Město schodů

27.04.2023

Jedná se o moji první knihu Roberta Bennetta, kterou jsem četl na doporučení kamaráda. Autor v knize vytvořil velmi zajímavý svět, který se mi moc líbil a chtěl bych jej vidět na vlastní oči. Měl jsem ale trochu problém se celou první polovinu knihy v příběhu zorientovat. Nevím, čím to je, ale nebyl jsem schopný si zapamatovat jména postav a názvy měst, míst,... Kvůli tomu pro mě bylo čtení trochu složitější. Od druhé poloviny, kdy už začal být děj poněkud akčnější, jsem začínal mít docela dobrý přehled, a poslední třetina, když to nabralo skutečně vysoké obrátky jsem knihu doslova hltal a nemohl ji odložit! Určitě si chci půjčit i pokračování, která jsou údajně lepší než první kniha - velmi mě zajímá, jak bude pokračovat osud Shary a Sigruda.

15.02.2023

Tahle kniha je něčím výjimečná.
Propracovaností světa a jeho popisem, postavami, tempem i dobrodružností mi připromíná fantasy/sci-fi knihy pro děti - třeba knihy Kaie Meyera. Během čtení jsem měla pocit, jako bych se přenesla v čase a prožívala úplně stejné pocity. Jako by autor vzal Meyerovi 13-leté hrdiny, nechal je zestárnout tak o 20 let, lehce jejich věku přizpůsobil zápletku a Město schodů bylo na světě. Navíc bylo úsměvné, že se autor často snažil o různé umělecké popisy, ačkoli se to moc nehodilo. A celkově nejde o žádné veledílo. Ale díky určitě nostalgii mě celý příběh opravdu bavil.

05.01.2023

Fantasy detektivka s trochou sci-fi a steampunku.
Hezký výčet žánrů, který bohužel lehce kazí ne moc zábavný děj, hlavně předvídatelný, a ne moc oblíbitelná hlavní protagonistka, daleko víc jsem si oblíbil ostatní postavy, které by za mě zasloužily víc prostoru, i když podle anotací ho dostanou v dalších dílech, ke kterým se možná někdy třeba taky dostanu, ale prozatím sérii Božských měst odkládám stranou

03.01.2023

Hodně složitý děj, ale velmi dobře popsaný, takže se v něm neztrácíte. Líbilo se mi to - poslouchala jsem jako audioknihu s Jitkou Ježkovou (která byla jako vždy výborná).

24.12.2022

Knihu jsem přečetla, ale bohužel nemůžu říci, že by se mi nějak speciálně líbila. Bylo to celkem předvídatelné a tak trochu "pitomé". Kdyby to byl film, tak by to byla kategorie "B".
Přečetla jsem, ale za mě to není ani na 3*...

15.12.2022

Jak ohodnotit tuto knihu, jsem si lámal od prvních minut, desítek minut. Volba, poslouchat jako audioknihu se nakonec ukázala jako víc než dobrý nápad. Skvělá Jitka Ježková to zachránila, protože bych to jinak, v textové formě, asi nedočetl.
I když ta poslední, řekněme polovina, celé dílo zachránila, v těch prvních částech to pro mě byla (promiňte) nuda. A právě ta poslední polovina vše uvedla na správné místo, nakonec se vše „zaklaplo“ jak má a čtenář (mého typu) pochopí… :D
Jako celek hodnotím vcelku pozitivně – uvěřitelný svět, charaktery postav, samotný děj.
Věřím, že si určitě v budoucnu přečtu/nebo spíše poslechnu pokračování.

07.12.2022

Musím říct, že první díl série Města schodů mě navnadil na pokračování. Knížka je čtivá, příběh originální. Líbí se mi, že autor do fantasy přidal i prvky detektivky, čímž děj trochu okořenil.
Je poznat, že se jedná o první díl série, takže se seznamuje se světem, jeho politikou a mytologií. Občas bylo trošku náročnější se ve všem vyznat, ale nakonec vše dávalo smysl.
Shara nebyla špatná hlavní hrdinka, ale já si přece jen trochu více oblíbila Sigruda, takže doufám, že v dalších dílech dostane více prostoru.

13.11.2022

Hodně povedený a originální mix žánrů.Styl autorova psaní je neskutečně čtivý, odsypá to a má to zajímavý nápad! Pro mě velké překvapení!

17.10.2022

Výborně vykreslené postavy a prostředí i celý svět. Zajímavý příběh. Co mě úplně nebavilo byla začátek a i mě trvalo chvíli, než jsem se začetla. Pak to ale nabralo spád a užila jsme si to. Jsou lepší fantasy díla, tohle si trošku hraje s dystopickými motivy a v tom je to originální. Se zájmem jsem díky tomu sáhla po druhém dílu.

01.10.2022

Místy vás umí Město schodů chytnout za hlavu a přidusit vás ke stránkám na desítky minut, jindy vlažně pluje 30 stran a používá možná až příliš jednoduché situace a jazyk. Poetika místa s logikou světa ale fungují a urbanisticky dílo vykresluje Bulikov s lehkostí. Pokud se čtenář nenechá odradit první polovinou knihy, což se snadno může stát, nebude litovat. Rozhodně zajímavé uchopení fantasy žánru, neotřelý svět i solidně vykreslené postavy, jejichž činy, motivace a cíle se však dají velmi snadno předpovědět.

30.09.2022

Pomalý rozjezd, ale stojí to za to! Originální, zajímavě psané. A hlavně to není zdaleka tolik detektivka, jak by to mohlo podle některých komentářů vypadat. Super.

09.08.2022

Po dlouhé době co jsem přečetl knihu ve velmi krátké čase. Přiběh dobrý i když jsem měl místy pocit, že námět si autor vypůjčil z již existujích příběhů, na druhou stranu co dnes není inspirováno něčím co již bylo jednou napsáno.

01.08.2022

Kniha se mi líbila, ale měla jsem trochu zmatek v pojmech, myslím, že by se hodilo něco jako "slovníček". Taky bych řekla, že překlad "zázrak" nebyl úplně nejlepší, sama bych použila spíše "kouzlo".

30.07.2022

Znám knihy, kde mě příběh polapil hned od začátku, což se tady úplně nestalo, přesto je to ale zajímavá fantasy, která začíná jako úplně jiný žánr …a sice jako hodně rozvláčná detektivka se spoustou politiky.
Autor nabízí originální prostředí se skvělou atmosférou, promyšlenou mytologií, zajímavými postavami a vtipnými dialogy, ale určitě bych mu vyčetla, že je zpočátku těžké se zorientovat “kdo je kdo” (pletli se mi Kontinentálové a Saypuřané, stejně tak i všech sedm božstev). Zhruba od druhé třetiny knihy ale všechno zapadlo na své místo a začala to být velmi dobrá urban fantasy s prvky steampunku, svět, kde se technický věk mísí s kouzly.
Kombinací moderního a magického se autorovi podařilo vykreslit natolik kouzelné město, že nebýt jeho zoufalého jména Bulikov, bylo by zcela dokonalé. I název Město schodů evokoval trochu jinou představu než jsem nakonec dostala - o schodech tu bylo jen pár poznámek. To jsou ale jen drobné vady na kráse.
 V závěru už kniha eskalovala a skvělé postavy a původně prostá zápletka se vyvinuly do nebývalých rozměrů.
Zapomeňte na young adult fantasy, toto je velmi originální příběh, který nabízí málo klišé a otevírá mnoho až filozofických otázek. 


17.07.2022

(SPOILER) Tuto knížku jsem si přečetla na doporučení. Zezačátku to vypadalo, že to nejspíš nebude můj šálek kávy, zhruba první třetina knihy se mi četla špatně, nedokázala jsem se do děje pořádně dostat. Jenže pak události začaly nabírat spád a najednou jsem byla na straně 400 a nechápala, kam zmizelo několik hodin mého dne. Děj mě zkrátka pohltil a od knihy už se nedalo odtrhnout.

Začnu postavami. Na začátek musím říct, že jsem opravdu ráda, že dospělí lidé se tady fakt chovají jako dospělí lidé a ne jako by jim bylo třeba sedmnáct.

Na Sharu jsem měla nejprve smíšený názor. Přišlo mi, že je příliš sebevědomá a trochu zbrklá a nelíbilo se mi, jak bylo pořád opakováno, že je nejlepší agentka, na škole byla premiantka, všechny drtila v Batlanu… Zkrátka mi to přišlo trochu přehnané (i když musím přiznat, že nakonec se ukázalo, že má na kontě taky pár slušných průšvihů). Na druhou stranu, jakmile se pořádně začala projevovat její povaha, začala mi být hned sympatičtější. V první řadě bylo osvěžující zase číst knížku, kde postavy mají mozek, dokážou logicky uvažovat a dávat si věci do souvislostí. Bavilo mě společně s ní přemýšlet, jak se věci vlastně mají, kdo za čím stojí, a zatímco některé věci nebyly tak těžké uhodnout, jiné mě opravdu překvapily. Shara je hlavní protagonistkou, ale rozhodně nemá jen kladné vlastnosti. Aby dosáhla svého, neváhá sáhnout po poněkud diskutabilních a ne tak docela legálních metodách, jakou je třeba zdrogování vězně při výslechu. Má svoje cíle, má svoje hodnoty a hlavně u ní proběhne nějaký vývoj, čehož si cením. Patří zkrátka mezi takové ty šedé postavy, které mám ráda.

Sigrud. I u něj se mi zdály jeho schopnosti trochu přehnané. Nebylo, s čím by si neporadil, koho by nedokázal zabít, žádná mise pro něj nebyla nesplnitelná, většinou ani příliš obtížná. Sice to vzhledem k jeho minulosti, která je dost důležitá, dává smysl, ale i tak mi to místy přišlo trochu moc. Přesto jsem si ho ale oblíbila. Zkusím vysvětlit proč. Sigrud je takřka dokonalý zabiják. A já už jsem se setkala s několika knihami, v nichž byly postavy, které byly dokonalými bojovníky, snad nikdo je nedokázal porazit, jenže jsem absolutně nechápala, jak si je někdo mohl zamilovat. Byli to prostě borci, kteří by přesekli v pase jedním máchnutím meče několik mužů, v souboji na všechny možné způsoby byli neporazitelní. Jenže rozdíl byl v tom, že podstatná část takových postav se buď v ubližování ostatním vyžívala a chovala se krutě, nebo měla přinejmenším s ostatními postavami fakt toxický vztah. Lidi je milovali a já to doteď nechápu. Sigrud takový není. Nechová se k ostatním jako debil, není to rádoby kladná postava, která s potěšením ublíží každému, kdo mu k tomu pomalu ani nedá důvod. Ne. Je to muž, který, i přes to, že si prošel peklem, je pořád skvělým parťákem a dobrým přítelem, který nestojí o to, aby zbytečně umírali nevinní lidé. A když už třeba během nějakého jeho záchvatu zuřivosti někdo nevinný umře, Sigrud z toho opravdu nemá dobrý pocit, naopak. Jen je zkrátka vážně dobrý ve své práci.

Mulagheshovou jsem měla ráda už od začátku. Líbí se mi, jak je rázná a s ničím se nemaže, všechno bere s cynickým nadhledem, jak dokáže jednat i v krizových situacích a zůstává silná, i když je jasné, že to, čím si prošla, se neobejde bez následků (ale to už zabíhám do druhého dílu).

I Vohannese jsem si oblíbila, možná právě proto, že také on byl rozporuplnou postavou – Kontinentál (jo, ještě jsem se nedostala přes to, že jeden z kontinentů se doslova jmenuje Kontinent, ale to už je spíš detail :D), co studoval v Saypuru. Chce pro Kontinent to nejlepší a dosáhnout toho chce tím, že bude Saypuřanům, kteří jsou stále považováni za nepřátele, dodávat ledek k výrobě střelného prachu, protože na tom vývozu Kontinent může sakra vydělat. Zkrátka chce podobně jako Shara to, co považuje za správné, ale dosahuje toho pro ostatní pochybnými způsoby. Jo a musím vyzdvihnout scénu, kde vlastní Božstvo poslal do prdele. To byl skvělý moment a upřímně, Kolkanovi to patřilo.
Když už jsem u těch bohů, líbí se mi, jak byl ten systém zpracovaný, konkrétně tedy to, že Božstva naslouchala svým lidem a plnila to, co si přáli, že lidé skrz ně neslyšeli jejich příkazy, ale své vlastní.

Poslední věc, co mi tady úplně nesedla, bylo to množství „zázračných“ původů. Pokud tohle vidí někdo, kdo Město schodů ještě nečetl, navzdory tomu označení, že budu psát spoilery, tak vás varuju, protože tenhle spoiler tam pak vysvětluje celkem důležité věci. Shara je potomek Kaje, slavného zabijáka bohů. Pak se ukáže, že má božskou krev v rodině, je v podstatě příbuzná Olvos a Džukova. Její teta je Požehnaná. Sigurd je následník dreylského trůnu. Jsem upřímně ráda, že se neukázalo, že Mulagheshová je třeba sestřenice Votrova nebo tak něco, to už bych nedávala.

Co se týče samotného města, myslím, že mohl být víc využitý ten potenciál schodů, ale celkově se mi nápad se šumem v realitě líbil.

No a poslední, co musím vyzdvihnout, je jednak celková provázanost příběhu a všech událostí, které do sebe skvěle zapadají, a jednak zkrátka popis scén. Když pominu ten začátek, kdy jsem se nemohla začíst, ostatní scény byly vážně dobře napsány. Jak jsem řekla, patří sem třeba část, kde Vohannes ze sebe konečně všechno dostane a prostě pošle Kolkana do řitě, ale v paměti mi utkvěla dokonale znepokojivá pasáž s mhvostem, a třeba i samotná bitva v Bulikově a smrt obou Božstev (A upřímně, chudák Džukov. Já tak dlouho doufala, že přežil, a když zjistím, že ano, tak umře:D.)

Abych to shrnula, ve Městě schodů se sice našly prvky, které mi úplně neseděly, ale celkově se jedná o kvalitní knihu, kde najdete skvělý humor, originální prvky a postavy, co se nechovají jako idioti, kterým byste chtěli vrazit facku na každé druhé stránce. Už jsem se letmo koukala i na další díly a pevně věřím, že budou přinejmenším stejně dobré jako tento.

20.06.2022

Výborná originálna mestská fantasy, v ktorej sa dlho pátra po hrozbe, než sa ukáže. Postavy sú výborné. Hlavne Shara, Mulagheshová a Sigrud. Prvé dve sú zo začiatku nenápadné, no postupom času sa z nich stanú veľké postavy, ktoré si zamilujete. Sigruda som si obľúbil už na začiatku - bol to typický mlčanlivý zabiják a najviac mi sedel. Určite najviac sedel aj autorovi. Prvá polovica je pomalá, detektívna, nič moc sa toho nedeje, pretože autor hlavne vysvetľuje svet ako funguje a jeho históriu, no keď sa niečo začne diať, tak vo veľkom a epickom štýle. Autor to v závere rozbalil ako málokto. Za mňa ale najslabší diel série - druhý je lepší a tretí oba dva prevalcoval ešte o jednu triedu, takže ak sa vám páčil prvý diel, s ostatnými nebudete sklamaný.

05.05.2022

První kapitola mě vážně nebavila - dokonce jsem to málem zabalila.. druhá kapitola rozsvítila varovné světýlko, že by možná byla chyba to vzdát a u třetí už jsem věděla, že nebudu mít klid, dokud to nedočtu.. Nakonec mě kniha strhla.. Možná mohla o fous líp využít myšlenku schodišť, když už se tak i jmenuje, ale jinak příběhu nelze nic vytknout.. je to takové trochu "jiné" fantasy a originalitu mu nelze upřít. Zajímavý a netypický je i autorův styl psaní - to mi možná nesedělo u té první kapitoly, než jsem si zvykla..

19.01.2022

Rána z nebe. Město schodů je pro mě jednou z nejoriginálnějších knih, kterou jsem za poslední dobu přečetl. Jestli ne stylem, tak určitě světem a postavami, které nám autor představuje. Možná je to tím, že jsem odkojen veskrze euroamerickou literaturou a tolkienovsko-howardovským fantasy, zatímco tady se inspirace očividně čerpá z Indie a okolí. Každopádně objevovat město mrtvých bohů a svět jejich zázraků byla čirá rozkoš. Hlavní postavy také nejsou ze šablony klasických hrdinů a člověk chvíli pátrá, co si o nich má myslet. Oproti tomu příběhová linka po čase začne krystalizovat do veskrze klasického pátrání a zastavování zloducha, ale rozhodně ubíhá svižně a zajímavě až do konce. Velké doporučení.

13.01.2022

Byť bych mohla chválit jak prostředí, tak budování světa jako takové a vlastně i postavy, nedá mi to a raději bych se tady na tom omezeném prostoru věnovala tématům, která autor v knize otevřel. Prostřednictvím údajné diplomantky, ale vlastně spíš špionky, která je vyslána z původně zotročeného (nyní velmi mocného) Saypuru na prakticky okupovaný Kontinent, Bennett předestírá následky nadvlády jednoho národa nad druhým. Osobně mě moc potěšily paralely mezi zobrazováním (již neexistující) nadvlády náboženství, kdy Kontinent nacházející se v přízni bohů utlačoval Saypur a současným útlakem Kontinentu prostřednictvím technologického pokroku a cenzury vzdělávání. Autor nechává čtenáře samotného dojít k závěru, že je vlastně jedno, jakých prostředků se k udržení a výkonu svrchované moci nad jiným národem použije, i ty nejvíce civilizované nástroje podlehnou individuální ctižádosti.
Jinými slovy: všechno to nakonec vždycky skončí jedním velkým průserem.
Zde je průserem, respektive spíš jen špičkou ledovce smrt Saypurského občana, kterou má ona agentka rozluštit, vzápětí ale naráží na mnohem komplexnější otázky odboje proti okupaci, známky přítomnosti bohů, kteří mají být dávno mrtví a v neposlední řadě tajnosti mezi nejvyššími představiteli samotné kontinentální vlády. Jak jinak, žejo.
Ačkoli mi závěr s nástupem úhlavního nepřítele tak nějak „odnikud“ přišel krajně neuspokojivý, pořád jsem ráda, že jsem si Město přečetla – myslím, že co do témat předává hodně a o kvalitně napsané postavy také není nouze. Sigrud je láska!