Bytí a čas

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve světě, k němuž v tomto díle dospěl, představuje přelom, jímž se filosofii otevřely nové, dodnes nevyčerpané možnosti. Dotisk r. 2008 (ISBN 978-80-7298-048-2)...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105676/byti-a-cas-105676.jpg 4.540
Žánr
Literatura naučná, Filozofie
Vydáno, Oikoymenh
Orig. název

Sein und Zeit, 1927

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Bytí a čas

Přidat komentář
roman9739
10.12.2020

Tahle kniha je opravdu slušnej hardcore; osobně obdivu každého, kdo ji dá v jednom zátahu!
Nesmírná, ale obdivuhodná, složitost Martinova dokazování mne často nutila k několikastránkovým návratům, ne snad z důvodu významového ztrácení se, jak bývá běžné u tohoto levelu filosofického bádání, ale spíše z potřeby zopakovat si, spolu s geniálním průvodcem, další z mnoha kroků, nebo lépe řečeno schodů, na cestě, která vede k vytyčenému cíli: ke správnému položení otázky po smyslu bytí...
Přiznám se bez mučení, knihu jsem v tomto výpůjčním období nedal, ale je jasné, že hned po Vánocích ji, pokud ještě bude dostupná, zakoupím; musím jí mít ve své knihovně a pravidelně se k ní vracet, neboť obsahuje odpovědi na mnohé mé otázky...
Přesto bych si ve vší pokoře dovolil jednu poznámku; snad spíše pro svou vlastní potřebu. Martinovo dokazování, případně rozvažování, ve většině případů probíhá ve zjevných triádách: Nutnost, struktura, a přednost otázky po bytí; poukazování, vztahování, ukazování; fenomén, jev, zdaj; bytí ve světě, bytí v, bytí; pojímání, oslovování, určování; nápadnost, naléhavost, neodbytnost ap.; zařadil bych sem ještě jednu trojici, mnou viděnou a obzvláště oceňovanou: zírání, civění, bezradnost.
Prvotně není toto ´již bytí u ´jenom nějakým strnulým zíráním na čistě výskytové jsoucno; str. 88 tohoto vydání.
Přitom to však ještě zdaleka neznamená, že bychom takové příruční jsoucno pouze pozorovali a civěli na ně jako na něco, co se jenom vyskytuje; str. 97 tohoto vydání.
Bezradné postávání před dílem jako deficientní modus obstarávání odkrývá příruční jsoucno v jeho pouhé výskytovosti; str. 96 tohoto vydání.

UPDATE 15. 12. Ačkoliv jsem už zhruba před týdnem označil knihu jako nedočtenou a chtěl ji odložit, stále jsem to nedokázal! Vnitřní síla Martinových myšlenek mi to nedovolí.
Čím více tuto magickou knihu čtu, tím více si uvědomuji, jací mágové jsou překladatelé tohoto lingvisticky náročného díla. Martinovo slovíčkaření (v tom dobrém slova smyslu), které mne zaujalo už v Rozvrhu, se zde rozvíjí v neuvěřitelné míře a věřím, že překlad takového díla musí být nadlidským úkolem.

Tento zápis, budiž brán pouze jako můj, archivní zápis, pro případnou pozdější potřebu:
Zdá se mi, že údělem pobytu je každodennost a je pouze zodpovědností každého pobytu, jak tuto každodennost vyplní; neboť všechny předpoklady k praktickému bytí má, a je pouze na něm, zda toho využije....

Grepp
18.03.2019

Užívateľ puml píše "Heidegger chtěl být prý básníkem, ale nějak to nevyšlo nebo možná vyšlo, to je otázka pohledu. Mě osobně přijde Bytí a čas jako básnické dílo." Ja mám z Heideggera vo všeobecnosti úplne rovnaký pocit a jeho diela čítam viac menej ako poéziu.


Balsekar
12.03.2019

Nejpopulárnější dílo autora. Přestože sám Heidegger uznává, že kniha je slepou uličkou, dílo se svým významem řadí k povinné četbě. Již jen ji dočíst čtenáře odmění (kdo přečetl, porozumí).

omikronq
05.01.2019

Naprosto zásadní

puml
08.10.2018

Je to jako číst neměcký předválečný jízdní řád. Precizní, ale ne pro každého. Ale jistě jsou zarytí čtenáři předválečných jízdních řádů, kteří si libují ve změnách napříč lety, že nějaká stanice zmizela a nějaká přibyla (a to je přeci jasná otázka po bytí). Podobně je to i s Heideggerem. Precizní formulace, které lze donekonečna rozebírat a hledat v nich "svatý grál" všech filosofů, kteří se někdy alespoň trochu otřeli o "Dasein", "Sorge" a "Rede" a příruční jsoucna - takříkajcí "Zuhanden".

Bytí a čas tak lze číst různě: jako jízdní řád (otevřeš, najdeš, pochlubíš se), nebo zádušní mši za "tradiční" metafyziku, případně jako existencialní traktát, ale i trochu nezvykle jako učebnici pro obor zámečník/klempíř (odemčeností a zakrytostí se to tam jen hemží), či fantasy, kde hrdina "Dasein" - ztotožený s autorem a čtenářem zároveň - čelí spolu se "Sorge" tu vzdálenějším a tu bližším jsoucnům (podobně jako Don Quijote a jeho věrný Sancho větrným mlýnům) a usiluje tak o chiméru rytířství v podobě autentického a tudíž nezakrytého bytí; nebo jako svým způsobem rafinovanou filosofickou báseň, kde namísto zhuštění (jako u Rilka, Celana, Bachmannové atd.) nastupuje rozvláčnost, spirála a oblouk, kruhy jež se protínají a mizí, a kde rádoby nekonečně se opakující "Rede" vybízí k opakovanému čtení. Tak trochu Faust, kde jako našeptávač (Mefistofeles) vystupují různé vesměs známé osobnosti dějin filosofie jako byl Aristoteles, Kant, Hegel a další.

Heidegger chtěl být prý básníkem, ale nějak to nevyšlo nebo možná vyšlo, to je otázka pohledu. Mě osobně přijde Bytí a čas jako básnické dílo. Různé novotvary a atypické formulace, které dávají nahédnout něco tak běžného ale přitom často opomíjeného jako "Dasein" v novém světle. V lecčems se s Heidim rozcházím, ale inspirativní to bezpochyby je, a je zajímavé se k četbě Bytí a čas vracet. Ony ty myšlenky taky působí jinak ve 20 a jinak v 35... I když určitá samolibost z toho cítit je. Některé pasáže jsou neúmerně zdlouhavé a působí jako kdyby Marťas říkal: "čumte jak to umim rozjet a přitom se ani nehnu z místa".

Je z toho cítit, že na to měl tenhle sympatický kníratý radikál v pumpkách čas, a že tak mohl prosmejčit a promyslet kdejakou starou almaru. A že je to napsané na chalupě někde v Bavorech (či kde), u rozpálených kamen, s chlebem, špekem a pivem "zuhanden" - to z toho přímo čiší. Později se Martin k Bytí a čas stále vracel a chtěl ho přepracovat, nicméně mu asi chyběl čas a také odvaha. Takováto kniha si žádá obojí. - Doporučuji.

PS - Ještě bych doporučil výborný rozbor nebo spíš úvod do Heideggera od Miroslava Petřícka. Najdete ho v knize Úvod do současné filosofie. Tam je to zásadní podáno ve zhuštěné a řekl bych stravitelnější formě

noemus
21.10.2017

Heideggerovci mne asi nebudou mít rádi, ale já si myslím, že Heidegger Cogito, ego sum ani svého učítele Husserla nepochopil. To co Heidegger stvořil mi připadá jako babylónská věž bez pevných a jasných základů. Mnohem radší si přečtu něco od Wittgensteina, tam to má hlavu a patu. Heideggerovci mne jistě obviní, že to jen nechápu. Já říkám, že se raději budu snažit používat svůj rozum, než věřit, že pan Heidegger to dobře vymyslel. Kdo chce vědět něco o jsoucnech, existenci a o čase ať se raději podívá jinde (ono ale bohužel v tomhle směru moc dobrých možností není)

PMR
24.07.2018

Dnes to vypadá skoro tak, že co filosof, to odlišný výklad Heideggera.
Jako by těch Heideggerů bylo víc a vzájemně si šli po krku :-)

On to hlavně nedokončil.
Když pak třeba navíc nadepsal ústřední část spisu jako "Existenciální analytika pobytu", tak se není co divit, že to čtenáři právem považovali za příspěvek k filosofii existenciální, byť se to myslelo hlavně/jenom jako korektiv k filosofii fenomenologické (zejména k "čisté fenomenologii" po vzoru Husserlových iniciačních spisů):
Nejobecnější "aspekty" se nekonstituují a jeví se jenom nepřímo.

I řada jiných filosofů narážela na příbuzná omezení fenomenologie (významněji například v etice), ale Heideggerova analýza je zdaleka nejslavnější ... to se mu těžko odpouští :-)

alef
04.07.2017

Těžké čtení .... nalézt v Heideggerově analýze pobytu „subjekt“, resp. „já“ jako „to, čím jsme“. Heidegger se v této knize bude snažit Vám objasnit „to, čím jsme“ pomocí analýzy různých „vztahů k sobě“.

Říká, že člověk, aby se mohl tázat na své bytí, mu už nějak musí rozumět, tedy, musí vědět, že tu je něco, co nezná, a čehož smysl mu uniká. A právě tato neurčitost ho pak nutí k dalšímu tázání, které směřuje právě k smyslu bytí.

Na začátku Heideggerovy analýzy je tvrzení: „Jsoucno, kterému primárně klademe otázku, tážeme-li se po smyslu bytí, má charakter pobytu.“ Heidegger se tedy snaží vypracovat strukturu pobytu, charakterizovaného jako „bytí ve světě“. Analýza pak spočívá v tom, že zkoumá z různých hledisek momenty, které ho konstituují.

Vychází z Descartova „cogito ergo sum“ (myslím, tedy jsem), a říká, že Descartes dobře prozkoumal ono „cogito“ (myslím), ale, to, co zůstalo neprozkoumané je „sum“ (jsem), proto si jeho analýza klade otázku po bytí tohoto „jsem“.

Na začátku taky zdůrazňuje, že je zavádějící používat výrazy „život“ a „člověk“, protože neříkají nic víc, než třeba „botanika rostlin“, ... důležitý je spíš rozdíl ve způsobech ptaní se, nejde o to, klást si otázku „co znamená být osobou?“ (protože tím se zabývá např. psychologie, ale také antropologie a v neposlední řadě i biologie, řekněme tedy exaktní vědy), ...

takže, podle Heideggera je potřeba člověka chápat jako něco víc než jen jako rozumnou bytost, ... už novověk zavedl ideu transcendence: „člověk je něco, co samo sebe přesahuje“.

Jako problém vidí Heidegger to, že bytí se chápe jako samozřejmé, ve smyslu „výskytu“ ostatních stvořených věcí. Podle něj chybí v psychologii, antropologii i biologii „jednoznačná, ontologicky zakotvená odpověď na otázku po způsobu bytí" ... a tyto ontologické otázky nelze vypozorovat z empirického materiálu exaktních věd, protože ontologické jevy tu jsou ještě před tím, než se začne shromažďovat empirický materiál.

Tak to jen tak na úvod :-) ... jak píše Misericordia, Heidegger problematizuje a analyzuje to, co považujeme za samozřejmé - naše bytí a ptá se po jeho smyslu ... připravte se na zajímavé čtení ... kterému ovšem porozumět, je hodně náročné a proto je vhodné asi spíš pro ty, kteří mají alespoň základy filozofie za sebou a něco o fenomenologii a Heideggerovi už vědí :-).

1