Bubáci pro všední den

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor kratičkých humorných povídek, jejichž hrdinou je vždy současný člověk, který se ve svém všedním životě nenadále setká s jevem nebo úkazem zcela neobvyklým. Dochází tak k mnoha vtipným situacím, v nichž se i zamyslíme nad odhalenými slabostmi člověka, nad jeho utajovanými zájmy i obavami.

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108287/big_bubaci-pro-vsedni-den-JLq-108287.jpg 4.4109
Nahrávám...

Komentáře (26)

Kniha Bubáci pro všední den

kristleko
23.12.2021

Odlehčené povídky, které s elegantním vtipem podprahově znázorňují socialismus jako paradoxní vesmír, v němž strašidla, plivníci nebo vraždící permoníci působí vlastně docela přirozeně a naopak „nenormálně“ vypadá okolní svět a ideologie, která jej ovládá. Ze všeho nejnebezpečnější pak je mrtvá kočka, která nemá ideologickou záklopku a s logickou přísností říká vše, tak jak to je. „Kdyby se lidé báli říct, co vidí, tak by to všechno nemělo žádnou cenu,“ vystihuje to nešťastný kastelán Pupenec v povídce Bílá paní (mimochodem geniálně zfilmované Zdeňkem Podskalským v roce 1965). Padá na mě smutek, že takto zajímavý spisovatel toho stihl napsat jen tak málo, než jej komunisté vyštvali ze země a on ve švýcarském exilu podlehl ztrátě identity. Neměl pro koho psát, a proto nepsal, utápěl se v alkoholu a v jednapadesáti si vzal život. Autora ve své době slavné knihy o bubácích tak nakonec přemohli „bubáci“ jeho vlastní duše…

felia
23.09.2021

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Obdivuji autorovu inteligenci i jeho smysl pro humor


ddkk
08.04.2021

Bubáci mě zatím - k mé vlastní škodě - z neznámého důvodu míjeli. Teprve letošní výzva mě přiměla pátrat po knize, v níž se vyskytují nadpřirozené bytosti a přitom nejde zrovna o pohádku nebo nějakou duchařinu, kterou moc nemusím...

Naštěstí jsem se i díky zdejším spřáteleným uživatelům dostala k Bubákům pro všední den a ani vteřinu nelituji. Nejenže jsem se příjemně pobavila, ale také jsem se s určitou ironickou nostalgií vrátila do dávno zmizelé socialistické reality. Nejvíce v Plivníkovi dlaždiče Housky:

Plivník (kuře) dlaždiče Housky byl velmi nebezpečný element, s nímž si kvůli jeho nadnormativní pracovitostí nevědělo rady nejen národní hospodářství, ale ani samotný dlaždič Houska:

"...Zaměstnanci (kterým plivník kazil normy) se odebrali do nálevny, aby se poradili. Plivník tou dobou neustále pracoval a zvýšil Houskův denní výdělek na 367 korun 80 haléřů... Vyslali deputaci na ředitelství podniku, aby si na Housku stěžovala u velitele dlaždičů. Když se velitel dlaždičů doslechl o pracovitém kuřeti, domníval se býti oběti blbého vtipu a deputaci vyhnal. Po delším bloudění a postávání na chodbách nalezla deputace vedoucího oddělení práce a mezd a požádala kategoricky o přezkoumání Houskova výdělku. Když byla zjištěna cifra, vedoucí oddělení obrátil oči v sloup. Pak se vydal se svými zástupci, normovači, úkoláři a měřiči na pracoviště dlaždiče Housky. Housku i plivníka zastihli v plné práci, neboť si plivník umínil dosáhnout toho dne výdělku čtyř set korun. Vedoucí oddělení platů a mezd, když překonal počáteční zděšení, upozornil Housku, že mu bude snížena platová třída, protože koná pouze pomocnou práci přidavače, zatímco odbornou dlaždičskou práci koná kuře, které k tomu ostatně není plně kvalifikováno. Houska...odvětil, že v tom případě musí být práce proplacena plivníkovi, jehož je on odpovědným dozorcem...
Bohužel, kuře nemohlo být přijato do stavu zaměstnanců, neboť normy pro práci kuřat nebyly dosud stanoveny. Podle právního poradce by měl být plivník vykoupen od Housky, pokládán za mechanizační prostředek a předán strojnímu oddělení jako stavební stroj..."

Ovšem to plivník sám odmítl, protože ho podnik (na rozdíl od Housky) přece nevyseděl! Celé vedení podniku si lámalo hlavu, jak s agilním plivníkem naložit - nebyl on nakonec zaměstnancem soukromého sektoru? To by Houskovi tehdy skutečně neprošlo! S podivným kuřetem nepomohl ani kocour, který zděšeně prchl, a nakonec se nejen Houska, ale i národní hospodářství zachránilo pouhým zaříkáním "Fuj, fuj, nechci tě!"

A tak nějak to tehdy bylo...

Doporučuji.

milary
11.03.2021

Jako dítě jsem četla opakovaně stále to samé (a přesně to samé očekávala :)). Pak jsem se léta ke knihám nevracela. Až celkem nedávno mi došlo, že opakované čtení často umožní číst napodruhé trochu "jinou" knihu a znásobit užitek z ní. Ztráta času to většinou nebývá. Ostatně, při smršťovitém přívalu vydávaných titulů ztratíme určitě víc času "knihokopectvím", ve snaze vykutat z toho chytlavě lákavého množství tu pravou knížku přesně pro nás; tu, která nás pobaví, poučí, ideálně povznese :). A býváme často zklamaní až otrávení, a navíc (abychom úplně nezmarnili vložené úsilí) klopotně dočíítáme...

K "Bubákům pro všední den" jsem se vrátila ráda. Zvědavá, po těch letech. Pamatovala jsem si, že to bylo vtipné. Ale bylo tam zároveň cosi...
Povídky jsem si vybavila všechny (i když orientační obsah bych dala dohromady možná u Bílé paní, Kokeše a Plivníka). Co se v nich ovšem DÁLO, to je úplně jiná.
Užila jsem si to. Kontrasty, absurditu, ostrovtip. Nejen to "o čem", i to mistrovské a originální "jak". Hodně jsem se smála. Ale bylo tam ono už zmíněné "cosi", přes které se to veselí cedilo občas dost těžko...
Skvělé.

Lac
13.02.2021

Milé povídky.

4444913
18.08.2019

Pupence mám nejradši ale celá knížka je skvělá.Originální a příšerně vtipná.A zvláštní.Moc příjemné čtení.

anetinkalan
09.10.2018

Pěkné, krátké a opravdu k zamyšlení.

Rihatama
07.07.2020

Krásná lidová moudra. Michal podrobuje člověka konfrontaci s cizím, neznámým, nepochopitelným... tady zhola fantastickým. Ale vlastně je to totéž. Jde totiž o postoj a reakci člověka na jevy nezaškatulkované, neevidované, neznámé, a tudíž potenciálně nebezpečné. A nutno přiznat, že jej nechává propadnout na celé čáře. Ovšem doba komunistické parodie na život charakter člověka notně pokřivila. Neveselý obraz Čecha v totalitním područí komunistů. Příběhy skutečně úsměvné, laskavé, ale taky tak trochu smutné. Občas ale vážně povedená taškařice.

"Duchovní je člověk," pravila kočka, "který se živí tím, že se snaží jiné přesvědčit, aby uvěřili v něco, čemu sami od sebe uvěřit nemohou. Částí této víry je poskytování obživy duchovnímu."

1

Doporučujeme

Nové povídky
Nové povídky