Broučci

kniha od:


Koupit

Broučky, jediné umělecké literární dílo Jana Karafiáta (1846–1929), potkaly nejednoduché osudy. Roku 1876 anonymně vyšel skromný, neilustrovaný svazek – tehdy s názvem Broučci pro malé i velké děti – a zapadl vcelku bez povšimnutí. Až teprve po sedmnácti letech knížku objevil a zpopularizoval novinář Gustav Jaroš, který ji označil jako „snad nejkrásnější květ naší české literatury dětské“ a jejího autora nazval „českým Andersenem“. Poetická obraznost Broučků, citlivý přírodní lyrismus a ušlechtilý humanismus si dále uchovávají nepomíjející platnost. I jazykově, svým jadrným básnickým slohem šťastně spojujícím hovorovost lidové řeči s vytříbenými biblismy, je dílo Jana Karafiáta pozoruhodné. Čtenářsky i posluchačsky stále přitažlivé zůstávají postavičky malých hrdinů, broučků a berušek, které při všech svých světlých stránkách nejsou zbaveny pravdivých lidských vlastností. Spolehlivým průvodcem Broučků jsou ilustrace národního umělce Jiřího Trnky, které přes časový odstup od svého vzniku na počátku čtyřicátých let nic nepozbyly ze svého půvabu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/146601/broucci-oXH-146601.jpg 4.2800
Žánr
Literatura česká, Pro děti a mládež, Pohádky
Vydáno, SNDK - Státní nakladatelství dětské knihy
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (143)

Kniha Broučci

Přidat komentář
Y2T
05. února

(+ SPOILER) Na knihu mě upozornil skeč Josefa Spejbla a jeho syna Hurvínka "Ukolébavka" (Hurvínkovo trápení se školou), kde je kniha prezentována jako nervák a krvák. Bohužel jsem jim nevěřil a myslel jsem, že jen vytrhli pár vět z kontextu. Nebylo tomu tak. Pod líbivým hávem poetického jazyka a venkovské idyly, plného dětem blízkého opakování ustálených spojení se skrývá kniha, která trumfne snadno všechny vyvražďovací horory jako Pátek třináctého. V 11 kapitolách na Vás čeká rovných 20 mrtvol, většina dětských. Tuhle knihu nepřežije nikdo. Zemřou VŠICHNI!!!

Tento výplod bigotního faráře je opravdu podivný. A to i jako učební pomůcka, jako která měly příběhy původně sloužit.

Plně se ztotožňuji s níže uvedeným názorem, že nelze najít rozdíl, mezi neposlušnou smrtí koťátek a poslušnou smrtí broučků. Taktéž se mi nepovedlo rozšifrovat, jestli si broučci svou smrt něčím zasloužili (např. Janinka jim radila aby se starali jen sebe, a broučci pak darovali dřevo jiným broučkům - nedozvíme se, zda zmrzli proto, že darovali dřevo, ale nepředpokládám to).

Tím fatalismem, kdy jedinec nemá šanci cokoliv změnit (jako by snad možnost něco změnit nebyla také boží vůlí, ale protivením se jí) a absolutním důrazem na poslušnost, a odevzdání se boží vůli, která sama rozhoduje, kdy čí čas nadešel, je krvelačný Karafiát nesmírně podobný učení sekty Óm šinrikjó, jejíž vůdce zašel jen o kousíček dál, prohlásil se za inkarnaci božstva oprávněného rozhodovat o tom, kdy čí čas nadešel a vysvětlil svým poslušným ovečkám, že čas toho či onoho človíčka již nadešel a nelze ho nechat v tom hlubokém neštěstí, kdy by se svým životem protivil boží vůli a je třeba mu pomoci následovat cestu svého osudu. Ve víře vlažnější lidé tomu ale říkají vražda.

Podivné je i Karafiátovo názvosloví brouků, kdy sameček světlušky = "brouček", samička světlušky = "beruška", Slunéčko sedmitečné = "verunka".
Jinak je třeba říct, že kniha má i jiná značně pochybná místa, a to nejen z dnešního, ale i tehdejšího pohledu, a dokonce i z pohledu věřících. Pomineme-li biologický nesmysl s tím, že broučkovi doroste křidélko, je třeba se zamyslet nad tím, proč se nesměl Brouček zajímat o Verunku. Jistě, je to jiný živočišný druh, ale vůbec není jasné, stavěl-li karafiát takovýto vztah jako nežádoucí proto, že má reprezentovat jiný živočišný druh (tedy by šlo o zoofilii), nebo jinou rasu, národnost či kastu. Všichni broučci různých druhů totiž žijí spolu a baví se stejnou řečí. Proč tedy bránil broučkovi, ve štěstí a tvrdě ho postihl? Stejně tak je podivné, proč si Beruška musí vzít neposlušného broučka kterého nechce ona, ani její otec, když by se jí líbil brouček z roští. Chápu, že dříve nebylo vždy zvykem, aby ženy si namlouvaly muže, a ani dnes nikdo nechce zůstat na ocet, ale ani nepočkat, jestli se neobjeví někdo lepší a brát si hned prvního který projeví zájem, to by asi i dříve udělal málokdo. Dětem také dnes nejde pochopit, proč Verunek, který Broučkovi bez varování ošklivě ublíží na zdraví je podáván kladně, zatímco nic netušící oběť - brouček, záporně. Verunka nestihne žádný trest, jelikož má na Verunku patrně vlastnické právo, oběť jeho násilí se pak stydí říct, co se jí stalo. O podivném způsobu rozmnožování světlušek asi ani nemá smysl psát. A dost zvláštní je také důsledné rozlišování berušek panen a ostatních prostřednictvím jiné barvy chudobky. Zejména v kombinaci s tím podivným průběhem rození dětí to působí značně podivně.

Stejně tak jsem nepochopil, proč musí broučci svítit vždy na stejném místě a broučkova úvaha, že je jedno kde svítí je neposlušností.

Celkově vzato, jazyk a sloh jsou velmi pěkné, ale halí do sebe knihu nejen velmi konzervativní, ale až nábožensky fanatickou, kde z vůle boží se umírá jak na běžícím páse a děti se mají naučit, že je to tak správné a tak to má být. Chtít něco jiného by byla neposlušnost, a ta se trestá!

Zlatinka.Emilly
26. ledna

Čtení bylo trochu těžší, kvůli staročeštině a někdy jsem si opravdu "šlapala na jazyk". Malou čtení už obtěžovalo, protože se tam opakovaly řádky a výrazy stále dokola, takže poslední tři kapitoly jsem si dočetla už jen pro sebe, abych mohla knihu uplatnit do výzvy. Nemohu říct, že se mi líbila, nemohu ani říct, že ne. Asi tak jako každá kniha, něco poučného, něco zbytečného, ale čtenář musí mít v tomto případě na zřeteli, že se jedná o dílo starší než 100 let. Ale myslím si, že znovu číst knihu už nebudeme. Přesto dávám krásných pět hvězdiček, za to nabádání k poslušnosti, za krásně malované desky u knihy a za to, že se kniha dochovala, takže nějaké kouzlo v sobě mít musí.


Kontryhelka
26. ledna

Od dětství jsem měla vůči téhle knize i večerníčku děsnou averzi.

terinkha
04. ledna

V rámci přípravy na čtení prckovi jsme se vrhli na pohádky a teda Broučky si z televize asi špatně pamatuju...Celá ta kniha je vlastně strašně zvláštní (konec 19. století je celkem hmatatelný) - musíš být poslušný a svítit (i když se ho o to nikdo neprosí, takže vlastně dělá zbytečnou "práci")! A poslední kapitolu manžel odmítl číst nahlas, protože ano, je to příroda a holt to takhle chodí, ale některý pasáže byly vlastně dost hororový...
K Broučkům se asi jen tak nevrátíme, škoda.

Stanas513
02. ledna

Četla jsem hlavně kvůli Výzvě 2021, manžel mě odrazoval, že je to smutné, že tam umře Janinka. Ale tam nakonec umřou VŠICHNI! Nějak už jsem zapomněla, jak to vlastně bylo a i když je to pohádka, slzička mi ukápla...

Ana72154
19.12.2020

Jak já milovala Broučky jako večerníček, ale tahle kniha je pravý opak. Hlavně teda ten konec.

Hirosaki
13.12.2020

nedalo mi a přečetla jsem si úryvek Broučci a námluvy
https://literatura.sije.cz/broucci/namluvy-svatba.php
zaujalo mne toto, Janinka říká Broučkovi".. už budeš vždycky poslušný Jen si nedůvěřuj !"
knížka vychovává z lidí tupé stádo, dětem bych ji rozhodně nečetla

Jirinamac
27.11.2020

Tato knížka u nás nepatřila nikdy ke knížkám, která byla oblíbené čtení našich dětí. Máme hodně staré vydání a knížka je krásně zachovalá, protože za pomalu 100 let nebyla mockrát čtená. Je dost krutá a dětská přirozenost nemá ráda krutost. Ale večerníčky, které byly podle námětu knížky, tak byly pěkné a dětem se líbily.

1 ...