Božská komedie
Dante Alighieri
Vrcholné Dantovo dílo, v němž hlavní postava prochází postupně Peklem, Očistcem, provázený Vergilliem, i Rájem, kde je mu průvodkyní jeho zesnulá drahá Beatrice, aby se nakonec navrátil na zemi. Epos se skládá celkem ze stovky zpěvů, první zpěv Pekla je úvodem k celému eposu, dále pak obsahuje každá část třicet tři zpěvů. Celkem má Komedie 14 233 veršů. Zpěvy jsou napsány tercinami, tj. trojveršovými strofami: tercína je druh strofy (neboli sloky) sestávající ze tří deseti-, v případě tzv. ženského zakončení jedenáctislabičných veršů, pocházející z Itálie (poprvé se objevuje právě v Komedii) s důmyslným rýmovým schématem aba-bcb-cdc-ded. Triadická struktura umožňuje výstavbu děje ve schématu teze - antiteze - synteze. Je možné, že trojveršové schéma vzniklo po vzoru Nejsvětější trojice. Po Dantově vzoru jí začali užívat i Petrarca a Boccaccio. Navazuje na provensálský sirventés.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1952 , VyšehradOriginální název:
La Divina Commedia , 1321
více info...
Přidat komentář
Když se komentář psát odhodlávám,
je toho tolik co napsat bych chtěl,
jestli hoden jsem, vzdoruji svým obavám,
poprvé jsem četl něco z Danteho básnických děl.
Jak se říká, pane jo! Jsem hrozně rád, že jsem na střední kašlal na povinnou literaturu (pani profesorka Křížová promine) a že jsem o tohle dílo ani nezavadil. Vzít to do ruky jako pubescentní trouba, odložil bych to po dvou stránkách a už bych se k tomu nikdy nevrátil.
První dvě strany byly peklo, a to v něm Dante ještě ani nebyl. Vůbec jsem nevěděl co s tím. Přirovnal bych to k tomu, když si v restauraci objednám jídlo a očekávaje RARE STEAK mi přinesou tofu. Protože jsem měl hlad, tak jsem se v tom tou pomyslnou vidličkou šťoural a říkal jsem si, no tak tohle jestli sním, tak to bude zázrak. Jen jsem četl slova a nic za tím pořádně neviděl. Pak jsem změnil styl čtení – v hlavě jsem si frázoval verše a ejhle. Ono to má opravdu DĚJ! No a pak už mě to až do konce nepustilo. Četl jsem to hlavně kvůli popisu pekla, na které jsem se nejvíc těšil (vypadá jinak než v novém DOOMovi) a nezklamalo. V nekonečných mukách kající se hříšníci – no říkal jsem si, nemusel bych tam skončit, ale před spaním se kvůli tomu modlit nezačnu. Očistec a nebe taky dobrý. Nejsem si jistý, že jsem pochopil konec, takže jsem se klukama Dantem a Vergilliem neviděli naposled. Napsal bych toho mnohem víc, ale protože sám nemám rád dlouhé komentáře, tak už to ukončím.
Poezii určitě hned číst nezačnu, ale jsem rád za to, že první taková kniha byla právě Božská komedie. Teď to chce ale něco trochu lehčího.
Tato kniha, přinejmenším její poslední třetina, je komedií a to božskou :-)
Nestačí jen verše přečíst, ale popisované děje si představit.
I tu vidíte, jak všichni účastníci křížových výprav v plné zbroji tančí ve formaci kříže a v dalším stupni nebe zas teologové vedou náboženské disputace, předčítajíce ze svých traktátů a tančí přitom ve formaci hvězdy.
Představte si to doopravdy třeba zfilmované a budete brečet smíchy. To je skutečně Božská komedie.
Přestože jsem poezii často psal, nikdy jsem ji nečetl. A vím proč. Jenomže v případě Danteho Božské komedie jsem musel učinit výjimku. Vrchlického překlad je navíc uměleckým dílem sám o sobě. Zároveň však tahle epická záležitost touhle krásnou češtinou i obsahem u mě naráží svou složitostí - jednak pro zpěvnost a druhak pro mou neznalost Bible a Řecka s Římem; tudíž mnoho narážek, kontextů a postav bylo pro mě velkou neznámou. Po běhu na dlouhou trať na Očistec s Rájem rychle (a rád) zapomenu, avšak Danteho Peklo je skutečně úžasnou kresbou, kterou si znovu rád projdu
Také jsem měla překlad od Mikeše, komentovaný výběr a za mě super. Byť se s Dantem asi neshodnu na stupnici hříchů :-) Nicméně Peklo bylo vykresleno naprosto geniálně, až mě z něj mrazilo.
Číst tuto knihu bylo neuvěřitelným zážitkem. Měla jsem překlad od Mikeše a zdálo se mi to hodně srozumitelné. Dost mi pomohly i úvody na začátku. V té knize je věda, filozofie, náboženství, politika, symbolika. Tato kniha by se neměla číst, ale studovat. Rozhodně bych ji nevnucovala středoškolákům jako povinnou četbu. Do této knihy člověk musí dozrát a chtít si ji přečíst. Pak ji lze přečíst jedním dechem. Do Ráje jsem se zprvu nemohla začíst, ale pak musím říct, že to bylo vskutku vyvrcholení celé knihy. Když jsem četla Peklo, tak obrazy, které mi vyvstávaly, byly velmi ostré, měly jasné kontury. Byly děsivé a ponuré. Ráj naproti tomu byl takový mlhavý, prozářený nejasným světlem a plný blaženosti. Jen si člověk na konci připadá jako nehodný.
Úžasná kniha, úžasné Botticelliho obrazy...ale není to jednoduché čtení a není pro každého...
Knihu jsem četla jen kvůli povinné četbě a nijak nadšená jsem z ní nebyla. Chápu, že jde o klasické dílo, ale mě absolutně ničím neoslovilo. Při čtení jsem se nudila, špatně se mi četlo a žádný hlubší význam jsem nenacházela. Za mě asi nejhorší povinná, etba vůbec.
Epické! Dílo hodné svého názvu. Asi jako každý druhý, jsem k ní přišla v době gymnaziálních studií; my jsme ji však v povinné četbě neměli. Jinak nevýrazná češtinářka zřejmě moudře usoudila (škoda že jen jednou za celé 4 roky...), že by byla škoda, kdybychom si ji nepřečetli jen proto, že bychom museli. Jak zde píšou jiní, je to četba namáhavá, ale to jak na čtenáře po celou dobu působí, je zkrátka něco nezapomenutelného.
Pro knihu jako je tahle musí člověk 'uzrát'. Obrovské rozsáhlé epické dílo si žádá vaší veškerou pozornost, jednodušše se v něm ztratíte. Já si tuhle knížku vybrala z povinné četby jako 17-ti letá (rozlítaná) studentka. Zhltla jsem jí v časovém presu a bohužel, také jsem hodně přeskakovala a nakonec jsem z ní nic neměla. Její velikost (a to doslova) mě až děsila.
Povazuji tuto knihu, v podani pana Bablera, za jednu z nejvetsich perel klasicke i soucasne literatury a neprestava me jimat uzas nad popisem a pruchodem pekla - ocistce i raje. Behem studii mi byla Bibli inspirace pro moderni umeni a dodnes je neprekonatelnym elixirem tehoz poznani.
Četla jsem překlad od Vrchlického, jako jednu z maturitních otázek. Velmi namáhavé čtivo pro vystresovaného studenta, ale po čase jsem se k tomu vrátila a nechala jsem se unášet spletitými a složitými verši. Je to nádherné dílo...
"Jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli."
Vladimír Mikeš o Komedii hovoří jako o nejmodernější, nejsoučasnější básni, jaká byla kdy napsána. Komedie je jeden obrovský jinotaj. Nic není jak se zdá, vše má svůj význam. Dante nás četbou nutí k důkladnějšímu studovaní poměrů ve Florencii. Bez toho není možné pochopit ty zástupy lidí defilující Peklem. Nutí nás probírat se jeho současníky, mýty, filosofií, teologií, politikou, literaturou a samozřejmě láskou.
První četba je takové demo, ukázka, seznámení. Není možné u něj zůstat a být spokojen. Není možné být tímto až nadpozemským dílem po jedné četbě zcela naplněn.
Četl jsem Bablerův překlad knihy s kresbami Botticelliho, který má naprosto masivní poznámkový aparát. V novém vydání byly poznámky trochu pokráceny, což zamrzí.
Čtěte Danta. Čtěte Komedii, později označenou za Božskou. Projít téměř 15 000 veršů je svým způsobem na počátku Peklo, po trochu zvyku Očistec a ke konci, kdy už Vás Beatrice táhne sférami vzhůru, se promění v Ráj.
A pokud chcete do Ráje musíte projít Peklem, o tom žádná.
Mistrovské dílo, které dnešní čtenář na poprvé jen těžko plnohodnotně ocení. Podobně, jako tomu je u Bible, i tady s každým přečtením stoupá poznání. Po prvním pročtení oceňuji propracovanost pekla, očistce a ráje, historické poznatky a kompozici (pozn. bohužel nejsem zdatný italského jazyka a proto mohu ohodnotit ''pouze'' překlad pana Mikeše).
Danteho Božská komedie není kniha, kterou si prostě "přečtete", s tímto dílkem musíte pracovat, mazlit se, vnořit se a doufat, že z něj vstřebáte maximum toho, co půjde. K dílu se můžete (musíte) stále vracet a laskat se s každým veršem, znovu a znovu a každé další čtení přináší nové prozření, pochopení a radost z vlastního uspokojení.
Božská komedie je pro mne jako Bible, ke které se vracím, s láskou procházím oblíbené pasáže a studuji ty ostatní. A oblíbené verše? Ne, ne, nikoli, ty jsou jen moje! Najděte si vlastní! :-)
Tuto knihu jsem necetl, ale poslechl jsem si ji v mluvenem slove a bylo to velice pusobive.
Knížka , kterou nepřečtete jen tak .
Předtím jsem četla "Inferno" od Dana Browna, které je jakoby zasvěcené právě Dantemu. Proto jsem se dostala k této knize.
Božská komedie se mi líbila. Jistě né všechny verše pochopíte, a některé si musíte přečíst víckrát ale stojí to za to
Ačkoli jsem všechny zpěvy úplně nepochopil, plně jsem si vychutnával cestu přes Peklo k Ráji. K Beatrici. Beatrice není člověkem. Je to symbol nebe, kam se všichni chtějí dostat, parafráze Věčné lásky. Užíval jsem si cestu mezi verši v Pekle. V paměti už mi navždy zůstane nápis nad branou Pekla. ZANECHTE VŠÍ NADĚJE, KDO VSTUPUJETE.
Velmi těžké na čtení. Něco se mi líbilo, něco mě nudilo, v něčem jsem se ztrácel ale celkový dojem docela příjemný.
'Bablerův básnický překlad (1965) Dantovy Božské komedie s komentáři zajisté není četbou do vlaku, ale bylo by škoda, kdyby byla jen pouhou atrapou v knihovně. Toho, kdo se dokáže včíst do jejich tercín, čeká odměna: setkání s velikým básníkem, tj. s člověkem, kterému byla dána moc otvírat svět i duši a jehož dílo "svítí jako ohnivý sloup nikoli za námi, nýbrž před námi". '
Peklo, zpěv III.:
"Mnou prochází se k sídlu vyhoštěnců,
mnou prochází se do věčného bolu,
mnou prochází se k říši zatracenců.
Pán spravedlnost dal mi do úkolu.
Mne zbudovala s Boží Všemocností
nejvyšší moudrost s první láskou spolu.
Dříve než já, jež trvám od věčnosti,
nebylo nic, co taktéž věčné není.
Kdo vchází mnou, ať naděje se zhostí!"
Peklo, zpěv XXIV.:
"Jen vzpruž se," mistr řek, "a vztyč zas hlavu, neb pod peřinou v netečnosti líné nemůžeš přece očekávat slávu, bez které život člověku tak mine, na zemi nezanechávaje stopy, jak vzduchem dým a vodou pěna plyne."
Úhel dopadu, rovná se úhlu odrazu v Očistci, Zpěv XV.:
"Jak na zrcadle nebo na hladině
paprsek stoupat v opačný směr zříme,
když odráží se přesně v témže klíně,
v jakém byl dopad, od kolmice přímé,
jíž kámen padá, opačně se chýle,
jak ze zkušeností i ze škol víme,
tak zasáhlo mne, zdá se, světlo bílé,
jež přede mnou se vpředu odrazilo,
že zrak jsem sklopil jako provinile."
Štítky knihy
středověk italská literatura alegorie eposy peklo nebe očistec rozhlasové zpracování Dante Alighieri, 1265-1321 renesance (literatura)
Autorovy další knížky
| 1952 |  Božská komedie |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1969 | Nový život |
| 2009 | Božská komedie: Peklo |
| 1998 | To sladké jméno Beatrice |
Kniha Božská komedie je v
| Právě čtených | 60x |
| Přečtených | 880x |
| Čtenářské výzvě | 48x |
| Doporučených | 67x |
| Knihotéce | 465x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 172x |
| dalších seznamech | 20x |
Komplexní pohled do středověkého pojetí pekla, očistce a ráje.
Je to ale velmi komplikovaný (a dost toskánsko-centrický) svět - bez kapitol, které vysvětlují jednotlivé zpěvy bych já osobně byl zcela ztracen. Takto jsem držel v jedné ruce knihu (kde jsem listoval mezi aktuálně čteným zpěvem a vysvětlujícím komentářem) a v druhé telefon, kde jsem si googloval informace o všech těch šlechticích, duchovních, velmožích a mytologických postavách. To byl možná ten nejzajímavější aspekt celého čtení - že jsem se dozvěděl spoustu nových informací (které jsem teda většinou za chvilku zase zapomněl).
Paradoxně ta nejméně atraktivní část čtení byly samotné básně - to přikládám faktu, že jsem četl Komedie v překladu Vrchlického (byl to dárek a takhle jsem ji prostě dostal) - a ta více než sto let stará čeština (ve které například slova jako "vůdce" nebo "soudruh" ještě neměla své dnešní významy) mně dost vzdorovala a čtenářský požitek se prostě nedostavil. Takže si slibuji, že se ke Komedii ještě vrátím v modernějším překladu (ale až za nějakou dobu).
Nepamatuji si, kdy naposled se mně nějaká knížka četla tak těžko - běžně čtu u hudby, u televize atd., ale Božská komedie, ta vyžadovala naprostou pozornost.