Byt

Po pár stránkách odloženo.

Velmi dobrý nápad, těšila jsem se moc. Zklamání přišlo brzy, a to jsem začala číst ze strany Daniela, který byl srozumitelný a dobře se četl. Chybělo mi napětí, drajv, příběh mě nevtáhl.
S otočením knihy přišel zmar a lítost. Totální úlet. Jednu větu jsem četla několikrát, Šrámková píše pro mě nesrozumitelně, moc filozofie, básně, psycho. Zvládla jsem pár kapitol, pak jsem se přestala trápit.
Oceňuji nápad a grafické provedení.

KUNA NESE NANUK
Palindrom je slovo, či věta, která se čte stejně zleva doprava i zprava doleva. A právě kniha Byt, dává čtenáři stejnou možnost přečíst si ji z jedné či druhé strany. Dostanete se tak do jednoho bytu, který spolu sdílí Daniel a Zuzana. Autorem příběhu Daniela, jemuž umírá otec, je Jan Němec a s příběhem Zuzany, která s malým synem Felixem odešla od partnera, nás seznámí Jana Šrámková. Ač spolu sdílí stejný byt, stejně jejich vyprávění rozhodně nezní, spojují je snad jen palindromy zanechané na zadní straně vzkazů, které si vyměňují tam a zpět.

Neotřelá spolupráce dvou českých autorů mě zlákala jejich konceptem. Ale zalekla jsem se hned v počátku, kdy jsem jako typická „váha“ nevěděla, kde začít.
První volba padla na příběh Daniela. Jeho vyprávění bylo strohé, smutné, nijak jsem k němu nezískala sympatie, ani když líčil své pocity. Přestože se mi zpracování od autora líbilo, hlodal mi v hlavě červíček, jak mi vylíčí svůj pohled Zuzana. Autorka měla styl úplně jiný, ale díky tomu, že šlo o odlišnou postavu, tak to dokonale vystihlo rozdílnost postav. A jako celek to skvěle zapadlo do sebe.

A místy trhal srdce…
„Asi dva měsíce před smrtí se mi otec v jedný výměně názorů svěřil, že jeho láska tu vždycky byla. To jenom já jsem si ji nevzal. Proč bych mu ji dával? Jestliže je láska to nejcennější, nemůže se přece rozdávat jen tak, vysvětloval.“

Bonusem pro mě bylo originální zrcadlové uspořádání stránek a celková grafická úprava románu.

Bylo to zajímavé, přitom zvláštní čtení, pohled na stejnou životní etapu očima muže a ženy. Začala jsem Danielem, četla se mi asi lépe, než Zuzanina část. Zuzanin jazyk pro mě byl chvílemi nejasný. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

Kniha mě nadchla. Začala jsem příběhem Daniela, který byl psán “ plynule, racionálně” četl se velmi dobře. Příběh Zuzy mi nejdřív dal zabrat- vyjadřování, citovost, básně, nespoutanost…-ale taková ona byla. Úžasně, jak dva lidé mohou popisovat stejný úsek života. Jak “střídavá péče- bydlení “ v jednom bytě spojí 2 lidí, kteří by o sebe jinak nezavadili. Skvěle a lidsky napsané. Doporučuji

Plně souhlasím s recenzí od Vavria01. Krásný obal, zajímavý námět. Když bych něměla oční vadu, která mi působila problémy při čtení, kdy mi vadily obrácené stránky, ocenila bych tisk knihy.
Jeden byt a střídající se bydlící. Daniel a Zuzana, dva lidé, každý se svými životními peripetiemi.

Tato kniha byla parádní jízda ze dvou stran…z mužského pohledu Daniela napsané Janem Němcem. Z druhé strany psané Janou Šrámkovou z pohledu Zuzany. Tady je hrozně hezky ukázané, jak vnímá stejné situace muž a jak žena.

Knihu můžete číst nejdříve jednu část, pak z druhé strany. A nebo na přeskáčku. Já si vybrala nejdříve Zuzu a pak Dana. A i když jsem si pak představovala, že bych četla obráceně, sedlo mi to právě tak, jak jsem četla.

Velmi se mi zamlouval styl psaní obou autorů, přišlo mi to velmi autentické a čtivé. S hlubokými myšlenkami ze života 90 let 20 století přes covid a válku na Ukrajině. Přes rozdílné názory na tehdejší dobu, úplně se mi vše znovu vybavilo, roušky, očkováni, strach, očkovat nebo ne? Dva tábory lidí, žalování na druhého, kdo nedodržoval předpisy,....osamělost, úzkost a další pocity doprovázené touto dobou.

Jen se vyhrabeme z lockdownu, Rusák bude navždy Rusákem, dozvídá se Zuzka od Honzy a sledují válku na Ukrajině. Pečování o stárnoucího muže, Danielova otce. Dan s tátou spolu nemají příkladný vztah…stáří je jako chytat hejno zajíců, když jednoho držíš za uši, druhý ti proběhne pod nohama. Aneb jedno úskalí stáří stíhá druhé, každý běžný úkon začíná dělat problémy…zaúkoloval staráním se o něj Zuzku. Byt mají ve střídavé péči. Zuzka přes týden, Dan o víkendu. Spojuje je pouze byt?

Tolik pocitů a pravd ze života, stáří, smrti, rodinných vztahů, dojmů v jednom balíčku. Ano každý si prožijeme svůj život tak, jak umíme a bohužel někdy si své chyby neuvědomujeme a nechápeme ani po letech…zase kniha, která mě dostala na kolena. Doporučuji!!!

Bavilo mě to! Téma péče, odcházení, bezbrannosti, války, závislosti jeden na druhém - moc hezky zpracované.

„Druzí tu nejsou proto, aby nás udělali šťastnými, s tím se nedalo než souhlasit. Na druhou stranu, nešťastným se člověk dokáže udělat i sám.“
Po dlouhé době jsem se dostala k dílu jak Jany Šrámkové, tak Jana Němce, a u obou tleskám.
Četla jsem e-knihu a v ní vám jako první naservírují příběh Daniela, takže žádné vybírání. Ale to mi vůbec nevadilo, vplula jsem do něj velmi rychle a táborské reálie, počínaje bouřlivými a nadějeplnými devadesátkami přes covid až po válku na Ukrajině mě svou úderností málem smetly. Daniel je opatrný až úzkostlivý, opravdový a respektující vztah s otcem vlastně nikdy nenavázal a teď si neví rady s jeho postupnou degradací. Vztah se ZuZou, jejich seznámení a další průběh jejich „soužití“ je velmi netypický, opatrnický. Ale pro mě skvělé čtení.
Přechod na ZuZinu verzi mě skolil – zatímco Daniel se vyjadřuje stručně až úsporně, ZuZa rozhazuje plnými hrstmi jazykové bonbónky, nezvyklé slovní obraty a přirovnání, používá snad všechny slovní druhy, prostě při četbě její části mi připadalo, že stojím vedle tryskající fontány a nestíhám zachytit všechny její rázy. Pokud bych měla stručně vyjádřit tuhle ženskou verzi, napadá mě ZuZino časté „přerámuj to!“. Výborné čtení, nejen úžasný vývoj vztahu s Honzou, ale také téma mateřství – tolik nám ženám dává, ale v určité fázi našeho života i strašně moc bere.
Skvělé jsou palindromy (i doporučení na knihu Marty Kelbl), v textu jsem nacházela spoustu zajímavých myšlenek, prostě jsem byla nadšená, určitě zakoupíme do naší knihovny!

„Jak to dělají, ti lidi kolem mě, že jim všem partneři neodjeli na druhý konec světa, že je nezavrhli kvůli očkování, že si nemuseli nejdřív vyřešit sebe a že jim děti utužily vztahy? Jak to, že jiní smějí žít své šťastné single životy v bytech po babičkách, obývat patro v rodičovském domě, že pracují v oborech, kde lze splácet hypotéky? Jak to všichni dělají, že nosí v kapse svazky klíčů a nemusejí ze svých dětí dělat psy a schovávat je s bráchou za rohem?“

Tak prvně, sleduju Jana Němce i Janu Šrámkovou dlouhodobě. Když si střihli společnou knihu, tak jsem jí musela mít.
Za druhé obě hlavní postavy většině lidem nejsou sympatičtí, ale to je asi právě proto, že je to psané v ich formě a nic se nezamlčuje. Na ulici nebo jako kamarádi by to bylo úplně jiné kafe. Normálně nenahlížíme do myšlenek ostatních.
Zajímavé je i srovnání vztahu k umírajícímu nebo nejprve nemocnému Janovi. Zuzana nechápe Danielův vztah, protože si neodžila to, co si oni mezi sebou nesou a naopak tráví raději čas s cizím chlapem (cizím rodičem) než se svojí rodinou?

Koncept knihy mi přišel zajímavý, a byla jsem zvědavá, jak to bude dohromady fungovat. Začla jsem Zuzanou - ta se mi četla moc dobře, hodně mě to bavilo a líbilo se mi to, a těšila jsem se, až si stejné události přečtu druhým pohledem. Daniel byl ale (po Zuzaně) trošku zklamání, přišel mi slabší (asi vším - příběhem i jazykem nakonec).
Na druhou stranu, manžel to četl také, v opačném pořadí, a jemu se zase mnohem víc líbil Daniel...

“Lidi se často činí zodpovědnýma i za věci, za který vůbec nemůžou.”

Vztah Zuzany s jejím partnerem Radkem dost skřípe. Vygraduje to tak, že si začne Zuzana hledat bydlení. Jenže její finanční možnosti jsou dost omezené a tak skončí ve sdíleném bytě - Zuzana je v něm se svým synem Felixem ve všední dny, majitel Daniel o víkendu. Komunikují spolu pouze přes psané vzkazy a palindromy.

Zuzana pro mě byla zvláštní osoba. Pořád byla taková uhnaná a v jednom kole - i když s malým dítětem to ani jinak nejde. Měla jsem pocit, že se neumí radovat ani z žádné maličkosti. Kladné body má ale za to, že se dokázala starat o Danielova otce.

Ani Daniel mi nepřirostl k srdci. U něho se mi nelíbilo, jak smýšlel a mluvil o otci. Moc si nerozuměli a přišlo mi, že se Daniel o to ani nijak nesnažil.

Postupně se ale životy těchto dvou lidí prolnuly v několika úrovních - nejen v té týkající se bydlení.

Moc se mi líbil nápad, že jedna půlka je vyprávěná z pohledu Zuzany a když knihu otočíte, čtete Daniela. Je uváděno, že je jedno, kým začnete, ale mě přijde lepší začít Zuzanou.

Je to taková sonda do jejich pocitů, myšlenek a názorů. Celé to na mě působilo spíš negativně, moc si zábavy při čtení rozhodně neužijete. Víc mě bavila Zuzana - i přes to všechno se dokázala postarat o dva lidi a zdála se mi tak schopnější než Daniel.

Styl vyprávění byl pro mě v obou případech zvláštní a úplně mi nesedl. Přes to všechno ale knihu nezatracuji a myslím, že jen je potřeba si k ní najít cestu a číst ji ve správný čas.

Koncept dvojpsaní mě hrozně zajímal a hodně jsem váhala, kterou stranou začít. Nakonec zvítězila Zuzana. Polovina Jany Šrámkové mě přišla moc dobrá, jako všechno, co J. Š. píše. Chápala jsem hrdinku úplně ve všem, a její boj za svobodný život s batoletem v prostředí designového bytu jsem sledovala s až pomstychtivou zvědavostí na nějakou nedomyšlenost, téhle pasti se ale dokázala autorka docela dobře vyhnout. Napsané je to skvěle a konec s otcem je soucitnej, zábavnej i uvěřitelnej... Pak bohužel přišel čtenářský propad u půlky s Danielem, kterého vykreslil Jan Němec jako tak nesympatickou postavu, že jsem začala přemýšlet, jak a moc vlastně oba autoři během psaní komunikovali a co všechno a kdy sdíleli... možná to tak J.N. chtěl, a pak se mu to opravdu povedlo, a možná to svědčí o tom, že muži umí být ke svým hrdinům (tedy i k sobě?) nemilosrdnější než ženy-autorky k ženám hrdinkám...? Nevím... ale četlo se mi to hodně, hodně těžce... Každopádně velmi zajímavý formát a vlastně dost podnětů a otázek.

Němcova polovina luxus, sem ráda, že sem začala mužským pohledem. V Zuzaně to bylo dost zmatečné, některé pasáže se mi blbě četly. Jako celek střed. Ale jazykový styl p. Němce mě fakt hodně bavil:)

Do knihy jsem se pustila ze strany Zuzany (Jana Šrámková), ale byla jsem hodně zmatená. Po třiceti stranách jsem vážně přemýšlela, že čtení vzdám. Nakonec jsem zkusila příběh Daniela (Jan Němec). Ten mě zpočátku zaujal víc, ale v závěru jsem si už nebyla jistá, co chtěl autor textem vlastně říct. Celkově jsem bohužel měla z příběhu pocit, že kdybych ho nečetla, o nic bych nepřišla.

Oceňuji originální formu i zpracování knihy, nicméně samotný obsah na mě nezapůsobil.

Začala jsem Zuzanou. Nemohla jsem se vůbec začíst, nešlo mi zvyknout si na ten styl psaní, bez přímé řeči atd. Ale dala jsem knize šanci a nakonec to nebylo tak špatný :-)
Líbí se mi “Časy se mění, čas ne.”

“Otec mi tvrdil, že lásku si musím zasloužit. Ale já někde hluboko v srdci věděl, že je to jinak. Věděl jsem, že je to přesně opačně-že láska je vždycky nezasloužená. Kdyby tady láska byla jenom pro toho, kdo si ji zaslouží, zůstala by navždycky nerozbalená.”

Byt ve střídavé péči.

Tak by mohl znít podtitul dvou příběhů resp. jednoho příběhu viděného mužskou a ženskou optikou. Autoři uvádějí, že je jedno, kterým začnete.
Údajně ale vznikl první text Jana Němce, na který paní Šrámková nějakým způsobem reagovala.
Já četla naopak, vždy mě zajímá dříve mužský pohled na věc.
Kniha mě totálně spolkla, moc se mi líbila obě témata-otec a syn, žena hledající domov. U Zuzany vyzdvihuji styl psaní jakoby v náznacích, více emocionální, u Daniela strohost, přesně tak, jak si ho představuji.
Je to román o osamělosti a je plný krásných myšlenek, některé donutí až k sebereflexi.

A já myslím, že tohle se přečtu v budoucnu ještě jednou. Tématu umírání a stáří se snažím spíše vyhýbat, proto jsem začala Danielem, že to jako budu mít dřív odbyté a jaksi mi nedošlo, že se tomu v propleteném dvojrománu dá těžko vyhnout i z druhé strany. Vlastně celé mi to přišlo hlavně o vyrovnávání se s nějakými odchody, opuštěností... ve své podstatě vlastně dost smutné a přesto se mi to líbilo. Jak použitým jazykem, stylem psaní, tak celkově jako zajímavý koncept spojení dvou celých lidských světů v jednom sdíleném bytě, v jedné knize. Rozhodně zajímavý počin, který má co nabídnout.

Krásné grafické zpracování. Dva lidé vidí jednu věc různě, to jsem čekala, ale líbil se mi i způsob vyprávění obou autorů, který byl tak jiný. Kvůli Němcovi jsem si knihu koupila a chtěla jsem si na Danielovu část počkat. Od Šrámkové jsem neměla žádné očekávání, tak jsem ZuZou začala. Zajímalo by mě, zda bych Danielovi víc fandila,kdybych jím začala. Je to velmi současný román, ať pro svůj politický podtext a otázku doby Covidové, tak přes prožívání vztahů mezi vrstevníky i napříč generacemi. Ještě kousek románu by mě potěšil, ale záměr ukončit to právě tam, chápu. 85%