Byl jsem Mengeleho asistentem

Byl jsem Mengeleho asistentem https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22418/bmid_byl-jsem-mengeleho-asistentem-XIG-22418.jpg 4 704 155

Autor, lékař z oblasti Sedmihradska, byl jako maďarský žid deportován v roce 1944 do Osvětimi, kde strávil osm měsíců. Díky své odbornosti a znalosti němčiny byl při selekci vybrán Josefem Mengelem, aby prováděl pitvy obětí jeho zrůdných experimentů. Jako prominentní vězeň poznal zblízka nelidské praktiky „anděla smrti“ při pseudovědeckém výzkumu dvojčat i nepopsatelné peklo, které představovala práce tzv. sonderkomand v krematoriích. Hned po válce (1946), možná jako jeden z prvních, Nyiszli vydal své svědectví knižně. Nejde o literární zpracování v pravém slova smyslu, spíš o šokující, naléhavý deník, psaný s jediným záměrem: podat zprávu světu. Tak jako mnozí ani on dlouho „své přežití nepřežil“, deset let po osvobození umírá na infarkt. Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků a rovněž zfilmována (Šedá zóna, 2001).... celý text

Žánr:
Literatura světová , Biografie a memoáry , Historie

Vydáno: , Academia
Originální název:

Dr. Mengele boncolóorvosa voltam az Auschwitz-I krematóriumban , 2007


více info...

gwineth
gwineth
16.10.2019

Co se mě týče, chybí knize lepší doslov, který by autorovo svědectví uvedl do širšího kontextu pro čtenáře, kteří o holocaustu příliš nevědí. Poznámky v knize uvedené mi přijdou přespříliš stručné. Čekala jsem, že se autor bude více věnovat podstatě Mengeleho „experimentů“, Dr. Nyiszli se spíš snažil popsat celkovou práci sonderkommanda.
K obsahu člověk může jen opakovat, co píšou ostatní: nepředstavitelné, že se takové hrůzy můžou stát… Naštěstí většina čtenářů chápe, jaký text bere do ruky a podle toho k němu přistupuje. Přesto mě šokuje, kolik lidí dokáže napsat takové šílené komentáře. Takže pro mudrlanty všeho druhu:

1) Jedná o svědectví sepsané bezprostředně po prožitých hrůzách (kniha vyšla již v roce 1946!). Zřejmě třeba zdůraznit, že autor skutečně nedisponoval možností si mnohá fakta ověřit, psal jak si je pamatoval. Pro někoho to bude šok, ale kde vzpomínky do paměti zapisuje hrůza, mohou být mnohé detaily až příliš přesné, jiné popletené. Někomu zde vadilo například, že dr. Nyiszli nepřesně udával počty vězňů masakrovaných během jednoho dne, rozlohu krematorií atp. Co na to říct?
2) Dr. Nyiszli byl soudní patolog. Na zločiny a pitvání mrtvol byl zvyklý a bezpochyby byl velmi otrlý. Ačkoli si toho někteří nespokojení čtenáři nevšimli, autor dává opakovaně zcela explicitně najevo své zděšení a odpor. Mnohokrát popisuje, že ho přecházela hrůza, byl paralyzován zrůdností situací a strůjců holocaustu. Dr. Nyiszli byl na sebe často hrdý, opakovaně to píše. Může to působit zvláštně, ale my si už málo dovedeme představit, co naopak dokonale chápal Frankl, který to sám prožil: jak ponižující pro člověka je, když je neustále označován za méněcenného a to jen proto, že je shodou okolností „Žid“ a to ještě je hodnocen někým, kdo je úplná nula, masový vrah nebo oboje. Dokázat těm zrůdám, že je fakt dobrý, lepší než oni, pro něj nepochybně znamenalo něco, co nás, které naposledy ponížila úča v matice v 5. třídě, fakt nepochopíme.
3) Někteří čtenáři patrně nečetli Nyiszliho úvod. Jinak by jim neuniklo, že autor se záměrně snažil své pocity, pokud možno nepopisovat, neboť měl při preciznosti soudního patologa zřejmě dojem, že to do svědecké výpovědi nepatří. Takže pokud se někomu zdá, že málo mluví o své ženě a dceři, tak ano, autor měl za to, že nás to nebude zajímat. Nenapadlo ho, že pár vymaštěnců bude po letech tu knížku číst, usrkávat kafe, žužlat muffin a říkat si: proč do toho nedal trochu srdíčko??
4) Autor byl soudní patolog. Ne spisovatel. Pokud někomu přišlo, že ho „přemíra vykřičníků“ ochudila o „lepší čtenářský zážitek“, měl by si možná hledat kamarády mezi řezníky. A nemyslím ty, kteří „bourají“ zvířata.
5) A ještě pro ty, kteří přemýšlejí nad tím, jak se mohl dr. Nyiszli po tom všem podívat své dceři a ženě do očí: úplně jednoduše. Ony totiž taky přežily koncentrák, a tak o tom, co musely pro své přežití udělat, věděly své. Frankl ve své knize A přesto říci životu ano píše: „Ti nejlepší se nevrátili.“ Všemožní blahobytem zhýčkaní pitomečci, se můžou ukájet představami o své heroické smrti a doufat, že jim život nenadělí žádnou příležitost ukázat, jak by obstáli. Nyiszli se snažil nejen přežít, ale také v tomtéž pomáhat ostatním vězňům. Nevím, co si autoři odsuzujících příspěvků představují, že měl dělat, ale já mohu jen s Franklem prohlásit: „Jediný, na kom máme právo požadovat hrdinství, jsme my samy.“ Kéž bych obstála alespoň tak, jako on.

MilanCFC
MilanCFC
13.10.2019 2 z 5

Přečtete první dvě třetiny knihy a vlastně si ani nevzpomenete a neuvědomíte, že se zde jedná o vězně (!!!) koncentračního tábora Osvětim. A nějak nabydete dojmu, že autora jeho práce pro "Dr. Mengeleho" docela i baví a je na své poznatky hrdý. Vyloženě se dme pýchou, že u jednoho člena SS provedl před pohlaváry řádnou pitvu a výbornou práci a může tak posílat zprávy do říšských institucí. Vrchol všeho pak byl moment, kdy dostal na výpomoc tři zbídačené vězně, také doktory nebo laboranty, a pan autor si postěžoval, jak se všichni 4 vmáčknou do jeho soukromého pokoje s koupelnou a neustálým přístupem "k dobrému, někdy přímo vynikajícímu jídlu". Tak hlavně, že mu chutnala cigaretka, kterou mu osobně věnoval "Dr. Mengele", který ho pak ještě při odchodu pozdravil. Zažít fotbalové utkání mezi členy SS a Sonderkommanda (!), to je taky dobrá perlička... A kolikrát si v těch prvních dvou třetinách vůbec vzpomněl na svou ženu a dcerku, když dobře věděl, co se v táboře děje? Asi na jednom řádku. Je mi líto, ale od knihy jsem čekal něco zcela jiného. Což je v pořádku. Ale na téma holokaust je celá řada lepších a přínosnějších knih.


Liliana2006
Liliana2006
20.09.2019 5 z 5

I když stále navštěvuji základní školu kniha mi otevřela dveře do světa hruznych dějin. Jak krůtí mohli být nacisté.....

Cecylus
Cecylus
20.09.2019

Jak se to může stát? ..


Moje další osvětimská kniha. Už v pořadí asi šestá, nebo která. Žádná z nich není lepší než ta druhá, protože všechny jsou stejně strašlivé.

V knize je i úvaha, kdo to měl vlastně "nejlepší"- ti, kteří šli hned vlevo, nebo ti, kteří šli vpravo? Ti, kteří umřeli, nebo kteří přežili? Protože podle mě, jakkoli hrozně to vyzní, je daleko horší žít dál s vědomím, že člověk přišel o všechny a o všechno, a nadosmrti mu zůstanou jen strašlivé vzpomínky, noční můry, duševní a fyzická traumata a naprostá neschopnost a nemožnost žít někdy znovu normální život.


Zajímalo by mě, jakým způsobem je v německých školách vedena výuka o tomto tématu. A jak se vlastně v Německu oslavuje 8. květen? Nevíte někdo?

Taralcielle
Taralcielle
20.09.2019 5 z 5

Kniha je napsaná jako deník doktora, který pracoval v Osvětimi pod dohledem dr. Mengeleho. Byl jedním ze členů sonderkommanda.
Vyprávění je čtivé, je vidět, že je psáno lékařem, ponechává tam hodně odborných termínů. V některých věcech se plete nebo má nepřesné informace, spousta věcí mu zřejmě splynulo, něco způsobila neznalost zeměpisu v Polsku - jak je napsáno na konci knihy, proto jsou do textu vloženy poznámky a opravené názvy - napr. řeky u Osvětimi,jinak je vše ale zcela ponecháno tak, jak to doktor napsal.
Čtení je to hrůzné, jako všechno, co bylo napsáno o Osvětimi a ostatních koncentračních táborech. Výpověď je syrová. Doktor Nyiszli několikrát litoval, že odmítnul členům sonderkommanda dát větší množství prášků, aby mohli sami spáchat sebevraždu. Sám si několikrát bral prášky na uklidnění a na spaní. Přitom nikdy nepomyslel na sebevraždu on sám, přestože měl na dosaz ruky tolik léků!
Je to velmi těžká kniha.

matas888
matas888
15.09.2019 5 z 5

Většina svědectví sepsaných rukou přeživších jsou z pohledu vězňů, kteří měli v lágru priveligovanější postavení oproti ostatním řadovým vězňům, netrpěli takovým nedostatkem jako oni. I přesto v této knize bylo hmatatelné zoufalství autora, který ví, že kvůli přežití musí překročit hranice vlastního svědomí...

PaulaHortensie
PaulaHortensie
15.09.2019 5 z 5

Kniha je napsaná čtivě a lopatisticky. K přečtení knihy mě inspiroval film ŠEDÁ ZÓNA.
Dr. Nyiszli uzavřel smlouvu s ďáblem-Dr.Mengelem. Pracoval jako vězeň-patolog a člen osvětimského sonderkomanda. Učinil tak proto,že věřil v zázrak přežití sebe i své ženy a dcery,které při selekci šli napravo. Mengele mu umožnil je vyhledat a navštěvat,nosit jim hmotnou pomoc. Pro lásku ke svým blízkým bych udělala to stejné. " Jaké strašlivé drama židovské existence zosobňuje skutečnost,že dříve než půjdou na smrt,musím je já, židovský lékař, vyšetřit exaktními klinickými metodami a vzápětí budu nucen ne jejich ještě teplých tělech provést pitvu.Vnímám tuto děsivou ironii našeho židovského osudu tak mocně, že ve svém zoufalství mám nervy napjaté až k zešílení."
Pracoval s ďáblem a pro ďábla. Vše popsal hned rok po skončení války. Knuha je významným svědectvím o páchání hrůzných zvěrstev pod nálepkou pseudovědeckých zájmů příslušníků nadřazené rasy.

jan7940
jan7940
26.08.2019 3 z 5

Lehce absurdní, někdy zavádějící, ale lehce se četla. Po většinu knihy jsem se nemohl zbavit dojmu, že autora jeho práce v Osvětimi bavila.

V žádné jiné odborné literatuře jsem nemohl najít ani zmínku o hořících hranicích, které autor ve své knize zmiňuje.

Lil30
Lil30
26.08.2019 5 z 5

Četla jsem více válečných knih, ale v žádné nebyl takový popis hrůzných pokusů Mengeleho a zároveň i strašné činnosti sonderkommanda. Být součástí takové vražedné mašinérie a vědět, že jednou skončí v peci, kde skončilo tolik milionů nevinných lidí, muselo být strašné. Bylo to opravdu těžké čtení a nejhorší na tom je, že se to opravdu stalo. Dočetla jsem ji před pár dny a pořád o ní musím přemýšlet...

Rolada88
Rolada88
12.08.2019 5 z 5

Nooo musela to bejt hezká ordinace v růžové zahradě

Nymf
Nymf
11.08.2019 5 z 5

Nejen Nyiszli a další o nichž jsem četla, se snaží v Mengelem vidět kus lidskosti, jiskru citu, špetku lásky, dělám to i já. Mengele je pro mě rozporuplná bytost a lidé jež ho potkali o tom ví své. Přesto, že to byla pseudovědecká bestie, pořád očekáváte v jeho dobrý obrat.

Na chvílí, snad nepatrnou náhodou se v tom bizarním pohledném doktorovi objeví láska, soucit, pravda, ale vzápětí je vše seškvařeno plamenomety, stejně jako poslední 13-té sondercomando v Osvětimi.

Vladísek
Vladísek
25.07.2019 5 z 5

Často si kladu při čtení takovýchto knih otázku, jak se asi denně žilo, usínalo a probouzelo lidem, kteří všechny tyto hrůzy měli na svědomí, s vědomím, že zavinili smrt tolika nevinných lidí. Navíc, když sami měli rodiny, děti... Kniha opravdu nešetří popsáním smrti v té nejnechutnější podobě, slabším povahám nedoporučuji. Nicméně i tak se jedná o zajímavé čtení, plné detailů, horší však o to, že se nejedná o fikci, ale bohužel o krutou realitu z nedávných dějin. Smutné na tom všem je, že i přes to všechno, zůstal dr. Mengele za tyto skutky nepotrestán a dožil relativně v klidu. Kniha se čte rychle, doporučuji všem, které téma Osvětimi zajímá.

XenasChakram
XenasChakram
12.07.2019 5 z 5

To je tak hrůzné čtení..... Jedná z těch knih, která mi bude dlouho ležet v hlavě. A říkat si, že jsem ráda, že jsem tuhle prisernou dobu nezažila...

Bulldog
Bulldog
30.06.2019 4 z 5

I když je podobných knih mraky, stojí za přečtení a nemělo by se na tohle období nikdy zapomenout..

Er.es
Er.es
08.05.2019 5 z 5

Zatím jedna z nejlepších knih, a že jich mám za sebou docela dost.
Jak píšou ostatní, příběh je zase o něčem jiném. Je až neskutečné, kolik svědectví z různých prostředí lágrů existuje, jakým způsobem se lidé snažili "dočkat konce", co je horší, jestli fyzická nebo psychická újma...
Z knihy jsem cítila, ač to přímo autor nezmínil, že dělal vše, co mu bylo nařízeno jen proto, že stále existovala vidina, že to jednou skončí. Protože, jak se píše v knize "smrt je mým řemeslem": kdybych to neudělal já, udělali by to jiní....

matule
matule
02.04.2019 5 z 5

Přečtena jedním dechem ....

klaraj093
klaraj093
28.03.2019 5 z 5

Neskutečný..Strašně mě bavil styl psaní, jako deník.. A to téma.. Myslím, že není třeba komentovat. Hltala jsem každou stránku...Šílené co dělo.

Lka
Lka
14.03.2019 5 z 5

Kniha je čtivá...nechci komentovat a ani kritizovat autora, co vše udělal. Nikdo z nás jsme to nezažili a ani si nikdo nedokáže představit jak by se v tý době zachoval. Myslím si, že plno lidí by se zachovalo úplně stejně, jen aby přežili... Pro mne to byl další příběh z koncentračního tábora, který byl plný hrůz...Skvělá kniha, určitě doporučuji přečíst...

inkatenysek
inkatenysek
10.03.2019

Už je to několik dnů, co jsem dočetla tuto knížku a stále nevím, jaký k ní mám zaujmout postoj...

Osobně jsem toho o válce četla už poměrně dost, ale musím se přiznat, že něco až tak hrůzného a s detailními popisy takových zvěrstev jsem ještě nečetla. Snažila jsem se Miklóse neodsuzovat, protože člověk nikdy neví, čeho by byl schopný on sám v bezprostředním ohrožení života a v touze přežít, ale po přečtení dalších a dalších informací o jeho činnosti, jsem nakonec doufala, že dopadne jinak, než dopadl. Nechápu, jak po tom všem dokázal sám se sebou žít nebo jak se dokázal podívat do očí své ženě a dceři. Je mi jasné, že jako soudní lékař toho zažil hodně už před válkou, ale to, co udělal během ní...???

Jelikož autor sepsal tyto své vzpomínky již v roce 1946, tak jsou místy jím uvedené informace upřesněné nebo doplněné redakcí vydavatele.

Tento titul rozhodně není pro slabé povahy. Já sama jsem měla místy problém ve čtení pokračovat a několikrát jsem si říkala, že na to kašlu a nebudu to ani dočítat, ale zajímalo mě, jak to s autorem dopadne, tak jsem zatla zuby a dočetla to. Jsem ráda, že jsem si knížku jen půjčila z knihovny. Něco takového bych ani ve své knihovničce nechtěla mít. Je hrozné, jak se lidé k lidem dokážou chovat. A nechápu, že se lidstvo z těchto hrůz nepoučilo a stále díky válkám a nelidskému zacházení přichází denně o život tolik nevinných lidí...

Pistácie
Pistácie
05.03.2019 5 z 5

Už jsem přečetla hodně knih o Holocaustu, ale tahle byla dosud nejsilnější. Dílo autor napsal bezprostředně po návratu z Osvětimi, po konci války a je to cítit na každé stránce, v každé větě a slovu. Je vidět, že toho měl hodně v sobě a potřeboval se z toho vypsat. Je to psáno z jiného úhlu, z pohledu člověka, který zažíval neskutečné hrůzy uprostřed dění. Dostal se do těch "lepších" sfér, a nejen to mu možná zachránilo život. Je to vlastně jeden z mála lidí, který mohl přinést takové očité svědectví ze strany lékaře. Z tohohle čtení a některých pasáží mi šla hrůza do očí. Není to kniha pro každého. Spíš bych to doporučila těm, kdo už si některými knihami prošel a víc, co ho čeká. Není to pro začínající čtenáře a slabé povahy.