Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22418/bmid_byl-jsem-mengeleho-asistentem-XIG-22418.jpg
4
707
155
Autor, lékař z oblasti Sedmihradska, byl jako maďarský žid deportován v roce 1944 do Osvětimi, kde strávil osm měsíců. Díky své odbornosti a znalosti němčiny byl při selekci vybrán Josefem Mengelem, aby prováděl pitvy obětí jeho zrůdných experimentů. Jako prominentní vězeň poznal zblízka nelidské praktiky „anděla smrti“ při pseudovědeckém výzkumu dvojčat i nepopsatelné peklo, které představovala práce tzv. sonderkomand v krematoriích. Hned po válce (1946), možná jako jeden z prvních, Nyiszli vydal své svědectví knižně. Nejde o literární zpracování v pravém slova smyslu, spíš o šokující, naléhavý deník, psaný s jediným záměrem: podat zprávu světu. Tak jako mnozí ani on dlouho „své přežití nepřežil“, deset let po osvobození umírá na infarkt. Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků a rovněž zfilmována (Šedá zóna, 2001).... celý text
Literatura světová , Biografie a memoáry , Historie
Vydáno: 2009 , Academia
Originální název:
Dr. Mengele boncolóorvosa voltam az Auschwitz-I krematóriumban , 2007
více info...
Přidat komentář
Knih z 2. světové války včetně tématikou holokaustu jsem už přečetl hodně, tak jsem byl zvědavý také na tuto knihu, která je na českém trhu téměř nesehnatelná. Možná by stálo do úvahy, kdyby nakladatelství znovu tuto knihu vydalo, poněvadž tato kniha si to rozhodně zaslouží. Podle mého názoru je jedinečná v tom, že autor napsal knihu bezprostředně po válce, v Rumunsku byla kniha vydána již v roce 1946 a vzpomínky na otřesné události, kterých byl svědkem, má v živé paměti. Je to příznačné také v tom, že ve větách často zvýrazňuje své dojmy vykřičníkem. Autor se dopouští některých nepřesností, o kterých se dočteme v poznámkách redakce, kdy jsou tyto nepřesnosti uvedeny na pravou míru. Tyto nepřesnosti mi nevadily a nepochybně to nesnižuje kvalitu této knihy. Obdivuji autora za to, že dokázal napsat tuto knihu, dokázal přenést na papír zážitky, které jsou pro mě nepředstavitelné!! Pokud bych se ocitl na jeho místě a měl popsat všechno jako autor této knihy, asi bych na to neměl žaludek a raději bych se snažil na všechno zapomenout. A pokud bych se rozhodl napsat knihu a podělit se s ostatními čtenáři o mé zážitky z Osvětimi, tak bych určitě do vět dal ještě větší množství vykřičníků a stejně by to bylo málo!! Autor nám může přiblížit a popsat všechny hrůzy, ale stejně se to nikdy nedá přiblížit k tomu, co si na vlastní kůži prožil!! To pochopí pouze lidé, kteří prošli tímto peklem!! Dávám spíše přednost knihám s tímto námětem zpracované beletristicky. Kniha je zařazena do žánru literatura faktu (biografie a memoáry), přesto mne kniha oslovila a byla podle mého názoru zpracovaná výborně. Byla čtivá, autentičnost na mne dýchala ze všech stran. Upřímně jsem asi nečekal, že knihu přečtu na jeden zátah, že mne takto doslova pohltí. Autor není spisovatelem, je lékař, a přesto dokázal napsat knihu, která může oslovit jakéhokoliv čtenáře, pokud se zajímá o toto téma, anebo ještě třeba nečetl knihu s tímto námětem a chtěl by se dozvědět autentické informace o koncentračním táboře, napsané čtivou formou. KNIHU URČITĚ DOPORUČUJI a řekl bych, že patří mezi nejlepší knihy, které jsem četl z této oblasti.
Autor byl asistentem Dr. Josefa Mengeleho, muže, který se podílel na smrti mnoha lidí, muže, ze kterého měli všichni strach a hrůzu! Miklós Nyiszli [miklóš nyšli] byl výborným patologem a Mengele byl rád, že pracuje pro něj. Autor popisuje různé experimenty, které prováděl Dr. Mengele na lidech. Zajímavá byla pro mě také informace, že se při pokusech vyvinula léčebná metoda, pomocí níž se dala léčit obličejová sněť. Autor podává také informace o krematoriích a lidech, kteří v něm pracovali, tzv. sonderkomando. Velmi precizně popisuje zařízení krematoria a práci sonderkomanda, lidí, kteří se každý den podíleli na smrti nevinných lidí. Mnohdy pálili v pecích lidi, které znali a které pro ně v životě hodně znamenali!! Autor popisuje také na některých místech věci z lékařského úhlu pohledu, doktor se v něm nezapře. Každopádně tyto popisy jsou minimální, nezatěžují čtenáře, spíše chtějí čtenáře seznámit s oblastí jeho práce a navíc je to podáno způsobem, který je pochopitelný pro "laiky". V koncentračním táboře se vyskytuje také jeho žena a dcera. Jestli přežijí koncentrační tábor se dozvíte po přečtení této knihy.
Určitě je dobře, že se rozhodl autor sepsat tyto hrůzné zážitky, aby podal svědectví celému světu, k jakému účelu koncentrační tábory sloužily!! Někteří lidé, zejména z mladší generace, zpochybňují tyto události, berou je na lehkou váhu a tvrdí, že tomu nevěří! Tyto události jsou historickým a nevyvratitelným faktem. Doporučuji všem, pokud má někdo pochybnosti o koncentračních táborech, nechť navštíví např. Osvětim v Polsku a přesvědčí se na vlastní oči. Jsem přesvědčen o tom, že pokud některý člověk pochybuje o tom, co se v koncentračních táborech dělo, jedna návštěva mu určitě otevře oči dokořán a už nikdy nebude zpochybňovat to, co uvidí na vlastní oči!! V roce 2018 jsem navštívil Auschwitz I a chtěl bych časem ještě navštívit Auschwitz II - Birkenau (Březinka).
Viděl jsem také film ŠEDÁ ZÓNA, který je částečně natočen podle svědectví Miklóse Nyiszliho. Film se mi líbil a určitě stojí za shlédnutí.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Mrtvoly jsou zpopelněny za dvacet minut. V krematoriu je v chodu patnáct pecí. To obnáší spálení pěti tisíc lidí denně. Krematoria o téže kapacitě jsou v táboře celkem čtyři. Denně tedy projdou plynovými komorami a odtud putují do spalovacích pecí dvě desítky tisíc lidí.
Nepřeháněl jsem tedy, když jsem tvrdil, že esesákovi neuvěřím, že je něco černé, ani když to vidím na vlastní oči.
Tahle kniha mne zasahla asi nejvic ze vsech s tematikou koncentracnich taboru, co jsem kdy cetla...velice silny pribeh, je to neskutecne, jaka zverstva se dela...ale je treba si je pripominat, aby se nezapomnelo, co dokaze s lidmi provest zvracena ideologie.
Je to zrovna ten typ knihy, která v duši člověka zanechá velkou stop. Znamená to, že opravdu stojí za to. Jen škoda, že takových znamenitých doktorů, filozofů, spisovatelů a jiných, hrůzy Birkenau nepřežili. ..
Osvětimská knihovnice, Tatér z Osvětimi, Mengeleho děvče, Fotograf z Osvětimi a další hrůzostrašné knihy z koncentračního tábora jsou, i když je nechci zlehčovat, slabým odvarem této knihy. Je zde naturalisticky popsána práce patologa dr. Mengeleho, a i když mnohé jeho poznatky byly později doplněny a zpřesněny, nic nezměnilo to, že se zde děly hrůzy nacismu. Není to vhodné čtení pro slabší povahy.
Je potřeba si stále připomínat to, co se stalo.
A je třeba, aby se to připomínalo zejména mladým lidem.
Knížka je čtivá a velmi autentická.
Další z velice silných knih. Detailně popisuje praktiky v koncentračním táboře. Kniha není pro slabé žaludky. Jednoznačně ji dávám plný počet hvězd.
Zrůdnost fašismu. Je těžké takové knihy číst, ale je to nutné, aby se nezapomnělo. Hluboká poklona těm co přežili a podali svědectví.
Proooooč! Proč to zveličování, copak ta událost není dost děsivá? Na co autor hned v úvodu říká: "....v souladu s pravdou, bez sebemenšího přehánění a přibarvování"? Sory, ale v této knize je přibarvování, zveličování ale i nesmysly. Já chci číst knihu o tom co člověk skutečně zažil, bez dalších "nábalů".
Nechci číst o lidech co do Osvětimi přišli v roce 1939 (rok před jeho založením) - str. 6
Nelíbí se mi autorovo odhadování vzdálenost: jednou sedí v části tábora F na lavičce u hřiště co sousedí s krematoriem I (ve skutečnosti II), aby posléze s Mengelem jel do tohoto objektu 10 minut a při evakuaci z něj šel do Březinky 3 km.
Stejně jako přehánění velikostí: spalovna nebyla v žádném případě dlouhá 150 metrů, svlékárna nikdy nebyla 200 metrů dlouhá a samotná plynová komora měla 210 m2 takže při 3000 zplynovaných to je 14 lidí na m2.
Dobře, cifru 4 milionů beru, ta byla uváděna ještě v 90. letech než byla historiky zmenšena o 2,5 milionu lidí. To autor nemohl vědět.
Ale ten konec v Osvětimi? SS zhasli světla a za posledním zamkly bránu? Vžyť se ví, že tam zůstalo několik tisíc lidí, které dvakrát osvobodila RA. Podruhé na kameru.
A zcela jistě nezlikvidovali všechny členy komanda - viz. Shlomo Venezia, a další.
A bohužel, výmysl o několikametrových plamenech šlehajících z komína se opakuje snad v každé knize o Osvětimi, proboha proč?
Z takového pohledu to vypadá, že autor knihu psal buď s nějakým druhem ztráty paměti anebo ve stavu postraumatického šoku. Jiná možnost neexistuje, neboť je trestná. Prostě já chci číst holou skutečnost, bez "příkras". Je na tom něco zlého?
Hodně silná biografie. Nehodnotím nepřesnosti, ale skutečné hrůzy, které si autor při svém pobytu v koncentračním táboře zažil. Pochopit mentalitu tehdejší doby je nad moje chápání.
Velice silná kniha.
Můj obdiv patří všem lidem, kteří se ve vzpomínkách vrátili do pekla koncentračních táborů a znovu prožili něco, na co by určitě rádi zapomněli, abychom my, následující generace znaly pravdu.
Chci se spíš vyjádřit k některým místním komentářům, než ke knize samotné. Někteří tu kritizují faktické chyby, kterých se autor dopustil. To je ale pochopitelné, neměl totiž, jak si fakta ověřit a psal je taková, jaká považoval za správná. Dále tu někteří kritizují, že je text příliš "převykříčnikován". Musíme si ale uvědomit, že autor knihu napsal téměř okamžitě po skončení 2. světové války a byl plný bolesti, kterou chtěl vyřvat do světa. Krom toho to ani nebyl spisovatel, byl to lékař. Lékař, který nechtěl napsat bestseller, ale chtěl podat svědectví o hrůzách Osvětimi. A poslední připomínka, která s touto úzce souvisí. Komentář, že je kniha psána příliš v "afektu" a měla být napsána spíše decentněji (aby se to asi lépe četlo), je úplně zcestný a jeho autor pravděpodobně nepochopil, co čte. Tohle totiž není knížka, u které si řeknete, jak moc hezky se vám četla a že byla psána skvělým a poutavým způsobem. Tohle je svědectví, u kterého je forma, kterou bylo napsáno, až na druhém místě.
Opět další svědectví drsných, krutých a odporných zvěrstev. Očekávala jsem spíš zaměření na lékařský výzkum, který byl také zmiňován, ale šlo spíše o popisování práce sonderkomanda. Hrůza a děs z každého popsaného slova. I když se po nějaké době vracím ke knihám s tímto námětem, teď už fakt dlouho ne...Rozhodně však doporučuji k přečtení!
Než se odhodlám k četbě podobně náročných témat většinou trvá nějaký čas. I přes nízký počet stran si na tohle hutné svědectví vymezte hodně času, protože to není čtení, které zvládnete během pár hodin. Osobně jsem nebyla schopná přečíst více než 40 stran denně. Nedovolím si vyjádřit jakýkoliv úsudek, vůči této tématice, nepřipadá mi patřičné soudit a komentovat, rozhodně však bylo zajímavé číst o prostředí a chodu KT z pohledu lékaře-patologa. Konečná část s uvedenými opravami originálu mě mírně iritovala a možná bych byla raději kdybych ji nečetla. To, že se autor dopustil nějakých faktických chyb, může po tomhle autentickém svědectví vzít čert.
Bojíme se strašidelných filmů, vyprávíme si v bezpečí domova, co "hrozného" jsme kdy zažili, ale nebyli jsme ve skutečném pekle, jaké prožil autor této knihy. Nevadí mi jeho styl psaní, chápu jeho úsilí dostat ze sebe hrůzné vzpomínky, protože má vlastní fantazie se vzpírá představě tisíců zplynovaných těl, nebo padesátimetrové jámy, ve které hoří živí lidé, je to příliš hrozné, příliš neuvěřitelné. Finit hic Deo, finit hic humanity!
Přestože jsem přečetla již mnoho knih týkajících se koncetračních táborů, nedokážu vůbec pochopit, jak toto mohl někdo dopustit v takovém rozsahu. Jsou skutečnosti, které mě nepřestanou udivovat - a v této knize se rozhodně objevují. Informace, které jsem zatím nikde nečetla. Nejsilnějším momentem pro mě byla příprava "exemplářů" pro plánované německé muzeum, které mělo dokazovat, že židovský národ je zdegenerovaný. Na osud hrbatého otce a syna s kratší nohou asi nikdy nezapomenu. Postava doktora Mengeleho je v této knize zmíněna spíše okrajově. Objeví se, příliš nehovoří a vydává rozkazy, nad kterými člověku zůstává rozum stát. Rozkazy, které vždycky přinášely smrt.
Autor popsal přesně to, co sám zažil. Jak sám pracoval, kam se sám dostal, co on sám viděl, slyšel a co si jeho paměť podlomená prožitými hrůzami byla schopna/ochotna vybavit a přenést do knižní podoby.
Kdo čekal detailnější popisy práce Mengeleho či chodu Osvětimi jako celku, bude zklamán. Za sebe mohu říci, že jsem měla dost i z toho, co bylo napsáno. Ani nevím, jestli bych snesla více.... Vaření lidských těl ve velkých kotlích na nádvoří znamenalo odložit knihu do klína a....
Měla jsem verzi v angličtině, plus zakoupenou přímo v Osvětimi. To, že jsem tam nedávno byla, mi pomohlo si vše lépe představit, i když ne vždy to bylo příjemné. Kniha jako taková se mi zdála zdlouhavá, nicméně jak zmínil autor na začátku, nebyl spisovatel, nýbrž doktor. To, co zažil, podal dobře, ale co jediné mě zarazilo, byl fakt, že manželku s dcerou se vydal hledat až po třech měsících v táboře, předtím o nich nepadla ani zmínka. Celkově dávám 3* a vrhám se konečně na něco lehčího.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) vězni Josef Mengele pokusy na lidech holokaust, holocaust nacistické zločiny
Byl jsem Mengeleho asistentemKniha Byl jsem Mengeleho asistentem je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 063x |
| Čtenářské výzvě | 159x |
| Doporučených | 74x |
| Knihotéce | 315x |
| Chystám se číst | 631x |
| Chci si koupit | 187x |
| dalších seznamech | 15x |
Další z množství knih o hrůzách koncentračních táborů, která však trochu vybočuje z řady. Ač se autorovi vyhnuly kruté nástupy v mrazech i vedrech, nehladověl, nepracoval do úplného fyzického vyčerpání a nebyly na něm dělány pokusy (mluvíme-li tedy o pobytu v Osvětimy), zažil tyto hrůzy ze zcela jiného - neméně hrozného - pohledu.
Kniha je psána fakticky, s "nadhledem" a syrovostí. Pocity a myšlenky autora jsou zde upozaděny za jediným účelem - uceleně světu ukázat, čeho jsou lidé schopní.