Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
Vzpomínky ženy, která byla v 50. letech vězněná z politických důvodů společně s Růženou Vackovou, Dagmar Skálovou, či Ninou Svobodovou. Strhující próza, při jejíž četbě běhá mráz po zádech.
Literatura faktu , Biografie a memoáry , Historie
Vydáno: 2010 , Monika Vadasová-Elšíková
více info...
Přidat komentář
Člověk je tvor krutý! To je fakt, holá nezpochybnitelná pravda. Racionálně to vím. Ale stejně mě vždy zarazí když krutosti jako takové musím čelit. A krutost neznamená vždy jen fyzické rány. O tom více obdivuji paní Šimkovou, že si dokázala i přes všechno uchovat část své duše. To byl ten největší a nejkrásnější odboj proti režimu. Čest vaší památce a na našich generacích je, aby se na lidi jako Vy nezapomnělo!
5* dávám za téma, protože o takových věcech by měly vycházet hromady knih a ne sem tam nějaká v malém nákladu, která je prakticky k nesehnání, vždyť jsou to naše dějiny... :-(. Moc se mi líbí uhlazený až květnatý styl psaní (tedy já bych ocenila spíše více faktického vyprávění, ale při těch hrůzách, o kterých autorka píše, je to jako pohlazení) a odvaha, která je určitě k sepsání takových pamětí třeba. Za mě by bylo skvělé, kdyby na konci knihy byl nějaký chronologický výčet míst, věznic a dalších informací, abych se lépe zorientovala v knížce a mohla vždycky mrknout, "kde vlastně zrovna jsme". Každopádně respekt paní Šimkové a jejím kolegyním.
Jedním slovem - STRAŠNÉ!!!! .......před takovýma lidma klobouk dolů!.......Musela jsem knížku číst na etapy, abych ji rozdýchala......Dala bych to jako povinnou četbu!
To, co muži nepochopí. Takové to svírání, taková ta ženská bolest. I v kriminále za největších trestů a strastí zůstat ženou - největší vítězství.
Tato kniha by skutečně měla být zařazena do povinné četby! Neuvěřitelné svědectví z ženské věznice...
Svědectví o životě v extrémním prostředí věznic v padesátých a šedesátých letech minulého století. I krátkodobý pobyt v takových podmínkách musí zanechat na psychice člověka následky. Paní Šimkové se možná právě díky její "drzosti a vzpurnosti" podařilo nenechat se zlomit a tuto nelehkou etapu překonat tak, že byla schopna své vzpomínky sepsat a předat je veřejnosti. Vyprávění je to živé, barvité a místy dost drsné. Že jde o vzpomínky a nikoliv román, dokládá mírná časová a místní nepřehlednost.
Určitě bych knihu doporučila všem příznivcům minulého režimu a komunismu. Určitě bych ji dala do povinné četby žákům a studentům.
Moc pěkně napsané, poučné. Je to síla co se v 50. tých letech dělo!! Tohle by si měli přečíst všichni a zamyslet se.
Autobiografická kniha z kruté doby komunistického režimu, kdy se zavírali nevinní nebo pro kdejakou prkotinu se mě ze začátku dost špatně četla než jsem si zvykl na styl psaní a pokaždé když už jsem to chtěl vzdát, tak mě zase vtáhla do děje. Knihu by si měli přečíst ti, co neustále tvrdí, že „ za komunistů bylo líp ", přitom ti samí za komunistů řvali, že v kapitalismu by bylo líp. K tomu není co dodat. Např. můj dementní spolužák Karel Mareček, kterého jsem po x letech potkal s tímto názorem a přitom za komančů chtěl zdrhnout za kopečky a nadával na komunisty. Někteří lidé obracejí zrovna podle toho jak se jim to hodí a z takových je mě na blití. Kdyby kniha byla lépe napsaná a ne takovým hrozným stylem tak bych hodnotil víc, rozhodně si vyšší hodnocení zaslouží, jen se mě hůře četla.
Velmi zajímavé a poutavé. Knihu jsem měla přečtenou během chvilky. Částečně tabuizované téma je zpracováno dokonale, při čtení mi neustále chodilo na mysl, že hodně věcí je společných i v knize Útěk z tábora 14. A pak ať někdo hájí minulé doby...
Naprosto brilantně sepsané svědectví o lágrech 50. letech v ČSR....Mě osobně vedla k dlouhému zamyšlení, zda takové zločiny na lidech se mohly ještě v takové "moderní" době vůbec dít...:-/ Svědectví takových lidí by nemělo být zapomenuto a zašlapáno v čase, ale co nejvíce lidí by se o něm mělo dozvědět, třeba prostřednictvím této útlé knížečky, která v sobě skýtá tolik bolesti, utrpení, ale třeba i naděje a morálního sepětí...:-) Opravdu všem bez rozdílu doporučuji....
Zajímavé čtení pro všechny. Všichni současní zastánci a novodobí stoupenci KSČM by si ji měli povinně přečíst.
Jindy knihy čtu jedním dechem, ale tahle mě neoslovila...možná jsem u ní až moc přemýšlela a nedokázala mě vtáhnout do děje... škoda
K této knize mám zvláštní vztah. Dagmar Šimková bydlela několik set metrů od mého domu, a kolem její vily Marty jsem od dětství často chodila a dodnes chodím. Tu zdevastovanou prvorepublikovou vilu jsem měla na mysli po celou dobu čtení této knihy, protože to byla příhodná ilustrace. Příběh je velmi silný a o to horší je, že se všechno opravdu stalo. Kniha není pro slabé povahy, ale čte se jedním dechem. Doufám, že toto i podobná svědectví nikdy neupadnou v zapomnění, už kvůli úctě k lidem, kteří museli z pochybných důvodů vytrpět neskutečné a o svobodě, kterou máme dnes, se jim možná ani nesnilo. Všechna čest Dagmar Šimkové, že v sobě sebrala sílu vzpomínat, své hrozné zážitky sepsala na papír a publikovala!
Krutý příběh, krutá doba... Tohle by si měli přečíst dnešní mladí voliči KSČM a jim podobných, aby se dozvěděli něco o svých "vzorech"!
Otřesné, neuvěřitelné a bohužel pravdivé.
Když se mi děje nějaké příkoří, vzpomenu si na Dagmar Šimkovou a její kamarádky, které v lágrech bojovaly o záchranu zdravého rozumu, a hned mi to dodá síly.
Štítky knihy
paměti, memoáry Československo 50. léta 20. století komunismus autobiografické prvky socialismus političtí vězni pracovní tábory ženské věznice
Kniha Byly jsme tam taky je v
Právě čtených | 6x |
Přečtených | 634x |
Čtenářské výzvě | 152x |
Doporučených | 75x |
Knihotéce | 171x |
Chystám se číst | 558x |
Chci si koupit | 110x |
dalších seznamech | 4x |
Obsahově velmi zajímavé, ale bohužel mi čtení kazila forma. Četlo se velmi špatně.