Candide
Voltaire (p)
Mladý, nezkušený a „čistý“ Candide je vychováván na zámku barona Thunder-ten-Tronckha filozofem Panglosem. Když ale nevinně políbí ruku baronovy dcery Kunhuty, je vyhnán z ráje kopanci pana barona a fackami paní baronky. Na cestách Evropou, Novým světem, k národům civilizovaným i primitivním postupně nabývá zkušenosti, setkává se s četnými formami zla – ať už je působí jednotlivec, společnost nebo příroda. Přesto se Candide nevzdává optimismu, jemuž ho Panglos naučil.... celý text
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 2007 , XYZ (ČR)Originální název:
Candide , 1759
více info...
Přidat komentář
Krátká a ve své době asi hodně neobvyklá satira společnosti. Voltairův přínos ke společenským změnám 18. a 19. století je nezpochybnitelný, knihu ale hodnotím čistě subjektivně. Za ty zhruba dvě hodiny čtení se toho stane hodně - naivní Candide procestuje velký kus světa a ke svému překvapení zjistí že všude, kromě rovnostářského a náboženstvím neposkvrněného Eldoráda, lidé pouze trpí. Občas se v knize objeví zajímavé myšlenky, občas je to vtipné, ale pokud by kniha měla třeba třikrát větší rozsah tak už bych to pravděpodobně nedal. Takhle doporučit můžu.
hrábla jsem do zásob ležících už dlouho na hromadě, tahle byla nejmenší akorát do kapsičky :) čekala jsem mravokárnou nudu plnou těžkých filozofických myšlenek, díky tomuto očekávání, se nedá říct nic jiného než že to bylo naprosto skvělý! vtipný!čtivý! šokující! jsem nadšená a doporučuji všem, co by měli mít ve čtenářském deníku něco, co vypadá jako myslitelská kniha :))
Dílo se mi docela líbilo, především proto, že děj nikde nevázl, příběh naopak rychle plynul. Candidova dobrodružství byla zajímavá a hlavní hrdina toho prožil skutečně mnoho. A líbilo se mi i to, že motivací pro cestování po celém světě byla Candidovi láska.
Velmi zajímavé mi přišlo vložení Eldoráda, které Voltaire zachytil jako perfektní místo, kde si jsou všichni rovni, všichni se tolerují a nemají mezi sebou žádné neshody a spory a kde lidem vůbec nejde o zlato a drahé kamení, protože toho měli všude spousty a nezývali je blátem. Podle pověstí mně známých má být Eldorádo město plné nesmírného bohatství, kde je vše ze zlata. Ale myslím si, že bohatství, které popsal Voltaire skrze Candida je mnohem vzácnější a cennější.
Musím přiznat, že Candide byl první příběh o filozofii, který jsem kdy četla a přišel mi velmi zajímavý a dokonce i humorný, jak už satira bývá. Také mě velmi pobavilo, že některé postavy soutěžily v tom, čí život byl nejhorší a kdo prožil nejvíce neštěstí, zatímco Candide stále hledal někoho, kdo by byl opravdu šťasten.
Když jsem na internetu hledala informace o této knize, narazila jsem na názor, že kniha působí velmi realisticky a všechny hrůzy, o kterých hovoří, popisuje s dávkou ironie, což dodává těmto hrůzám ještě hrůznějšího charakteru. S tímto ovšem vůbec nesouhlasím. Naopak, kniha mi přišla napsaná velmi prostě, autor se nikde nezdržoval s popisem delším, než jaký byl nezbytně nutný a dával mnoho prostoru pro čtenářovu fantazii, což činilo o mnoho těžší představit si přesně některé scény. Mnohem realističtější mi ovšem přijdou knihy s více načrtnutým okolím a prostředím scén, například když jsem četla knihy od Eduarda Štorcha, kterého se nebojím označit jako mistra v popisu přírody, vše jsem měla před očima naprosto jasně, každý strom, každý keř, každé stéblo trávy. A hrůzy popsané v knize jsem právě kvůli tomuto nevnímala nijak těžce, Voltaire je vylíčil velmi prostě, stejně, jako by popsal počasí.
Velmi poutavá a zábavná kniha, přitom se skvělým přesahem všech lidí a událostí. Nadčasovost příběhu a některé repliky se opravdu povedly. Doporučuji všem, kteří myslí, že Voltaire psal jen nudné fascikly bez špetky zábavy.
Najsilnejším prostriedkom na odpútanie sa od nudy, nerestí a blbých myšlienok je práca. Zvyšok "dorobí" čas. (upravené:))
Voltaire se v této knize ukázal jako pravý deista, ale i odpůrce organizovaných náboženstvích. Candide (což znamená francouzsky "prosťáček") procestoval mnoho částí světa, kde se shledával s absurditou tehdejší doby. Jediné místo, kde se měli lidé dobře bylo v tajemném Eldoradu, kde čirou náhodou fungoval koncept náboženství bez církve a bylo mnohem bohatší než jiné části světa plné zabíjení ze zábavy a nesnášenlivosti vůči jiným náboženstvím a kulturám. Možná i Voltaire doufal, že takový koncept uspořádání světa by byl lepší než tehdejší.
Tahle knížka, kterou jsem si vzala jako další nudné maturitní čtivo předčila mé očekávání. Voltaire psal velmi nadčasově a na svou dobu i vtipně, moc se mi to líbilo, Candide zažil vskutku neuvěřitelné příhody.
Ačkoliv byla kniha publikována v roce 1759, mnoho z jejích témat a postřehů je platných i dnes, o 258 let později:)
Kdysi na střední škole jsem po knize sáhla v rámci studia osvícenství. Voltaire mi připadal nějak bližší než Rousseau, i když o obou jsem nevěděla téměř nic. Čekala jsem nějaké nudné filosofické pojednání, které budu muset přetrpět. Už u prvních stránek mi spadla brada a já se začala nesmírně bavit. Všechny absurdní cesty Candida, jeho filosofické průpovídky a neuvěřitelné situace, které by byly možné jen v mexické telenovele, se mi čas od času vybavily. Vždy, když jsem uklízela svou knihovnu a vzala tu útlou knížečku do ruky, tak jsem si říkala, že si jí zase přečtu. Nepřečetla, ale poslechla. Tímto děkuji Českému rozhlasu za úžasné dramatizované zpracování. Ani za tu poměrně dlouhou dobu neztratil Candide svůj optimismus, já se znovu vrátila do studentských let a bavila se jak tenkrát.
Zajímavé dílo na tehdejší dobu..Kniha byla velice čtivá a místy mě i velmi pobavila
Na svou dobu velmi odvážná kniha, absurdita střídá absurditu. Nemáme se dobře? Upálíme kacíře! Postavy umírají, a po několika stranách je vše úplně jinak. Nebojte se Voltaira, jeho kniha je nadčasová a opravdu čtivá.
Nedávno jsem přečetl Komenského labyrint, a proto mám s čím srovnávat. Nevím proč se musí jmenovat hl. hrdina "prostoduchý". Je jen zvědavý a není o nic víc neznalý světa jako např. Buddha před vyjížďkou mezi obyčejné lidi. Nereaguje ani tak šokovaně, jen je překvapený a začíná prvně zpochybňovat svého učitele-když vidí vraždy, války, znásilňování a ideální svět (ten, který ho měl čekat venku) je zcela jasně pohádkový a to jen proto, že je naprosto odříznut od okolí. "neboli optimismus" se nám vysmívá - nejklidnější postavou je ta nejpesimističtější.
Četla jsem to kvůli maturitě a čekala jsem tedy něco jinýho. Sice si myslím, že jsem pochopila, co jsem pochopit měla, ale... Ten příběh je příšerný, a to tak moc, až mi to pak přišlo skoro vtipné. Ale aspoň je to krátké.
Dnes už pochopitelně spíše svědek své doby, než převratné a zábavné literární dílo, přesto jsem se při čtení často zasmál, protože Candidova naivita je někdy neuvěřitelná. Osvícenství z toho teče všemi směry - ta víra v člověka, v jeho schopnosti a pobírání zkušeností, snaha dosáhnout nedosažitelného. Pokud člověk toto opravdu chce dočíst a zajímá ho to, bude více než spokojen.
"Proč byl vlastně stvořen svět?" řekl Candide.
"Aby nás mělo co přivádět k zuřivosti," odvětil Martin.
Milé překvapení! :-) Měla jsem trochu vítr z pana Voltaira a knihy vydané v polovině 18. století, ale zbytečně. Je velmi čtivá a musím říct, že jsem se opravdu bavila. Myslím si, že se k ní určitě někdy vrátím.
Štítky knihy
satira humor 18. století francouzská literatura kritika náboženství osvícenství
Část díla
Autorovy další knížky
| 2007 |  Candide |
| 1997 |  Filosofický slovník |
| 1963 | Panna |
| 1925 | Karel XII. král švédský - díl I. |
| 1951 | Babylonská princezna |
Kniha Candide je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 747x |
| Čtenářské výzvě | 43x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 154x |
| Chystám se číst | 150x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 18x |
A to má být co? Zrcadlo? Ne a ne a ne! Kniha by mohla být, s trochu jinými kulisami, napsána i teď. Stačí jenom pohlížet na svět optikou zkaženosti, povrchnosti, pokrytectví a zištnosti. Důkazů by se nepochybně našlo víc než dost. Ale to neznamená, že jde o odraz skutečnosti. Spíš je to esence hnusu, malinko říznutá rádoby hezkým v podobě Eldoráda, z kterého jsem ale měla taky husí kůži. A já nechápu, komu nebo čemu tohle prospěje. Možná tak autorovi, který se může veřejně vyžívat ve svém perverzním smýšlení a ještě je za to plácán po zádech. Cenzura je hrozná věc, ale tady se vůbec nedivím, že bylo jeho dílo zakazováno.
A zase ta únavnost v podobě hromadění jedné příhody za druhou...
Ale co mi hlava vůbec nebere, je to, kolik lidí tu toto dílko označilo za vtipné a zábavné. Fakt jsme četli to samé?!