Bürkental

Dědina žije především těžkými zájmy hospodářskými. Nor ukázal dědinu prudce vzrušenou posledními chvílemi před provedením zcelení pozemků. A zcelení pozemků — to je prostě revoluce proti tradici, revoluce proti rodinnému zvyku, proti krevní lásce k těm a těm polím. Inženýr, jenž zcelení provádí, je obávaný nepřítel — celá dědina je proti němu. Dědina má pak u Nora úd, jenž je zanícen touto nenávistí, jenž ten tradiční odpor žije jako vášeň, která by ho dovedla třeba i zabiti — je to sedlák Zajaš. Zajaš žije pudovou nenávistí sedláka proti zcelení pozemků za celou vesnici — za celou vesnici jí trpí a vlastně se jí ničí. Zajaš je tu bytost, jež při veškeré své empirii, krevnatosti a srostitosti je symbol. Je v něm cosi ze staré mythické síly dědiny, cosi ze staré rolnické racy. Když pak přijde dávno již zapomenutý bratr — tulák — a dožaduje se poloviny rodinného statku, trpí Zajaš zoufale. Rozdělit statek na polovinu, to je jako krájet tělo na půlky. Ani to by snad tak nebolelo. Je to poraněné lidské zvíře, jež se brání. Zabít — zabít — zabít! Ale Zajaš, třeba symbol sedláka, je už moderní člověk — netragický. Nezabije. Odstěhuje se, když ho soud odsoudí k rozdělení statku. Toto drama má v sobě mnoho životní empirie. Mnoho reálného pozorování. A mnoho krve a reality. Fr. Götz v „Nár. Osvoboz. “... celý text