Brána osudu

Jste legenda, paní Agatho, ale i legendy by měly vědět, že v nejlepším se má přestat. Pokud tak neučiní, bohužel zůstanou tyto smutné připomínky, kdysi geniální, nyní postarší, nostalgické, neuspořádané, pravděpodobně již nemocné, křehké ženy.

K samotnému příběhu. Tommy a Pentlička si toto nezasloužili. Dialogy nijaké a o ničem, nepřišlo mi, že by docházelo skutečně k nějakému pátrání, ve skutečnosti jsem se divila, že se tolik stránek napíše a nic se v ději nestane. Velice se vracíme k minulým případům této dvojice. Škoda, že jsem ještě nečetla M či N, protože v této knize jsem se dočetla pointu....

A mě se to líbilo. Jsem už taky starší a potrhle nápady mě neopouští ..

Tak jsem se touhle knihou rozloučil s Tommym a Pentličkou, které jsem si fakt oblíbil. Akorát si myslím, že kniha není tak špatná, jak by mohlo naznačovat hodnocení tady. Jako jo, případ je možná tak na tři starsy, ale já ze sympatií a úcty k paní Christie a jejím hrdinům tu čtvrtou s klidným svědomím přidám!

Poslední kniha velmi plodné autorky je sotva průměrná. A kdyby jí nenapsala Agatha Christie, tak bych ji ani nedočetl.
Ale jelikož ji napsala v úctyhodném věku 83 let,tak si zaslouží uznání. Hannibale trhej ! 50%.

Podle mého názoru si kniha zase až tak slabé hodnocení nezaslouží. Četla jsem její německé vydání a povětšinou jsem se u ní dost dobře bavila. Jedná se nejen o závěrečný případ Tommyho a Pentličky, které mám opravdu moc ráda, ale zároveň i o úplně poslední autorčinu knihu. Mimo to musíme zohlednit, že ji psala ve vysokém věku více než osmdesáti let! Případ je sice tak trochu rozvláčný a k vraždě dojde až docela pozdě, ale to mi zase až tak nevadilo. Kromě toho jsou Tommy a Pentlička již v důchodu a právě se - i se svým psem Hannibalem ;-) - přestěhovali do domu na venkově. A že na sebe tajemství, které odhalí Pentlička při čtení jedné knihy Roberta Louise Stevensona, a s ním spojené vyšetřování nenechají dlouho čekat, je (snad) jasné už od začátku ;-). I když celá řada skutečností zůstává dost dlouho poměrně nejasná a k odhalení dojde až na několika posledních stránkách...
Knihu své nejoblíbenější autorky hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami, kdybych totiž dala méně, bylo by to nespravedlivé, protože je i navzdory všem možným výtkám čtivá a tak krásně starosvětsky napsaná jako obvykle...

Všechno už je zde napsáno. Co mne zaujalo snad nejvíc, byl láskyplný popis myšlení pejska.
Uspokojivé.

Víc jak polovinu knihu jsem se přemáhala, abych ji vůbec dočetla a bohužel nestálo to za to. Kniha nemá náboj, napětí ani pořádnou zápletku a i rozluštění je takové nějaké nedokončené. Neustále opakování frází, kdy někdo něco od někoho slyšel je úmorné. Ačkoli mám ACh ráda, tuhle knihu si už nikdy znovu nepřečtu.

První setkání s touto ústřední dvojicí bylo vlastně zklamáním, omluvou je však to, že se jedná o poslední román autorky, na což je upozorněno i v samotném českém překladu knihy. Děj vlastně moc neubíhá, nic zvláštního se v něm neděje, dialogy jsou místy nesrozumitelné a těžko se čtou, kriminální zápletka jako kdyby byla upozaděná.

Bohužel pro mě jedna z průměrnějších autorčiných knih. Nepřišlo mi to až tak geniální jako ostatní autorčiny knihy, ale i přes to je to velice dobrá detektivka, u které si určitě budete namáhat mozek a budete zvědaví, kdo za vším stojí.

Poslední kniha slavné autorky a zároveň poslední příběh o Pentličce. Moc se detektivka nepovedla, spíše než příběh samotný mi připadá, že autorka knížku pojala jako ukázku problémů pokročilého věku, jemuž jsou Tommy, Pentlička a i Agatha vystaveni. Proto celý děj mi připadá nějaký "vyumělkovaný" pro starší generaci a moc se to nepovedlo. Ale já bych takovou knihu nikdy nenapsal a tak nekritizuji a vzpomínám na jiné knihy paní Christií.

Podle poznámky uvedené v závěru knihy, tato kniha (vydaná v roce 1973) byla autorčinou poslední knihou, kterou napsala před svou smrtí. Bohužel na jejím obsahu je velmi vidět, že děj nemá obvyklý náboj jako např. knihy s nejznámějšími postavami této autorky, a to Herculem Poirotem nebo Jane Marplovou, a proto jí i hodně ubírají na čtivosti.

Brána osudu pro mě byla zatím nejslabší krimi od jinak úžasné autorky.

Bál jsem se dané dvojice, protože většinou se jedná o špionáž, zde sice byla také, ale byla zde i vražda, takže ok

Ne vše se povede, ale u této autorky se to vzhledem k ostatní její tvorbě dá lehce skousnout a přečíst.

I mistr tesař se jednou utne. V případě Agathy Christie to bylo asi tady. Měla na to nárok, psát to mně teď tak jako jí v takhle pozdním věku, tak si pískám :-) Ale děkuju Čtenářské výzvě roku 2018 za téma poslední knihy autora, díky kterému jsem si tuto knížku přečetla, protože jinak bych se (po přečtení níže uvedených odrazujících komentů) asi k jejímu přečtení neodhodlala. A to by mě mrzelo, protože Agathu chci přečíst celou!

Nedoporučovala bych číst tuto knihu jako první od Agathy, udělali byste si možná špatný obrázek. Tohle je něco jako návštěva u staré tetičky, kterou milujete a odpustíte jí tedy, že je občas popletená, občas se opakuje, občas jí není moc rozumět. Vy jí ale všechno tohle odpustíte, protože jí máte rádi, protože stále ještě je zábavná a protože je zajímavé vidět Pentličku jako starou paní .

Poprvé se mi nepodařilo se začíst... je z toho opravdu cítit Agathina nostalgie - časté vzpomínání na bývalé případy (hlavně jeden) Tommyho a Pentličky. Připadá mi ta kniha opravdu taková jako rozlučková... převládá ohlédnutí za životem nad napínavostí příběhu.

To nejslabší co jsem od Agathy četl. Místo napínavé detektivky jsem dostal spíše vyprávění babičky, která s nostalgií vzpomíná na své mládí. Ale rozhodně nad touto autorkou nelámu hůl, protože vím, že tuto knihu napsala ve svých 83 letech, takže se i ta trocha nostalgie dá přetrpět.

Precteno v ramci ctenarske vyzvy. Docela by mne zajimalo, jestli to zamyslela Agatha Ch jeste dal upravovat. Oproti jinym jejim dilum (ktere mam opravdu rad) mi tato knizka prijde, ze by si urcite zaslouzila dalsi zasahy, je v tom docela dost opakujicich se myslenek, dej se vlece a pritom ten zaver je velice uspechany.
Postava Pentlicky ani Tommyho mi k srdci neprirostla v zadnem z jejich romanu, ale tady mi byli nejak super nesympaticti. Honem si spravit chut nejakym Poirotem.