Cantos V

od:

nehodnoceno
Cantos V

KoupitKoupit eknihu

Italská Cantos (LXXII–LXXIII) byla napsána italsky koncem roku 1944, kdy byla zdevastovaná Itálie rozdělena (Spojenci a italská vláda ovládali jih, Němci a Mussoliniho Republika Salò sever) a Ezra Pound věřil v její možnou obrodu. Kvůli obsahu těchto dvou zpěvů byl soubor Cantos mnoho let (do roku 1987) vydáván bez nich. V českém vydání je uvádíme jako prolog Pisánských Cantos, jako výraz postojů, z nichž plyne i Poundovo věznění u Pisy a třináct let nuceného pobytu v ústavu pro duševně choré delikventy ve Washingtonu. Pisánská Cantos (LXXIV–LXXXIV) vznikala během Poundovy internace v kárném táboře americké armády u Pisy v roce 1945. Jejich jedenáct dlouhých zpěvů (samo Canto LXXIV má více než 800 veršů) bylo napsáno za nejtěžších podmínek: v kleci na otevřeném prostranství tábora a v lékařském stanu poté, co se šedesátiletý Ezra Pound zhroutil. Jsou sekvencí mnoha fakt a obrazů, které si Pound vybavuje ve chvíli, kdy se mu převrátil život a kdy se rozpadá svět, ve který věřil (okolnosti jsou podrobně vylíčeny v obsáhlém eseji Evy Hesse, který je součástí komentářů v tomto českém vydání). Když byla Pisánským Cantos v roce 1949 udělena americká Bollingenská cena za nejlepší básnické dílo roku, bouře v tisku pronikly až do Kongresu. „Je to patrně největší básnická skladba, kterou přineslo toto století,“ napsal spisovatel Thornton Wilder....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/34_/340529/cantos-v-rXg-340529.jpg
Orig. název:

The Cantos of Ezra Pound

Vydáno:, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

puml
06.12.2018

Neodvažuji se hodnotit. Je to na jedné straně velkolepá a geniální snaha o sumu modernismu, ale je to tak zahlcené nejrůznějšími citacemi, jmény, symboly, což značně ztežuje četbu a to i přes velmi dobře zpracované vysvětlivky a komentář. Na druhé straně to působí jako samomluva šílencova, geniální blábol, ve kterém se tu a tam zazáří diamant jako v Cantu LXXXI (především strana 130-131), tam jsem našel nefalšovanou a upřímnou zpověď autora; vše ostatní působí jako procházka v autorově hlavě-muzeu. Ty myšlenky tam jsou, ale styl je tak odtažitý a obtížně uchopitelný, že to působí až na výjimky strnule a neživotně a to jsou Pisánská Cantos považována za ty nejpřístupnější. Každopádně stojí za to se s tímhle monstrem popasovat, stejně jako třeba s Joycem, který je ale slabý odvar toho, co předvádí Pound. Takže můj verdikt: určitě to alespoň zkuste, už jen kvůli překladu Anny Kareninové, která kongeniálně překládá všechna Poundova Cantos do češtiny.