Bytost
Václav Kahuda (p)
Děj fantaskní prózy je zasazen do blízké budoucnosti (konec 21. století). Lidská civilizace tehdy prošla (před více jak čtyřiceti lety), časy hlubokých systémových krizí, společenského chaosu, pandemií a lokálních válek. Lidé, ti kteří přežili, museli přehodnotit většinu dosavadních zvyků, samozřejmých daností a dosavadních způsobů existence. Na troskách starého světa vzniká nová planetární společnost. Mladé na prahu dospělosti se nacházející generace, nepostižené tíživou zkušeností válek a rozvratu, se snaží navázat na to dobré z minulosti (vědy, umění, řemesla) a za pomoci nových technologií se snaží založit nový svět. V čase v kterém se odehrává příběh je již lidstvo konsolidováno a plně se zaměřuje na výzkum a kolonizaci planet naší sluneční soustavy. K duševnímu a hmotnému bohatství civilizace mají přístup všichni lidé. Základní myšlenkou je potřeba kooperace, odpovědnosti a soucitu. Hrdina příběhu, starý muž, je jedním z mála posledních své generace. Nese v sobě zkušenost z doby krize. Počet lidí na planetě klesl působením válek a pandemií přibližně na desetinu původního stavu. Snaží se pomáhat ze všech sil mladým generacím, ale ví, že už nikdy nezíská jejich nevinnou opravdovost, čerstvou životní energii a víru v jejich ideály. Z tohoto rozporu mezi jedincem a společenským vývojem čerpá hlavní zápletka novely.... celý text
Přidat komentář
Autora považuji za svého oblíbeného. Proto také tato kniha nemůže chybět v mojí knihovně. Co se jejího hodnocení týká, tak jsem poněkud rozpačitý. Po formální stránce, myslím tím, styl psaní, krásný bohatý jazyk a velmi propracované obrazy, nemohu Kahudovi nic vytknout. Po stránce obsahové, jsem už tak nadšený nebyl. Nic se podle mého názoru nemůže vyrovnat jeho starším dílům. Proto dávám 4*.
skvelý pocit z čítania mám vždy, keď mi autor ponúka knihu ako prostriedok na dialóg, keď ma nepodceňuje a nepredáva mi predžutý a natrávený hamburger.
a presne takýto skvelý pocit mám z práve dočítanej knihy. keďže patrím do rovnakej generácie a mám podobný "katalóg zážitkov", bolo to ako prechádzka alebo posedenie pri pive s dobrým kamarátom.
áno, tak trochu Houellebecq, ale predsa len s pozitívnejším nábojom.
jednoducho kvalitná a čítavá sci-fi, ktorá núti čitateľa myslieť.
Konečně u nás někdo napsal SF, které je zajímavé. Tedy jde o křížence utopie, kyberpunku, osobní kroniky a alegorie. Zajímavé také je, že ústřední pointa je vlastně shodná s tou, která je v Kahudově předchozí knize VÍTR, TMA, PŘÍTOMNOST, tudíž lze obě knihy vnímat jako spojitou výpověď - asi v tom duchu, jako jsou spojitou výpovědí třeba všechny romány Daniely Hodrové. Koneckonců Kahuda má k autorům, jako je Hodrová (nebo třeba jako je Arno Schmidt), určitou afinitu - silný důraz na autobiografičnost a osobní reflexi;, jazykovou ekvilibristiku, spojování na první pohled nesourodých prvků v jakési holistické literární stavbě. Kahudův zestárlý kyborgizovaný vypravěč - autorovo alter ego – se nachází v roce 2080, v předvečer svého konce (a zároveň nového začátku, čase velkých změn, zásadního kvalitativního skoku dejme tomu na způsob Kurzweilovy singularity) a skrze své bohaté vzpomínky a probíráním se svojí rozsáhlou knihovnou usouvztažnuje Kosmovu kroniku, americké tajné služby, kulturní český underground 80. let, schizofrenii a perverzi, strunovou teorii a Penroseův pokus o propojení lidské mysli s univerzem na základě kvantového provázání skrze vlastnosti mikrotubulí (kontroverzní teorie uznávaného vědce, které se, pokud vím, stále nevzdal). A i když kniha např. vyhraněné čtenáře čistokrevného sci-fi bavit nebude, u Kahudy to celé dává smysl. Jedná se imho o poměrně výjimečného autora. Ještě mě napadla během čtení jedna analogie. Takto nějak by mohla vypadat DÁNSKÁ OBČANSKÁ VÁLKA 2018 – 2024 Kaspara Collinga Nielsena, kdyby to ovšem byla dobrá kniha. Neboť BYTOST s ní nese - ať již vědomě, nebo ne – značnou tematickou podobnost. Tak schválně, jestli ji také někdo přeloží do cizího jazyka : -).
Autorovy další knížky
| 1999 |  Houština |
| 2014 | Vítr, tma, přítomnost |
| 1997 | Veselá bída |
| 2001 | Proudy |
| 1998 | Exhumace |
Kniha Bytost je v
| Přečtených | 28x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 28x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
Žádný člověk nebyl tak procítěného gesta schopen. Jedině síť, empatická sociální planetární síť, která kvantifikovala chování, potřeby a afektivní reakce miliard lidí, kteří si prokláli hrdla v dobách kolapsu, požrali se navzájem... jedině tato virtuální opatrovnická síť, systém strojového milosrdenství, který tu po nich (ach ano, měl bych říkat po nás, ale oni jsou mrtví a my, co jsme přežili, prostě nejsme jako oni... žijeme, jsme), který tu po nich zůstal jako nechtěné dědictví - jedině on je takového porozumění schopen... Klíčící zárodek nové lidské generace, mladí lidé mají opět čistou, upřímnou tvář a mladé, nezkažené emoce... My stáří draci je chráníme a milujeme, ovšemže především je chráníme před námi samými. Ať ta bolest, ta zoufalá špína sebenenávisti odejde spolu s námi... Zametáme, za pomoci chápajících, vciťujících se automatů - uklízíme po sobě...
Přestalo pršet a - vyšlo Slunce. Podvečerní žlutá zář prostoupila křoviska trnek a divokých slív. Pářilo se z mechu a trouchniviny. Ještě bezlisté, březnové haluze se rozsvítily duhovými pupeny průzračných slz. Každá větévka, pučící ve změtění trnů, byla potažena tekutým sklem. A tak zapadající Slunce pomalu klesalo za obzor, zmnoženo do živých třpytících se krůpějí.
Sedím na pařezu na mýtině uprostřed pralesa a pozoruji tu tichou hru, kdy si povídá hvězda se Zemí...
(Václav Kahuda: Bytost. Druhé město, 2017)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #europedirectklatovy #literaturastrednievropy