Byzantská pouť

Pane Vondruško, proč?!! Proč takový úlet?
Z knihy jsem hooodně zklamaná a popravdě už po prvních stránkách jsem se ztrácela v ději. Oslovení lidí se mi pletlo, doteď nevím kdo byl kdo, děj pořád dokola popisy kde, co a jak....a celkově napětí žádné, nic. S dočtením knihy jsem bojovala.
Kniha jakoby byla "spíchnutá horkou jehlou" na poslední chvíli, pro nakladatele.
Zklamání, velké. :o((
Jen bych dodala přání, pro příští knihy: "Ševče, drž se svého kopyta."

Každoroční stálice pro Výzvu "Nová kniha" - jako poslouchaci doplněk k domácím pracem ideální, ale ty řecký jména byly pekelný...

Je to odskok pátraní Oldřich z Chlumu s panošem Otou doslova za hranice všedních dnů. Z komentářů jsem byla varována množstvím cizích jmen a úřadů v tehdejší Konstantinopoli. Četla jsem o něco pomaleji a bez problémů to šlo zvládnout. Příjemní při pátrání byli i kejklíři, obzvlášť Rozárka se vyznamenala. Všichni pátrající z Čech se nakonec zdárně prokousali intrikami císařského dvora a pravdu odhalili.
Na další příběhy Oldřich z Chlumu se těším, ale přiznávám, že ty z českých luhů a hájů mě baví víc.

Tentokrát to nebylo ono. Doma je prostě doma.

Poslat Oldřicha do Konstantinopole je zajímavé osvěžení série. Ve výsledku je celé rozuzlení série podobné jako v jiných knihách. Nicméně byzantská receptura mi nesedla. Měla jsem problém se vyznat v tamních titulech a lidech a motivacích. Vznikla mi z toho jedna velká motanice.

V příběhu se mi moc líbila Rozárka. Tato postava se Vondruškovi velmi povedla.

Jsem zklamaná. Tohle se opravdu nepovedlo. Není tady tolik sexu jako v dílu minulém, ale má to spoustu jiných nectností. Rozhodně mě nezarazilo, že řekové mají řecká - a tím pro nás nezvyklá - jména. Ale nějaký výklad názvů úřadů a hodností tu být měl. Takhle v tom mám poněkud guláš. A souhlasím s výhradami Boby17.

Vítaná změna prostředí. Co se nezměnilo dodnes, je míra korupce a úplatkářství, která byla už za středověku na vysoké úrovni!

Už to není jako na začátku když ty knihy měli aspoň trochu šťávu. Teď to pan Vondruška bouchá jak šroubky na běžícím pásu. Také by bylo fajn když už píše něco co má základ v historických reáliích něco si o tom zjistit a nepsat z prominutím takové bláboly jako, že Johanité měli černé pláště s červeným křížem. Pokud vím tak měli černé pláště s bílým křížem.......černé pláště s červeným křížem měli pomocní bratři nebo též seržanti u Templářů.

Opět další kousek historie. Bylo to zajímavé a líbilo se mi to.

Knížku jsem si koupil, protože mám celou sérií,ale ani jsem jí neotevřel. Přečetl jsem si totiž recenze a radši jsem si stáhnul audio knihu. Pan Zahálka se snažil a pokud dávám knize jen dvě hvězdy tak to není jeho vina. Přesunout děj do Byzance nebyl špatný nápad. Ale to je asi tak všechno co bych pochválil. Nějak jsem asi přeVondruškovanej. Čtu Hříšné lidí Království Českého a Letopisy královské komory a čtyři knihy ročně už je na mě asi moc. Jak jsem chytil alergii na pana Bauera tak jí nově mám na pana Vondrušku. Pánové jsou nejspíš vypsaní. Nebo senilní? Vydávat knížky jak na běžícím pásu není za mě dobrej nápad. Ještě, že mám ještě pana Niedla. Ten knížky neseká jako Baťa cvičky a taky se nedrží jen jednoho žánru.

„Je to úplně jiný svět,“ povzdechl si Oldřich z Chlumu. Ze zdvořilosti k preceptoru Gervaisovi hovořil latinsky. „Obávám se, že mé zkušenosti tu budou k ničemu.“
„Logika je jen jedna. U nás i tady,“ oponoval kanovník Boruta. Diskuse o sofismatech miloval.“

Již po třicáté šesté se setkáváme s Oldřichem z Chlumu a jeho pomocníkem panošem Otou. Každý rok pro nás, čtenáře, pan Vlastimil Vondruška připraví dva nové případy s královským prokurátorem.

Tentokrát kroky Oldřicha z Chlumu povedou do exotické země, do Byzantské říše a jejího hlavního města Konstantinopole, jelikož právě tam obviní českého šlechtice Petra z Michalovic z vraždy vysoce postaveného úředníka, a hrozí mu trest smrti. Do věci zasáhnou Johanité, kteří přesvědčí samotného císaře Michaela, aby vražda byla řádně prošetřena a aby vyšetřování vedl samotný královský prokurátor Oldřich z Chlumu. Zorientuje se královský prokurátor v zemi plné intrik a podaří se mu najít skutečného viníka? Pojďte si vychutnat další zajímavý případ z pera Vlastimila Vondrušky.

Na úvod musím přiznat, že se mi ze začátku těžko orientovalo v byzantských úřadech a postavách, které je reprezentovaly. Ale zvědavost mě přemohla a jinak velmi čtivý příběh jsem slupla jako malinu. Budete překvapeni, kam až stopy povedou a co za tím stojí.

„Panoš Ota si povzdechl, co všechno musel ve jménu spravedlnosti vydržet a přestát. Hezkým ženám se samozřejmě nikdy nevyhýbal, ale poctivá česká sklepnice by mu byla stokrát milejší než tyhle konstantinopolské urozené dámy. Zkaženost měla totiž mnoho tváří a tady na východě křesťanského světa zrála dlouhá staletí.“

Oldřich z Chlumu se do Konstantinopole vydává v zajímavé společnosti, a to nejen s panošem Otou, ale ještě s kejklíři, Ondřejem a jeho dcerou Rozárkou, jejichž pomoc rozhodně nebude zanedbatelná.

Příběh je napsán velmi poutavě, propleteně a rozhodně si na něm autor dal záležet. Moc mě potěšil jeho námět a bylo to zas něco jiného než vyšetřování v českém království. Chvílemi jsem si už myslela, že se Oldřichovi nepodaří nalézt pravdu, ale to by nebyl on.

Knihu mohu doporučit všem čtenářům, kteří si sérii Hříšných lidí království českého oblíbili, pan Vondruška nás opět o nic neochudí a připravil si zajímavou zápletku.

„Ta nekonečnost mu vracela do duše klid a také víru. Lidé byli špatní, ale i dobří. Přicházeli a odcházeli a s nimi odcházela i lidská špatnost. Ovšem jen proto, aby se rodila nová. Protože špatnost byla bez hranic, stejně jako to moře. Proč to tak Bůh chtěl, to netušil.
Jenže pak mu došlo, že stejně tak je bez hranic i lidské dobro. Čisté a uklidňující jako vlny, omývající jeho nahá chodidla, která do studené vody s úlevou ponořil.“

Poslouchala jsem , příjemný přednes Martina Zahálky.Občas jsem se trochu ztrácela v těch řeckých titulech a jménech.Příště se autor snad vrátí do Českého království.

Čtivé jako vždy, tentokrát pro mě trochu zamotané a hodně cizích titulů. Uvítala bych na konci nebo někde nějaký slovníček.
Renoncy jako Dorotka místo Rozárky a smrt Václava III. by se stávat neměly, nevím, zda za ně může editor a nebo autor.

Nechápu tu nevoli. Já dávám 100 %. Od Morového testamentu a Královraždy na Křivoklátě jsem zase opravdu spokojený. Děj krásně spletitý a to shrnutí na konci od Oty je jako od Hercula Poirota. Určitě tuhle knihu řadím k těm dvacet nejlepším z této série, ke kterým se rád vracím. Můj oblíbený Oldřich z Chlumu je zase přívětivý a inteligentní vyšetřovatel plný pochopení pro lidské slabosti a ne arogantní a bigotní pitomec který neustále někoho peskuje nebo dokonce uráží. Ota skvělý jako vždy a Rozárka plně nahrazuje Diviše, který se v posledních knihách choval jako hloupý popleta. Dříve to byl skvělý vyšetřovatel v podsvětí, pouze někdy trochu zbrklý. Původně jsem Po Stříbrné masce a Krvavých slzách uvažoval, že Byzantskou pouť už kupovat nebudu, ale, naštěstí jsem to ke své pozdější radosti neudělal. Ten Václav III. byl trochu renonc, ale většina čtenářů stejně netuší kdo to byl a že byl zavražděn až r. 1306. Těším se, že až Oldřich bude zase vyšetřovat v Čechách, tak že i Diviš se snad vrátí zase do starých kolejí jako Oldřich. Tahle kniha se mi líbí stejně jako Dračí náhrdelník nebo Vzpoura goliardů. DÍKY.

Netradičně je děj umístěn do intrikánské Konstantinopoli, kde Olda s hřebcem Otou a dalšími komedianty pátrají po pravém vrahovi potentáta a tím dosáhnout osvobození nespravedlivě obviněného českého šlechtice. Mraky postav a navíc cizí jména, těžká orientace v ději. Romány z Čech byly určitě mnohem přehlednější, ale i zde můžeme ocenit znalost dějin a spoustu zajímavostí té doby.

Byzantskou pouť – tedy nový díl série Hříšní lidé Království českého – od mého oblíbeného spisovatele jsem si nemohl nechat ujít. Čím víc se série rozrůstá, tím jsem zvědavější, jak bude vše pokračovat a jak Vlastimil Vondruška další děj uchopí. A víte co? Hned na úvod vám prozradím, že jsem se opět dobře bavil.

Ani v tomto pokračování nechybí můj oblíbený hrdina Oldřich z Chlumu. Co ho čeká? Cesta do Byzance. Více vám neprozradím, ale můžete se těšit, že Oldřich opět bude balancovat na hraně života a smrti – jako už tomu bylo mnohokrát. A samozřejmě se setkáte i s panošem Otou!

Pořád mě baví autorův styl psaní. Detektivky mám rád a Vlastimil Vondruška umí dobře spojit napětí a humor. Možná se vám bude zdát, že tyto dvě věci vůbec nejdou dohromady, ale věřte mi, opak je pravdou. A díky autorovu umu se příběh velmi dobře čte. Vím, že někteří čtenáři mívají u Vondruškových děl problém s orientací mezi postavami. Mně větší množství hrdinů nevadí, naopak mi přijde, že je pak příběh ještě zajímavější. Takže podle mě to není nic, co by vás mělo odradit od čtení. Ale pokud budete opravdu tápat, tak si vezměte k ruce tužku a papír a poznačte si pár důležitých informací. Problém tím bude vyřešen. Ano, uznávám: nějaký rodokmen či plánek se vztahy by mohl vytvořit i autor, ale domnívám se, že jemu nic takového na mysl nepřišlo a nejspíš nepřijde.

Musím přiznat, že i já jsem v textu našel pár nejasností, ale nešlo o nic zásadního. Řekl bych, že pan Vondruška má zkrátka příliš rychlé myšlenkové pochody a občas rychleji myslí, než píše. Ale v mých očích opět nejde o nic, kvůli čemu bych knihu odložil nedočtenou.

Co se týče závěru: vlastně jsem spokojen. Možná by mohl být propracovanější, ale zase asi jsem si na to už v této sérii zvykl. Podobný koncept už tu totiž byl. A přece jen se do čtení pouštím s cílem si odpočinout a také se trochu pobavit – a to se mi u Vondruškových knih daří.

Byzantská pouť je šestatřicátým dílem série, takže si myslím, že na ni mají zálusk především skalní fanoušci. A ti určitě vědí, co od knihy čekat. Já i tento díl mohu zase jen doporučit.

Ach jo... Asi budu působit zaujatě, ale vážně nejsem!
Ale k věci - cesta do Konstantinopole, byla od pana Vondrušky dobrý nápad. Škoda ale spousty řeckých slov a funkcí bez vysvětlivek. Příběh asi nejlepší z posledních několika "Oldřichů", ale celkově je tendence (nejen této) série sestupná.
Co mě ale trápí nejvíc, je fakt, že pan Vondruška "blbne", nebo nemá kontrolu svých románů před odevzdáním do tisku. Jak si jinak vysvětlit v posledních dvou dílech taková minela, jako zařazení Smila z Lichtenburka mezi Markvartice a v Byzantské pouti nechává Oldřicha se zamýšlet nad vraždou Václava III., která se odehraje až za více než 30 let...
Bohužel, asi poslední Oldřich, kterého jsem si koupil...

Já děkuji všem komentujícím, kteří mě utvrdili o mém pocitu z tvorby pana Vondrušky, který má sestupnou tendenci. Ušetřili jste mi finance i čas a za to děkuji. Oboje je pro mě důležité. Hodnocení neuděluji, neboť to ani číst nebudu. Stařík byl dobrej, ale už nic hodnotného zřejmě nikdy nenapíše. Žije ze svého jména.

taky bych se přimlouvala za slovníček (hlavně funkcí) a seznam vystupujících osob s rodinnými vazbami
asi nejvíc mě bavila Rozárka, na tu dobu poněkud netypická dívenka, ale co já vím, jakou výchovu měli kejklíři
překvapil mě panoš Ota, který se vůči morálce místních vysokých kruhů - hlavně těch necudných ženských - vymezoval poměrně kriticky