 5

Je to na jedné straně velkolepá a geniální snaha o sumu modernismu, ale je to tak zahlcené nejrůznějšími citacemi, jmény, symboly, což značně ztežuje četbu a to i přes velmi dobře zpracované vysvětlivky a komentář. Tu a tam v té hlušině citací zazáří diamant jako v Cantu LXXXI (především strana 129-131). Každopádně stojí za to se s těmito Canstos popasovat, stejně jako třeba s Joycem, který je ale slabý odvar toho, co předvádí Pound. Takže můj verdikt: určitě to stojí za četbu, už jen kvůli překladu Anny Kareninové, která kongeniálně překládá všechna Poundova Cantos a ta Pisánská jsou (po zevrubné četbě ostatních svazků) zdaleka nejlepšími Cantos, co zatím vyšly. Doporučuji.


PS - Sám Pound se na starý kolena, když k němu do Rapalla proudil zástup obdivovatelů, jako Alan Ginsberg, se od Cantos dost distancoval a sám o sobě říkal, že byl v té době "idiot" a Cantos označil za "pomatený blábol". Ne snad úplně takto doslovně, ale je to zaznamenáno v rozhovorech, co vyšly i v češtině. Velmi kriticky se k nim v závěru života vymezoval.