Canterburské povídky

kniha od:


Koupit

Canterburské povídky náleží již více než šest set let ke světové literární klasice. Hlavním důvodem, proč jsou stále živou četbou, je skutečnost, že Geoffrey Chaucer, královský panoš, celní úředník, příležitostný diplomat a básník, nenapsal intelektuální dílo z uzavřeného dvorského prostředí, typické pro tehdejší literaturu, ale plnokrevné příběhy o životě ve všech jeho podobách; jeho povídky jsou strhujícím obrazem velké země na sklonku středověku a jejích obyvatel, urozených i neurozených, movitých i chudých, laskavých i vypočítavých, inteligentních i přihlouplých, tedy lidí se všemi jejich přednostmi a nectnostmi....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43100/big_canterburske-povidky-7Hb-43100.jpg 3.8227
Žánr:
Literatura světová, Poezie, Historie

Vydáno: , Academia
Originální název:

Canterbury Tales, 1936


více info...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Kniha Canterburské povídky

ArkAngel
03. ledna

Po prologu, který mi přišel více než dobrý, jsem měl k veršovaným povídkám celkem vysoká očekávání, ale jejich kvalita je velice různorodá nebo se mi prostě netrefily do vkusu. Máme tu příběhy, které jsou více náboženské, světské a také takové, které se snaží na církvi a společnosti hledat chyby. Myšlenkově nejzajímavější mi ale přišel příběh ženy z Bathu, kde je rozebírána otázka manželství a toho, že by jedinec mohl mít bez problémů vztahů více, jako je tomu i v jiných kulturách. Na svou dobu celkem progresivní.

Rup
07.12.2021odpad!

Pan překladatel (František Vrba) se rozhodl být chytřejší než autor, a tak českým čtenářům předkládá dokonale vypreparované dílo. Koho četba tohoto typu nezajímá, nezavadí o ní i kdyby to byl komiks, koho zajímá, dostává torzo. Bohužel nepoužitelné.


janka2000
03.09.2021

Těžká četba, protože jazyk a styl myšlení není jako náš dnešní. 26 povídek o lidech z Canterbury, či z cest do tohoto města. Většina veršovaná a s hutným jazyk. Jsou to příběhy obyčejného lidu o jejich životě. Řeší opět lásku, čest či například povinnosti. Příběhy mají být vtipné až satirické.

LuiCJ
07.06.2021

Ku "Canterbury Tales" som sa, ako aj k iným známym literárnym klasikám, dostal vďaka predmetu "Britská a americká literatúra" na gymnáziu. Ako povinné čítanie sme mali 5 poviedok prerozprávaných Billom Bowlerom. Páčili sa mi a tak som siahol po kompletnom prozaickom vydaní v podaní Petra Ackroyda. Po prečítaní musím povedať, že tých päť veľmi opatrne prerozprávaných poviedok boli len slabým odvarom Ackroydovho podania. Skutočne veľmi slabý odvar.

"The Canterbury Tales" je prvá kniha, ktorú som od majstra Chaucera čítal. Najznámejšie dielo britského klasika si zaslúži obdiv hneď z niekoľkých dôvodov. Totiž, táto zbierka poviedok sa nedostala medzi najpopulárnejšie diela svetovej literatúry len tak.

Hoci som nečítal úplne pôvodné poetické vydanie, Ackroyd veľmi dôverne zachytáva Chaucerov text ako celok. Či už sú to zdĺhavé kvetnaté opisy v "Knight's Tale" alebo neskutočne explicitné a grafické časti v "Merchant's Tale". Chaucer podáva hodnoverný, historický obraz Anglicka v 14. storočí z pohľadú ľudí rôznych povolaní či sociálnych vrstiev. Aj keď pochopiteľne ide o fikciu, príbehy ponúkajú zaujímavé pohľady na hodnoty ako viera, čestnosť, vernosť či skutočná láska medzi ľuďmi.

Čo pridáva poviedkam na atmosfére je jednoznačne úvod a spôsob rozprávania. Príbehy rozprávajú ľudia putujúci k hrobu Thomasa Becketta v Canterbury. Medzi pútnikmi je aj sám básnik (Geoffrey Chaucer). Zloženie pútnikov odráža rozloženie stredovekej spoločnosti. Šľachtu reprezentuje rytier so sprievodom, duchovenstvo kňaz, mních, mníška a ďalší. Intelektuálny svet zastupuje lekár s právnikom. Najnižšie sociálne stav zasa vidiecki poddaní.
"The Canterbury Tales" tak ponúkajú zaujímavú zbierku rôznych žánrov od fabliau cez rytiersky román až po exemplum. Chaucer vytvoril každému rozprávajúcemu osobitný štýl, ktorý parádne dáva nahliadnuť do mysle stredovekého človeka.

Geoffrey Chaucer a jeho cyklus 24 dôvtipných príbehov otvárajú čitateľovi možno nepoznané dvere do anglického mikrokozmu stredovekej spoločnosti. "The Canterbury Tales" patria jednoznačne medzi to najzaujímavejšie z anglickej literatúry. Vrelo odporúčam.

Mirka2778
24.04.2021

Dočteno po více než roce. Přitom to nebylo vůbec špatné čtení, ale tak nějak spíš pro zajímavost, pro rozšíření mých literárních obzorů.
Povídky se neodehrávaji v městečku Canterbury, nýbrž skupina poutníků, rozličných povolání si ukracuje svou poutní cestu, vyprávěním příběhů. Většina z nich jsou na motivy římských a řeckých antických bájí, nebo jsou inspirovány příběhy biblickými.
Moc se mi líbí, jak autor vytvořil každému vypravěči jeho vlastní styl!
Čtení veršů je pro mě vždy obtížné, přesto si myslím že se k povídkám budu občas vracet.

Terez9119
01.03.2021

Určitě to jednou za život stojí za přečtení asi jako Dekameron. Mělo to nápad a švih, ale víckrát se k tomu vracet nebudu.

Bakana
26.01.2021

Nejsem zvyklá číst poezii, takže veršovaná forma mě dost vadila. Je jasné, že ve 14. století se psalo jinak než ve dnešní uspěchané době. Navíc číst uměl jen málokdo a těžko si Chaucer mohl představovat, že přijde doba, kdy si jeho spisy bude umět přečíst každý. Proto se snažím být maximálně shovívavá k jeho dost rozvláčnému stylu psaní. Chaucer určitě svou dobu předběhl.
Co velmi oceňuji jsou příběhy, které se v tom zdlouhavém a veršovaném stylu ukrývají. Lidé jsou prostě pořád stejní :-) a Chaucer měl natolik odvahu (i když také to zřejmě nesla doba, ve které žil), aby o lidských slabostech, touhách a nedokonalostech vyprávěl bez obalu.

Bossi123
07.10.2020

Musím říci, že když jsem tuto knihu dostal poprvé do rukou, moc se mi do ní nechtělo, hlavně kvůli tomu, že je veršovaná, ale musím říci, že je to úžasné počtení. Nejvíce se mi asi líbí rozmanitost žánrů, od rytířského románu až po bajku. Z povídek se mi nejvíce líbila rytířova a abatyšina povídka.

1