Být Židem po zkáze Gazy

Těžká, ale nesmírně důležitá a skvěle napsaná kniha. Napadá mě řada důvodů, proč by si ji měl přečíst každý, kdo se jakkoli vyjadřuje k izraelsko-palestinskému konfliktu. Peter Beinart, který prožil část života v apartheidní JAR i v Izraeli/Palestině, se na celý konflikt a poslední dva roky dívá z pohledu historie, náboženské morálky i prostého mezinárodního práva. Nikoho přitom nehladí po srsti, zejména ne své izraelské souvěrce. Připomíná, jaké chyby v myšlení dělá ta či ona strana, když mluví o právu na sebeurčení, o nároku na půdu, když přirovnává útok Hamásu k pogromům nebo jej naopak obhajuje, když označuje Palestince za lidské štíty nebo teroristy, když obviňuje z antisemitismu. Pokud to čtení přežijete, dostanete na závěr nic menšího než světlo naděje na konečný smír.

Jaký by asi svět mohl být, kdyby byli všichni uvědomělí, jako tady pan Beinart? Nejenom, že přináší velmi kulturní, ale také empatický a smířlivý pohled. Přesně takoví lidé jsou potřeba v čele mírového procesu a ne ti egomaniaci, jejichž politická existence závisí na kopání přikopů a šíření nenávisti... Beinart ukazuje, že není možné se tvářit jako oběť, když desetiletí okupujete jiné lidi, kterým nepřiznáváte práva a už vůbec ne, když jich desetitisíce pozabíjíte. Ukazuje, že teď u izraelských Židů začíná práce, musí se naučit žít mimo etnonacionální rámec vlastní výjimečnosti a snažit se o odčinění starých i nových křivd. Mír je práce, a uznání druhého za sobě rovného, je začátek.