Bratr z ledu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Leitmotivem knihy je led ve všech podobách a asociacích – ledovce, mráz, zima, sníh, chlad, bělost – a současně funguje jako metafora mezilidských vztahů: těch blízkých mezi hrdinčinou matkou, bratrem autistou a jí samotnou, i těch vzdálených mezi jedinci žijícími v cizím, složitém, venkovním světě začátku jednadvacátého století. Propojení subjektivních pasáží s dokumentárními popisy polárních dějin upomíná kupř. na poetiku Julia Cortázara či Milana Kundery....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/379175/bratr-z-ledu-zzo-379175.jpg 3.528
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
Orig. název:

Germà de gel (2016)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Bratr z ledu

Přidat komentář
martinaandulka
08. srpnaodpad!

Knihou jsem se prokousávala do konce,takto formolované psaní je na mě složité a nedá mi to co od knihy mám ráda.Určitě se najdou čtenáři,kteří takové čtení ocení za mě,ale ne.

MichelleS
13. února

Originální forma bezesporu, ale uvnitř nic. Napadají mě slova jako "in" a "cool". Bratr z ledu je připomínka povinnosti. Zajímá ji, jestli by mu chyběla, ale jak je to naopak? Fňukání a nespokojenost. V jednu chvíli jsem si pomyslela něco o labilní puberťačce a v následující větě jsem se dočetla, že je jí přes třicet. Jedna hvězda za zajímavosti z polárních expedic, druhá za Island.

petrarka72
30. ledna

"... velké množství lidské špatnosti je nestravitelné pro přítomného červa, který si je vědom, že by saturoval obranu svého malého organismu schopného strávit pouze konflikty na lokální úrovni." Co? - "Jsem zombi Werther, potácející se mezi jedlemi poté, co se zamiloval a několikrát vystřelil." Cože? - "Island. Černá plíseň mezi kachlíky. Na lidské škále: hyperkrajina." Prosím? - Tak trochu "žena na pokraji nervového zhroucení" - ale obávám se, že tohle by ani Almodóvar nedal... Autoterapeutické psaní bez sebereflexe. Fňukání by mi nevadilo, kdyby se nestřídalo s pózou nepochopené intelektuálky a umělkyně. Autistický brácha vůbec není podstatný - je jen záminka. A to nejzajímavější jsou nakonec fakta o ledu a polárních výpravách... Na druhé straně - dočetla jsem do konce.

jiri77
30. ledna

Kniha mě bavila a líbilo se mi,jak autorka vše točí kolem ledu v různých podobách a převádí zamrzání i na mezilidské vztahy.Hlavně si každý asi vykoná tu pravou polární výpravu,sám v sobě samém. Moc mě zaujali i postřehy o dobývání pólů a různé poznatky o sněhových vločkách,ledovcích a polárním kruhu.

lentolog
21. ledna

Ťažko som sa adaptoval, ale miestami ma nadchlo.

Atuin
25.08.2018

Ve mě to nezanechalo vůbec nic. Vlastně bych mohla říct že mě to zanechalo chladnou, ale nechci knize ( je mi líto) moc nahrávat. Kniha ačkoliv se představuje jako netradiční román již v anotaci, románem vlastně vůbec není. A ne pro vsuvky z Wikipedie či podobné články. Ovšem proto že to působí jako deníkové zápisky v takové nic moc formě. Občas něco sice obsahově zaplane, myšlenka apod. ale ihned o tom člověk neví, jelikož to tak docela nedrží pohromadě. Text je možná dobře načrtnutý ale na kompaktní knihu příliš nespolehlivý. Navíc bráška byl i pro autorku asi příliš nezajímavý. Bohužel.
Nebo možná to právě takový dojem mělo zanechat, takové nespolehlivé tápání a ohledávání. Nevím. Kniha k přemýšlení...

pajaroh
11.08.2018

No, podle mě avízovaným leitmotivem knihy není led, ale kňourání. Nerada bych Bratrovi z ledu křivdila, ale při čtení mé počáteční nadšení postupně zamrzalo a nevím, zda si kniha zaslouží i ty 2*. Dokumentární kapitoly o sněhu a polárních výpravách jsou zajímavě VYPSANÉ z rozličných zdrojů (wikipedia) a popisují vcelku obecně známé věci o dobytí pólů. Sníh a led mě fascinuje ve všech podobách, ale v tomto případě to bylo jen opakování známého bez přidané osobitosti či poetiky.
Postiženého bratra autorka okrajově a neosobně zmíní (přirovnání "z ledu" je pěkné), ale z velké části se zabývá sama sebou, a to hodně na přeskáčku. Některé spojitosti s ledem jsem pochopila, jiné kapitoly šly naprosto mimo mě (Šatna R...?). Alicia Kopf se snaží o vysokou literaturu, ale vyprávění sklouzne k ublíženému: R. mě opustil, S. mi nedal lajk na facebooku, tatínek mi nedal peníze (30-leté ženské) a maminka mě nezavezla do Ikei (protože se musí starat o autistického bratra). A celá kniha končí cestopisem z Islandu - to je teď přeci v módě (autorka asi byla v jiném Reykjavíku, když "obešla celé město za 15 minut". Mně osobně trvalo přes 4 hodiny ho přejít napříč). Její "dobytí" Islandu v několika dnech alá turistické hop-on hop-off je vcelku smutné, zvláště když klade takový důraz na těžkost polárních výprav. Prostě mi nesedla osobnost autorky, která se v textu výrazně projevuje, a netuším, proč tuhle knihu vůbec napsala (vypsala)...