Bůh krys

10.10.2023

Nechce se mi komiks příliš rozebírat, to zde udělali jiní... tak jen napíšu že se mi to líbilo.

04.04.2022

K Corbenovým obličejům mám výhrady defacto konstantně, ale tady je ten scénář naprosto parádní.

03.11.2021

Už jsem to několikrát psal, ale napíšu to rád znovu: Miluji obličeje v podání Richarda Corbena. Ty sugestivní grimasy s vypoulenýma očima a širokými úsměvy v přehnaně protažených nebo jinak zdeformovaných tvářích, které vidíte a nepochybujete o tom, že postava právě zažívá jen těžko představitelnou hrůzu, šílenství, strach nebo běsní vzteky. V tom byl Corben zkrátka opravdový mistr. A to je zatím řeč "jen" o Corbenovi výtvarníkovi. Corben scenárista posouvá laťku ještě výš - když po svém adaptoval Poeovy povídky, ještě se musel držet originálního příběhu, nicméně v případě Boha krys si mohl dle libosti hrát na pískovišti, které tu zbylo po H. P. Lovecraftovi i s jeho kyblíčky, hrabičkami a lopatičkami. A buďte si jistí, že si Corben vyhrál pořádně. Příběh je tak bizarní, že ho můžu s klidem nazvat úchylným, a je to pořád pochvala, a jestli mi měla být některá postava sympatická, nepřišel jsem na to, která by to měla být. Lovecraft by nad knihou nejspíš buď zaplesal, nebo pokrčil rameny se slovy "Škoda, že tohle nenapadlo mě, no ale co se dá dělat".

02.11.2021

„Zlověstná entita se kradla prehistorickou, do nekonečna sa táhnoucí tajgou.“ S Richardom Corbenom som sa prvý raz stretol na začiatku 90. rokov, keď sa ku mne ako k malému dostal kultový poľský komiksový časopis s prozaickým názvom KOMIKS. Uverejnil Corbenov legendárny Svet mutantov. Odvtedy mi desuplné obrazy nahoty, apokalypsy, násilia a devastácie nešli z hlavy. Takže keď v roku 2021 Argo vydalo Corbenov grafický román Bůh krys (inšpirovaný jedným z mojich najvyhľadávanejších hororových spisovateľov H.P. Lovecraftom + čiastočne R.E. Howardom, páni písali relatívne podobný druh hororov), okamžite som objednával. Mimochodom, Corben (bohužiaľ) zomrel 2. 12. 2020, čo je (2. 12.) dátum môjho narodenia, čím sa kruh uzavrel. I po desaťročiach je neuveriteľné, že bol Corben Američan; jeho štýl mi pripadá príliš „iný“, rozhodne nie americký. Zhltol som to ako malinu. Uctievanie zla, ohavné prastaré božstvá, Arkham, psychedelické akcie zhýralej a skazenej a šialenej aristokracie, mystické indiánske mýty, odľahlé začarované údolie, pohanské symboly, svojrázne starobylé (pseudo?) náboženské rituály, tajuplné obrady, kostry, múmie a parožia na každom kroku a ako bonus primitívne obetovania, krvavé ceremoniály a uprostred toho polorozpadnuté, od civilizácie izolované zabudnuté mestečko v temných lesoch so zdegenerovaným obyvateľstvom, ktoré sa generácie množilo medzi sebou a je to vidieť. Bůh krys zahral presne na moju strunu. Niektorí obyvatelia údolia pripomínajú niečo z Ostrova Dr. Moreaua. Daktoré panely boli síce občas ako keby jemne odlfáknuté, ale je to Corben, možno také boli naschvál, z nejakého dôvodu, na ktorý ešte len v budúcnosti prídeme. Kresba je skutočne zvláštna, špecifická a nejaký čas trvá, kým si Corbenom nepobozkaný čitateľ zvykne. Ale práve preto, že bol sám sebou, je kultový, nemám pravdu? Hoci sa komiks dá prečítať „na počkanie“, nejaký čas potrvá, kým ho spracujete. Je síce priamočiary, ale zároveň plný nových vnemov, pocitov, inšpirácií, myšlienok, zážitkov. K tomu skvelý prebal (resp. dva, komiks vyšiel aj v limitovanej verzii), parádny obal, fajnový voňavý papier, tvrdá väzba , látková záložka, atraktívny formát 165 x 260 mm a štipka výtvarných bonusov (+ textových: autorov medailónik, vyjadrenia komiksových legiend na jeho adresu). Viac Corbena v češtine!

01.11.2021

Richard Corben u mne tentokrát úspěšně přesáhl hranici srozumitelnosti, kdy jsem si sice užil atmosféru vyprávění a jednotlivé nápady, ale příběh jako takový mi nedával smysl a zvraty postrádaly logiku. Přiznám se, že k pochopení Boha krys bych potřeboval autorské vysvětlivky, což může být stejnou měrou chyba mých šedých buněk mozkových, jako tvůrčího přecenění běžného čtenářského intelektu.
Premisa je po všech stránkách atraktivní, notně šmrncnutá přímými i nepřímými odkazy na díla starých žánrových klasiků, jakými byli například Howard P. Lovecraft či Robert E. Howard. Naneštěstí to chvílemi působí spíš jako nanicovatý kýč, protože všechna pocta vyznívá úplně do ztracena a pro zápletku nemá ani pořádný význam. Graficky je to samozřejmě dost specifická podívaná a sešit od sešitu je znát, jak si výtvarník pohrával se stylem i detaily. V tomhle ohledu Richard Corben své fanoušky rozhodně nezklame, jenže ke štěstí mi tentokrát punc strašidelné historky a pěkné obrázky zdaleka nestačily.

19.10.2021

Rozloučení s Richardem Corbenem, který pro mě na stránkách Crwe2 od mých teenagerovských let byl jednou z největších inspirací: jeho styl, silné kontury, cit pro vyjádření lidských emocí, do posledních dní věnován stále brakovému žánru, nebo adaptacím Poea či Lovecrafta. RC je přesto vnímán jako jedna z absolutních a zásadních legend. A já se teprve nedávno doslechl, že minulý prosinec zemřel. Zvláštním způsobem se mě to dotklo, asi podobně jako když zemřel Kája Saudek, jenže u toho se na to tak nějak "už jen čekalo". ___ 'Bůh krys' pokračuje v lovecraftovské tradici adaptací, ale tentokrát jde o Corbenův vlastní scénář. Vypůjčuje si ale spoustu prvků (lovecraftovský motiv rasismu - ten ale zajímavě zakončuje opačným směrem; dále pak zdegenerované obyvatelstvo odstřižené od civilizace, obdobně jako v novele Dunwichská hrůza / Hrůza v Dunwichi). I kresba je poněkud zjednodušenější, než je obvyklé, jakoby autor docházel na svůj konec, ale ten výraznější minimalismus se pořád mísí s umem, zkrátka mistr, který protíná dvě linie. Nakonec jsem rád, že jsem si tohle nekoupil, protože, i když je to pořád Corben a je to rozloučení, protože je to po nějaké době zase něco, co bych si od něj mohl koupit, první věc od jeho smrti, a jedna z jeho modernějších prací posledních let, není to asi něco, co bych nezbytně nutně potřeboval vlastnit, jenže to se tak dá říct prakticky u všech jeho prací, je to hodně o samotném stylu. Nicméně 'Bůh krys' definitivně nedosahuje, i na slušném rozsahu 144 stran, kam by mohl, ve srovnání s některými dalšími Corbenovými kousky je to zkrátka o poznání průměrnější, ale to pořád neubírá nic na poutavosti a radosti z toho neopakovatelného stylu, jakým komponoval příběhy. Bude mi chybět.