Být tak strojem

06.08.2021

Pro čtenáře který nezná tuto problematiku to může být zajímavé čtení o tom jak miliardáři ze Silicon Valley utrácejí peníze za teoretickou nesmrtelnost a o tom, že existují instituce zabývající se emulací mozku do stroje. Ale každý takový výzkum napomáhá i jiným projektům (např. Inteligentní protetické končetiny atd.), takže nějaký smysl to asi má. Nicméně mně celou knihou doprovázela myšlenka zda se tito lidé ,,Transhumanističtí extremisté" zabývají také přelidněním planety a nedostatkem nerostných surovin pro stavbu svých "nových já"...
Kniha se čte poměrně těžko kvůli odborným výrazům které se nachází snad v každé větě...
Nevím do jakého žánru ji zařadit, kousek vědy, kousek beletrie, cestopis, autobiografie...
(Koho tohle téma nesmrtelnosti zajímá a chce si přitom čtení odpočinout, tak doporučuji sci-fi fantasy "Smrtka".)

není podstatné, zda je autor skeptik, zda odmítá nebo vítá inovace, špatně je celý koncept jeho práce: poznávat určitý fenomén tím, že se budu setkávat a rozprávět s jeho extrémními příznivci aniž bych jejich výpovědi korigoval nastudováním relevantní, odborné literatury, případně hovořil s odborníky a vědci, hraničí s amatérismem (anebo prozrazuje "novináře" v jeho nejpokleslejší podobě); pokud objektivní kritik s něčím nesouhlasí, pak má prostor pro argumentaci a jiný názor, ale podstata transhumanismu O'Connella snad ani nezajímá, jediné, co řeší, je, co měl který příznivec H+ na sobě za nemožné oblečení, jak pitomě se tvářil, případně co nechutného jedl, jak neobratně se vyjadřoval (když autor nemá myšlenku, snaží se protistranu zesměšnit, v této trapnosti se v mnohém podobá reportérům, kteří se před 100 a více lety vysmívali třeba pokusům prvních letců vzlétnout ve stroji těžším než vzduch); mimoto pojednávat o nejmodernější technologii a odkazovat přitom na 50 a více let starou odbornou literaturu je úplně mimo; nechápu proč neoslovil vědce z oboru fyziky, biochemie, medicíny atd. (např. vysmívá se muži, který touží po umělé ruce, budiž, takových excentriků je spoustu a třeba mají svůj důvod, ale proč nereflektuje, jak třeba pokročila bionika od 50. let až dodnes?)

20.12.2020

(SPOILER) Autor se mi trefil do vkusu už úvodním citátkem, který bych klidně zkrátila na jedinou větu: "Technologie jsou chtíč izolovaný od přírody."
Za zmínku mi stojí, že kapitolu 007 věnoval Čapkově hře R. U. R.
Transhumanismus je téma, kterým jsem se nechávala míjet. Úplná emulace mozku. Hlavy v chlaďáku. Vypisování grantu ministerstvem obrany pro výzkumné programy „biohybridů“ s cílem stvořit křížence mezi bytostí a strojem. Wozniakova představa, že jednou budeme mazlíčky robotů… No neber to! Přičemž údajně v tuhle chvíli není na světě ani deset lidí, kteří by na plný úvazek pracovali na bezpečnosti těchto technologií.
Po téhle exkurzi si potřebuji přečíst o smrti zase něco tradičnějšího.

Stuart Russell, profesor informatiky
„Použijeme-li k dosažení svých cílů mechanického agenta, do jehož fungování nebudeme moci po počátečním nastartování účinně zasáhnout kvůli tomu, že jeho činnost bude tak rychlá a nevratná, že akce bude dokončena dříve, než získáme data nutná k zasáhnutí, pak bychom se měli důkladně ujistit, že cíl zabudovaný do stroje se shoduje s cílem, po němž opravdu toužíme, a není pouze jeho barvitou imitací.“

19.05.2020

Ať už si o ideji transhumanismu myslíte cokoli - příznivec? odpůrce? v životě o té konině neslyšel? (nehodící se škrtněte) - počtete si.
Některými částmi jsem se těžko prokousávala, ale stálo to za to, protože většinou jde o velmi pozoruhodnou výpravu za vizemi, v nichž se střetávají fráze "zní to jako sci-fi" versus "to nevymyslíš" až po "nejde o to, jestli k tomu dojde, ale za jak dlouho."